Asi po 3 týdnech se hrstka našich koček vrací na místo činu, do haly na Děkance, ale tentokrát v roli diváka, tedy lépe řečeno fanouška. Hned po příchodu na tribunu padly naše zraky na nové týmové oblečení, které našim mužům opravdu slušelo. Před zápasem se všichni pilně protahovali a rozehrávali až nakonec přišla jejich chvíle a společně ve žlutém stejnokroji z plna hrdla zakřičeli jejich týmovou hymnu. Na druhé straně je čekal hodně silný soupeř ze Staré Boleslavi, který rozhodně nenechával naše kocoury v klidu. Po úvodním hvizdu se oba týmy nejdříve oťukávaly a teprve poté ukázaly divákům jejich taktické a fyzické (myšlena rychlost běhu) přednosti. Ani na jedné straně se za celou první třetinu nepodařila vstřelit branka a tudíž nervozita na hřišti rostla. Beci neměli dostatek místa na rozehrávku, protože soupeř chodil hodně napadat, a tak kluky stálo hodně sil rozjet útočnou akci. Když už se míček dostal k útočníkům, tak vinou nepřesné přihrávky se bílé kulaté věci chopili soupeři a přešli do hodně rychlého protiútoku. Jestli se nepletu, tak se jim to dvakrát vyplatilo a skórovali. To bojovnost našim klukům rozhodně neubralo a vedení se jim podařilo stáhnout. Už to vypadalo, že se zápas dohraje pod naší taktovkou, ale míček ne a ne na čepelích držet. Soupeři měli v tomhle větší štěstí a odražené balónky dokázali zpracovávat téměř okamžitě.

I přesto jejich gólman nezahálel, kluci ho nejednou prověřili několika nebezpečnými střelami, i ze zadních linií. Zápas byl napínavý od začátku až do konce a i přes smolný výsledek 2:4 si kluci zaslouží pochvalu. Díky nahrávací společnosti Vítek&Martina com. je tento napínavý zápas zaznamenán, ale tentokrát bohužel bez profesionálního komentáře Roberta Záruby, který, se slovy sorry, na poslední chvíli vypověděl smlouvu.

   Do druhého zápasu mnoho času nezbývalo, a tak kluci rychle posvačili a už je čekala další nutná předzápasová příprava. Tentokrát se jim do cesty postavila fialová Kutná Hora, o něco hratelnější soupeř než staroboleslavská Orka. Po několika málo minutách hry otevřel skóre Pepa a tím soupeře probudil. Začali být dost dotěrní před naší bránou, ale tu naštěstí střežil JeanPiérre a právě díky jeho výhozům se klukům dařilo chodit do přečíslení a několikrát i do breaku. A zakončení? No, tak to už je jiná kapitola. Kluci měli vepředu hodně šancí, ale stejnak bych řekla, že právě koncovka byla kámen úrazu v toto zápase. Sice jim hodně střel zblokovali obránci, ale nespočet míčků letělo uplně vedle brány. Při každém sebemenším útoku se z tribuny vedle fandění ozývalo i nejrůznější vřískání, kvílení a kukání :o). Klukům to určitě hodně pomohlo a v tak napínavém a hodně vyrovnaném zápase dokázali strhnout vítězství na svoji stranu a to, jak se říká, za pět dvanáct. Po skončení zápasu se fans dočkali i poděkování od našich borců a nepřišli ani o suvenýr v podobě zpoceného Muláčova dresu.

   Každý zápas se bohužel nepovede, holky by mohly vyprávět, ale v některých případech hraje roli spíše štěstí, než technická a taktická připravenost týmu. Chlapi nám v neděli ukázali jak, i v tak vyrovnaném zápase, kde si rozhodčí nejspíš nechtěli moc optřebovat píšťalku, dokážou zachovat chladnou hlavu a vyburcovat se ještě k lepším výkonům. A jak děkujete vy nám za podporu, tak já chci zase poděkovat vám za pěknou a napínavou podívanou a doufám, že vám to budeme moct někdy s holkama oplatit.

Marťan