FbK Wildcats Praha

Detaily k letnímu soustředění se dozvíte zde.

Posezónní oslava všech letošních sezónních hustejch i méně hustejch výsledků proběhne na domácí klubové půdě v sobotu 19. května. Začátek 21:00, kdo přijde převlečenej za sněhuláka, má vstup grátis.

Poslední dva letošní zápasy se konaly v Benešově a vzhledem k tomu, že se turnaj dorostu kryl s turnajem áčka, na trenérskou lavičku se posadil Jaroušek.

vs. Vosy
Proti vosám jsme se mohli posunout na 7. místo v tabulce, ale Vosy si byly také vědomy jednobodového rozdílu mezi námi. Do zápasu jsme vstoupili velmi špatně a brzy jsme prohrávali 1:4, ale podařilo se nám nahecovat a ve druhé třetině jsme díky gólům Edy vyrovnali, ale soupeř nám pokaždé o gól utekl a my museli dotahovat. Přeci jenom byly Vosy technicky vyspělejší a i přes chyby, co soupeři dělali v obraně a vyrovnání na 6:6 dokázali dát důležitý sedmý gól, na který jsme už nedokázali odpovědět a tak jme prohráli 6:7 a skončili na 8. místě před Mukařovem.

vs. Atletics
Proti Atletics nám prakticky o nic nešlo, ale chtěli jsme vyhrát. Zápas jsme začali velmi dobře, brzy vedli 4:2 a měli ještě další šance, které se nám bohužel nepodařilo proměnit. Soupeř brzy začal být lepší a i díky dvěma šťastným gólům otočili skóre. V poslední třetině už výsledek soupeř kontroloval a nás vlastně do ničeho nepustil. Konečné skóre mělo konečnou podobu 6:12.

Summary:
Posunout v tabulce se nám nakonec nepovedlo, i přes velkou snahu jsme prohráli oba zápasy a nic na tom neměnily ani vynikající výkony Edy a jako obvykle skvěle chytajícího Šímy. Nakonec jsme skončili předposlední, ale po půli sezony kdy jsme byli s 0 body beznadějně poslední je to slušný výsledek.

Said

První květnovou sobotu hrálo Béčko v malé nafukovací hale na Barrandově. Sraz byl v ideální odpolední čas ve 14:30. Sešli jsme se v klasické sestavě obohacené o Dixe a Ondru z Áčka. Kupodivu dorazili všichni v předem určený čas, což si zaslouží uznání samo o sobě.


Vs Lisboa 99

První a zároveň lehčí zápas jsme hráli proti Lisboe nebo LišBoe . Zápas začal ve slušném tempu a šance byly na obou stranách. Díky našemu skvěle chytajícímu Jirkovi svítilo na světelné tabuli prvních pár minut 0:0. Postupně jsme začali hrát svojí hru a míček byl stále více na našich holích. V 10. minutě tato aktivita vyústila v první gól po Radkově důraznosti u mantinelu a náhodné přihrávce na HonzuKl, který vystřelil přízemní střelu k tyčce. Stav 1:0 pro naše barvy. Ve druhé třetině byl už soupeř lehce unaven díky naší aktivitě a neustálému napadání. V polovině třetiny zaúřadovala druhá pětka a po Dixově přihrávce na střílejícího Coache vedeme 2:0. Ve zbytku třetiny si soupeř vytvořil pár dobrých šancí, ale Jiří opět vše pochytal. Po jedné breakové akci dala první pětka gól po nacvičené kombinaci mezi HonzouKl a Radkem. Stav 3:0. Třetí třetina byla zcela v našem podání. Hráli jsme co Coach kázal, ale občas jsme se nevyvarovali chybám a proto soupeř párkrát zahrozil. Přesto jsem opět skórovali my. Coach měl svůj den a tak po Jeníčkově přihrávce a trošku nepovedné střele navyšuje stav na 4:0. Další gól opět padl po soupeřově zaváhání. HonzaKl rychle rozehrál standartku z rohu na Radka, a ten se poprvé v zápase nemýlil. Stav 5:0. Poslední náš gól padl v poslední minutě po kombinace mezi Kubou a Dixem. Na světelné tabuli svítí jednozančné skóre 6:0 pro Wildcats.


Vs Black Angels

Už od začátku první třetiny nám soupeř dával jasně najevo, že právě tento zápas bude o hodně těžší než předchozí. Nejen proto, že měl kompletní 3 pětky, ale i díky své florbalovosti. Hrálo se ve slušném tempu, šance byly na obou stranách. Jako první jsme skórovali my a to už ve druhé minutě. Soupeř váhal z rozehrávkou před vlastní brankou a tak Radek využil příležitosti. Vyšťouchl protihráči balón a rychlou střelou otevřel skóre na 1:0. Zbytek první třetiny nás soupeř trošku mlel, ale my jsme měli výhodu - Jiřího . Ve druhé třetině jsme začali hrát, co jsme měli a chtěli. Tuto aktivitu využil nahrávající Jeníček a střílející Dix. Stav 2:0. Zbytek třetiny se hrál ve slušném tempu. Třetí třetina byla především v našem podání. Aktivitou hýřil Jeníček a Dix a proto následoval další Dixův gól na 4:0. Soupeř začal chybovat a hlavně faulovat. Následovala přesilovka pro naše barvy. Začátek přesilovky nebyl nic moc a soupeř dokonce pohrozil z breakové akce. Nicméně po Radkově přihrávce na střed Ondra zvyšoval krásnou střelou pod víko na konečných 4:0 pro červené.


Summary

Největší díky patří perfektně chytajícímu Jiřímu, který nám vychytal dvě výhry, a sobě dvě nuly, což ho určitě posune v tabulkách . Díky patří i celému týmu, který pracoval na plný výkon a sezonu zakončil zaslouženými 6-ti body, která nám zajistili krásné 4. místo v tabulce.


Radek

Poslední zápasy Áčka, letošní, již osmé sezóny mužské složky Wildcats, se konaly ve Stochově. Sestava opět hodně májová. Moc tomu nerozumím, jsou to poslední zápasy, jedeme si zahrát, snad nikdo na zápasy nechodí z donucení. Takže nevím proč některé absence byly takové podivně zdůvodněné.

Vs Nebušice

Na rozdíl od nás potřebovali Nebušice dvě lavice na střídačku, my bychom si tam mohli tak leda postavit pití. V hale byl hrozný vzduch, těžký, bez kyslíku. A tak první třetina byla hodně utahaná z obou stran. Po backhandové střele od Knedlíka jsme se ujali vedení. Ve druhé třetině soupeř zapnul a utrhl se do vedení 2-1. Do třetiny jsme srovnali na skóre, nikoli na aktivitě. Ve třetím dějství jsme zapli i my a konečně začali hrát naši hru. Jenže soupeř už byl rozjetý a po našem úvodním náporu ztrestal naše nevyužité šance -> 2-3. Vrhli jsme vše do útoku a to znamenalo jediné – solidně otevřená zadní vrátka. Spíš to tedy vypadalo jako den otevřených dveří. Pár brejků soupeře, trestné střílení a najednou to bylo 2-6. Na závěr jsme korigovali v přesilovce na konečných 3-6.

Vs Texas

Poslední zápas sezóny, soupeř z kategorie lehčích, výsledek nic neřešící. Pokyny zněly jasně – zápas si užít, ale ne na úkor předváděné hry. Texasany jsme od úvodního hvizdu přehrávali a jejich hra připomínala spíš pověstnou Prešovickou cementárnu, než divoký západ. Mirek říkal něco, že v posledním zápase dá hattrick, jinak že sní sálovky. Podle hesla: gól se počítá stejně, je jedno jestli je to pěkně trefená střela, kombinace na jeden dotyk, nebo pátá dorážka v brankovišti. První gól dal z dorážky, další ještě ušmudlanější prosoukal gólmanovi někudy pod nohou, prostě typické góly ála playoff NHL. Nesmím zapomenout i na jiné střelce a také pár brejkových situací Texasu a tak na časomíře ze začátku třetí periody svítilo 6-2. Podle našeho zvyku jsme polevili směrem dozadu a hopla, najednou to bylo 6-5. Rozhodli jsme se použít Texasanskou medicínu a nasadit brejk. Dix utekl obráncům asi tak o parník a s elegancí jemu vlastní zakončil blafákem. A že to byla pořádná koupačka, ze které budou opakovačku neboli replay vysílat na všech sportovních kanálech ještě dlouho. Na závěr ještě jeden brejk pro Mirka, hattrick ve vzduchu, ale gól nepadl. Tedy sálovky ve formě hostiny čekají. Ono s kečupem se dá prý jíst všechno. Za chvíli je tady siréna, která znamená konec třetiny, zápasu, sezóny 2011-12.

Za dnešek chci pochválit Radka, který snad definitivně oklepal nervozitu z toho sedět v jedné kabině s borci z Áčka ;) A začal hrát tak, jak bychom očekávali – naběhané míle a přihrávky po zemi ;) A hlavně jsem rád, že jsem si mohl zahrát s lidma, kteří do Stochova bez caviků dorazili.

Jaká byla 2011-12? Výsledkově jsme asi čekali trochu jiná čísla. Jednu chvíli jsme v tabulce byli na nelichotivém 9tém místě. Po celkem slušně odehrané koncovce zakončíme na pátém místě. Proč to tak je? Na podzim jsme se trápili s koncovkou – soupeře jsme herně přehrávali, ale nedařilo se trefit branku. Přes zimu jsme zapracovali na střelbě a najednou nebyl problém dát pět gólu každému. Jenže pak zase přišla asi únava, možná nekoncentrace, nějaké problémy se sestavu a často jsme ztratili i tříbrankové vedení. Kvůli chybám, které pramenily z nekoncentrace. Když se k tomu přidá i nějaké lepení sestavy, výsledek je jasný -> páté místo se vším všudy. Na druhou stranu, sezóna měla i hodně povedených chvil. Spoustu hodně kvalitně odehraných zápasů. Třešinkou na dortu byla porážka našlapaného Taga. V obou zápasech jsme s nimi hráli vyrovnaně, nedostali dvojcifru jako ostatní a ve druhém měření sil je i porazili! Dále jsem rád, že se podařilo zapracovat nové tváře do týmu, probudit Jeníčka z jeho gólového spánku. Kdo byl asi ta Sněhurka, co ho políbila a ze spánku probudila? :) A co je hlavní, většina těch zápasů, tréninků, mimosportovních akcí mě bavila a jsem rád že náš kolektiv je stále výjimečný.

Sezónu 2011-12 tímto považuji za ukončenou. A ikdyž nepřímo, za chvíli začne příprava na tu další. A my budeme nejspíš potřebovat změnit druhý verš pokřiku 8-)

10sson

Předposlední ligový turnaj dorostenců proběhl v ocelové čakovické aréně a měl přinést peprný souboj s Tatranem a s Bolkou.

vs. Tatran

Protože se nám do časového plánu vloudil crash se zápasem mužského áčka, postavila se na střídačku v zápase proti Tatranu Martina a s chladnou hlavou si ošéfovala průběh zápasu. Překvapení se nicméně nekonalo a Tatran pohodlně zvítězil v poměru 10:2.

vs. Bolka

Ve druhém zápase dne jsme chtěli prodat slušné výkony z poslední doby a v případě pozitivního výsledku se především posunout před nejbližšího tabulkového konkurenta - před Mukařov. Přestože se nám v první třetině dařilo sotva z poloviny to, co jsme si před zápasem stanovili, skóre narůstalo v náš prospěch. Po několika úpravách v sestavě se začal vylepšovat i předváděný výkon a někdy v polovině zápasu jsme si mohli říct, že máme slušný náskok k tomu, abychom za podpory výborně chytajícího Šímy dosáhli na kýžené tři body. Před třetí třetinou zazněly neobvyklé pokyny směrem k tomu, abychom se pokusili odvděčit gólmanovi čistým kontem a zápas dohráli s čistým štítem v defenzívě. To se ale bohužel nepodařilo a soupeři jsme dovolili dvakrát skórovat. Finální skóre 7:2 odráží pohodový průběh zápasu pro naše barvy, ale realita je trochu jinde. Přestože se nám tentokrát nedařilo ani z poloviny hrát to, co jsme chtěli, soupeře jsme přehráli několika dobře zahranými ať už systémovými nebo individuálními akcemi. Historie se ale neptá a tři body za výhru jsou doma.

Summary:

Tři body doma, velký dík Martině za ošéfování prvního zápasu a zasloužený tabulkový posun. Teď jen, abychom to na posledním turnaji sezóny dokázali potvrdit a tabulkové umístění udržet nebo ještě lépe vylepšit. Budeme na to mít přímou příležitost.

Coach

Další díl ze seriálu zápasů Áčka se odehrál na Děkance. Naše sestava byla poslepovaná jak skládačka z Ábíčka vinou nejrůznějších zranění a nemocí. Tedy jedním slovem Ajc :-) Ze záložního týmu nás měli posílit Jenda a Radek, oba přišli pozdě, ale tak co můžeme od borců z béčka čekat, že :-) Mezitím se tribuny naplnily tak, že proti tomu včerejší předskokaní akce v O2 aréně vypadala spíše jako zápas okresního přeboru :-) Ehm.

vs Vasara

Pravidelný rival, bez kterého si nedovedeme naši soutěž představit již několik let. Kluci z Vršovic na nás vyrukovali svým důrazným kombinačním florbalem podpořeným kvalitní střelbou. Jenže my jsme měli Jendu. Tomu stačilo trochu vyhubovat po posledním přáteláku, naznačit, že nám dluží ten hattrick a bylo. Nejprve technicky z první, aby si připravil půdu. Následně proměnil trestné střílení tzv. Jendovkou (trik, který bude brzy slavnější než Runnestigovo zakončení), tedy jednou rukou. Někdo se opovážil prohlásit, že to byla náhoda. A tak Jenda soupeřovs gólmana pokořil jednou rukou ještě dvakrát i ze hry. Čili dluh z přáteláku vyrovnán. Ještě zmíním chladnokrevně zakončenou standardku, kdy si JameŠ postavil balón a prostě to trefil. Další gól padl po mohutném zadupání. Pozorný čtenář již tuší, že autorem nemohl být nikdo jiný než Knedlík. Mezi to se ještě někam vměstnal se svým gólem Muláčo. Ke gólům soupeře – v zápise o utkání skoro u všech gólu Vasary je v políčku asistence napsaný náš hráč. Protože takové námazy, jako jsme předkládali borcům z Vršovic, to se vidí málokdy. Sumasumárum vítězství 7:4, zápas, který nás bavil a vztyčený prst (ne ten prostřední) směrem k naší rozehrávce.

vs Sokol Břevnov

Tým sokola se sice nachází v dolních patrech tabulky, nicméně je to spíše náhoda (nebo nehoda? ) Každopádně v posledních týdnech se na Břevnově začalo pilněji trénovat a jejich bilance před naším zápasem byla varující: 5 zápasů, 4 výhry, 1 plichtička. Čili nepodcenit a hrr na ně. Prvního góla jsme sice dostali my, ale pak jsem soupeře na třetinu téměř vymazali ze hřiště. Odměnou nám byl obrat na 3-1, valník spálených šancí a celkem slušný obraz hry. Pak se trochu přiostřilo, přišlo několik přísných vyloučení a ve druhé třetině se i díky tomuto hra vyrovnala. Sokolům se podařilo vyrovnat a to nás zrovna nepovzbudilo. Ve třetí třetině jsme doplatili na malý počet hráčů (obránců), začaly docházet síly, zejména obráncům, kteří v oslabeních prakticky neslezli ze hřiště. K tomu tři slepené góly Břevnova a byli jsme na ručník. Jako spása přišel timeout, po kterém jsme se nadechli k závěrečnému náporu a Břevnov zatlačili na jejich brankoviště. Nicméně gól z toho nepadl a tak prohra byla na světě 3-6.

Summary:

Na tom, jakou jsme měli poslepovanou sestavu, jsme pět třetin dokázali podávat velmi solidní výkon. Tři body jsou víc než nula, ale ztráta ze druhého zápasu mrzí. Na posledním turnaji se, doufám, sejdeme v plné sestavě a sezonu zakončíme pořádnou tečkou – šestibodovou ;-)

10sson

Další turnaj soutěže dorostenců proběhl v hale francouzského Lycea. V hale, do které se pro její mizerné klima, absenci použitelných šaten a světlo jak z pitevního sálu, neradi vracíme. Přesto jsme naší nelibost k tomuto sportovišti kousli a potkali se tu ke dvěma dalším duelům - proti Athletics a proti Vosám.

Sestava nám trochu prořídla jak mezi tyčemi, tak mezi borci v poli a pro první zápas jsme tak neměli velký problém poskládat přesně dvě adekvátní pětky.

vs. Athletics

Před zápasem jsme si mimo jiné řekli, že tohle je soupeř k poražení, budeme-li plnit několik základních věcí. Od první minuty zápasu se ukazovalo, že jsme se nemýlili a minimálně v první třetině naše hra soupeři přliš nevyhovovala a my jsme tak tahali za delší konec provazu. Míč se nacházel převážně tam, kde jsme ho potřebovali, tedy mezi našimi čepelemi a soupeř se omezil spíše na rychlé brejky. V tuhle chvíli nás limitovala naše vlastní střelecká potence, kdy jsme dokázali zahodit tři nebo čtyři jasné příležitosti a během první třetiny jsme tak nasázeli "jenom" dvě branky. Věděli jsme, že na výhru to stačit nebude a ani ve druhé třetině si nemůžeme dovolit soupeře podcenit. Do druhé hrací části proti nám nastoupil jiný tým. Na hokejkách soupeřů se usadil klid, daleko větší aktivita a četnost zakončení a celkově se situace obrátila, brejky začaly chodit z naší strany a Atletici nás motali na naší vlastní půlce. Kluci v čele se Šímou statečně odolávali, přesto jsme se nedokázali ubránit tomu, abychom si jednu branku nenechali vstřelit a druhou soupeři gentlemansky nedarovali vlastním gólem. Před poslední dvanáctiminutovkou se tak začínalo od nuly. Soupeři nepolevovali ve svém tlaku a Šíma byl opravdu často v permanenci. Ani my jsme ale nehráli druhé housle a tak jsme byli my tím týmem, který z dobrého forčekingu získal po hrubé chybě v rozehrávce míček a snadno odskočil o jednu branku. Ve zbylých minutách se proti nám obrátili zády až příliš přísní sudí a my jsme si tak mohli vyzkoušet téměř všechny ve florbale možné varianty hry v početní nevýhodě. Vrcholem  bylo, kdy nás rozhodčí poslali zhruba tři minuty před koncem utkání do tří. I tuhle prekérní situaci kluci odbránili s maximálním nasazením, famózním Šímou v zádech a trochou štěstí k tomu bez obdržené branky. Poslední minutku už jsme si dokázali pohlídat míč a z divácky velmi pohledného zápasu si odnesli tři body.

vs. Vosy

Druhý zápas dne měl být ten snazší pro naše barvy. Už podle rozcvičení bylo vidět, že soupeři nás přerůstají nejen výškově, ale především individuální technikou. Mohli jsme se tak jen ujistit v tom, že jsme zvolili optimální taktiku. Zápas začal...a začal tak trochu v duchu druhého zápasu z posledního stochovského turnaje. Kluci byli na hřišti bez elánu, bez velkého nasazení, ale především bez myšlenky. Celou první třetinou jsme se tak doslova protrápili a zaslouženě dostali dva fíky na cestu do šatny. Opět jsme si museli vysvětlit, že za poloviční výkon nepřijdou samy plné body a vběhli jsme do druhé hrací části. Obraz hry se začal vylepšovat, soupeř nás ale stále přehrával velice snadno individuálně...a individualita byla také jeho nejslabší stránkou. Takhle sobecky hrající tým jsem už dlouho neviděl.. Pokud by kluci v černožlutých dresech nebyli totání sobci, v pohodě by nás v tomhle zápase přejeli o pět branek. Tím, že my jsme dokázali předvést daleko kompaktnější a především kolektivnější výkon, jsme se ale brzy brankově dotáhli a poté, co na každé straně přibyl do zápisu o utkání ještě jeden záznam, jsme se s Vosami rozešli smírně 3:3.

Summary:

První turnaj, ze kterého jsme ani v jednom zápase neodešli poraženi.. Určitě příjemný pocit, možná odměna za zlepšující se přístup hráčů k tréninkům a zodpovědnější práci na hřišti. K ideálu stále daleko.

Absolutní pochvalu si za oba zápasy zaslouží Šíma, bez kterého by čtyři body byly sen a ne realita. Ostatním díky zejména za nasazení v prvním zápase, které bylo přesně takové, jaké mělo být.

A závěrečný dík patří fanouškům, těm věrným i těm z mužského áčka, kteří se přišli inspirovat a odcházeli s popsanými papíry s poznámkami typu, jakže se to správně hraje ta Míša nebo jak udělat jednou rukou kličku ve stylu Jardy Jágra..:-)

Coach

Byla druhá sobota měsíce dubna. V kalendáři pár z nás mělo poznámku o mistráku Béčka, který se měl konat v Čakovicích. Nebýt dvou přípravných zápasů, které jsme tam už odehráli, bych ani nevěděl, že taková díra v Praze existuje. Nu což, na 8 byl sraz před halou. Na rozdíl od zápasů posledního Áčka dorazili všichni včas.

Nejdřív Ondra začal jako vždy „netradičně“ a tentokráte postavením v tabulce a vysvětlením, že opravdu ty tři body potřebujeme udělat, pokud chceme být v TOP 5.  Pak následoval klasický rozbor soupeře, pořešení pětek a trochu té taktiky, kterou budeme praktikovat na našeho soupeře z Kutné Hory.

První třetina, co do poměru sil na hřišti byla celkem vyrovnaná. Šance byly na obou stranách, ovšem skóre se hýbalo jen na jednu stranu a to k našemu soupeři. Takže po první třetině svítil na ukazateli stav 0:2 z našeho pohledu, ale to ještě soupeř netušil, že s ním hodláme hrát klasickou hru Na kočku a na myš. Takže po třetině jsme si klasicky zalezli do rohu hřiště, vyříkali si nedostatky, trochu se hecnuli, že takového soupeře můžeme přejet a dát mu během dalších dvou třetin šest až sedm branek.

Druhá třetina začala o poznání lépe než ta první a soupeře jsme dokázali přitlačit. Po pár minutách dostal z levé strany nabito Jeníček a do poloodkryté branky se nemýlil. 1:2!! Nebudeme si nic nalhávat, ale gól nás nabudil, tak jsme kopli do vrtule a chtěli co nejrychleji srovnat a začít soupeře ničit. Bohužel, šance jsme si nevytvářeli jen my. Soupeř jich měl taky dost a nebýt jako vždy famózního Jiřího, kdo ví, jak by se zápas vyvíjel. Naše nabuzení s sebou ovšem přineslo i faul. Soupeř sice zajásal, ale to ještě netušil, že oslabení je nejsilnější stránka Wildcats. Soupeř se nedostal téměř k ničemu a přibližně v půlce oslabení se vydal Jeníček s Kubou na zteč. Jeníček nahazuje před bránu, kde si brankář hraje téměř na krtka a Kuba nemá problém s tečí, kterou ho lobne a vyrovnává skóre. Ovšem téměř v zápětí se Jenda, toho dne toužící dosáhnout hattrick, dostává z pravé strany opět přes brankáře a snaží se zavěsit pod tělem brankáře, stejně jako proti Tagu před 14 dny. Bohužel se nedaří. Téměř hned po návratu z trestné jsme si nevědomky zahráli v šesti a museli za to pykat. Standa jako „správnej“ kapitán vzal odpovědnost na sebe a sedl na trestnou. Soupeř už tušil, že přesilovka proti nám není výhra a třesouc se, si nevypracoval opět téměř nic. Po tomto momentu jsme se do soupeře zakousli ještě více. Vzhledem k tomu, že měli na střídání jen 3 hráče, bylo znát, že jim síly ubývaly rychleji než nám. Po pravé straně se protáhl Neumi a zadovkou našel Honzu, který „trochu“ se štěstím otočil skóre v náš prospěch. Střela, jež měla razanci, zamířila do tyče, následně do brankářových zad a zůstala kousek před brankovou čárou, avšak ochránce svatyně s sebou mrskal, jak kapr na souši a sám si míček dopravil do sítě. V tu chvíli nás zahřálo u srdíčka a na výsledkovou tabuli se dívalo o poznání veseleji. Ještě do přestávky úřadovalo komando Jeníček - Radek. Prvně jmenovaný hnán stále svou touhou po vsítění dalších gólů se obtáčí kolem branky, ale míček ho neposlouchá a ujíždí, ale pohotový Radek uklízí míček do sítě, kam patří. Stav 4:2 pro naše barvy je určitě velmi příjemný. Jenda se trochu rozčiluje, že to měl být jeho gól a proč že mu ho ten Radek takhle ukradl. Ale na to se historie ptát nebude. Třetina končí a my do rohu usedáme v mnohem lepším rozpoložení. Rychle shrneme dění, sdělíme si, že takhle by to šlo, ale bylo by vhodné ještě jeden nebo dva góly přidat, aby náhodou nevzniklo drama, které bývá takovou naší specialitkou ve třetích třetinách.

Poslední část se odehrává víceméně v naší režii, ale gólově se bohužel neprosazujeme a to ani při přesilovkách, které jsme měli k dispozici. Čas kvapí ke konci a soupeř se dostává do úzkých. Chvíli před koncem Knedlík využívá střídání obou stran a svou ranou do horní části branky navyšuje skóre, při kterém se už o výsledek strachovat nemusíme. Ukazatel se zastavuje na číslech 5 a 2. V posledních vteřinách zápasu si ještě první útok vypracoval šanci, při které si Standa mohl vybrat místo v brance k zakončení a navýšit vedení. Ovšem gentlemansky nechtěl, aby soupeř byl potupen, tak příležitost zahodil. Hvizd rozhodčího ukončil zápas a my s úsměvem na tváři děkujeme soupeři (za body), rozhodčím za výkon a „ochozům“ za atmosféru.  Zápas jsme si užili.

Omlouvám se všem, kteří nejsou zmiňováni v reportu. Všichni si zaslouží uznání a respekt, protože potili krev, aby se konečně udělaly body.

Neumi

Turnaj dorostenců, který zároveň spadl pod naší pořadatelskou patronaci, připadnul letos na apríla. A v aprílovém duchu se odvíjel i celý den.

Pořádání proběhlo ve stochovské hale, která se pro tyto příležitosti už několik let stala naší domovskou. Díky brzkému odjezdu z Luk a svižnému přesunu do haly jsme měli před úvodním hvizdem dne spoustu času připravit zázemí. Důkladná pomoc rodičů se stavbou hřiště a přípravou dalšího hardwaru ale způsobila situaci, kdy jsme celou půlhodinu před začátkem prvního utkání neměli do čeho píchnout. Kluci tak mohli využít příležitost a osahat si dle libosti místní povrch a v klidu se tak připravit na náš první zápas dne, který byl na pořadu dne až po poledni.

vs. Tatran

Poslední zážitek ze zápasu proti Tatranu, kdy se jeho hráči na hřišti a potom i mimo něj chovali jako banda idiotů, v nás nezanechal nejlepší dojem a k tomuhle duelu jsme nastupovali s tím, že máme střešovickému týmu co vracet. Mělo nám k tomu pomoct docela dost úkolů a sám jsem byl zvědavý, jak se se zadáním kluci na hřišti dokáží vypořádat.

Začátek zápasu nám ironií osudu dokonale nevyšel a už po čtyřech vteřinách hry jsme prohrávali o gól. Tahle situace nás ale nezlomila a paradoxně kluky ještě více namotivovala k tomu, aby ze sebe na hřišti zkusili dostat co nejvíc. Jak ubíhaly minuty, skóre se začalo vyrovnávat a posléze i obracet a zároveň s ním tuhly i sebevědomé úsměvy na tvářích soupeřů v čele s gólmanem, jehož nejsilnější stránkou nebyla schopnost chytit míček, ale snaha verbálně se prosadit.

Zápas probíhal ve slušném tempu a klukům každým odbráněným útokem soupeře a každou naší vstřelenou brankou rostlo sebevědomí. Po druhé třetině jsme se mohli podívat na časomíru a odečíst z ní pohodový výsledek 6:4 pro naše barvy.

Bylo jasné, že není vyhráno a soupeř florbalovými kvalitami prostě disponuje, do třetí třetiny jsme se tak chtěli soustředit především na to, abychom odvedli co nejzodpovědnější práci směrem dozadu a když se to podaří, tak přidali nějakou tu branku navrch. Soupeři si pochopitelně výsledek nechtěli nechat líbit a ve třetí třetině začali pracovat tak, jak se na tým s "Téčkem" na dresu sluší a patří, tedy naplno..

Kluci jim přesto byli více než zdatnými soupeři. Ještě zhruba tři minuty před koncem jsme drželi hubený jednobrankový náskok, který se soupeřům podařilo smazat a v úplném závěru utkání jsme inkasovali branku na 6:7, která dokonala obrat a připravila nás o vytoužené body.

vs. Bolka

Do druhého zápasu proti Boleslavi jsme s vychladlými hlavami nastoupili s tím, že když se nám nepodařilo získat body v prvním zápasu, uděláme maximum pro to, aby se to podařilo v tomto.

Přestože se klukům nedala už od začátku zápasu upřít snaha, to co jsme předváděli na hřišti, bylo tristní. Celou první třetinu jsme hráli naivně, pouze hloupě odevzdávali míčky na čepele soupeřům a v defenzivní činnosti jsme se vrátili předváděnou kvalitou snad někam na začátek úrovně loňské sezóny.

Nejvíce na tom byl pochopitelně bit Jirka v naší brance, protože se nemohl ani náznakem spolehnout na pomoc obránců.

Bída pokračovala i ve druhé třetině a teprve kolem poloviny zápasu jsme začali alespoň z části předvádět to, co jsme si předsevzali. Na rozjetou, dobře kombinující Bolku to ale už zdaleka nestačilo a odvezli jsme si tak zaslouženou prohru 3:8

Summary:

Pozitivy dne bylo celé utkání proti Tatranu, kdy většina hráčů zahrála velice dobře. Dalšími pozitivy byl velice dobrý výkon Saida a Davea na pro ně netypických postech. Do hry se dostali nezvykle také všichni tři brankáři, kdy Šíma v prvním zápase byl ten šťastnější, protože krom skvělého výkonu ho dokázala podpořit i defenzivní fáze naší hry. Jirka a premiérově také Honza ve druhém zápase tolik štěstí neměli a za nulové podpory defenzívy museli vytáhnout řadu zákroků, které uchovaly finální skóre v přijatelných hodnotách.

Celý den nám budiž k zamyšlení, proč jsme schopní v jednom zápase zahrát na 90% aktuálního potenciálu a ve druhém sotva na třetinu.. S hledáním příčiny bych začal u hráčů, kteří se nechají při zápase od soupeře, ať už úmyslně nebo ne, snadno rozhodit takovým způsobem, že od toho okamžiku přestávají mít pro svůj tým jakýkoli pozitivní přínos.

Závěrečný obrovský dík patří všem rodičům, kteří ve Stochově strávili celý den a pomohli nám s pořádáním takovým způsobem, že kdybychom tam s Jiřím nebyli, nikdo by si toho nevšiml:-) Může tohle napsat někdo z Tatranu?:-)

Coach

Poslední březnovou sobotu jsme vyrazili do Králova Dvora za účelem sehrát další mistráky Áčka ve středočeské florbalové lize. Den nezačal zrovna ideálně, kvůli nejrůznějším důvodům všechna auta kromě velitelského dorazila pozdě. Někdo o šest minut, někdo o šest krát šest minut :) Začátek poněkud kyselejšího rázu. Nakonec se vše stihlo a na zápas jsme byli všichni připraveni včas. Po předzápasové přípravě jsme si ještě pozdní příchod vyříkali v šatně a vytyčili jasný cíl – odčinit vše na hřišti.

Vs Radotín

Od prvních minut nebylo pochyb, kdo tahá za delší kus provazu. Tři fíkuse jsme dali, k tomu asi tak třikrát rozcinkali tyčky radotínské branky. První třetina jak z učebnice. Diváci se nudí a skandují cosi o navrácení vstupného. Ve druhé části přišlo polevení, zbytečné vyloučení a nula branek. Diváci stále skandují že chtějí zpátky peníze. V poslední části jsme chtěli opět nastoupit naplno, ale přemíra snahy a špatný pohyb vedl ke špatné rozehrávce a soupeř námazu využil. Za pár minut jsme místo výhodné standardky pustili soupeře do brejku a balón se jaksi zatoulal až do Jiřího sítě. Klasický výpadek a zbytečně zdramatizovaný zápas, který jsme mohli v klidu dohrát. Naštěstí se nám také podařilo ztrestat soupeřovu špatnou rozehrávku a na konečných 4-2 pečetil Dix. Diváci vyvolávají nějakého Tomka :)

Vs Tago Mago

Neotřesitelný lídr naší ligy má v kádrů několik hráčů se zkušenostmi z (nej)vyšších soutěží a většině oponentům nadělil tucet gólů. S velikostí soupeře rostou naše výkony, takže k zápasu nebylo potřeba nic říkat, náš GSM pouze určil sestavu, o motivaci bylo postaráno. Mistrák začal v velkém tempu, podařilo se nám nastoupit velmi koncentrovaně a hned od začátku ohrožovat branku soupeře. Tago hrozilo hlavně protiútoky, které vznikaly rychlou rozehrávkou. Vysoké tempo nezachytili úplně šťastně rozhodčí a po sporných vyloučeních se hrálo ve čtyřech na obou stranách. Ve chvíli, kdy naskakoval do hry pátý hráč Taga se nám podařilo využít nepřehledné situace na středu hřiště a brejku stylem já na bráchu brácha na mě se ujali Kulač a zakončující Dessetson. Hráči Taga se do konce třetiny nemohli srovnat s naší hrou na hranici možností a maximálním nasazením. V přestávkovém rozhovoru Jirka zhodnotil první třetinu „nic na mě nešlo“. Ve druhé třetině soupeř přidal na obrátkách a zasypal naši bránu střelbou ze všech pozic. Ovšem většina z nich spíš oklepávala omítku za naší bránou a splňovala rovnici tvrdost nerovná se přesnost. V půli zápasu Jeníček nejprve suše sbírá balónek protihráči, místo nějakých kliček a parádiček volí klasické jesličky a hurá na bránu, výběr volného místa a je to dva nula pro naše barvy! Diváci skandují: „My chceme Tago, tohle je katastrofa“. Branku nakonec trefilo i Tago a tak po dvou třetinách svítilo na časomíře 2-1. Jiří komentuje “něco na mě šlo“. Ve třetí části oba týmy zaply na 120 procent a nebyla nouze o tvrdé souboje, emoce a co je důležité – góly. Na 3-1 zvyšuje Dix. Tago nás zatlačilo hluboko do defenzívy, v kritické chvíli nám ale pomohla „boží ruka“ a tak snížení na 3-2 přišlo až dvě minuty před koncem. Závěr zápasu jsme si už pohlídali a po siréně jsme mohli slavit vydřenou výhru. Diváci skandují „hoši děkujem“.

Po nepovedeném začátku dne happy end jak z Hollywoodského slaďáku. Nutno přiznat, že jsme si vybrali slušnou dávku štěstí, která nám ale chyběla v jiných zápasech. Sakumprásk celý mančaft si zaslouží pochvalu za to, že nikdo nevypustil jediný souboj, za maximální koncentraci, za nasazení. Škoda, že nedokážeme takto zahrát i proti „běžnému“ soupeři. Tabulka by jistě vypadala jinak…

Ještě bych se rád pozastavil nad ranní patálií. Začnou tím, že i moje posádka dorazila o „pár“ minut později, takže popel i na mé hlavě. Někdo říká, vždyť šlo o pár minut, je to maličkost. Možná maličkost, ale když se sečtou všechny „maličkosti“, tak nás to pak ve výsledku několik let za sebou stojí postup. O bod, o dva, o „maličkost“. Letos je tabulková situace trochu jiná, nicméně tato paralela při vzpomínce na léta minulá se nabízí.

Ale opět k tématu. Dnešní dvě výhry znamenají šest bodů, a to ne ledajakých. Nasáklých potem, pěkně otlučených, hodnotou se pohybující kolem devíti ;) Jsem rád, že jsme definitivně uťali sérii nepovedených výsledků. Nedávejme si zbytečně vysoké cíle, bude stačit, když ve zbývajících zápasech uděláme dvanáct bodů, ok? ;)

10sson