Sobota šestadvacátého ledna byla v mnoha směrech extrémní. Extrémně nízká venkovní teplota atakovala místy minus dvacítku, extrémní byl i počet odehraných zápasů - celkem čtyři za den a extrémů mělo přibýt ještě víc..

Jako první začalo den mužské béčko, kdy se v nekřesťansky brzkou hodinu vydalo směrem jihovýchodním, navštívit známou a celkem příjemnou halu v Sedlčanech. Osazenstvo bylo trochu prořídlé, takže dres museli obléknout (nebo se do něj spíš nacpat) i tváře na hřišti často nevídané.

 

vs. Dobříš

V živé paměti jsme ještě měli sodoffku, kterou jsme si do dna proti tomuhle soupeři vypili hned v prvním utkání sezóny. Porážka 2:7 byla tenkrát vnímaná jako krutá a výjimečná. Pohled na věc se měl ale velmi rychle změnit. Předzápasové instrukce byly jednoduché jako facka - dostupovat. Soupeři, byť jejich věkový průměr osciluje kolem pětatřicítky, neměli v prvním vzájemném duelu problém svižně se celý zápas pohybovat a z toho také maximálně těžili. Dostupovat včas útočící hráče znamenalo usnadnit významně gólmanovi práci a ulehčit brankovému kontu.

Vývoj zápasu byl ale úplně jiný. Náš výkon provázela značná nedůslednost v defenzivní práci a soupeř tak snadno díky svému pohybu získával jednu příležitost za druhou. Na druhou stranu jsme se v ofenzivní činnosti nebyli schopní pomalu dostat za půlku, protože co rozehrávka, to odevzdaný míč soupeři, ať kvůli nepřesné přihrávce nebo mizernému zpracování či naivní kličce obránci. Gólman soupeře se zkrátka nudil. No a potom nám to tam začalo padat.. V polovině zápasu jsme tekli o pět fíků a tak jsem usoudil, že budu platnější na lavičce než na hřišti a že větší pohyb bude znamenat minimálně zastavení přídělu branek nebo lépe pokus o korekci skóre. Ani omylem! Přes zvýšenou snahu jsme pořád po hřišti poletovali bez nápadu a vždy o krok později za soupeři. Brankostroj soupeřů se příliš nezpomalil a do naší sítě padal jeden fík za druhým. V polovině třetí třetiny padla desítka. Kdo by čekal, že tím bude soupeř uspokojen nebo že my začneme hrát lépe, mýlil by se. Po desátém obdrženém gólu jsme odpadli úplně a chudák Honza v brance musel ještě třikrát lovit balón zpoza svých zad. Krutá rychta neboli 0:13 byla dokonána. Další extrém a smutný "rekord" padl.

 

vs. Peďák

Po dusnu, které se usídlilo mezi zápasy v šatně, jsme do druhého mistráku vyběhli s čistou hlavou a snahou odčinit ranní debakl. Protože soupeř se pohyboval výrazně líněji než hráči z Dobříše, všude bylo najednou dost místa a na všechno více času. Byli jsme tak častěji na balónku a tolik nepropadávali směrem dozadu. Skóre se ale dlouho neměnilo. Chytli jsme se teprve ve druhé třetině, kdy jsme poměrně rychle stihli vybudovat náskok 4:1. Do poslední třeťky jsme tak mohli jít relativně v klidu s tím, že si to pohlídáme. Opět omyl! Nechali jsme soupeře docela snadno čuchnou a vstřelený gól ho nezvykle navnadil. Od té chvíle jsme víceméně pouze bránili a semtam neproměnili nějakou dobrou příležitost. Dostali jsme i gól na 3:4 a soupeř nepolevoval. 4:4 na sebe nenechalo dlouho čekat a soupeřům ve snaze otočit prohraný zápas, narostla křídla. Několikrát nás podržel velice dobře chytající Šíma, který s ležérností Don Juana balil jeden míček za druhým. Plichtu 4:4 jsme nakonec udrželi.

 

Summary:

Sodoffka, víc netřeba komentovat. Když se daří, tak se daří. Letošní soutěž béčka je výrazně vyrovnanější než její předchozí ročníky, takže laxní přístup k zápasu se může velice rychle vymstít. Abychom se vyhnuli nezvyklým sestupovým starostem, budeme muset ve zbytku sezóny zabrat a nenechat si ujít alespoň povinné body. A už bychom si zase pár let na hřišti nemuseli udělat ostudu, to není nic příjemného:-)

 

 

 

Narozdíl od chlapského béčka se Kočičky mohly vyspinkat dorůžova, protože jejich první duel byl naplánovaný až na půl šestou večerní. Stejně jako u mužů trochu zahaprovala sestava, takže nebyl velký problém poskládat deset hráček do dvou přesných pětek. Věděli jsme, že pokud se chceme poprat o udržení v soutěži i pro příští sezónu, budeme muset odvést dobrý výkon a pokusit se získat co možná nejvíc bodů. Po minulém turnaji, který nedopadl podle přestav, jsme si vyjasnili, v čem nás tlačí bota a holky na hřiště vběhly s dobrou motivací a chutí poprat se o výsledek.

 

vs. Kočky

Známý soupeř, známá hra. Do zápasu jsme vlétli aktivně, bylo vidět, že holky chtějí hrát a ne jen přihlížet. Byli jsme častěji na míčku a zejména v ofenzivní části hry nechyběl tolik potřebný důraz. První náš gól a zároveň svůj první statistický zásah si připsala Niki a hned bylo veseleji. Tempo nebylo vycházkové a na předváděný florbal se z pozice nezaujatého diváka dalo dívat. Holkám nechybělo nasazení ani myšlenka. S ubíhajícím časem jsme pomalu navyšovali skóre a když Lucka dokonala hattrick, vedli jsme už 4:2. Chválím holky za to, že zvládly bez zbytečného dramatu závěr zápasu (čti třetí třetinu) a připsaly si tak zasloužené body.

 

vs. Athletics

Druhý zápas dne (nebo spíš noci) a proti nám Athletičky. Tým, který jsme v prvním kole vcelku bez potíží přehráli. Soupeřky evidentně nechtěly opakovat stejný scénář a do zápasu vlétly víc než aktivně. Běhavý soupeř nedělá našim holkám obvykle dobře a platilo to i v tomhle zápase. Přestože soupeřky neoplývaly nijak výjimečnou střelbou nebo kombinací, vše vynahrazovaly velkou bojovností. První branku jsme dostali po nedostoupení hráčky na středu mezi kruhy. Přestože snaha nám nechyběla, v ofenzivní činnosti jsme byli oproti prvnímu zápasu poloviční. Kamsi mimo hřiště odběhlo florbalové myšlení a asi i štěstí, protože naše finální přihrávka nebo střelba přišla vždy o zlomek sekundy dříve nebo později, než by bylo potřeba. Přesto jsme se dokázali prosadit alespoň jednou. Soupeřky ale zvládly kontrovat, kdy na pátý pokus dokonala svůj únik po pravém křídle dobře narostlá útočnice soupeřek. V aktivitě jsme nepolevili, ale v tomhle zápase nám už nebylo přáno. Odešli jsme tak poražení v poměru 1:2.

 

Summary:    

Jedna prohra, jedna výhra. Holky sahaly dnes po šesti bodech a výrazné vylepšení tabulkové pozice. Pozitivní na celém turnaji byl zejména přístup holek k zápasu, kdy dokázaly v hlavě přepnou z módu "ono se to vyhraje samo" do módu "musím pro to něco udělat". Což ještě doufejme umocnila víkendová návštěva repre přáteláku juniorek, kde holky viděly, že i ženský florbal se už nehraje v rukavičkách a tréninkovém tempu.

 

Coach