A je to za námi. Někteří z nás si oddechli, že ten fyzicky namáhavý týden skončil, že jo Šímo, a jiní zase smutní, že skončil ten samý týden plný srandy a zábavy s kamarády. Všichni se ale shodneme na tom, že to uteklo jako voda.

 

První úspěch spojený s letošním soustředěním se stal hned ráno, když se mi ze tří hromad oblečení, bot a kosmetiky podařilo udělat jednu hromadu a dokonce ji zavřít do tašky. To příjezd na sraz už tak povedený nebyl, ale řekla bych, že do akademické čtvrthodinky jsem se vešla. Jako druhý úspěch můžu zmínit, že jsme se relativně v pořádku a v dobrém čase dostali do kempu Horní Bradlo. A do třetice, že se všichni vrátili domů bez větší fyzické či psychické újmy a s pořádně vypracovanými těly. To jsem ale hodně přeskočila.

Po příjezdu byli všichni asi nejvíce zvědaví na nové wellness centrum s vířivkou, která se později velmi osvědčila na bolavé nohy, ruce, záda, prostě na celé tělo. Hlavní náplní letošního soustředění se ovšem opět staly okruhy po našich oblíbených lesních cestách, kolena a žabáci a posilovací pyramidy. Čas se našel ale i na srandičky, sprinty á la padající kozy, a velká „prdel“ byla samozřejmě i při společném focení. Jeden den jsme si udělali dámskou jízdu ve wellnessu, kde šampaňské teklo proudem, a oslavili jsme tak Terčiny a Míšiny narozeniny. Naši poslední tréninkovou porci jsme si odpracovali už v pátek dopoledne, takže celé odpoledne jsme si mohli užívat zaslouženého volna cachtáním se opět ve wellnessu, válením se na dece, občerstvováním se v kiosku nebo prostě jen tak spaním. A pracně shozená kila za celý týden se večer opět vrátila po degustaci několika ňadrovo-banánovo-malinových dortů a kelímku šáňa na počest Šímových osmnáctých narozenin. Trošku jsme si zabékali Slavíky z Madridu i u závěrečného ohně, i když to zprvu vypadalo, že budeme posedávat jen u hromady dříví. Zažehnutí měl totiž na starosti Jiří. Naštěstí zkušeně zasáhl Šíma a v mžiku se mu podařilo zapálit nejen hranici, ale i stromy kolem.Nesmím zapomenout ani na kanadskou noc, která se nakonec zvrhla v jednostranný útok na chatku č. 8, do které se nechtěně zapletl i kouč, když naši chatku uchránil před krádeží drahocenné kosmetiky! Dokážeme prostě pracovat sehraně za každých podmínek.

 

Z letošního soustředění si opět odvážím spoustu zážitků a dobrou fyzičku, hlavu plnou mravenců, hromadu Tatranek a červený nafukovací míč Algida. Takže dík všem a hlavně koučovi za osm super dní strávených v Rekreačně-sportovním areálu Tesla – Horní Bradlo.

 

Marťan

 

Horní Bradlo vol.2

První fáze letošního soustředění se nezadržitelně blížila už od začátku prázdnin a jako lusknutím prstu jsme najednou všichni stáli na Lužinách a vyjeli vstříc týdnu plnému bolesti. Samozřejmě, ne každý přijal pozvánku do Horno-Bradlovského inferna a tudíž letos bez autobusu. Celkem nudný přesun do našeho týdenního domova ozvláštnili jen Kuba s Honzou.

Po příjezdu jsme ve standardně vysokém tempu povlékli peřinky, okoukli obsluhu v kiosku a šli regenerovat na okruh. Každý, kdo s námi jel si jistě dokáže představit kolik potu , krve a slz zůstalo na zdejších kopcích a kdo nebyl si to dokáže domyslet podle fotogalerky.Jak to šlo den za dnem tady bohužel nerozepíšu, sluníčkem a fyzickou námahou se mi dny smísily do jednoho velkého utrpení. Tělo zatěžující dny střídali mysl uvolňující noci a každý si určitě uchová pár vzpomínek na které si vzpomene za deštivých večerů, když je nemocný a nebo ve sprše.

Abych nebyl ale jenom negativní, alespoň pro mě to bylo nejpovedenější soustředění  na kterém jsem byl. Jak značný progres v rozložení zátěže – dokázal jsem se dostat do jídelny a najíst se bez cizí pomoci, tak nově zbudovaný wellness, který nás dokázal v krátkém čase zase zprovoznit.  I po týmové stránce si myslím, že se vydařilo. Občas byl ten T.E.A.M. spirit co zdobí naše stránky slyšet na míle daleko. Večerní diskuse na téma 3xm6 aneb postoupit a nesestoupit a jak naše psychologické problémy ovlivňují výkon na hřišti dávali soustředění punc profesionality. Jelikož se počasí bouřilo jen v hodinách osobního volna, všechno se stihlo a my jsme si s klidným svědomí mohli dát v pátek odpoledne pauzu. Večerní bujaré oslavy Šímovy plnoletosti se sprostým dortem a skákáním přes oheň (metafora strastiplné cesty k dospělosti) krásně završily podařené soustředění.

Kdo se letošního soustředění zúčastnil, určitě nelitoval a kdo ne, pořád má šanci na 2. a 3. fázi, kde snad navážeme na úspěchy z té první.

 

DanK

 

 

Při vědomí toho, že napsat report ze soustředění slavného teamu s iniciálami „WC“ je úkol tak ctihodný, že snese srovnání snad jen s úlohou onoho pána, co v historickém kostýmu oznamoval narození královského potomka před Buckinghamským palácem, pokusím se na následujících řádcích vyvarovat lingvistických uklouznutí, sémantických nesmyslů, vykloubených větných vazeb, a konečně dlouhých, nepřehledných, souvětí, tak typických pro stylistiku lidí deformovaných studiem práv.

Soustředění, pokud pominu anschluss auta skupinou (většinou) cizích lidí na exotických Lužinách, pro mě začalo velice peprně už na kraji Prahy, kde jsem ve spolupráci s Kubou dokázal, že překřížení nám prostě nevychází, ať už se o něj pokusíme „na modré“ nebo na oranžovou… Ale kdo by potřeboval nárazník, SPZ (RZ) nebo funkční víko kufru v tak krásném, prosluněném dni?!

Přeskočím-li dále již vcelku rutinní cestu, příjezd do areálu RS-TDi-HVB Tesla Horní Bradlo proběhl vcelku dle plánu, ubytování bylo relativně bezbolestné (byť bolest slibovalo uložení nad permanentně neklidným panem Mulačem…) a rychle, jako strhnutí náplasti, následovala první porce pokrmu, který bych si věru v restauraci sám neobjednal – fyzická bolest mi vstoupila do stehen a do konce soustředění už své vydobyté pozice neopustila, snad jen, když se rozhodla navštívit sousední svalové skupiny. Vyzívám tímto toho hrdobce, který tvrdí, že za 12 hodin stehna prostě zcela zregenerují, k osobnímu testu této zvrhlé ideologie!

Zbytek týdne lze víceméně odbýt konstatováním, že jednotlivé dny se slívají do velkého celku, jako když děti smíchají všechny barvy plastelíny dohromady. Kolotoč třífázového tréninku, čtvrté fáze regenerační a páté fáze rehydratační se otáčel s železnou pravidelností až do pátku. Vypíchnout zaslouží dieta, která zjevně nebyla koncipována pro vrcholové sportovce v plné zátěži (tím méně pro mě), úžasný tělo-zachraňující wellness a občasné výlety do říše hudby. Myslím, že především jeden hudební večer, konaný před bufetem, zapsal se nesmazatelně do myslí a srdcí mnohým z nás, neboť právě tehdy a tam pocítil každý jednotlivec sílu kolektivu, kdy neroztříštitelná podpora spoluhráčů a spoluhráček umožnila dosáhnout netušených hudebních výšin a, dovolím si tvrdit, špičkové profesionální úrovně předváděných hudebních čísel. Následný zásah represivní složky, spojený s dočasnou ztrátou popelníku (coby svatého grálu zaměstnanců tzv. vinárny, jak se později ukázalo) ponechávám záměrně bez komentáře.

 

Die Bilanzierung

Po stránce organizační se nedá soustředění nic vytknout, stejně tak se necítím nikterak povolán zpochybňovat nebo dokonce rozporovat odbornou stránku tréninkového plánu, jsem přesvědčen, že naběhané a nacvičené objemy, společně s objemy získanými už během přípravy na soustředění, poskytnou účastníkům jistý „fyzický edge“, ať už ve srovnání se soupeři, nebo, jako v mém případě, ve srovnání sám se sebou kdykoli jindy J. Významná je i stránka teambuildingová. Jakkoli se zdá tento pojem zdevalvovaný – budování něčeho, čemu Franz Straka říká teamgeist, je z mého pohledu stejně důležitou funkcí soustředění, obzvláště pro někoho kdo je v týmu nový.

Mrzelo by mne, kdyby to vyznělo jako nějaké melancholické povzdechy staršího pána, ale myslím si, že valná většina zúčastněných z ranku studentů, především kolem dvaceti let věku, skutečně docení význam takového soustředění až v pokročilejším věku. Jedná se o úžasnou, těžko sdělitelnou zkušenost - zážitek, který vám na prahu třicítky připadá zprvu beznadějně nedosažitelný, někde v tmavých hlubinách vzpomínek. Až najednou, někdy v polovině týdne, zjistíte, že ten návrat do dob škol v přírodě je možný, že ta zábava se skutečně odehrává, a že ani fyzická bolest nebo nepohodlí nedokáží umenšit tu úžasnou pohodu, která působí na člověka, ubíjeného každodenní „duševní“ prací někde v kanceláři, jako příslovečná živá voda.

Mé osobní cíle byly před soustředěním tři – zlepšit fyzickou kondici, teambulding a ukázat, že to myslím s Wildcats vážně. Alespoň dva z nich jsem splnil určitě, ať každý pro sebe posoudí které… J

Úplným závěrem se vrátím téměř na začátek, abych zopakoval, co už jsem u táboráku někomu říkal, a sice že, ani přes nemalý finanční dopad opravy auta, nebudu účasti na tomhle soustředění nikdy litovat a doufám, že se ten posr… nárazník počítá jako obětina na oltáři za pár „náhoďáků“ v soupeřově brance a pár zazvonění našich tyček - prostě úspěch nadcházející sezony pro všechna družstva!

HonZa

 

 

Krom fotogalérky přidána videogalérka.