Psala se sobota 9. 11. a nás čekal další herní víkend. Zápasy se hrály na konci světa kdesi v Kunraticích na základní škole. Do haly je možné se dostat snad až poté, co si ji několikrát obkroužíte dokola a připadáte si jak ve spirále. Ale ani to nám dobrou náladu a natěšení na zápasy nezkazilo.

Ihned po příchodu do haly nás zfackoval neskutečně vydýchaný vzduch a teplo. Než dorazili všichni hráči, stihli jsme checknout dopolední výsledky a byli jsme překvapeni, jak Sparta mohla dostat kotel od slabého Taga a Benešov se protrápil k výhře nad MFF. Při tom jsme sledovali Falcony, kteří budou naším druhým soupeřem.

 

Utkání se Spartou

Po přečtení výsledku jsme očekávali celkem lehké utkání, i když Ondra nám do hlav při předzápasové přípravě říkal něco jiného. Vzhledem k euforii z našich prvních výsledků si asi každý říkal klasické TAK URČITĚ. Edovi se honila v hlavě pomsta Spartě a očekával, že jim to tam bude sypat. Prostě na svou premiéru v mužském áčku si v motivaci nemohl vybrat lepší zápas.

Šlo se na hřiště a zápas začal nahoru a dolu. Nedařilo se nám soupeře jen zatlačit a trápili nás některé z jejich individualit. Přibližně v polovině první části jsme dostali k dispozici přesilovou hru. Mirek se trefil nad rameno brankáře po přiťuknutí Ondry. Snad na nás tímto gólem dolehlo lehké uspokojení a o minutu později jsme inkasovali po standartní situaci. Střela jdoucí mimo se odrazila od zadního mantinelu a z druhé strany se ze záporného úhlu soupeř o Jirku prosadil. Nic se neděje, vlítneme na ně a zatlačíme jim voči. Bohužel rozhodčí běhající v zeleném rozlišováku, jako by bývali byli pomocníci Sparty a jejich pískání nás dokázalo chvílemi pěkně rozhodit. Ke konci první třetiny si odešel Mirek odpočinout za sekání a soupeř nás velmi rychle potrestal. Do konce první části jsme si vytvářili ještě šance, avšak nevyužili jsme je.

O přestávce jsme si urovnali myšlenky a doupravili taktiku, která na soupeře bude platit. Rozhodčím jsme půjčili červená rozchytávací trika, abychom je mohli lépe identifikovat. Snad jsme i v myslích doufali, že jejich metr při posuzování zákroků by se mohl změnit. Nástup do třetiny se nám podařil, vytvářeli jsme si příležitosti a jednu z nich po pár vteřinách využil Mentál po spolupráci s Radkem. Naše sebevědomí letělo vzhůru jak pouťový balónek a zatoužili jsme hned přidat a odskočit. Srovnaný stav trval bohužel opět jen krátkou chvíli a Sparta se dostala opět do vedení. Nedalo se dělat nic jiného než pořádně zabrat. Dix se rozhodl vzít zápas do svých rukou a dvěma góly otočil zápas v náš prospěch. Zápas byl jak na houpačce. Co víc si oči diváků v hale mohly přát. Před koncem druhé části nejprve Sparta otočila utkání na svou stranu 2 slepenými góly a následně za nás vyrovnal Mentál po akci s Radkem. Třetina skončila a cítili jsme, že Spartu můžeme udolat. Na jejich hráčích byla vidět větší únava.

Před poslední třeťkou proběhla motivace. Všichni věděli co je třeba. Eda upozornil na neregulérní hůl jednoho ze soupeřů a proběhla krátká diskuze. Avšak bez vysloveného závěru, jak s touto situací naložíme. Nastoupili jsme do poslední třetiny a vypracovali si pár šancí. V druhé minutě Eda za brankou soupeře diskutoval s rozhodčími a všichni přítomní se domnívali, že šlo o spor o rozehrání balónku. Spor se přesunul k půlící čáře a Dix byl přivolán k situaci. Proběhla debata o neregulérní holi soupeře. Ten byl přizván sudími, pokusil se o podvod a donesl svou druhou hůl. Jeho záměr mu neprošel a musel se vrátit pro svou herní hokejku. Následně dostal ČK a nás čekala 5 minutová přesilovka. Po této 5 minutové přestávce jsme lehce vychladli, na soupeři bylo patrné naštvání z nenadále situace a jeho odhodlání urvat zápas. Při přesilovce jsme si vytvořili zajímavé situace, avšak nedokázali trefit zařízení takovým způsobem, který by nás poslal do tolik vytouženého vedení. Přesilovková pětice byla na hřišti celou dobu a byla na nich patrná únava. Po nevyužité přesilovce jsme dali soupeři příležitost, aby si 2 minuty taky vyzkoušel, jak se hraje přesilovka. Výsledek byl stejný jako na naší straně a pokračovalo se dále za nerozhodného stavu. Ke konci této části jsme měli poslední možnost na upravení výsledku v další přesilovce, avšak naše klepání na vrata soupeřovy svatyně opět nebylo vyslyšeno. Rozešli jsme se smírným výsledkem 5:5, ale tušili jsme, že to pro nás byly 2 ztracené body.

Zápas jsme dohráli jen s dvěma centry. Kuba po situaci s hokejkou odmítl pokračovat. Kubovo rozhodnutí chápu, i když se zcela neztotožňuji s řešením. Celá situace se rozebírala následně v kabině. Jak se správně postavit k situaci, kdy soupeř vědomě porušuje pravidla, ale nechceme být za „č....y.“ V týmu na danou situaci panuje více názorů, ale mírná většina se kloní k tomu, že pravidla jsou pravidla. I když nikdo moc nechápe zrovna tohle. Jak se na danou situaci dívají ostatní členové Wildcats?

 

A vs. Falconi

Ondra do nás vtloukal, že z víkendu si přál minimálně 3 body. Měli jsme jeden a Falconi měli být těžším soupeřem. Benešov sem přijel vyhrát, Falconi sem přijeli vyhrát a Wildcats samozřejmě taky chtěli vyhrát. Otřepané klišé stanovilo povinnosti. Takže úkol zněl jasně: VYHRÁT a urvat 3 body a zůstat neporažení!!!

Ondra rozhodl, že utkání odehrajeme na rozdíl od prvního jen na dvě kompletní lajny. První byla klasická a druhá nově poskládaná s Edou na centru a Radkem s Mirkem na křídlech. Do utkání jsme vstoupili nejlepším možným způsobem. Dix promil Ondrovu nabídku a hned v první minutě jsme ukázali soupeři, kdo hodlá vládnout na hřišti. Radek si už ve 3 minutě šel odpočinout na trestnou za sekání. Asi pro něho byla přestávka mezi zápasy příliš krátká. Ovšem, i přestože si soupeř vytvořil dobré situace a překvapoval nás crosovými přihrávkami, na které jsme upozorňovali před zápasem, soupeř se neprosadil. Takže klasické Who cares? Po odbráněném oslabení jsme tlačili soupeře k jeho bráně a byli jsme překvapeni, kolik šancí jsme si dokázali vytvořit. Ovšem neproměňovali jsme. Přibližně v polovině první třetiny se prosadila z levé strany letošní posila – Vojta. Chvíli před koncem první třeťky se prosadil i Radek a odskočili jsme na 3:0. POHODLNÝ NÁSKOK.

Třetina byla za námi a byli jsme rádi z náskoku, avšak uvědomovali jsme si důležitost utkání. Polevení by nás mohlo stát body, a pokud se chceme rvát letos o postup a možné působení na příštím Czech Openu, je třeba soupeře přejet. Do druhé třetiny jsme upravili druhou pětku a na hřiště jde místo Mirka Mentál. Radek si zřejmě opět málo odpočinul, a proto si v rohu řekl rozhodčímu o 2 minuty na odpočinek. Oslabení jsme úspěšně obránili, i když chvílemi soupeřův tlak byl obrovský. Párkrát jsme zkusili brejk v oslabení, ale bohužel se nikdo neprosadil. Následoval náš tlak, který vyvrcholil gólem.  Dix měl svůj den a rozhodl se, že to tam bude sypat. Tentokrát zneuctil obrovského gólmana soupeře, položil ho a kolem něj po zemi uklidil do odkryté branky. 4:0 a euforie. Tohle utkání snad nejde prohrát. Chvíli na to Radek upravil na 5:0. Soupeř nebyl tím, kterého jsme před zápasem očekávali. Za chvíli se naskytla příležitost nájezdu, a protože byl sudej, Ondra zůstal sedět a jel ho Mentál. Ať se snažil zmást gólmana jakkoli, tak ten jeho pokus chytil. Výmluvy, že je obrovskej, prostě neobstojí. Následně jsme měli špatné střídáni a na trestnou šel týmový trest odsedět Mirek. Soupeř nás uzavřel na naši polovinu hřiště a tradičně se snažil rychle přenášet hru. Během pár vteřin se mu podařilo přesilovku využít. Do konce třetiny se už ani jedna strana neprosadila, na tabuli svítilo skóre 5:1 a my měli náskok pohodlné 4 góly. Na začátku poslední části soupeř snížil na 5:2. Pak jsme měli k dispozici další nájezd, který si vzal Ondra na starost a ukázal ostatním, jak se má správně využít. Soupeř ani my už jsme se znovu neprosadili a odchází do kabiny s pěkným výsledkem 6:2. Ten nás udržel na dostřel největším soupeřům.

 

Summary:

Z víkendu si odvážíme 4 body. 3. místo v tabulce je pastvou pro oči. Hodnocení trenéra je celkem příjemné, ale v hlavách stále máme zbytečnou ztrátu bodů se Spartou. Příště nás čeká Benešov, který na rozdíl od nás už zažil hořkost porážky, i když to bylo patrně s největším favoritem soutěže – Kolínem.

 

Mirek

 

 

Na každého jednou dojde, a tak ani nás neminulo každoroční pořádání. Sešli jsme se tedy ve stochovské hale, kterou dobře známe, a tak přípravy proběhly bez problémů, až na menší dohady ohledně komfortu šaten.

vs. Olymp

Jsou zápasy, ze kterých si musíme bez větší námahy odnášet body, a tak nějak měl probíhat zápas s Olympem. Člověk míní, Kočky mění. První třetina se nesla v duchu našeho dlouhodobého problému, a to špatné finální přihrávky a tedy i špatného, nebo žádného zakončení. V druhé třetině jsme naprosto zmizely ze hřiště a už jsme se na něj nevrátily. Jakmile jsme se dostaly k míčku, tak se z něj stal horký brambor a byl zahozen kamsi bez ohledu na postavení spoluhráček i soupeřek. Soupeřkám jsme míček v klidu nechávaly a bez napadání čekaly, co vymyslí. Takto jsme se proploužily až ke konci zápasu. Výsledkem 1:2 jsme Olympu věnovaly tři body.

 

Po takovém výkonu bych čekala alespoň smutné výrazy, ale snad všichni se po chvilce tvářili já nic, mě se to netýká. A to je dost k zamyšlení.

 

vs. SKV B

Před druhým zápasem Coach odjel na mužské áčko a nám na pomoc dorazil Knedlík. Naší trochu stabilnější sestavu rozházel na tři dvojice útočníků a bylo tedy potřeba si ujasnit, kdo za koho střídá. Musím přiznat, že jsem to brala trochu jako úlet a počítala s tím, že to během pár střídání zas budu muset srovnat do normálu, ale nebylo to potřeba. Hned v první třetině jsem se musela rozhlédnout, jestli jsem si nespletla zápas nebo lavičku. Na hřiště nastoupil naprosto jiný tým, než v prvním zápase. Každý makal na sto procent, nikdo nepromarnil šanci poprat se o míček. Knedlíkova pochvala po první třetině ještě zvýšila nasazení a dokázaly jsme tak odehrát celý zápas v plném tempu, což se jen tak nevidí. Nejsme však neomylné a holky z SKV nejsou na první příčce tabulky náhodou, a tak ani naše nasazení nestačilo na výhru. Skóre 3:5 a smutná nula do tabulky.

 

Aby nebyl zbytek dne tak nudný, vzduchem prolétl jeden kašpárek a musely jsme přistoupit k vykázání trenéra Plzně na tribunu. Ten byl naštěstí rozumný a obešlo se to i bez vyvržení rozhodčího.

Poděkování za pomoc při pořádání patří Adele, Honzíkovi a Jiřímu. A Knedlíkovi patří dík že si na nás našel čas a přijel.

 

Klára