Nalijme si čistého vína…

 

 …protože se blíží Vánoce, které jsou svátky lásky, klidu a pravdy (asi). Při železné adventní neděli nás dnes přivítaly železné čakovické mantinely a dva soupeři, kteří nám jsou již po dlouhá léta klasickými rivaly. Začátek prosince značí také konec první, podzimní, části našich letošních bojů na různých středočeských florbalových kolbištích a proto je čas i na trochu bilancování…

 Nejprve jsem chtěl tento report pojmout jako oslavnou ódu na jeho skromného autora, kterému se dnes podařilo vše, na co sáhl (na rozdíl od mnohých tréninků), ale po těžkém rozhodování jsem zvolil o trochu „týmovější“ přístup. Začněme však telegrafickou zprávou o dnešních mistrácích:

 Tago Mago B si na nás dnes přivezlo o málo lepší sestavu, než vozilo na předchozí turnaje, kde jsme měli možnost je spatřit. To však nezabránilo jejich dopolední porážce 3:11 a odpolední 2:9 (s námi). Náš letošní oblíbený výsledek, po oblíbeném a pravidelně se opakujícím průběhu. Konstatní navyšování skóre, luxus v neproměňování příležitostí, postupně upadající rychlost obou soupeřů, opakující se konstantní navyšování skóre, pár fatálů v obraně, skvělý skromný autor tohoto reportu a spící brankářská dvojka na střídačce. Zasloužené vítězství a velká škoda nevstřeleného desátého gólu, který by blížící se vánoční besídku učinil skutečně výjimečnou.

 Kolínský suverén ligy byl o dost těžší oříšek k rozlousknutí. Obdobně ambiciózní tým ze středu Čech jako Benešov, s nímž jsme měli tu čest minulý víkend, s obdobně ambiciózními a přemotivovanými hráči – např. č. 44. Průběh zápasu se ale silně odlišoval od dění zápasů ostatních. Téměř nevídaná bezbranková první třetina, dobře zvolená taktika, kterou zde kvůli soupeřům nemohu prozradit, a opět perfektní skromný autor tohoto reportu. Prakticky úplně totožná třetina druhá, pár gólů, prohrávaní, vedení, tvrdé souboje, dobrá taktika, nějaké to vyloučení a skutečně silně vše prostupující týmový duch. Ve třetí třetině si naše fanynky podle vlastních slov okousaly nehty a téměř vytrhaly své plavé a tmavé vlasy (tímto jim děkuji za jejich přízeň), ale úplného rozuzlení se nedočkaly. Po nadějném vedení 4:2 soupeř ještě o trochu zvýšil obrátky, dotáhl se na nerozhodný stav a nic dalšího nedopustil. Pěkná remíza 4:4 znamená naši spokojenost, i když vánoční besídka se opět nestala výjimečnější. Na tomto místě je také nutné vzdát hold vynikajícímu soupeři, díky němuž mohly zbytky turnajového osazenstva vidět strhující zápas, a také rozhodčím, kteří podle mého soudu těžký zápas zvládli velmi dobře.

Teď ta trocha bilancování…

S nepříliš dobrými vyhlídkami na začátku sezóny jsme nějakým způsobem, o kterém bude řeč níže, dokázali uhájit bronzové místo, jehož dosažení bylo v září pouze v rovině tužeb. V letním přestupovém období někdo odešel, někdo přišel, někdo dorostl a někdo zůstal. Ale první z těchto kategorií (nazvěme ji pracovně pro tuto chvíli „Jidášové“) rozhodně převážila. V mnohých horkých i studených hlavách se rodily nápady o házení flinty do žita a dalších bezradnostech, ale přišel první turnaj a hle, ono to šlo i bez Jidášů. Čím to? Můžeme si myslet, že to je našimi skvělými sportovními a florbalovými dovednostmi, ale to by bylo moc jednoduché. Náš „rodinný“ tým, který neprošel za mnoho let výraznějšími obměnami, se dokázal ještě více semknout. Atmosféru v pověstné kabině rozvířili někteří z nejlepších loňských „béčkařů“, hru rozpohybovaly posily/a ze vzdálené Jaroměře a po oslavách všech osmnáctin ve svém dosahu se do mužského áčka dokázali zapojit i ti, kterým bylo ještě včera jedenáct a jeli na první soustředění jako pokus, zda dokážeme vypěstovat alespoň nějakou trochu schopnou mládež. Povedlo se! Nechám stranou klišé o týmovém duchu (i když si myslím, že letos se u nás o žádné klišé nejedná) a ukážu vám základní kámen našeho dosavadního úspěchu:

Dix – převzal roli kapitána a stal se bezpochyby tahounem týmu, kterému velí

Kulač – k nové roli centra přistoupil opravdu svědomitě a ani nereptal (výjimečně)

Vojta S. – gólostroj z Jaroměře se okamžitě aklimatizoval s týmovým prostředím

Radek – odhodil pověstnou ležérnost a nechal se strhnout výkony svých spoluhráčů, které napodobuje, ne-li předčívá

Kuba – pohoda a dobrá nálada v šatně, na tréninku, v autě, na hřišti, se všema, všude

Mentál – konečně není mentál

Mirek – 3x3 hattricky nebo tak něco a zatím nezpychnul

Eda – v Kunraticích ukázal, že pro tým udělá cokoliv (teď to myslím v dobrém) a hlavně konečně dozrál a pochopil, kde mu bude nejlíp

Jeníček – dokázal přijmout roli beka a splnit úkol, který si nepřál…pro tým

Jameš – nejzkušenější bek, který dělá práci navíc, když instruuje své méně zkušené kolegy

Majkl – muž s největším zápalem

Lukáš – po delší pauze hozen nohama přímo do vody a nikdo nic nepoznal (ba naopak)

Šíma – golmanská dvojka par excellence, každý tým potřebuje svého maskota

Coach – dosud skrývaná role motivátora, bravurního taktika a skutečné duše týmu nás posouvá vpřed

Autor reportu – však víte, vždy skvělý

Nerad bych zapomněl na Romana, Kruťáka, „béčkaře“ a na všechny holky, bez kterých by žádná klubová akce a žádný trénink nemohly vytvořit podobnou atmosféru, jaká je v současných Wildcats nyní. Klíč k vítězství, ať si o tom myslí kdo chce, co chce, asi vážně tkví ve velkém sepětí všech, jak říká logo v levém rohu naší úvodní webové stránky…

 

Jiří