7:20 středoevropského času. V tuto brzkou ranní hodinu se před halou v Kralupech sjíždí výprava Wildcats Praha B, posílená o Lakyho a novou naději na postu útočníka, Jiřího. Po dlouhé sérii, kdy náš tým kráčel od porážky k porážce nás čekali jediní dva soupeři, které jsme v této sezoně dokázali porazit.A tak jsme si tentokrát dělali naděje na nějaké ty bodíky. Realita byla bohužel trochu jiná, ale vezmeme to postupně.

Vs. Pallotaikurit

Naším prvním soupeřem měli být Pallotaikuritivedení chasníkem Žakem. Převzali jsme taktiku z našeho prvního vzájemného souboje, a tak bylo naším úkolem pokusit se soupeře zaskočit neoblíbeným dominem, a dát nějaké góly z protiútoků. Taktiku se nám vcelku dařilo dodržovat a i ty góly přišly. O první 3 se postarali Honza (2) s Kubou (1) a skóre zůstávalo stále tak nějak vyrovnané. Bohužel ale soupeři se dařilo jeho šance využívat vcelku s přehledem, a tak pár minut před koncem svítilo na časomíře pro nás nepříznivé skóre 5:3. Vojta však po hezké akci dokázal snížit na 5:4 a my jsme vycítili, že by z toho ještě nějaký ten bod mohl být. Naopak se ale soupeři podařilo vstřelit další uklidňující gól, a to už nám zbývalo příliš málo času na případný obrat.

Vs. Bourbon

Když to nevyšlo v prvním zápase, byly pro nás jasným cílem povinné 3 body ze zápasu s posledním Bourbonem. Nasazení nám sice od začátku zápasu nechybělo, ale z naší nervozity pramenila spousta nepřesností. Soupeř toho využil a dostal se do vedení. Celý zápas jsme dotahovali a nebyli jsme schopni dostat se pořádně do tempa. Zápas skončil 5:3 v náš neprospěch. Víc asi nemá cenu se tímto zápasem zabývat. Jediným světlým momentem, který stojí za zmínku je tak Jiřího gól. K lepšímu výsledku bychom asi potřebovali víc takových kanonýrů.

 

Summary:

Tento turnaj dokonale demonstroval, jak moc nepovedená tato sezona z naší strany je. Teď už nám zbývá jen důstojně odehrát poslední turnaj, a příští sezonu se pokusit o postup zpět.

Roman

 

 

Před blížícím se koncem sezóny přivítala mužské Áčko, snad celým florbalovým světem, nenáviděná Unihoc Arena.

Sešli jsme se v klasické sestavě (čti 3 gólmani k dispozici) a jediné, čemu jsme se trochu divili, bylo, že na hrací ploše nebyla vzhledem k deštivému počasí žádná kaluž, louže ani jezero. V minulých letech by se za podobných meteorologických podmínek turnaj minimálně několikrát přerušil, možná i odložil.

 

vs. Texas

Od zápasu proti Texasu, pro nás první odpolední zápas, jsme tak nějak věděli, co od soupeře očekávat. Vzájemného měření sil jsme si v letošní sezóně užili až až. Úkol zněl jasně = vyhrát. Po úvodním oťukání a zvyknutí si na odskoky od místních palet, jsme pomalu začali tlačit a sypat do brány. Nevyhnulo se nám ani klasické neproměňování vyložených brankových situací a tak se před třetí třetinou zasekly diody na časomíře

na 4:1 v náš prospěch, aspoň tedy myslím. Ono se totiž špatně vnímá, když si člověk lokne Michalova stereoido-kokaino-energetického koktejlu.

V poslední fázi zápasu jsme nechtěli přijít o mírný náskok, ustát pravděpodobný rostoucí tlak soupeře, vyhnout se nestandardním situacím a počkat, až filmová rekvizita ze známého snímku Kmotr předvede jednu ze svých etud, kterou před koncem zápasu očekává asi každý protivník Texasu.

Ani jedno se nestalo a bohužel nám tam i něco málo spadlo. A k tomu si HonzaKl asi řekl, že když přišlo tolik platících, tak to udělá zajímavé a radši trefí tyč, než prázdnou bránu. Prý se chtěl konečně objevit v anketě "Palec dolů" jedné nejmenované televize, čemuž všichni rozumíme a přejeme hodně úspěchu.

Přestáli jsme tlak, udrželi hubený náskok 4:3 a nějaké ty bodíky byly na světě.

 

vs. Kolín

Od večerního zápasu proti Kolínu každý očekával trochu jiné kafe. Čekal nás souboj aspirantů na postup se zkušenostmi na obou stranách, jejichž předchozí zápas skončil remízou.

Po detailních taktických pokynech, "kdo s kým a proti komu" (Coach by si tu frázi měl patentovat) a pokřiku jsme se na ně mohli vrhnout.

A hned po pár úvodních minutách jsme vedli 2:0, bohužel jsme věděli, že náskok je to prakticky nulový. Kolín začal tlačit, točit, někdy i míchat za bránou a na konci třetiny jsme už prohrávali 2:5. A popravdě v dalších fázích zápasu se toho už moc nestalo. Ustáli jsme nějaké to oslabení, poměrně rutinně v něm i skórovali a za vyrovnaného počtu hráčů na ploše i něco obdrželi. S nějakou tou mezihrou, time-outem a hledáním míčku za mantinely se ve finále skóre zastavilo na 4:7, ve prospěch Kolína.

 

Summary:

3 povinné body jsou doma, bohužel žádná nástavba, ale souboj o umístění na postupových příčkách máme pořád ve svých rukách a zatím nemusíme kalkulovat ani predikovat.

Do příště musíme ještě víc zapracovat na proměňování gólových příležitostí, což někdy znamená pouhé trefení brány. Protože i jediná branka navíc v soupeřově síti může znamenat plusové 3 body na našem kontě.

Závěrem už jen díky všem, kdo jeli naplno (myslím, že všichni) a samozřejmě i divákům za podporu.

 

Jameš

 

 

FbK Olymp Praha

Coachův plán byl, odnést si z tohoto turnaje určitě 3 body. Měly jsme je získat s jednodušším soupeřem, kterému jsme měly co vracet.  V první polovině sezóny jsme s nimi prohrály 1:2, byl to opravdu smolný zápas. Je důležité si uvědomit, že když se nějaký tým nachází na posledních příčkách tabulky, není nic vyhrané. Jak se známe, už jsme pár takových zápasů dokázaly prohrát.

V tomto zápase, jsme ale roli favorita dokázaly uhájit. Cílem bylo vyhrát, zápas si užít a vstřelit, co nejvíce gólů, aby si Ála mohla vyzkoušet zápasovou atmosféru.  Od první třetiny jsme hrály hezký florbal, hráčky Olympu se k naší brance skoro nedostaly, ale nejsme neomylné, a tak se i Lenka v bráně pěkně zapotila, když musela zachraňovat naše prohřešky. Hrály jsme krásně, ale vstřelily pouze jeden gól. Jak to?  Vždyť na střeleckém zakončení pilně trénujeme. Že by se nás stále držela střelecká smůla? Už by to chtělo zlomit. S jedním střeleným gólem se hraje špatně. Proudí v nás nervozita a dělají se zbytečné chyby. Je to škoda, protože na to máme, vstřelit za třetinu minimálně 3 góly. Máme dobré a šikovné střelce, jen to umět prodat.

Ve druhé třetině se nám podařilo vstřelit pár dalších gólů, které vedly k uklidnění hry. Možná, že jsme i trochu polevily, ale výsledek jsme si držely. Žádný obdržený gól. Lence se dařilo. Na lavičku mohla odcházet s čistým svědomím a s dobrým pocitem předat Ále neposkvrněnou branku.

Úkolem třetí třetiny bylo vstřelit ještě nějaký ten gól, uklidnit hru, hrát hezký florbal a pomoc Ále  v brance. Aby na ni nešly ošklivé střely, aby je dobře viděla a našla si správné postavení v brance. Prý se nám to moc nedařilo, ale určitě jsme všechny dělaly, co jsme mohly. Je těžké celý zápas odrážet útoky soupeřů. Ála nakonec inkasovala 2 góly a zápas skončil úspěšné pro náš tým 6:2.

 

Athletics Praha

Druhý zápas byl trošku z jiného soudku. Také jsme Atletičkám měly co vracet, protože první zápas s nimi byl poměrně vyrovnaný, jenže úspěšně skončil pro ně. 5:6. Škoda.

I teď jsme zjistily, že to nic neznamená, že je nějaký tým na prvních příčkách tabulky, dokážeme s takovými týmy hrát vyrovnaný zápas. Dokonce mi přijde, že se nám proti lepším týmům hraje líp. Jsme běhavější, důraznější, chtivé po vítězství. Nenecháme se zastrašit a dokážeme být rovnocenným soupeřem. Bojujeme jako jeden celek, a když se něco pokazí, můžeme se spolehnout na gólmana. Což je pro nás pro obránce po psychické stránce důležité. Nejen v tomto zápase nám několikrát utekly a Lenka potvrdila svou pozici v bráně. Spolupráce je základ úspěchu. :-)

Již od začátku se hrál zápas v duchu rychlosti, tvrdosti, důslednosti a neuvěřitelného nasazení! Chtíč, bojovnost nás hnaly dopředu. Zápas byl velmi vyrovnaný, na obou stranách vynikaly brankařky. Obrovský dík zaslouží Lenka v bráně. V prvním zápase bez gólu a v druhém krásné zákroky a třešničkou vychytaný nájezd. Který nás ještě více nakopl. Holky s přehledem ubránily oslabení, dokonce ohrozily soupeřovu branku. Povedené. Holky oslabení na 100% odjezdily, především Lucka s Verčou.

Zápas byl odehrán opravdu ve vysokém tempu. Na obou stranách se střídalo štěstí i smůla v podobě nastřelených tyček a neproměněných vyložených brankových situací. Nakonec zápas skončil nerozhodně 2:2, což po zamyšlení nad průběhem celé hry, bylo spravedlivé.

 

Summary:

- asi bychom měli častěji používat týmové kočičí vlaječky (někdo fousy, viď Léňo) + nevynechat Coache

- chceme- li konkurovat silnějším týmům, musíme každá individuálně zapracovat na své fyzičce, protože při trénincích se musí spíše pilovat technika (jak říká Coach: ,, Neběháš, nevyhraješ!“)

- Dík všem.

 

K zamyšlení: :-)

 Pojďme si vážit toho, že jsme mladé, zdravé, že se tomuto sportu můžeme věnovat, že jsme součástí kolektivu (i přátel), ve kterém můžeme své nejen sportovní zážitky sdílet, že se nám někdo ve svém volném čase věnuje a snaží se nás po sportovní stránce zdokonalit. Pojďme si to tedy užívat a odměňovat se vítězstvím!

Míša