O prvním letním víkendu vyrazila naše kočičí enkláva na svůj letošní posezónní turnaj. Tentokráte jsme nevyjeli směrem jihozápadním do naší oblíbené Plzně, ale směrem východním, kousek za Pardubice, do Chrudimi. Turnaj sliboval novou příchuť florbalu hraného pod širým nebem na známém bazénovém povrchu, který někteří z nás pamatují ze staré kobyliské haly.

Odjezd v sedm hodin ráno není sám o sobě důvodem k radosti, třináct stupňů a kovově šedé nebe nad hlavou k tomu v kombinaci s open air turnajem nevěstily nic dobrého. Říkali jsme si, že o sto čtyřicet kilometrů dále může být všechno jinak, ale omyl. Po příjezdu na místo někteří dříve, někteří později (ale zato bezpečně a na zimních gumách) mohli zkonstatovat, že v Chrudimi je úplně stejně jako v Praze, snad jen těch černých mraků je tu možná víc.

V sestavě 10+1 obsahující navrátivší se vikingskou královnu Martinu a premiérově také Týnu jsme vyrazili vstříc hracímu prostoru.

My všichni, co jsme obeznámeni s peripetiemi kolem pořádání ženských turnajů, jsme ani nehnuli brvou, když pořadatel dva dny před turnajem avízoval různé počty týmů, hrací systémy atd. V neděli ráno jsme uvítali, že na místo dorazily čtyři ženské týmy. Krom nás jsme se měli potkat s výběrem místní střední zdravotní škody schovaným za název „Sestry v akci“ (Knedlíku, udělals chybu), s pardubickými Proxiskami a s přeloučskými Orlicemi schovanými dnes pod název „FbC POCEMKAMDEŠ“. Herní systém sliboval tři zápasy ve skupině, dále pak 1-4 a 2-3 v play off a finálové utkání resp. utkání o třetí místo.

 

vs. Orlice

Náš první zápas dne se vzhledem k free, relaxed a no stress přístupu pořadatelů začal hrát s cirka hodinovým skluzem oproti plánu. První polovina (2x15) proběhla v oťukávacím tempu, kdy jsme mohli zavzpomínat na loňské přáteláky s tímto týmem, jejich poměrně agresivní herní styl a dostatek pohybu. Od loňska žádná změna. V průběhu zápasu jsme se se soupeřkami tahali o jednu branku, nikdo si nevybudoval větší náskok. Už první polovina utkání probíhala v poměrně chladném a nevlídném počasí, ve druhé polovině ale černý mrak nad hlavami vydal svůj obsah a hřiště začala pomalu ale jistě kropit voda. Během pár minut přestalo hřiště být hřištěm a stalo se jak už povrch napovídá, bazénem, kde florbal dostal vale a na řadu přišlo krasobruslení, gymnastika v podobě rozštěpů a podobně. Za stavu 2:3 a zhruba pět minut před koncem byl konec legrace, dál to prostě nešlo, takže jsme požádali o time out do vylepšení počasí. To se naštěstí umoudřilo docela rychle a během půl hodinky jsme se mohli vrátit zpět na překvapivě suchý a neklouzavý povrch a utkání dohrát. Ve zbylém čase branka bohužel nepadla a tak jsme z prvního vystoupení odešli poraženi 2:3.

 

vs. Proxisky

Pardubické Proxisky pamatuje ze dnešního ženského týmu už jen malá část, která je v klubu od počátku. Pokud mne tedy paměť neklame, potkali jsme se s nimi v první juniorské sezóně a od té doby nikoli.

V první polovině zápasu jsme předvedli asi náš nejhorší výkon na turnaji, plácali jsme se po hřišti bez myšlenky, balónek si nepřihrávali, ale trefovali se a spíše než jako na florbale jsme se mohli cítit jako na nějaké nedělní kratochvíli chovanců psychiatrické léčebny. Během první poloviny zápasu jsme dokázali dostat čtyři branky a sami pohrdnout veškerými nabízenými příležitostmi. Brankostroj soupeřek odstartoval nešťastně náš vlastní gól a pak už jsme se jen vezli. Až do poločasu. O poločase jsme si vysvětlili, že jsme sice na zábavném turnaji, ale vocamcaď pocamcaď. Ve druhé polovině zápasu jsme tedy přidali na tempu, na přesnosti a na florbalovosti a efekt se začal pomalu dostavovat. Snížili jsme na rozdíl dvou branek a na předváděnou hru se začalo dát dívat. Pár vteřin před koncem jsme ještě dokázali vystřelit na branku, v letu balónku rozhodčí zapískal konec a spolu s hvizdem míček zapadl do sítě. Regulérní gól, pohoda. Jaké bylo naše překvapení, když páni rozhodčí rozpažili a branku neuznali. Bohužel to byl pouze jeden z jejich fatálních excesů a jediná větší kaňka na jinak pohodovém turnaji. Final skóre tedy 3:4.

 

vs. Sestry v akci

Matematika mluvila jasně (a čemu jsme nerozumněli, Maruška nám vysvětlila). Pokud nevyhrajeme v posledním duelu, skončíme ve skupině na čtvrtém místě a budeme mít horší pozici do semifinálového zápasu.

Soupeřky neoplývaly florbalovým kvalitami, o to víc sympaticky působilo jejich nasazení a odhodlání. Místy s většími, místy s menšími problémy jsme si ale se zápasem poradili a po výhře 6:2 si zajistili snad výhodnějšího soupeře do semifinále.

 

Semifinále

Proxisky podruhé. Je skluz, spěcháme domů. Tak je přece logické, že zkrátíme zápasy. Takže semíčko a finále na 2x10, proč ne. Druhý zápas s Propiskami začal výborně. Předvedli jsme tu nejlepší poločas našeho dnešního výkonu. Než se soupeřky rozkoukaly, ve třetí minutě prohrávaly o tři branky. Vrátili jsme jim tak náš rozpačitý nástup do prvního vzájemného duelu. Do konce ale zbývalo ještě dlouhých 17 minut. Se zbytkem prvního poločasu jsme si poradili dobře, hra se přelévala, ale soupeřkám jsem neumožnili častěji zakončovat. Možná jsme se uspokojili vidinou jasného finále a tak náš výkon po přestávce rapidně upadl a soupeřky jsme pustili zpět do hry. Po nařízeném trestném střílení jsme inkasovali první branku na 1:3. Což o to, penalta byla správná, ale uznat branku, kdy hráčka jde s míčem při kličce půl metru dozadu?? To je snad trochu moc, pánové.. Nikoli, tady platí jiná pravidla. Soupeřkám narostla křídla my a jsme je měli najednou přistřižená. Logický vývoj na sebe nenechal čekat. Snížení na rozdíl jedné branky a konečně i vyrovnání. Více toho naštěstí soupeřky nestihly a tak došlo na trestná střílení. Jako tři naše exekutorky jsem vybral Lucku, Martinu a TerkuS. Klára losem vybrala volbu prvního tahu a Lenka tak putovala poprvé do branky. Při trestných stříleních Lucka trefila tyčku, Martina svůj pokus proměnila a TerkaS také nezaváhala. Lenka v brance dvě střílení pokryla a tak jsme se mohli radovat z postupu do finále.

Finále

Přelouč podruhé. Opět 2x10, což jsme vzhledem k pokročilé únavě kvitovali. První polovina finále byl z naší strany úplně plonkový výkon. Nohy běhaly z posledního, ale mozek byl už pouze ve stand by režimu a tak jsme za první polovinu zápasu nic nepředvedly. Naopak jsme soupeřkám darovali hned v úvodu po vlastním fatálu lacinou branku. Probrali jsme se teprve o poločase, kdy jsme si řekli, že finále se nehraje každý den a že je třeba najít zbytek energie a do zápasu ho investovat. Druhá polovina byla v našem pojetí výrazně lepší. Branka soupeřek byla v permanenci, ale kýžený gól ne a ne padnout. Teprve pár vteřin před koncem jsme míček za brankovou čáru přecijen dotlačili a zápas dovedli podruhé do samostatných nájezdů. Klára opět vybojovala právo první volby a Lenka zaklekla do branky. Lucka tentokrát svůj pokus proměnila, TerkaV trefila obligátní tyčku a TerkaS tentokrát neproměnila. Jedna branka nestačila, soupeřky Lenku v naší brance překonaly dvakrát a mohly slavit první místo.

 

Summary

Nová zkušenost. Florbal pod širým nebem hrát jde. Gólmanům to fakt neklouže. Hráčům to fakt klouže. Když prší, hrát se nedá.

Za turnaj bych chtěl poděkovat všem, kteří dorazili. Speciálně Martině, která se po vikingské anabázi vrátila do sestavy a po záchvatu smrtelných křečí v klidu dohrála i poslední zápas, Týně za to, že svoje první zápasy ve WildCatím (ikdyž trochu velkém) dresu zvládla v pohodě a ukázala, že může být na hřišti platná a obzvláště pak Lucce, která turnaj odehrála naprosto suverénně a zasloužila si tak (za kvantitu a především pak za kvalitu) trofej za nejlepší střelkyni turnaje.

Pořadatelé nás vybavili řadou skleněných a plechových nádob s koncentrovanou smrtí, takže i cesta domů proběhla vesele a ještě zbylo něco na pohárový přípitek na Bradle.
 

Coach

 

PS: Čekněte jak foto-, tak videogalérku.