You’ll Never Walk Alone

Sobota, 26. července 2014, 11 hodin dopoledne.. bláznivá, leč jedinečná parta W-catů se srocuje na parkovišti Lužiny... padne pár nezbytných dopravních informací, letmý součet posádek a jde se na věc. Mise Horní Bradlo 2014 začíná.

Cesta probíhá poměrně standardně, auta polykají kilometry, sem tam se objeví zajímavá a láskyplná písen v rádiu, někde rozjetou výpravu zbrzdí traktor či jiné pochybné motorové vozidlo. Těsně před cílem svádíme tuhý boj o pořadí v cíli, kdy nám pomůže „technická“ zastávka jednoho, a navigační chyba druhého vozu. Na téměř prázdné travnaté parkoviště dojíždíme první.

Rychlé organizační pokyny, vyjednávání chatek a tradiční losáž spolubydlících. Poté proběhne rutinní ubytování a cca za hodinu sraz na první trénink... Cože? Už? “ Jo, už, svištěte, pohyb“ zní nesmlouvavě z úst trenéra. Následuje první ostrý trénink, rozběhání, protažení, první ostré starty, možná celé kolo? Už ani nevím co kdy na tréninku bylo, jestli zrovna na tom prvním byla pyramida, explozivita, kolo nebo nebo kolena... ale je to asi jedno, i tak jsem byl po třech letech znovu na soustředění vyndanej už na prvním tréninku.

V dalších pár hodinách a dnech došlo k několika personálním změnám, někdo byl ze zdravotních důvodů bohužel nucen odjet, jiní se naopak přidali k naší enklávě později.

Naše léta zažité a vyzkoušené tréninkové bloky plynuly s železnou pravidelností den po dni. Díky takticky zvolenému času snídaně nám bylo k našemu potěšení umožněno trénovat již od brzkých ranních hodin. Naše unavené nohy, ruce, bedra, kolena či jiné části těla měla nicméně možnost každý den spočinout ve welness centru, kde většina z nás prováděla tolik potřebnou a kvalitní regeneraci.

S trochou nadsázky monotónní tréninkové dávky zpestřily volnočasové aktivity jako stolní tenis (ve kterém Jiří uspořádal mega turnaj), volejbal, oblíbený fotbálek či jen trávení místních gastronomických specialit. Jo, stravování.. téma samo pro sebe... Dostaneš kartičku, na který je stanoven čas, vedoucí zájezdu Ti řekne, že je nutný jít do jídelny načas, aby se všechno zvládnulo... tak přijdeš na první večeři přesně v 19:00 a tam fronta až ven, poslední židle zabraná a u výdejního okna těžká nestíhačka... super, první večer vydržím a zítra to bude lepší... nebylo.. Tahle situace nás provázela téměř celý pobyt. Jídlo jako takové by bylo asi fajn, kdyby bylo připravené z kvalitnějších surovin, s trochou větší péčí a menší dávkou soli...

Celkem dvakrát proběhl tréninkový blok formou „Hry bez hranic“, kdy se účastníci zájezdu rozdělili do dvou týmů soupeřících v rychlosti běhu, ohýbání se ke karimatce, pochopení složitých zadání trajektorie běhu či síly a elegance „naražení vořechů na tyčku“. Nutno podotknout, že průběh soudcování výkonů byl očividně cinklej a předpokládám, že všichni kapříci jsou již ve správném rybníku. Tuto skutečnost bude samozřejmě ještě prošetřovat ÚPOCS – Útvar Pro Odhalování Cinklejch Soutěží.

Co by to bylo za soustředění bez ohně. Dle naprosto dokonalé norské předpovědi povětrnostních podmínek a číselnému vyjádření dešt´ových kapek, jsme nakonec uspořádali testovací večer plný ohně a zpěvu, abychom poté mohli velmi stylově zakončit celý týden stejným programem. Při finálovém večeru vyšlo snad vše, co mělo. Svítilo nám logo na obloze tak, jako vždy, počasí bylo příznivé, dřevo téměř dokonale vyschlé, Dix ladil mocně svou gitáru a všichni jsme se dočkali překvapení v podobně individuálního ocenění od nejvyššího vedení klubu.

Poté následovala ještě prodloužená noc, oslava postupů, turnajů, umístění a podobných milníků sezony. Následně se osazenstvo odebralo do chatek, někdo dříve, někdo později, někdo až časně nad ránem. Sobotní dopoledne se neslo v duchu balení, kydání chatek, vynášení odpadků, odevzdání povlečení atd.... Pak už jen sraz na parkovišti k odjezdu, obdržení svačiny, poslední společná fotka a nalodění do aut. Pro někoho směr Praha, Jeseníky nebo Střední východ. Mise Horní Bradlo 2014 končí....

 

Závěrem....co říct závěrem... asi jako po každém mém soustředění. Podívejte se ted´ doleva nahoru na logo Team spirit. To je oč tu běží. Super parta, která drží při sobě a ikdyž je každý jiný, originální, zvláštní, debilní nebo jakýkoliv, tohle je prostě W-cats tým a každý drží v týmu při sobě. Samozřejmě všichni víme, že bez obětavé práce a času našeho Nějvyššího (říkejme mu třeba bůh Yindy) by to prostě nešlo, takže i jemu patří dík a uznání.

Pro mě osobně mělo letoštní soustředění i trochu sobečtější podkres, a sice, že jsem ho téměř ve zdraví přežil a dokázal si, že Vás snad ještě nějaký ten rok obtěžovat na trénincích a zápasech můžu.

 

Jean Piérre #31

 

 

 

Bradlo 2014

 

 

Třetí návštěva rekreačního areálu poblíž sečské přehrady se nesla ve znamení návratů. Po roční pauze se soustředění opět účastnil Dix, jidášská enkláva, ale také zatoulaná čarodějka Áďa, a po dlouhé době bylo opět na soustředění možné cítit jemný parfém francouzské značky JP.

 

Rychlé rozdělení chatek proběhlo férovou losáží, a tak měl každý k dispozici krásný výhled na moře a nepřeberné množství kvalitního wifi signálu. Hned po ubytování se vyrazilo směr les. Obvyklý okruh se z loňských 3,6 km prodloužil na 4,15 km. Asi kvůli metrický soustavě, co Brette?

Další překvapení nám přichystala místní závodní jídelna. Aneb s UHO jde vše lépe, a když nemáte maso, tak tam dejte párky. Také bylo dost zvláštní, že celý areál se na jídlo sešel vždy ve stejnou dobu. Asi nějaká časová anomálie, protože když mám na lístečku napsáno 12:00, tak přece nepřijdu v jednu že jo :)

 

Volnočasovou zábavu obstaral mimo jiné nultý ročník turnaje ve stolním tenise. Tabulky a play-off bylo rozdělené na muže a ženy, nejlepší ze své kategorie se dostal do tzv. superfinále, tedy vítěz mužské části proti vítězce ženské. Bojovalo se hlava nehlava, kotník nekotník. Dix se dokázal kvalifikovat do play-off jak v mužské části, tak v té ženské. Neuvěřitelný kousek. Mirek odehrál čtvrtfinále poskakuje pouze po jedné noze. Na rozjetý vlak s cedulkou Kvěch ani tento cirkusácký kousek nestačil. Do velkého finále se nakonec proválcoval Knedlík za muže, a LenkaČ za ženy. Superfinále probíhalo v bouřlivé atmosféře, transparenty vlály, chorály burácely. Celkovým vítězem se po zásluze stal Dejf „Válec“ Knedlík.

 

Nepříjemností ročníku 2014 se jistojistě staly střevní potíže, které si postupně vyzkoušela větší část našeho ansámblu. Asi se shodneme, že není o co stát, to raději kroužit na oválu, než explozivní běh chatka-toaleta v několika sériích.

 

Pro zpestření tréninkových dávek byly letos zavedeny soutěže. Tedy borci a borkyně se rozdělili na dva týmy a každý člen týmu se snažil štafetovým způsobem prosvištět trasu plnou karimatek, klouzavé trávy a brankových konstrukcí. Ukázalo se, že nikdo to nechtěl pokazit svému týmu a tak na trati nechal maximum.

 

Týden utekl jak večerní zprávy a najednou zde byl poslední večer, slavnostní oheň, kytara. Kdo čekal, že kouč bude mít při proslovu „tři věci“, byl daleko od pravdy. Po přípitku na úspěšnou sezónu přišlo na řadu vyhlášení individuálních trofejí. Takže nyní již nelze pochybovat o tom, kdo je nejříznější obránce, nejlepší brankář nebo bourák roku :)

 

 

Už jsem asi pětkrát napsal závěr a pak ho zase smazal :) Ať na to koukám z jaké strany chci, vidím vždycky stejný výsledek. Hlavní je skvělá parta, která se letos na Bradle zformovala. A k tomu patří i velké D-Í-K-Y Ondrovi, za vynikající organizaci soustředění!