Czech Open. Dvě téměř magická slova, pod kterými si každý florbalista v Evropě i spousta těch mimo ní vybaví letní turnaj, konaný rok co rok v kulisách srpnové Prahy. Dvacet jeden ročník tohoto turnaje už proběhl a ten dvaadvacátý je v plném proudu. Krom načnutí třetí desítky je nebo byl ten letošní ročník ještě něčím zvláštní, nový. Byla to pochopitelně naše účast. Už několik let jsme koketovali s myšlenkou turnaje se zúčastnit, ale teprve letost naše účast nabrala reálné obrysy. Tím vybraným byl mužský A tým, který si účast vybojoval jako odměnu za splnění podmínky přezimování mezi top třemi týmy ligové tabulky. Aby účast dávala skutečný smysl, možnost zahrát si dostal každý z členů mužské enklávy klubu.

Zájemců se urodilo celkem jedenadvacet a byť ne každý mohl absolvovat všechny zápasy, většinou se na střídačce tísnily tři pětice hráčů a tři brankáři.

Pavouk mužské kategorie CZO říká, že ze skupin po čtyřech týmech postupuje do play off každý bez ohledu na umístění ve skupině. Tento fakt nám zaručoval tedy minimálně čtyři utkání, tři ve skupině a jedno s příchutí play off.

První hrací den na nás čekala hala na Zeleném Pruhu, brzké vstávání a vlastně takový turnajový otvírák, protože náš zápas byl jedním z prvních, které se na turnaji odehrály.

Jako na  prvního soupeře ve skupině jsme narazili na ZFK AQM Petrovice. Podpořeni rykem resurrektovaného JeanPiérra za zády jsme nasadili slušné tempo a přes mohutně odskakující balónky a řadu nepřesností zejména v rozehrávce jsme od úvodu tahali za delší konec. Prvním střelcem, který se postaral o historický zápis do análů WildCatího CZO, byl Dan. Přibývaly další branky, některé normální, jiné poněkud šťastné a čas vyhrazený k utkání se chýlil ke konci. Finální skóre 6:1 a vydařený vstup do turnaje.

Po krátkém odpočinku a shlédnutí zápasu zbylých dvou soupeřů ze skupiny, jsme nastoupili ke druhému a poslednímu duelu dne. Soupeřem bylo strakonické FBC. Vzhledem ke shlédnutí předchozího zápasu tohoto soupeře jsme očekávali podobný průběh jako v prvním zápase. Chyba. Když jsme se na hřišti po pár minutách probudili, zjistili jsme, že tentokrát taháme za kratší konec my. Zbytek první poloviny zápasu jsme bojovali s nepřesnostmi, snahou komplikovat si život a řešit herní situace složitějším způsobem, než bylo nutné. Přesto jsme po polovině zápasu drželi hubený náskok 2:1. Po přestávce začaly padat branky na obou stranách. Soupeři se podařilo vyrovnat a dokonce otočit. Rovnost skóre, bohužel naposledy v zápase, ještě zvládl zařídit OndraK. Potom následovala černá tříminutovka, kdy jsme po individuálních chybách třikrát inkasovali a bylo po zápase. Přestože Eda ještě rychle korigoval na 4:6, ve zbývajících pěti minutách hry jsme nedokázali vyrovnat, natož otočit vývoj utkání. Finální skóre 4:6 a prohra, která zamrzí.

Tím skončil první hrací den. Věděli jsme, že pokud chceme ze skupiny postoupit alespoň ze druhého místa a zajistit si tak vstup do vyšších pater pavouka play off, musíme ráno s posledním soupeřem ve skupině brát body.

 

Druhý hrací den nezačínal tak brzy, přesto jsme se branickou halou potkali v poměrně časných 8:20. Na pořadu dne byl zápas s finskými chasníky hrajícími pod hlavičkou SC Tourists. Věděli jsme, že úzká branická hala bude pro nás spíše nevýhodou než výhodou a že nedostatek prostoru, zejména ve hře směrem dopředu, musíme nahradit rychlostí. Rychlou rozehrávkou, rychlým zakončením. Směrem dozadu poté důsledným dostupováním hráčů, kteří byli většinou technicky o řád výš než naši hráči. Do zápasu jsme vpluli s respektem a za první dvě střídání se jen dívali, jak se hraje kolem nás. Už ve druhé minutě utekl soupeř po pravém křídle a KubaT zatáhl ať už úmyslně či neúmyslně za záchrannou brzdu. Následovalo trestné střílení, které Fin proměnil s naprostým severským klidem. Přestože Šíma udělal, co měl a hráč se dostal do velkého úhlu, přesto neměl sebemenší problém bekhendem nekompromisně zakončit míček pod horní tyčku. Knedlík jistě potichu utrousil něco jako "válec" a hráli jsme dál. Až do desáté minuty pokračovala hra bez vstřelených branek. Pokud jde o příležitosti, těch měl bohužel více soupeř. Nám dělalo zásadní problém překročit s míčkem půlící čáru. Úzké hřiště v kombinaci s nepřesnou a pozdě zahranou přihrávkou znamenalo většinou míč pro soupeře. V jedenácté minutě jsme podruhé inkasovali, když Šímovi propadla střela z běhu od mantinelu. Jednu branku soupeř ještě stihl do konce třetiny. Na tu jsme dokázali zareagovat a po dokonale trefeném lobu z naší obrany skóre korigoval OndraK. Před druhou částí hry jsme si řekli, že je potřeba zapomenout na konvence a že je nutné začít hrát jednoduše a snažit se víc dostat do branky. Pokusili jsme se, ale góly opět dával soupeř. A to tak, že ve velmi rychlém sledu. Během čtyř minut jsme inkasovali čtyřikrát a bylo po zápase. Poslední desetiminutovka byla spíše v režii hereckých etud a procvičování cizojazyčné konverzace než v režii florbalu. Drobná korekce skóre na finálních 3:7 pouze decentně upravila náš slabý výkon.

 

Po odehrání posledního zápasu naší skupiny bylo jasné, že postupujeme ze třetího místa a druhý hrací den nás nemine ještě jedno utkání. Soupeřem měl být čtvrtý tým z jiné skupiny, kterým se ukázali být borci hrající pod hlavičkou sokola Jaroměř.

Přejeli jsme tedy do florbalu zasvěcené kunratické haly, zbavili se pachutě nepovedeného ranního zápasu a jali se přemýšlet o play off. Od téhle chvíle mělo být všechno v režimu náhlé smrti. Každá prohra znamenala konečnou. Přestože si tohle všichni uvědomovali, asi jen málokdo si před zápasem při pohledu na soupeře připouštěl, že konečná by měla nastat už teď.

Proti Jaroměři jsme začali s míčkem mezi našemi čepelemi a s betonem na straně soupeřů. Ideální stav.. Až do momentu, kdy jsme přišli o míč a soupeř z prvního útoku po nepochopitelném nedůrazu před naší brankou ze druhé dorážky vsítil první branku. Tohle nás trochu opařilo. Zato soupeř se dostal na koně a z očekávaného ospalého výkonu se s vidinou postupu stal jiný zápas. Příležitosti byly na obou stranách, převážně ale dominovala nepřesnost v zakončení nebo včasný zásah obránce či gólmana. Dlouhých deset minut se hrálo bez branky. Ta padla až v poslední pětiminutovce první hrací části. Opět do naší branky a byla o to smolněšjí, že šlo o vlastní gól. Po chybě na polovině hřiště šli tři soupeři sami na JeanPiérra a po kličce do strany a prázdné brance to už vypadalo na snadnou práci. Soupeř ale míček netrefil pořádně a ten by, nebýt zásahu našeho hráče, proletěl brankovištěm a zastavil se někde na bočním mantinelu. Stalo se. Do poločasu jsme ještě stihli snížit na 1:2, když Dan trefil Dixův pas z pravé strany.

Věděli jsme, že ve druhé části hry se nemáme na co šetřit ani na co čekat a po úvodním hvizdu byla vidět z naší strany zvýšená aktivita. V sedmnácté minutě jsme ale během dvaceti vteřin dvakrát inkasovali a soupeř si tak vybudoval, jak se v závěru ukázalo, dostatečný náskok. Zbytek zápasu jsme tlačili na pilu, co to šlo, přežili jsme oslabení, oslabení 5na3, zkusili hru v šesti. Všechno marné. V tomhle zápase nám nebylo přáno vstřelit víc než jednu branku a s tím se prostě nedá vyhrát.

 

Suma sumárum:

Od CZO jsem si sliboval čtyři věci:

1/ odehrát alespoň čtyři zápasy

2/ nechat co nejrovnoměrněji zahrát všechny hráče

3/ zahrát si alespoň jeden zápas se soupeřem z dálné ciziny

4/ bavit se florbalem

 

První očekávání jsme naplnili beze zbytku. Druhé stejnětak. Třetí taktéž. Čtvrté z mého osobního pohledu vidím tak napůl. První hrací den byl OK. Druhý byl podařený výrazně méně.

Vzhledem k faktu, že jsme si před CZO jasně řekli, v jakém duchu bude turnaj pojatý, nechci ho hodnotit z pohledu výkonů ani výsledků. Mrzí mě pouze, že jsme se nedopracovali alespoň k pátému zápasu a že jsme v některých momentech hrubě selhali psychicky. Jinak beru CZO jako fajn zkušenost a dávám do pléna otázku, jestli bude zájem i příští rok.. (jak muži, tak ženy)

Coach

 

PS: Prosím fotografky a kameramanky, pokud máte nějaký slušný materiál, pošlete mi ho. Thx.