A pak že to nejde!

 

Další zápasy mužského áčka se konaly na Pražáku v hale Děkanka. Někdo tam dorazil z Proseka, někdo tam bydlí a někdo musel z druhé strany Vltavy přes Palackého most. Nebo to byl Jiráskův? Kdo ví :)

 

Vs Vorms

Od tohoto zápasu jsme si slibovali, že opět pocítíme chuť vítězství. Nicméně první třetina byla dost oťukávací a nám se moc nedařilo najít správné tempo nebo nějaké místo pro kloudné zakončení. Trochu prostoru na hřišti nám dodali rozhodčí, když vyloučili Edu. A to byla voda na Dixův mlýn, který si uvolněný prostor na hřišti užíval plnými doušky, čti dva góly v jednom oslabení. Vedení nám klasicky nevydrželo dlouho a tak v půlce zápasu to bylo 2-2 a mohlo se začít od začátku. Nový start vyšel lépe nám a po více nebo i méně pohledných kombinacích to bylo brzy 5-2. V tu chvíli asi dorazil pocit neporazitelnosti, který bývá doprovázen polevením a ztrátou koncentrace. Vormsům se podařilo snížit z nenápadné akce, přiblížit na dostřel kaskadérským kouskem backendem mezi nohama (tohle by ocenil každý Frajták). A vyrovnat  způsobem, který jsem neviděl, protože jsem si (na rozdíl od jiného mého spoluhráče) hlídal svého protivníka. Čili je to 5-5, do konce zápasu tak 5 a známka pro naši obranu také 5. Když je to 5-5 a chceš vyhrát, tak musíš dát gól. Netrefujeme několik tutových šancí, v oslabení není využito ani trojí brejk dva na jednoho a tak zápas končí hořkou plichtou.

 

Vs Olymp

Tušil jsem, že Olymp se nachází někde v horní části tabulky, ale ono to nebyla úplně pravda. Po vítězství nad kolotočáři z Benešova se Olymp vyhříval na úplně té nejlepší (čti nejoptimálnější :) ) části tabulky. Držíme se hesla o tom, že zápas začíná nula nula, hraje se pět na pět a balón je plastovej, sem tam děravej. A ono jo! Brzy vedeme 1-0, pak se skóre chvíli nehýbe. Oba týmy si zkusí přesilovku, ani jedna nemá přívlastek povedená, či snad gólová. Čistě aby se diváci nenudili, posouváme průběžný stav na stále celkem nic neřešících 2-1. Po druhé třetině nám kouč říká, že takhle to skóre na konci zápasu určitě nebude. A taky jo. Nejprve Dix natolik vystrašil soupeřova obránce, že ten mu balón odevzdal dřív než k němu Dix stačil doběhnout. „Na, vem si ho, hlavně mě prosím nech být“. No a potom už náš kapitán věděl „kam s ním“. I další lacinou ztrátu balónu od Olympu trestáme a tak se na Jablotronu může rozsvítit 4-1. Je vám tento stav povědomý? Takže co bude následovat? Ano, 4-2. Bereme tajm, uklidňujeme se a závěrečný tlak Olympu zvládáme. Dokonce výhru pečetíme do prázdné na 5-2, ačkoli na stránkách unie tento gól nezaznamenali. Kde udělal mocný FIS chybu? :)

 

Po vítězném zápase se vždy lépe hodnotí. Nějakou tu pochvalu si zaslouží všichni. Za sebe bych vyzdvihl Jirku, který chytil hodně těžkých balónů a k tomu ještě i pár navrch. A druhou pomyslnou hvězdu bych dnes připnul na dres Kubovi Trmotovi. Spoustu toho naběhal, vybojoval a hlavně – nahrál spoustu balónů na beky. Dix byl nezastavitelný tak, jak ho všichni známe. A ještě k tomu na zápase proti Olympu byli v hale dva

 

Dnešní výsledek má být připomínka pro všechny, že porazit můžeme každého, je to jen o nás. Jen musíme udržet koncentraci a nasazení. Je prima, že jsme konečně nedostali gól ze standardky a neztratili dobře rozehraný zápas. Takže příště za 6, ok?

 

10sson

 

 

Za mlhou hustou, že by se dala krájet, leží barrandovská ledová aréna. Cože? Že nebyla ledová? Časy se zdá se mění. Teplo, ale za to smrádeček a nedostatek kyslíku, tak se dala popsat tentokrát.

Jako první nás čekal papírově těžší zápas, ale kdo nás zná tak ví, že papírové předpoklady u nás nehrají roli. Před začátkem jsme si řekli, že budeme hned aktivně napadat a pokusíme se soupeřky z SKV C zaskočit. To se nám dařilo a nutili jsme tak soupeřky chybovat v rozehrávce a získávat balonky na jejich půlce. Jenže to samo o sobě na góly nestačí. Nepřesné přihrávky a špatná střelba zmařily veškeré šance. A ani obdržený gól v deváté minutě nám moc nepomohl.

Děvčata z SKV měli pocit, že tým jako my na ně nemá a taky dlouho neměl. Několik nevyužitých jasných gólovek a spousta dalších špatných zakončení nás začala ubíjet, ale stále jsme se nechtěli vzdát. Objevit se s míčkem sama před brankou je pro mě infarktová situace a tak jsem se radši nechala faulovat a přenechala nájezd šikovnějším. Lucka ho s klidem využila a 1:1 na časomíře bylo hned pozitivnější. Soupeřky si to samozřejmě líbit nenechaly a na naší branku dotíraly dál, což však skvěle chytající Lenku nemohlo nijak zaskočit. Dvě slušné přihrávky přes celé hřiště a tři a půl minuty před koncem je to 2:1. Nervozita roste na obou stranách a soupeřky se rozhodnou jít do šesti. Lenka se však chopí míčku a vyhazuje na volnou Lucku, která bez problémů uklízí míček do prázdné branky.

Soupeřky měli sice většinu času víc ze hry, ale nám se nakonec podařilo využít situace a tři body jim doslova ukrást.

O pauze jsme si řekli pár věcí k dalšímu zápasu a pak coach odjel zpět na muže a nechal nás v rukou zastupující trenérky Markéty.

Bylo jasné, že Kralupy budou lehčím soupeřem dne a o to větší úsilí nás bude stát, hrát co máme. To se také ukázalo jako kámen úrazu. Tristní úroveň zakončení z prvního zápasu se nás držela dál a k ní se přidala zbrklost v hraní míčů. V některých chvílích hra připomínala spíš přehazování horké brambory. V páté minutě Míša ukázala, že ví jak dávat góly, ale moc dlouho jsme se neradovaly. Míč letící vzduchem těsně před Lenkou trefila soupeřka a bylo vyrovnáno. Následovala dvě oslabení a přesilovka, ale ani ta se skóre nehnula. Potřebovaly jsme změnu, ale v deseti lidech nebylo kde brát a tak jsme se musely rvát dál.

S koncem druhé třetiny faulovala Andrea a tak jsme po přestávce šly do čtyř. Stačilo pár vteřin a byly jsme zas v plném počtu a s jednogólovým mankem. Řekli jsme si, že musíme hru v útoku uklidnit, správně se postavit a udělat si příležitost na zakončení. To se ale nekonalo a pokračovala zbrklost s nepřesností. S ubíhajícími minutami ubývaly síly jak fyzické, tak psychické a tím i možnosti zápas otočit. Nakonec tedy 1:2 a zbytečně ztracené body, kterých budeme litovat.

Při hodnocení v šatně bylo hodně slyšet, že nám chyběl coach, což je sice pravda, ale na to se to házet nedá. Většina z nás má dost zkušeností na to, aby věděla co má dělat i bez něj. Značný problém je, že se navzájem neposloucháme a neplníme co máme. Pokud se nám podaří nepřistupovat na styl hry soupeřek, ale udržet si ten vlastní, tak to bude velký krok kupředu.

 

Klára