"Kdo zastaví válec"?

Na druhý lednový víkend bylo naplánováno sedmé kolo nejvyšší regionální soutěže mužů a vzhledem k obrovské vyrovnanosti ligy bookmakeři i fanoušci očekávali další zajímavé výsledky, které zamíchají tabulkou. Elitní tým Fbk Wildcats čekal v ranním zápase poslední tým tabulky a zřejmě jediný opravdový outsider soutěže F.C. Vorms Praha. Jenže tradiční florbalový klub Vorms, který už má podle všeho ty nejlepší roky za sebou, dokázal v prvním vzájemném utkání s Wildcats remizovat. Hráči se lvem na hrudi tušili, že je opět nečeká jednoduchý zápas.

Místo očekávaně opatrného začátku v prvním soutěžním utkání po vánoční pauze přišel šok už v 16. vteřině, po mírném zaváhání obránce i brankáře Wildcats se Vorms bleskově dostali do vedení. Wildcats měli jasnou převahu, ale soupeř dokázal hrozit nebezpečnými brejky. Jeden z nich dokázal proměnit a po deseti minutách hry byl stav 2:0. Hostující hráči ovšem nepropadali panice a věřili, že když budou hrát tak, jak umí, utkání zvrátí. V jejich stálé převaze se přesto místy objevovala lehká křeč, jen za první třetinu nastřelili třikrát brankovou konstrukci. Pak přišla chvíle obránce Musila, který vyvezl míček na soupeřovu polovinu, narazil si s Neumannem a zavěsil, 2:1. Wildcats se ještě pokusili tlak vystupňovat, do konce třetiny se už ale stav nezměnil. Po krátké taktické poradě vyzařoval z hostujícího týmu nečekaný optimismus. Už po necelých šesti minutách bylo všem jasno proč. Nejprve přišla osvědčená spolupráce dvou křídel z první lajny, Kulakowski si vyměnil míček s Tomkem a prvně jmenovaný vyrovnal na 2:2. Poté přišla skvělá desetiminutovka v podání Hosnedla, který během této doby vstřelil čistý hattrick, na první dvě branky přihrál Skalický. Wildcats pevně převzali otěže utkání a chtěli ušetřit co nejvíce sil na druhý náročný zápas. Domácí Vorms sice stále hrozili z brejků, ale viditelně jim docházeli síly. Ve třetí třetině přidal šestý uklidňující gól věčný pracant Trmota. Zápas se dohrával v poklidném tempu, Wildcats zapnuli udržovací mód, ve kterém stačili domácí už jen zkorigovat skóre na konečných 3:6.

Na druhé utkání se začali sjíždět tábory věrných fanoušků obou týmů v předtuše, že bitva FbK Wildcats Praha a FBC Žraloci Příbram bude stát za to. V prvním vzájemném utkání na podzim Příbram Wildcats jasně přejela 7:3, i proto měla právo cítit se jako favorit utkání, ačkoliv tomu postavení v tabulce úplně neodpovídalo. Jiskřilo se od úvodního buly, utkání nabralo obrovské tempo, výrazně převyšující úroveň soutěže. Po technické stránce to nebylo ani z jedné strany nikterak zázračné, ale počet a intenzita soubojů byla obdivuhodná. Hostující Žraloci měli přeci jen lehčí převahu, kterou zúročili ve vedoucí branku, na kterou za nedlouho navázali druhým gólem do sítě domácích. Hráči Wildcats ani tentokrát nepropadali panice a nezmatkovali, snažili se držet míček, ale atleticky založení soupeři jim to hodně znepříjemňovali. Do konce třetiny utkání z nasazeného tempa neubralo ani o píď a tak nebyla o zajímavé situace nouze. Ke skvělému výkonu se rozehrál domácí brankář Müller, který chvílemi působil jako zeď. Wildcats se postupem času dokázali pohybem vyrovnat Žralokům a byli za to odměněni snížením Neumanna, který si vynahradil smůlu z prvního utkání, kdy trefil třikrát tyč. Vyrovnání zařídilo útočné komando Tomek – Kulakowski, když krásně rozebralo obranu Příbrami. Hostům se ale podařilo opět odskočit, když po střele z půlky hřiště brankář Müller vyrazil míč vysoko nad sebe a první u něj byl útočník žraloků, který dal střelou ze vzduchu na 3:2 pro Příbram. Souboj střídal souboj, utkání strhlo i hráče ostatních týmů, kteří čekali na svůj zápas. Na to jak tvrdě se hrálo, velmi málo se vylučovalo. Byla to reklama na moderní atletický florbal, kde o tvrdé souboje není nouze. Domácí Wildcats se nevzdávali a utkání opět dokázali ve velkém stylu otočit. Znovuzrozený střelec Neumann přidal další dvě branky a hattrickem oprášil svou pověst kanonýra. Vedení poté dokázali zvýšit Tomek a Kulakowski, stav byl rázem 6:3 pro domácí. Příbram evidentně znervózněla. Nevěděla si rady se soupeřovou obranou, a když už se povedlo jí překonat, v cestě stál bezchybný Müller, který v neuvěřitelném transu přiváděl Žraloky k zoufalství. Posledních sedm nebo osm minut třetí třetiny už nemělo s technickým florbalem, jak si ho někteří pamatují z minulosti, nic společného. Z hřiště se stála aréna a ze zápasu bitva, ve které urputně se bránící Wildcats nedarovali soupeři nic zadarmo. Místy se sice dostávali pod drtivý tlak, skvěle však dokázali blokovat střely a vyhrávat důležité souboje u mantinelů. Většina příbramských akcí končila odpalem či odkopem jednoho z obránců co nejdále od vlastní brány. V poslední minutě dostali Žraloci výhodu přesilové hry, odvolali brankáře, ale už to byla marná snaha. Obrana Wildcats včele s Müllerem nedovolila soupeři skóre ani zmírnit a obrovská bitva skončila vítězstvím domácích 6:3.

Předsezónním cílem FbK Wildcats Praha, jakožto nováčka soutěže, bylo především odehrát důstojnou roli a nemít se za co stydět. Po sedmém kole je už více než jasné, že se mu to daří dobře, téměř nad plán. V neúplné tabulce tým vyskočil na druhé místo, to je na nováčka velmi slušný počin. V klubu však jistě zůstanou nohama pevně na zemi a budou se soustředit na každý další zápas úplně stejně. Prvotní cíl Záchrana už je blízko. Tým se dostal do laufu a vyhrál už pět utkání v řadě, nikdo jiný v soutěži teď nedrží delší šňůru vítězství. Kdo zastaví rozjetý válec?     

     

Márty #90

 

 

Vánoční svátky a silvestrovské opojení uplynuly jako voda, i když tím druhým si nejsem u některých jist, a před námi tu stál herní víkend všech kategorií. Po vánocích byly jen dva tréninky, takže krabice s cukrovím stále tížily naše břicha. My jsme se rozhodiy, s tímto faktem zabojovat. Po obídku vyrážíme neohroženě vstříc kralupské hale. Přijíždíme, akorát včas zrovna se konají druhé vánoce a Akademie naděluje soupeři skóre 21:1. Bereme zápis a suneme se ku šatně. Já byť velmi polichocen píši zápis. Zde si každý řekne proč zrovna on. Vysvětlení je prosté. To že v extralize jsou amatéři, co zvládají, jen jeden zápas denně to už všichni víme. Ovšem někomu je málo i dva. Tudíž celí napjatí čekáme na čtyři borce přesouvající se z Tatranu. Vskutku dorážejí na čas. Vběhnou do haly celí nedočkaví, rychlá taktická a už si to hrnou na hřiště. Posléze zas zklamáni opouštějí místní palubovku, nýbrž zjišťují, že se nominují ještě na předchozí zápas. Někteří využijí čas k důkladnému protažení, jen Knedlík běží do bufetu a už se láduje smažáčkem. Zkrátka oběd šampionů. Dost už bylo keců, přichází náš čas a jdeme na věc.

vs Zvěř

Zápas začíná v pomalém tempu a prakticky se takto vleče až do konce druhé třetiny. Asi nás stále tíží to cukroví a řízečky. Nu což během tohoto časového úseku se neudálo nic, co by zrovna psalo dějiny. Pouze jeden odražený balon, který nešťastně skončil v naší síti. Jedna moje hrubka při nepokryté tyčce. Nutno uznat že kdyby si to bek za brankou pohlídal, ale kdyby tak byli v prdeli ryby či jak se to říká, však to znáte. Další dvě naše branky si nějak nevybavuju, takže vám k nim nic neřeknu. Třetí branka do naší sítě klasické víko po nedůrazu před brankou. Ve třetí třetině jsme mírně přidali a bylo to znát, však na vyrovnání to nestačilo. Došlo zde k velmi kuriózní situaci. Podotýkám cca minutu před koncem za stavu 2:3 pro Zvěř. Coach dostává přihrávku za branku. Gólman mu ochotně odtahuje branku, aby to neměl tak těžké. Coachovy klasické ladné pohyby jak při labutím jezeře, pirueta o 360° a zasouvá míč do branky. Tribuny šílí, fanynky vřískají. Co se ale neděje, rozhodčí rozpřahuje ruce, gól neuznán. Holt někdo nedával pozor na školení rozhodčích, dál bych to asi nepitval. Jen nás tímto připravil o vyrovnání. Konečný stav 2:3.

vs J.B.M.

Zde si odbývá Šimon svou premiéru za Beso v této sezóně. Celý zápas byl opět nemastný neslaný, byť jsme do něj vstoupili o mnoho aktivněji. Je nutno zmínit, že jsme celý zápas jen dotahovali jednobrankové manko. V tomto zápase se také najdou perličky rozhodčích, tentokráte dokonce dvě. Při první Dan neohroženě prchá na branku, v tom jeden hráč JBM ho posílá nedovoleným zákrokem k zemi. Rozhodčí píská a ukazuje 5min trest. V zápise se objevuje pouze 2min. A jak tato epizoda dopadne? Uplyne trest, hráč vstoupí na plochu a písk. Rozhodčí se podivuje, copak tu pane, děláte, nemáte náhodou pětku? Ne mám tu napsáno dva. Načež v zápisu opravdu stojí dvě minuty. Jak je to možné? Jednoduše kamarádi ve žlutém se špatně dohodli a máme tu hádku rozhodčích, která končí pokračováním hry. Trochu nás to rozhodilo, ale co, jedem dál. Až do konce se zas nic neděje, necháváme si to na poslední minutu. A je to tu poslední šance západu skóre je o branku v náš neprospěch, Dan střílí z těsné blízkosti branky, gólman vyráží před sebe. Snaha dorazit vychází vniveč. Ono to jde těžko když vám gólman drží hokejku. Tak se nějakým zázrakem balón dokutálí ke Knedlíkovi a ten nekompromisně trestá. Co se opět neděje. Davy šílí atd. atd.. Rozhodčí známě rozpřahuje ruce a gól neuznává. Tentokráte prý sekání gólmana. Tak určitě… Zápas končí 4:5.

Na závěr

Naši borci opravdu dokazují, že to nejsou žádní měkejši a s plným nasazením odehrají všechny čtyři zápasy, za což jim patří velký dík. Pro nás zbytek není to žádná trága, to je těch 6 bodů, které máme k dobru za 2 zápasy (když je zvládneme). Musíme se více sehrát a více o sobě vědět. Věřím, že po soustřeďku to bude lepší. Co dodat na závěr? Snad jen Born to be Wildcats.

Btw vzhledem k pokročilé hodině a vzduchu v hale neručím za správnost gramatických jevů. Spěte v leže.

 

HoCh

 

 

Takže. Zase to jednou vyšlo na mě, ale tentokrát ten report už napíšu. No před chvílí jsme dohráli první turnaj v novém roce, nebudu ale předbíhat a nejdřív napíšu to oblíbené, že jsme se v brzkých ranních hodinách sešli těsně před polednem v Kunraticích, který maj sice taky blbou halu a ne zrovna v centru („Jako Čakovice, fakt.“), ale jednou sem povede metro. Akorát to už Klára teda hrát nebude. Přivezli jsme si bojovnou náladu („Já nevím, ono to dycky nějak dopadne.“) a plno elánu, což, už nevím kdo, potvrdil procítěným „uf“. Za úspěch turnaje můžeme považovat mimo jiné, že nikdo nic nezapomněl. Akorát Linhratovic tentokrát neměly pomelo, za to měly třetího člena rodiny. To se nedá říct o Marušce, která přivedla akorát Honzíka, takže nám nikdo nefandil pokřikem „Wildcatíčku, do toho!“. Jinak to byl turnaj ve znamení desítek: bylo nás deset do pole, bylo desátého a světla svítila na deset procent, jak kdyby bezpečnostním technikem v místní elektrárně byl Houmr. Přestože se to zdálo jako znamení, deset gólů jsme bohužel nedali.

Pokud se tedy v příběhu přesuneme rovnou bez dlouhých úvodů k prvnímu zápasu se Spartou, pro někoho se Slavií, prozradím, že dopadl 2:1 v náš neprospěch. To bychom si desetkrát mohli říct, že na začátku dáme 2 góly, ale jak koukám i do zápisu, padnul nám tam jen jeden ve třetí minutě. Tam jsme na ně vlastně vlítly, jak jsme chtěly, protože jsme nezachrápaly, no ale takový tempo jsme prostě neudržely až do konce… Takže pak zase začaly běhat Sparťanky a po nijak zábavné druhé třetině jsme dostaly 2 rychlý góly na začátku třetí. No, i když jsme se ještě chtěli nadechnout k závěrečnému tlaku, dvě minuty před koncem přišlo jedno z prvních písknutí rozhodčích a zahráli jsme si akorát oslabení. V ten moment kouč kopl do mantinelu a víc se toho už nestalo.

Druhý zápas se nakonec konal, protože se pár světel rozsvítilo. Na Houmra je spoleh. Tak to jsme hráli s Kralupama. Protože nás Sparta bodově předehnala o jednu výhru a to samé by udělaly i Kralupy, kdybychom s nima rupli, chtěli jsme opět vyhrát. A opět to dopadlo 2:1 k radosti soupeřek. V hale bylo vedro, žádný vzduch, všichni byli teplí, ale podmínky byly pro všechny stejné. Určitě to byl vyrovnanější zápas než se Spartou, i když první gól padl do naší sítě. Chvílemi jsme byli lepší, chvílemi se na nás valili oni: „Je jich milion!“ Na gól jsme odpověděli poměrně rychle ještě v první třetině, druhá třetina, aspoň co si pamatuju, byla zase nemastná neslaná, ve třetí třetině nám sice docházely síly, ale stále jsme bojovali. A to právě jsme dostali ten druhý gól. Šance jsme měli, chuť jsme měli, oporu v bráně jsme měli, přesilovky jsme měli... No. To bylo tak všechno. Výsledek jsem už psala nahoře…

Sumačumárum: „Žádná trága.“ Hned jsme se dohodli, že přivezeme body z příštího turnaje, takže na ten se teď těšíme. A Marušce snad do tý doby dorostou vlasy. Wildcatíčku, do toho!

LenkaD