Zpět na vlně

 

Další turnaj ženské katergorie byl naplánován do haly Královských Vinohrad. Zřejmě vlivem jednoho z mála mrazivých záchvěvů zimy, jsme se v brzké sobotní ráno sešli sice v téměř kompletní sestavě, ale šatna připomínala spíše léčebnu dlouhodobě nemocných než šatnu agilního florbalového celku. Smrkání a mohutné erupce bacilů provázely téměř celý sobotní den a index fyzické kondice se tak pohyboval značně pod svými obvyklými hodnotami.

Proti urputnému a běhavému týmu Kobylis tedy nepříliš lichotivé papírové předpoklady. Věděli jsme, že pokud chceme v tomhle zápase uspět a posbírat "povinné" body, nesmíme dopřát soupeřkám čas na rozběhnutí a rychle provedené jednoduché útočné akce na naší polovině hřiště. Druhou poznámkou bylo připomenutí dostupovat hráčky důsledně na mantinelu, nejména v našem obranném pásmu. První vteřiny utkání jsme chytili za správný konec, soupeřky se podařilo zatlačit do obranného valu, ale zakončení útočné akce se ukázalo být značným problémem. Z prvního protiútoku tak následovala studená sprcha, kdy jsme po nedůsledném dostoupení hráčky a laxním pohybu po vlastním brankovišti inkasovali první gól. Naštěstí jsme se rychle oklepali a zásluhou Martininy pohotové dorážky jsme během minuty vyrovnali. To bylo stran naší útočné efektivity na dlouhou dobu bohužel všechno. Přestože jsme měli rozhodně více ze hry a branku soupeřek ohrožovali permanentně, vůbec se nám nedařilo v zakončení. Pozdní či nepřesné finální přihrávky nebo slabé zakončení způsobovaly, že kolonka vstřelených branek se dlouho klepala na skromné hodnotě jednoho gólu. Logicky přišla rána na druhé straně, kdy jsme po jedné z mála standardních situaci z velké vzdálenosti inkasovali laciný gól a soupeřky tím dostali na koně. Čas se přehoupl do závěrečné třetí třetiny a my jsme konečně začali hrát s větším nasazením a velkou chutí vstřelit vyrovnávací branku. Přestože snaha byla velká, žádný ze spousty míčků, ať už ze střelby, či spousty dorážek, jsme nedokázali uklidit do branky. V polovině třetiny přišla situace, kterou nemůžu nechat bez povšimnutí. Na vysvětlenou: Utkání opět bohužel rozhodovala nejhorší z pražských rozhodčích, která si svůj majstrštyk schovávala, jak je jejím dobrým zvykem, na závěr zápasu. Z naší obranné poloviny šel lobovaný míček přes polovinu hřiště a při pádu dolů trefil naši probíhající hráčku do hlavy. Přesto, že se jednalo o situaci na polovině hřiště, která nijak neovlivnila hru, postrádala úmysl a hráčka byla u míčku v okruhu několika metrů úplně sama, následovalo od naší oblíbené rozhodčí dvouminutévé vyloučení. Opět s velkou pachutí, protože do té doby píšťalku použila pouze k uvedení míčku do hry na začátku utkání a možná k odpískání několika autů.. Následovalo tedy oslabení, které pro soupeřky naštěstí nepředstavovalo velkou výhodu. V jeho úvodu jsme si řekli, že jeho bránění pojmeme velmi ofenzivně, protože čas na vyrovnání se rychle krátil. V závěru oslabení se podařilo TerceS získat míček, zavézt ho až do útočného rohu a odtud skvělou přihrávkou najít Andreu nabíhající před branku. Luštěla míček dobře trefila a to znamenalo vyrovnání skóre utkání. Ani ve zbývajícím čase jsme v ofenzivní aktivitě nepolevovali, ale skóre už se nezměnilo ani na jedné straně. Finální skóre utkání tedy bylo sestry Linhartovy 2: Kobylisy 2. Nutno poznamentat, že remíza byla zasloužená a soupeřky si za svojí urputnost bod určitě zasloužily.

Po dvouzápasové pauze nás čekal druhý soupeř dne – Bohemka. Florbalovější soupeř sliboval pohlednější florbal také z naší strany. Zároveň nás přišla podpořit hojná divácka ekipa, o motivaci bylo tedy postaráno. Na rozdíl od prvního utkání toto probíhalo více před oběma brankami a obě gólmanky měly zajištěný pravidelný přísun práce. Branka soupeřek byla pro nás ale bohužel v tento den zakletá, protože jsme nedokázali proměnit ani situace, kdy dobře přihraný míček přišel před prázdnou branku či situace, kdy brankářka soupeřek míč jen vyrazila a nedůsledné obránkyně nám ho dovolily i několikrát dorazit. Skóre se tedy celou první třetinu nehnulo z defaultního nastavení.  Nutno poznamenat, že vlivem v úvodu popsaných zdravotních obtíží v kombinaci se svižným tempem hry, nám velmi rychle docházela šťáva. Přesto jsme si o přestávce před druhou třetinou řekli, že zbylou energii investujeme do druhé hrací části a pokusíme se výsledek uhrát tam a ve zbytku zápasu pošetříme síly. Nástup se podařil ideálně a když Markéta asi z páté dorážky na konci první minuty vstřelila úvodní gól, bylo veselo. Hrálo se ale stále na obě branky a Lenka v té naší se rozhodně nenudila. Soupeřkám se podařilo vyrovnat těsně po polovině utkání a mohlo se začít od začátku. Naše holky to ale nemínily vzdát a přestože kašlací pauzy nabíraly na intenzitě, pořád jsme vyvíjeli dostatečnou ofenzivní snahu. Jako pověstné déja vu musím zmínit opět polovinu třetí třetiny a majstrštyk rozhodčích. Tentokráte, abych byl spravedlivý, se „zadařilo“ oběma. Naše obránkyně rozehrávala polovysoký míč zhruba z brankové čáry. Míček nebyl dost vysoký, aby přeletěl soupeřku pohybující se těsně před polovinou hřiště, letěl zhruba ve výšce 120 cm. Soupeřka míč zřetelným pohybem úmyslně zahrála rukou a jaké bylo překvapení, když píšťalky obou rozhodčích zůstaly bez odezvy.. Přestože by mě mohl někdo obvinit ze zaujatosti vůči nejméně jedné polovině tohoto rozhodčovského páru, musím konstatovat, že situace byla stejně pozorovaná několika nezávislými diváky z tribuny.. Končím krátné intermezzo a vracím se zpět do posledních minut utkání. Zhruba tři minuty před koncem jsme si řekli, že utkání dohrajeme na polovině soupeřek pokud možno s míčem mezi vlastními čepelemi a pokud se ukáže volné místo, zkusíme ještě zakončit. Míč se nám celkem dařilo držet a asi ve druhém střídání jsme ho po mantinelu nasměrovali do obranného rohu soupeřek. Pro míč si seběhla Týna a rychle ho shodila pár metrů pod sebe na Lucku, která krásným technickým míčem z velkého úhlu překonala brankářku soupeřek a uvrhla nás do hubeného vedení 2:1. Zbývalo zhruba 90 sekund, po které se nám podařilo povětšinou udržet míček daleko od vlastní branky a uhájit tak těsné vítězství.

 

Summary:

Papírové předpoklady říkaly, že bychom z turnaje chtěli odvézt tři body. Po poněkud odlišném scénáři si odvážíme body čtyři.  Ztrátu bodů v prvním zápase jsme vykompenzovali plným ziskem v tom druhém. Největším strašákem dne se ukázala být produktivita. Nebyl sebemenší problém vypracovat si řadu příležitostí, ale vázlo nám zakončení a často chyběla pověstná trocha štěstí, která by pomohla míčku doskákat za brankovou čáru.

Holkám patří velká pochvala, že v prvním zápase za nepříznivého stavu věcí neodpadly a že ve druhém dokázaly ždímnout fyzičku. Dík patří zejména Míše, která s buldočí (možná spíš kobyliskou) zarputilostí chtěla stůj co stůj na hřiště přes nepříjemné zranění, které jí hodně omezovalo v pohybu. Dík patří také Martině, která vylezla z postele (kde byla kvůli chřipce, výjimečně) a odehrála velkou část obou utkání.

Závěrem: pohled do tabulky říká, že jsme si upevnili čtvrtého fleka a jen pár bodů nás dělí od fleka druhého. Bylo by fajn poprat se ve zbývajících ligových kolech o další body a tomu druhému fleku se ještě přiblížit.

Coach  

 

 

Čakovické dobrodružství béčkových beach boyů.

 

V sobotu 7.2. byl v Čakovicích naplánován další soutěžní den béčka elitního pražského oddílů Wildcats. Plán byl jasný, žádné kompromisy, dvě výhry, šest bodů, selfíčko na instagram a status na facebíčko o tom, jak barbarsky jsme vyplenili přiléhlé pražské aglomerace. Prostě že Beach Boyové jsou zase zpátky ve hře. Jak se nám toto podařilo splnit, již poctiví followeři (a díky moc všem za lajky) asi tuší.

 

Ještě před samotným shrnutím prvního zápasu dodám, že tento report byl konzultován s mediálním odborníkem panem Novotným, který vydal jasné doporučení popsat halu, počasí, co jsme kdo měli k obídku, a jenom tak mimochodem zmínit na konci výsledek. Tuto radu si beru k srdci. První zápas jsme hráli proti Florbalové Akademii z Mladé Boleslavi. Pohled do tabulky dával tušit že se bude jednat o kvalitnějšího soupeře, což se i v průběhu první třetiny potvrdilo. Vlivem nedostatečné docházky jsme hráli na tři obránce a dvě útočné trojky, a sice ve složení Dan, Vojta a Jirka jakožto první lajna, a Vítek, Vláďa a Radek jakožto druhá lajna. Bránili pak James, Roman, a navrátivší se Vojta, kterého tímto zdravíme. V brance byl tradičně Honza Chuděj. V úvodu zápasu jsme měli mírnou převahu, mohli jsme dát i góla, nicméně stav se měnil bohužel v náš neprospěch, po dobře míněné, avšak smolné přihrávce na naší polovině. Druhý gól přišel záhy, a na konci první třetiny jsme měli čtyřgólové manko, což není žádná hitparáda. Zde bych však rád akcentoval jeden důležitý moment, a sice pauzu o třetině, která nás dokázala do začátku druhé třetiny nahodit. V té jsme byli jasně lepší, neproměnili jsme možná dvě jasné gólovky, ale i tak jsme měli navrch. Soupeři začali brečet že do nich příliš zajíždíme, zle na ně pohlížíme, a vůbec celkově vyjadřovali velkou nespokojenost s naším zvýšeným tempem. V tu chvíli jsme měli ještě přidat. Stejně tak bych podtrhnul skutečnost, že se jednalo o jeden z mála momentů v zápase, kdy jsme skutečně poctivě střídali v průměru po 40 vteřinách max. Nicméně v polovině druhé třetiny došlo k výměně stran z důvodu problematického řešení haly ve vztahu ke slunečnímu světlu (a.k.a. sluníčko přímo do ksichtu, not smart), což byl moment, kdy jsme se znovu vrátili do úrovně třetiny první, ne-li snad úrovně ještě horší. Naslédovaly smolné góly, odrazy, přečíslení, ba dokonce i nájezd a vyloučení. Tento zápas se nám tak velice nepovedl, což potvrzuje i konečný stav 0:10.

 

Druhý zápas, proti FBC Kralupy n/V B byl o poznání lepší. Těžko říct čím to bylo způsobené, protože můj subjektivní objektivní názor je, že tento soupeř měl srovnatelné, ne-li stejné kvality soupeře předchozího. V první třetině jsme byli jasně lepším týmem, a skutečnost že jsme jí "vyhráli" pouze 2:0 vypovídá jen a pouze o naší neschopnosti trefit bránu či dorážet míčky před jejich golmanem. Ve druhé třetině jsme pak znovu neproměnili dvě hezké šance, z čehož jednou se jednalo o břevno tentokrát hrajícího, v prvním zápase trénujícího Knedlíka, kterého tímto obligatorně zmiňuji v reportu. Ostatně útočný line-up byl kompletně změněn, a myslím že ku prospěchu obou trojic. Zbytek druhé třetiny jsme obdrželi smolné góly, z čehož jeden byl ze standartky, kdy chlapec znamenitě trefil zařízení, což mu však mohla znesnadit v tu chvíli ještě nepostavená zeď. Konečný výsledek byl 2:4, kdy další gól byl diskutabilně vysokou holí, jiný vlivem nevhodného střídání při našem oslabení a soupeřově rozehrávce. V konečném tlaku a hře bez golmana jsme již nedokázali zvrátit nepřízeň osudu, a máme tak již pátou prohru v řadě, avšak..

 

Je sice pravda že po čas celého turnaje jsme byli sužování spornými výroky rozhodčích, klouzavým povrchem a celkově asi špatnou konstelací hvězd, nicméně je potřeba si přiznat, že nic z toho samo o sobě ani dohromady, není důvod proč jsme obdrželi 14 gólů a vstřelili jen a pouze 2. Myslím, že navzdory neúspěchu však můžeme být relativně pozitivní, neboť výkon z druhého zápasu jasně ukazuje zlepšující se tendenci. Pro 8. kolo které se odehraje 22.2. pak nevidím lepší motivaci než tu, že od prvního místa nás dělí stále jen 6 bodů, a našimi soupeři budou tatínci z Astry, kteří jsou na tom v současnosti po úvodních úspěších velmi zle, a SK Black Dragons, kteří rovněž poslední tři zápasy nedokázali vyhrát. Takže ANO, bude líp. Prostě to zařídíme. Vyhrajeme.

 

V.H.