Dvanáct ze třinácti

 

Elitní mužský výběr klubu FbK Wildcats Praha čekal v sobotu předposlední turnaj této sezóny. V prvním dopoledním utkání je čekal trochu nevyzpytatelný soupeř - Tatran Střešovice B-Boys. V paměti všech hráčů Wildcats zůstal první vzájemný zápas ze Stochova, kdy Tatran trochu šťastně vyhrál 9:7, i proto mu měli co vracet. Ve druhém utkání měla přijít dlouho očekávaná bitva o „šest“ bodů, zápas dvou týmu, které ještě loni dělily dvě soutěže – FbK Wildcats Praha vs. Fbk Olymp Praha. Zápas malého s velkým. Jenže v prvním vzájemném utkání si Wildcats výhrou 5:2 vydobyli u svého soupeře velký respekt, který, jak se později ukázalo, hrál velkou roli.

Taktické přípravy před utkáním se chopil kapitán Tomek, protože trenér Wildcats dorazil kvůli kolizi termínů jen deset minut před začátkem utkání. Neukázalo se však, že by to byl pro hráče nějaký handicap. Po poměrně opatrném úvodu, kdy byl Tatran mírně lepší, přišel úder v osmé minutě. Trmota zakončoval Kulakowskiho akci pohodlně do prázdné brány. Tatran ale záhy přišel s odpovědí, minutu a půl po první inkasované brance vyrovnal na 1:1 a za tohoto stavu se šlo do kabin (rohu hřiště). Ve čtvrté minutě druhé třetiny využil Novotný po Tomkově pasu přesilovou hru a dvě minuty na to uklidnil tým Wildcats gólem na 3:1 Neumann. Tatran se ale nevzdával a v desáté minutě snížil na 2:3, zatlačil svého soupeře a odměnou mu bylo trestné střílení, které s přehledem proměnil a vyrovnal stav na 3:3. Jenže se neradoval dlouho, už za dvacet devět vteřin vrátil klid na čepele hostů Tomek po osvědčené souhře s Kulakowskim. V soubojích se začalo jiskřit o něco více, než dosud a vrcholem byl nepochopitelný zákrok obránce Wildcats, který v plné rychlosti sestřelil soupeře, zapomněl ovšem na míček a mohl být rád za shovívavost rozhodčích v podobě pětiminutového trestu. Wildcats sice mají nejlepší oslabení v lize, jenže Tatran má podobně kvalitní přesilové hry. Do konce třetiny už ale branka nepadla a stav před třetí třetinou byl tedy 4:3 pro hosty. Střešovickým se povedlo už po půl minutě třetí třetiny vyrovnat z přesilové hry na 4:4 a ještě před sebou měli více než minutu dlouhou početní výhodu. Bylo zaděláno na dramatické rozuzlení. V čase 2:15 ale vrátil vedení na stranu Wildcats znovu Trmota po souhře s Tomkem. Definitivní klid v řadách Wildcats zavládl až ve dvanácté minutě, kdy se trefil Adamec. Tatran odvolal brankáře a zkoušel to v šesti hráčích v poli, následovalo absurdní představení rozhodčích, kteří evidentně neměli svůj den. Hráči Wildcats ve třech před prázdnou bránou vstřelili naprosto regulérní gól, který rozhodčí nepochopitelně neuznal i přesto, že od situace stál zhruba pět metrů. Míček tedy napodruhé vrátil do prázdné branky Neumann. Nepříčetní hráči Wildcats spílali rozhodčím a ještě se stihli „pocuchat“ se svými soupeři. Utkání se zřejmě mohlo dohrát důstojněji, na výhře hostů 7:4 to ale nic nemění.

Druhé utkání hráli domácí Wildcats, toho času druzí v tabulce, proti třetímu týmu soutěže Olympu. Že to nebude jednoduché utkání, bylo jasné všem hráčům i rozhodčím. Obě strany k utkání přistoupili velmi zodpovědně s vědomím, že je nečeká obyčejný ligový duel. Pro Wildcats to bylo utkání o bytí a nebytí, o udržení naděje, o čest, prestiž i slávu. Hosté z Olympu začali nečekaně zakřiknutě a na své obrané půlce čekali, co vymyslí soupeř. V této sezoně zatím cosi nevídaného. Domácí, překvapeni pasivním pojetím Olympu, nesměle útočili, drželi míček na svých čepelích, ale vyloženou šanci si nevypracovali. Olymp procitl ze své pasivity v sedmé minutě, kdy po individuální akci vstřelil úvodní branku utkání. Poté měl ještě několik velmi slibných příležitostí, proti byl ale skvěle chytající brankář Hájek. Ve dvanácté minutě vstřelil kýženou vyrovnávací branku domácích kapitán Tomek, i přes nedoléčené zranění nejlepší hráč utkání. Za nerozhodného stavu skončila první třetina. V té druhé nabral zápas na obrátkách, hra se přelévala z jedné strany na druhou a strhující tempo fascinovalo všechny přítomné. Zřejmě je třeba uznat, že v této fázi zápasu byl Olymp lepším týmem. Hráči Wildcats se dokázali bránit jen za cenu velkého množství drobných faulů. V jedenácté minutě přišel trest v podobě inkasované branky na 1:2, dvě minuty na to chyboval obránce Wildcats v rozehrávce a Olymp tvrdě trestal – 1:3. Domácí rozhozeni dvěma slepenými góly dostali od soupeře minutu před koncem třetiny dárek, přesilovou hru. Po milimetrovém pasu Tomka jí proměnil Neumann, pouhých deset vteřin před koncem - 2:3. Wildcats se znovu vrátila víra ve zvrat. Bohužel pro ně ale už v osmnácté vteřině inkasovali velmi smolný gól po odrazu míčku před prázdnou branku, 2:4. Opět se ale nevzdali a předvedli jeden z největších obratů své bohaté historie. V osmé minutě se ze standardní situace neuvěřitelně přesně trefil Adamec a už za dvě minuty bylo vyrovnáno. Zařídil to postrach soutěže, komando Tomek – Kulakowski. Prvně jmenovaný po pěkné souhře zakončoval pod břevno – 4:4. Olymp zaskočený vývojem utkání nedokázal na vzniklou situaci reagovat. Wildcats byli v euforii, fanoušci ve varu. To hlavní ale mělo teprve přijít. V čase 11:38 dokonal obrat tandem T-K, tentokrát si vyměnili role v totožné akci a zařídili Wildcats vedení 5:4! Nikdo z přítomných nechtěl věřit tomu, co právě vidí. Hráči ostatních týmů připravujících se za mantinely na svá utkání jen uznale pokyvovali: „Tak takhle se hraje o postup!“. Wildcats se opájeli euforií, zároveň si ale byli vědomi, že je před nimi 202 vteřin pekla. Už po chvíli odvolal Olymp brankáře a zamkl soupeře na obranné polovině. Hráči Wildcats bránili na hranici svých možností. Za jejich zády ovšem řádil fantom Hájek, který později řekl, že si poslední tři minuty hry vůbec nepamatuje. Dostal se do transu, ve kterém snad nebylo možné ho překonat. Minimálně třikrát sebral soupeřům jistý gól skvělými zákroky a svůj tým v rozhodujících chvílích opravdu podržel. Snaha Olympu o vyrovnání se roztříštila minutu před koncem, kdy se nechal zbytečně vyloučit jeden z jeho klíčových hráčů. Wildcats mohli rozhodnout do prázdné brány, ale Musil odmítl. Bylo to drama do posledních vteřin, Olympu se však už vyrovnat nepodařilo a prohrál s Wildcats i druhý zápas v sezoně. Po zápase propukla v táboru Wildcats obrovská euforie, kterou jí všichni přítomní záviděli.            

Soupeři musí být rádi, že Wildcats díky většímu počtu odehraných zápasů už pomalu končí sezona, protože jejich současná forma vzbuzuje respekt. Vyhráli totiž 12 ze 13 posledních zápasů! To je jedna z nejdelších sérií v historii klubu. V týmu musí litovat promrhaného začátku, kdy prohráli tři z prvních čtyř utkání, protože jinak by je postup nemohl minout. Každopádně poslali do Benešova zprávu, která největšímu aspirantovi na postup na klidu nepřidala. Wildcats čekají poslední dva zápasy sezony, ani případných šest bodů nemusí nic řešit, ale také může. Konec soutěže nabídne zajímavou postupovou zápletku, do které se nečekaně zapojili i hráči se lvem na hrudi. Už teď je to pro klub historický úspěch, má ovšem jedny z nejlepších brankářů v lize, útok, který dokáže nastřílet góly každému soupeři, tak proč by nemohl postoupit? Úžasná šňůra 12 výher ze 13 zápasů jim stále dává naději. Na co ale bude nakonec jejich skvělý finiš stačit?

 

Márty #90

 

 

Drsně vybojované a taky zasloužené 4 body

 

V šatně po druhém zápase se strhla velká bitka… Byla to bitka o to, kdo napíše report. Po tom, co jsme si všechny zkontrolovaly data odevzdání diplomek, to rozsekla Týna, která má v tom, kdo, kdy a jak píše report, neskutečný přehled. Padlo to tedy na mě.

Nutno říci, že sobotní zápasy byly opravdu výživné a zvláště ten první s Kralupy n/V. Ten nebyl zajímavý jen tím, že se hrál v 8 ráno v minimalistické hale v Kralupech. Ale pěkně popořádku. Ráno jsme se sešli v sestavě 9 +1+1+1, tedy 9 živých hráček do pole, 1 golmanka, 1 mrtvá hráčka a 1 odhodlaný coach. Dozadu jsme tedy hrály na 3 beky, což přeznamenávalo, že se trochu zapotíme. První třetinu jsme se potily, leč bez gólového výsledku. Kromě absence gólového přídělu, chyběly v zápase také rozhodčí. Dvě mladinké slečny, zřejmě bez píšťalek, nebyly snad na hřišti ani přítomny. A to je v nejvyhrocenějším zápase ligy, kdy hrajeme proti týmu kickboxerek, dost značný problém.

17 vteřin před koncem 1. třetiny už to gólové bezvětří jednu naši nejmenovanou hráčku přestalo bavit, a rozhodla se skórovat. Povedlo se! Soupeři jejím přičiněním vedli 1:0. Nejmenovaná hráčka si tak splnila svou úlohu, dát na každém turnaji vlastní gól, a byla mooooc a mooooc spokojená, jak se jí to krásně povedlo. Nezlobte se na ní, ona (nejmenovaná hráčka) to opravdu nedělá schválně. O přestávce jsme se nabudily a byly odhodlané tento náš malý přešlap napravit. Naše nabuzenost skončila po 39 sekundách typickým došťouchnutím balonku do naší branky od kámošky Anči aneb v každém zápase stejný gól… sakra. Aby toho nebylo málo, v 5. minutě nám při špatném přebrání uniká hráčka, která zakončuje. Na tabuli už svítí pro nás nelichotivé skóre 0:3.

V tuto chvíli už se na hřišti provozoval kickbox z obou stran. Přeci do sebe nenecháme šťouchat, a když to nepískají, tak co… V půlce třetiny se konečně začalo blýskat na lepší časy. Holky z Kralup začaly hrát tzv. středoškolský florbal (honem všichni za míčkem), a tak nám začínaly nechávat trochu více prostoru na hru, který využila krásným výběhem z elipsy a přesnou střelou Markéta. Aby naše radost netrvala příliš dlouho, přišla již druhá rána v zápase. Kralupská nahrávka zpoza naší branky se odráží od nohy LenkyD a končí v naší brance. Vím, že mi Lenka chtěla zvednout náladu, abych se necítila jako blbec jen já a napodobit můj přešlap z první třetiny, ale Leni, děkuji, nemusíš to už příště dělat. ;-) No a najednou je z toho 1:4. Nejdůležitější je se nesesypat. Dva roky zpátky bychom zápas vzdaly, ale jsem ráda, že jsme se do něj teď o to víc zakously! O pouhých13 vteřin později se vyplatila spolupráce druhé lajny – Andrea nahrála do „Géčka“ Kláře, která i přes zamotané ruce skórovala.

A jde se do 3., nejzajímavější, třetiny. V 5. minutě probíhá korekce skóre na 3:4, což už pro nás vypadá velmi nadějně. A pak se to stalo! Martina má míček pod kontrolou za naší brankou a Anča na ní bez důvodně a hlavně bez úmyslu hrát balónek zezadu naskočí, čímž ji narazí na zeď, která je za mantinelem cca. 10 cm. Martina se sesype a skučí pod bolestí kolene. Tohle už je moc. Holky, co jsou právě přítomny na hřišti, se rozbíhají k místě incidentu. Lucka vše vezme na sebe a stylem Chucka Norrise ve výskoku (možná že i kopem s otočkou) atakuje faulující Anču. V tu chvíli se sbíhají i protihráčky. Polovina hráček se snaží odtáhnout supějící Lucku, polovina Anču. Z místa za brankou se ozývají různé výkřiky, většinou s velmi negativním nádechem. Lucka dává podruhé průchod svým emocím a dokazuje svou sílu a nadřazenost druhým náskokem na Anču. To už jsou v místě incidentu skoro všechny hráčky obou týmů, a protože nám přijde Martina dostatečně pomstěna, bitka se uklidňuje odtažením hlavních aktérek od sebe. Ptáte se, co v tuto chvíli dělají slečny rozhodčí? Stojí asi dva metry od shluku peroucích se a křičících hráček a lehce se usmívají. Čekali byste, že padnou nějaké tresty? Že si půjdou nejdravější hráčky odpočinout na trestnou lavičku? Nikoli! Slečny rozhodčí se poradí s TVčkem, kde by nyní měla být rozehrávka a pokračuje se dál, jako by se nic nestalo. Klára, jako správná kapitánka, se domáhá větší aktivity ze strany rozhodčích. Rozhodčí na poslední tři minuty hry konečně našly své píšťalky a po vzoru jejich velkého idolu, zdravíme rozhodčí slečnu B, se rozhodly, že Wildcats by si zasloužily vyloučit (že by nám třeba přiznaly nájezd, který si zasloužila Andrea v první půli zápasu, to ne). Toto štěstí padlo na Markétu, a to za daleko lehčí zákrok než použila Anča na Martinu. Co se dá dělat, jdeme do 4. Bereme time a na lavičce coach spřádá plán na poslední minutu zápasu – až uplyne trest (který nikdo neví, kdy uplyne, jelikož na světelnou tabuli trest nebyl zapsán), Markéta vběhne rovnou na střídačku a půjdeme do neobvyklé sestavy. Tak se také stalo. Markéta běží seč může rovnou na střídačku, my, s míčkem na čepelích, vyrážíme dopředu. Lucka bere vše na sebe, střílí a dává vyrovnávací gól!!! Anoooo!

My se radujeme a najednou si můžeme všimnout, že na časomíře probíhá velká diskuse. Rozhodčí, časoměřič, zapisovatel i delegát dávají své hlavy dohromady a radí se, co bude dál. Co se děje? Gól byl přeci naprosto v pořádku. Nakonec se dozvídáme, že pozdvižení není kvůli právě vstřelenému gólu, ale kvůli Markétě. Z časomíry se ozývá: „Vyběhla o vteřinu dřív!“ „Vyběhla o 15 cm dřív!“ „Vyběhla o půl kilogramu dřív!“ Když se pánové dohodli, o jakou měrnou jednotku vyběhla Markéta z trestné dřív, dávají naší hráčce trest ČK2, což znamená kromě odchodu do šatny také neúčast v dalším zápase. Do konce zápasu zbývá půl minuty, musíme to v klidu dohrát a urvat bod. No moc v klidu to nebylo, ale dopadlo to dobře. Výsledek po zápase: 1 remíza 4:4, 1 bod do tabulky, 1 velká nenávist, 1 hráčka z kola ven a 1 coach pryč (směr Neveklov). Takový zápas jsem ještě nezažila.

Před druhým zápasem, s SKV, jsme se dostatečně uklidnily, přečetly si coachův email o tom, v jaké sestavě máme příští zápas hrát (což stejně nešlo, díky naší prořídlé sestavě) a mentálně se připravily (zdrbly jsme koho se dalo). Markéta zasedla na tribunu, připravila si hlasivky na podporu. Mrtvá Míša se ujala role fotoreportéra a strategického poradce na lavičce. Díky absenci Markéty na lavičce jsme tentokrát hrály i na tři křídla. „Pískaly“ (nebo spíš nepískaly) nás ty samé slečny rozhodčí, ale díky bohu jsme měly rozumné a florbalové soupeřky, takže to tentokrát ani tak nevadilo. Tento zápas vezmu jen krátce. Přestože to nebyl tak hektický zápas, tak mohu říct, že pro nás byl daleko fyzicky náročnější. Tady bych chtěla všem holkám poděkovat. Na některých bylo vidět, že už mají opravdu dost, ale přesto to nikdo nezabalil a všechny jsme se snažily dostupovat své hráčky. Parádně zafungovalo napadání už za jejich brankou, z čehož jsme získaly plno balónků. První třetina klasicky žádnou závratnou gólovou smršť nepřinesla a skončila 0:0. Přestávku jsme skoro celou promlčely, nějak nebylo co povídat a připadala nám extrémně dlouhá (jak to dělá ten coach, že mu to povídání vyjde vždycky na celou pauzu??? :-D). Stačilo jen říct, fajn, makáme dál, to půjde, šance máme.

A ve druhé třetině přišla naše chvíle. Nejprve Martina proměnila Lucky přihrávku, pak Andrea Týninu a nakonec opět Martina mou. 3 góly v rozmezí 1 minuty a 21 vteřin. A musím dodat, že to byly moc hezké florbalové góly, doslova výstavní góly, žádné couráky či náhodné doklepnutí. No a máme tu vedení 3:0, které vydrží až do konce 2. třetiny. S pohodovým vedením, skvělou náladou a nabité energií jsme se vrhly do poslední třetiny. Ve třetí třetině jsme si pořád vedly dobře, i když tempo už trochu pokleslo. A pokud se nám snad nepodařilo ohlídat některou z protihráček, zastavila ji na Lenka v brance. Nejzajímavějším bodem třetí třetiny byl Týny gól. Zhruba ze středu hřiště jsem poslala přes čepele protihráček Týně skákavou přihrávku zhruba ve výšce kolen, kterou Týna baseballovým odpalem z první trefila a přímo do branky! Klobouk dolů, tohle byl opravdový „majstrštik.“ Na závěr mého reportu bych udělala krátké zhodnocení celého dne.

Co tedy říci závěrem… J

Bez větších zranění jsme zvládly boxerský neflorbalový zápas s Kralupy. Bolelo to, ale nevzdaly jsme se. Rozhodčí se z tohoto zápasu budou asi nějaký čas vzpamatovávat, pokud to bylo první či jedno z prvních jejich vystoupení, tak jim to věru nezávidím. Snad časem naberou dostatečné sebevědomí a nebudou se nás bát a začnou i pískat. Zápas s Kralupy byl nejhorší a nejnepříjemnější zápas sezóny. Naopak zápas s SKV mohu za sebe hodnotit jako nejpříjemnější. Opravdu mě tento zápas bavil, hrálo se dobře, kvalitně. Navíc 4 krásné góly jsme daly a žádný nedostaly. Tím si LenkaČ mohla zapsat svůj 6. SO, což jí řadí k nejúspěšnějším gólmanům ligy a také jí to odsuzuje k pekelnému trestu vyhlášenému zástupci z řad Wildcats. V tabulce jsme se uhnízdily na 3. místě a příště nás čeká veledůležitý zápas se Spartou. A pokud by se nám povedlo vyhrát zbylé tři zápasy sezóny, tak bychom skončily dokonce na druhém fleku. Ale to už předbíháme. Díky všem za snahu v obou zápasech.

 

TeS