Derniéra žejo

 

Poslední turnaj sezony pro Áčko a přesun do klasické haly v Králově Dvoře. Budík na šestou není pro většinu lidí v týmu problém, protože v tuto hodinu často ještě někde pasou kozy. Sešli jsme se v plné palbě obohaceni o Jameše a premiéru v elitním týmu si přijel odbýt poštmistr Jirka. Rozkaz zněl jasně, 6bodů = šance na postup.

 

V zahajovacím zápase jsme hodně vlažně přivítali domácí beso Králova Dvora. První třetinu hledáme spíše fanynky na tribuně, než hrajeme, a tak ani neregistrujeme několik fíků v naší bráně, prostě velký špatný. Ale nepřepínejte kanela, protože pozorný fanoušek ví, že naše hra v poslední době zraje jako dobré víno. O přestávce seřizujeme mířidla a po několika nástřelech se to tam začíná sypat. Za stavu 3:3 soupeř skládá zbraně a už pouze přihlíží tomu, jak se pořád trochu trápíme se zakončením. Třetí třetina přináší další fíky v bráně Králováku, klasicky nějaký ten zásah v oslabení a konečné skóre 6:3.

Paměť už mi neslouží, takže vám nepopíšu góly, ani nevyjmenuju střelce, ale bylo jich dost a hlavně víc než soupeřovic. Povinnost splněna, 3body doma, trocha toho štěstíčka, ale musíme si přiznat, že tenhle výkon byl hodný deaflympiády a umíme zahrát daleko líp. Vzhledem k průběhu se ani nedostalo na posily z béčka, takže měli dost času na tribuně trénovat selfie nebo si vytřídit poštu.

Po zápase nás opouští hned tři členové týmu, asi se na to fakt nedalo dívat. Jean razí teorii vpředu byznys, vzadu párty, a tak odlítá dělat nějaký ty byznysy do Kataru, prý přestupuje k nejmenované německé společnosti, hledají piloty nebo co. Márty odjel vítat americký konvoj na sever země a kouč zase venčit.

 

Do druhého zápasu jsme nasedli na kolotoč jménem Benešov a byla to pořádná jízda. Brána soupeře byla zakletá, zatímco my jsme v obraně předváděli naší oblíbenou olympijskou disciplínu skok na špek. Tempo bylo vražedné, hrálo se nahoru dolu, škoda, že rozhodčí často nestíhali a z jejich rozhodnutí jsme trpěli a hladovali. Po první třetině to bylo myslím 0:1, nic se neděje, podřadíme, nasypeme. Jak jsme řekli, tak se stalo. Přesilovka proměněná za 3 sekundy elitním imobilním a lahvemi ověnčeným střelcem Dixem. Od této chvíle jsme se pasovali do role diváků, Benešov nás zasypával spoustou střel a Jirka se musel v bráně hodně otáčet. Snažil se hodně, ale několik střel bylo trefa do černého. Nebudem si lhát, dalo se na to dívat. V závěru jsme korigovali brankou v oslabení, v této sezoně dvanáctou a nebylo daleko k pověstné třináctce. Hrát celou dobu ve čtyřech, tak vyhrajeme. Premiéru si na několik závěrečných minut odbyl Jirka, gól nedal, tak to pro tentokrát bude bez odměny. Prohra 2:5, ještě se zarmoutit nad výkonem Radka a rychle do místního kiosku spravit si chuť.

 

Díky Majklovi, že nás přijel na poslední zápas sezony podpořit. 3 bodíky dobrý, na Benešov jsme jednoduše neměli. 7 vítězství v řadě je úctyhodná bilance, u soupeřů jsme si určitě vydobyli respekt a pro příště přibalit plavky, taková to byla občas koupačka. Po první půlce sezony asi nikdo nečekal, že nakonec budeme bojovat o final four, takže slovy klasika nakonec velký dobrý. A ještě si počkejme na poslední turnaj ligy, nervíky, štěstíčko a jsme tam.

 

OndraK

 

 

Radlické zaškobrtnutí B

 

V neděli 29. března nás čekal, s přispěním dvou áčkařů, soupeř z Kralup a většinou týmu neoblíbená Slavia.

Mistrné pokyny trenéra se dařilo na hřišti během prvního zápasu plnit takřka dokonale. Kvalita souboje byla sice ovlivněna nízkou účastí Kralupáků, to ale náš výkon nesnižuje. Úvodní gól vstřelil Vojta, který tak potvrdil svou stabilní střeleckou, resp. zakončovatelskou, formu. Další střelce si, žel, nepamatuji, až na jednoho! Po 6 měsících, 9 kolech, 16 zápasech a více než 576 minutách vstřelil svůj premiérový gól Vláďa. Radost v týmu byla veliká, gratulace upřímné.

I když si to Honza v bráně v průběhu duelu zcela nepřál, podařilo se mu vychytat čisté konto. Famózní zákroky předváděl v průběhu hry i na jejím konci. Výsledek 4:0 znamenal klid a nabuzení do dalšího zápasu.

Zápas se Slavii sliboval dobrý florbal a tuhý boj. Potvrdilo se. První gól se, bohužel, podařilo vstřelit soupeři, což mu přineslo více klidu, nám nervozitu. Obé se stupňovalo s přibývajícími brankami v naší síti. Bojovnost, tvrdá hra, povzbuzování z tribuny či trenérovy taktické rady tentokrát toužené body nepřinesly. Prohráli jsme 1:4. Sice se Slavií, ale také s týmem, který byl prostě lepší a efektivnější.

Z týmového výkonu za celé odpoledne bych vyzdvihl aktivitu a přehled ve hře Jakuba a Dana a Jakuba a Dana, skvělé zákroky brankáře a samozřejmě Vláďu. Děkujeme i za podporu z hlediště proti oběma soupeřům. 

Tři body z Radlic jsou sice ztrátou, ale stále znamenají šanci na dobré konečné umístění. Vše se rozhodne v posledním kole za měsíc.

Jiří  N.

 

 

Ženy soon..