Na posledním letošním turnaji mužů nás čekali soupeři, se kterými jsme již v letošní sezóně změřili síly, a to hned na zahajovacím turnaji sezóny. Naše mužstvo se k turnaji nedostavilo v optimální sestavě, scházel nám čerstvě plnoletý Mr. Dave, stále bdící nad naším klidným spánkem Mr. De-žo a uzdravující se Mr. Filip. Po čtrnáctidenní angínoidní odmlce se na palubovku (nebo spíš betonoffku) vrátil Šugr. Veškerá tato oslabení byla ještě podpořena faktem, že několik hráčů se druhý víkendový den mělo rvát o body v 1. lize dorostenců, bylo tedy na místě šetřit jejich síly. V poměrně nekonsolidované sestavě jsme nastoupili v osm ráno proti Uhříněvsi.

Wildcats –Uhříněves

Soupeř ze dna ligové tabulky sliboval dobrý rozjezd do nabitého dne. Celý zápas jsme odehráli v podstatě v pohodovém tempu, kdy naše útoky střídaly nájezdy uhříněveských dobyvatelů. V pravidelných časových intervalech se nám dařilo navyšovat položku skóre v náš prospěch a v klidu jsme směřovali zápas ke zdárnému konci. Nebýt několika incidentů mezi našimi hráči a hráči soupeře a nebýt totální impotence našich útočníků, s prvním sobotním soupeřem bychom se rozešli s daleko hokejovějším skóre. Nutno dodat, že miláček davů DrakPiérre si připsal na svůj sáhodlouhý výčet úspěchů další shotout.

Wildcats – Hypnotix

Po nevydařeném prvním turnaji sezóny se Hypnotikové celkem slušně rozjeli a po osmém kole dýchali na záda vedoucí dvojce týmů. Tento fakt ještě notně podporovalo první místo hypnotického střelce v kanadském bodování. Do zápasu jsme nastupovali s odhodláním vyvarovat se zbytečných chyb a nenechat si vzít další body. Oproti rannímu duelu mač s Hypnotiky začal v nepoměrně vyšším tempu a se slušnou dávkou nasazení. Během první třetiny se přelévaly šance z jedné strany na druhou, ani jednomu mužstvu se přesto branku vsítit nepodařilo, a to přesto, že našim útočníkům se soupeřova klec několikrát doslova otevřela před očima. Druhá třetina začala s ještě vyšší dávkou nasazení a bojovnosti. Stoupající psychický tlak na hřišti se nám podařilo v páté minutě díky první vsítěné brance zmírnit. Zbytek druhé třetiny probíhal již pod naší taktovkou. Zvýšili jsme na rozdíl dvou branek, ale jak bývá u našeho týmu černou tradicí, následoval rychlý trest v podobě neuvěřitelně (leč zřejmě ne v souladu s pravidly) vstřelené branky. Backhandem, zády k brance, ze vzduchu a snad i z vysoké hole... No comment. Na konci třetiny jsme dokázali Hypnotiky pokořit ještě jedním zásahem a opět vrátili skóre dvoubrankový rozdíl. Třetí třetina byla ve znamení usilovného bránění, snížení na rozdíl pouhé jedné branky, a jako již tradičně nemohoucnosti zakončit z vypracovaných příležitostí. Po poněkud hektickém závěru, ve kterém se nám (zejména některým) podařilo udržet nervy i koncentraci na uzdě, jsme se rozešli se soupeři v poměru 3:2 pro černočervené.

Wildcats – Kyje

Poslední zápas s hokejbalovými soupeři měl rozhodnout o náskoku, se kterým přečkáme krátkou zimní ligovou přestávku. Vývoj utkání již od samého začátku napovídal, že boj o dva body bude mimořádně intenzivní a pro některé z nás i bolestivý… Ze zkušenosti se soupeřem jsme věděli, že fair play neboli „čistá hra“ je s bílými dresy soupeřů neslučitelný pojem. Tento fakt ještě podpořili nejistí rozhodčí. Po vlažném vstupu do zápasu přišlo to, co by pan SK nazval „haluzoidním gólem“. Soupeř se již ve čtvrté minutě ujal vedení a na naše čepele se přilepil stín pochybnosti nad výsledkem utkání a ne a ne se jich pustit. Stín pochybnosti byl zřejmě natolik neodbytný a oblíbil si asi nejvíce Desetsssonovu hokejku, protože i mistr tesař se v rutinní situaci ententýky dvašpalíky doprava nebo doleva, utnul…kamjinam než do házenkářské branky. Od chvíle, kdy se na ukazateli skóre nad drakovou hlavou rozsvítila v kolonce Kyjí velká červená jednička jsme zvýšili o sto procent tempo a zejména snahu dotlačit balónek do branky za každou cenu. Branka za zády soupeřova gólmana byla ale zřejmě kvalitně zakletá, protože dokázala odolávat až do začátku poslední hrací části. Na začátku třetí třetiny jsme zmobilizovali veškeré zbývající síly a vyrazili na zteč k soupeřově brance. Naše celozápasová (nebo spíše celoturnajová) snaha vsítit branku byla korunována úspěchem ve chvíli, kdy jí bylo nejvíce třeba. Posledních jedenáct minut utkání střídaly náš permanentní tlak ojedinělé, ale o to nebezpečnější výpady soupeře. JeanPiérre za našimi zády do konce zápasu žádný projektil za sebe nepustil, což nakonec ocenil i soupeř vyvoláváním jeho jména do pozdních nočních hodin a možná ještě o chvilku déle.

Po odehrání posledního zápasu turnaje a prohnání výsledků statistickou mašinérií nám připadlo první místo ligové tabulky s celkem solidním náskokem na nejbližší pronásledovatele. Tento stav nám dává dobrou startovní pozici do jarních bojů o postup do vyšší soutěže.


12.12. – dorost – Louny

Repete premiérového turnaje dorostu nás čekalo v mrazivou prosincovou neděli v Lounech. Za ranního rozbřesku jsme vyrazili vstříc hurikánu z KV a staré známé Spartě.

Wildcats – Hurrican KV

Ranní zápas s kvalitním soupeřem pro naše barvy nezačal vůbec špatně. V polovině první třetiny Dixova formace zalovila v archivu florbalové školy a vytáhla kombinaci já na bráchu (černýho), brácha na mě a ujali jsme se vedení. Příznivý stav se díky bezchybně pracující obraně podařilo udržet až do poloviny hrací doby. Poté začal soupeř intenzivně pracovat na obratu a podle hesla „Co gólman nevidí, nechytí“ vyrovnal. Přes několik vyložených šancí a netřeba snad ani dodávat, přestřelených branek, se pomalu začala projevovat převaha západočeského týmu. Jiří v naší brance jako obvykle předváděl vysoký brankářský nadstandard, ale ani on nedokázal odvrátit druhou a za několik minut i třetí branku soupeře. To už se psala poslední třetina utkání a na obrat nám nezbývalo mnoho času. Poté, co jsme i v samotném závěru utkání promarnili dvě vícenežstoprocentní brankové příležitosti a pohrdli i hrou šesti proti pěti jsme si odvezli porážku 1:3.

Wildcats – Sparta

Soupeř z nejtěžších, vedoucí tým soutěže, pražská Sparta, se chystal prověřit naše schopnosti v odpoledním lounském duelu. Již od začátku zápasu se na některých hráčích velmi výrazně projevovala únava ze sobotních utkání mužů, přesto jsme dokázali tlaku soupeře odolávat celých čtrnáct vteřin.:-) Blesková branka nás nijak nezaskočila a pokračovali jsme dále v usilovném bránění a snaživém útočení na soupeřovu branku. Netrvalo dlouho a dočkali jsme se vyrovnání. Hra Sparty působila velmi konsolidovaně, pohyb jejích hráčů byl kvalitní a několik soupeřů se mohlo (a také stále) chlubilo velmi dobrou střelbou švihem. Přes kvality soupeře jsme s ním zvládali dlouhou dobu zdárně držet krok a rychle odpovídat na jeho branky. Za stavu tři ku třem, na začátku poslední hrací části jsme se v relativně rychlém sledu dopustili dvou podstatných chyb v obraně (špatná rozehrávka a laxně pokrytý střelec), které nás stály ve finále spoustu sil a zejména kontrolu nad probíhajícím zápasem. Několik minut před koncem se nám ještě podařilo dobře umístěnou Mikovou střelou snížit, ale prohru 6:4 už jsme odvrátit nedokázali.

Závěrem bych rád dodal, že nula přivezených bodů je důsledkem déletrvající střelecké impotence snad všech útočníků klubu a také tak trochu štěstí, které v Lounech stálo na pro nás špatné straně palubovky…