Dohrávka 1.ligy dorostu - 21.2. UnihocArena Wildcats – Tatran
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo…
Další z prestižních zápasů odehrávající se na zamrzlé tatranské půdě v pražských Dejvicích se stal pro mě nakonec spíš zkouškou zdraví. Hráli jsme v hale, u které ve večerním přítmí a závějích sněhu nebylo ani poznat, zda-li jde o iglú, nebo o stan Unihoc Arény (kvalitně maskovaná, i když nevím před čím).
Náš zápas byl na programu po tréninku starších žákyň, které nás jistě svými oslnivými výkony namotivovali. Potom, co žákyně skončili jsme se vrhli na hřiště a začali jsme pod vedením pana Cukra rozcvičovat gólmany. Po rozcvičení přišla malá porada, pokřik a úvodní buly. Hned na začátek se první lajně povedlo vytvořit si slibnou akci zavánějící gólem. Po vystřídání útočné trojice se Tatran nadechl k útokům na naší bránu a v podstatě celou třetinu si drželi převahu. Náš tým pronikal na jejich polovinu jen v rychlých protiútocích, kterých jsme moc neviděli. Zodpovědné bránění nám po první třetině vyneslo bezbrankový stav. Druhá třetina se nesla v obdobném duchu a krom několika ne moc florbalových vzruchů na obou stranách, o které se staral mistr SK, k vidění žádné parádičky nebyly. Při druhé přestávce k nám dorazil trenér, kterého v zápase zastupoval Vítek. Možná že tím naše sebevědomí trochu stouplo. Mikovi se pak po přestávce podařilo prostřelit gólmana Tatranu. Soupeř se naším gólem zajisté nepoložil, naopak se snažil ještě víc, přestože naši „muži v černém“ (brankáři) byli všemi deseti proti, tak se útočníci Tatranu mohli po jedné ze svých akcí radovat. Mik se snažil ještě odpovědět a strhnout vedení zase na naší stranu, ale povedlo se mu jen orazítkovat snad všechny tyčky, které měl soupeř na své bráně. Nervy dál pracovaly a zápas byl zase otevřený. José se trošičku neudržel a šel pykat na trestnou lavici. Přesilovka soupeře byla sehrána velice dobře a vyústila v branku v naší síti. Za nepříznivého stavu 1:2 pro naše barvy jsme žádali o timeout, jelikož se nám nedařilo přerušit hru, tak JeanPiérre hodil balón za mantinel a rozhodčí mu za zákrok dal sporný dvouminutový trest. Když trest skončil hráli jsme bez brankáře, ale ani tato riskantní hra neznamenala vyrovnání stavu, a tak jsme prohráli těsně se střešovickým týmem 1:2.
Po zápase byl ještě Šugr osloven rozcvičujícím se týmem mužů Tatranu A, jestli si s nimi nechce zahrát, on však odvětil, že má jiné povinnosti a jel s námi domů:))
Zápas to byl podle mého vydařený a výsledek vydřený na obou stranách. Chtěl bych poděkovat všem počínaje těmi mezi tyčkami a konče realizačním týmem:)))
Příští víkend jedu, jak známo válet si faldy do Harrachova, proto chci říct, že na vás až pojedu busem budu myslet a budu držet palce oběma kategoriím, jak dorostu, tak i žákům a samozřejmě v neděli i mužům. Doufám, že i beze mě konečně dáte Spartě a Varům (víte na co)!
P.S.H.
Další z prestižních zápasů odehrávající se na zamrzlé tatranské půdě v pražských Dejvicích se stal pro mě nakonec spíš zkouškou zdraví. Hráli jsme v hale, u které ve večerním přítmí a závějích sněhu nebylo ani poznat, zda-li jde o iglú, nebo o stan Unihoc Arény (kvalitně maskovaná, i když nevím před čím).
Náš zápas byl na programu po tréninku starších žákyň, které nás jistě svými oslnivými výkony namotivovali. Potom, co žákyně skončili jsme se vrhli na hřiště a začali jsme pod vedením pana Cukra rozcvičovat gólmany. Po rozcvičení přišla malá porada, pokřik a úvodní buly. Hned na začátek se první lajně povedlo vytvořit si slibnou akci zavánějící gólem. Po vystřídání útočné trojice se Tatran nadechl k útokům na naší bránu a v podstatě celou třetinu si drželi převahu. Náš tým pronikal na jejich polovinu jen v rychlých protiútocích, kterých jsme moc neviděli. Zodpovědné bránění nám po první třetině vyneslo bezbrankový stav. Druhá třetina se nesla v obdobném duchu a krom několika ne moc florbalových vzruchů na obou stranách, o které se staral mistr SK, k vidění žádné parádičky nebyly. Při druhé přestávce k nám dorazil trenér, kterého v zápase zastupoval Vítek. Možná že tím naše sebevědomí trochu stouplo. Mikovi se pak po přestávce podařilo prostřelit gólmana Tatranu. Soupeř se naším gólem zajisté nepoložil, naopak se snažil ještě víc, přestože naši „muži v černém“ (brankáři) byli všemi deseti proti, tak se útočníci Tatranu mohli po jedné ze svých akcí radovat. Mik se snažil ještě odpovědět a strhnout vedení zase na naší stranu, ale povedlo se mu jen orazítkovat snad všechny tyčky, které měl soupeř na své bráně. Nervy dál pracovaly a zápas byl zase otevřený. José se trošičku neudržel a šel pykat na trestnou lavici. Přesilovka soupeře byla sehrána velice dobře a vyústila v branku v naší síti. Za nepříznivého stavu 1:2 pro naše barvy jsme žádali o timeout, jelikož se nám nedařilo přerušit hru, tak JeanPiérre hodil balón za mantinel a rozhodčí mu za zákrok dal sporný dvouminutový trest. Když trest skončil hráli jsme bez brankáře, ale ani tato riskantní hra neznamenala vyrovnání stavu, a tak jsme prohráli těsně se střešovickým týmem 1:2.
Po zápase byl ještě Šugr osloven rozcvičujícím se týmem mužů Tatranu A, jestli si s nimi nechce zahrát, on však odvětil, že má jiné povinnosti a jel s námi domů:))
Zápas to byl podle mého vydařený a výsledek vydřený na obou stranách. Chtěl bych poděkovat všem počínaje těmi mezi tyčkami a konče realizačním týmem:)))
Příští víkend jedu, jak známo válet si faldy do Harrachova, proto chci říct, že na vás až pojedu busem budu myslet a budu držet palce oběma kategoriím, jak dorostu, tak i žákům a samozřejmě v neděli i mužům. Doufám, že i beze mě konečně dáte Spartě a Varům (víte na co)!
P.S.H.