6.11. – dorost – UnihocArena (Coach + P.S.H. + SK)
Na tento turnaj jsme se všichni těšili již delší dobu a plně se soustředili na prestižní duel se střešovickým Tatranem. Ranní zápas, proti čelákovickému FBK jsme brali jako dobré rozehřátí před náročným duelem se Střešovicemi. Nakonec se ale, tak jak to ve sportu bývá, ukázalo, že papírový favorit a outsider jsou jen slova, která mohou být na kilometry vzdálená od reality.
FbK WILDCATS – FBK Čelákovice
Zápas s vcelku hratelným soupeřem byl okořeněn několika vychytávkami, které nemají s florbalem a se sportem nic společného. Ad 1) Absolutně tragický výkon rozhodčích. Oba muži v černém pobíhali po hřišti jak zmatená kačátka hledající starou kachnu. Jediným pozitivním bodem jejich pohybového systému bylo postavení při úvodním vhazováním. Evidentní neznalost pravidel florbalu doháněli hokejovým slangem a jediný faul, kterého se kdokoli na hřišti mohl dopustit, bylo „vrážení“. Proběhnutí hráče s míčkem stíhaného obráncem kolem mantinelu se rovnalo absolutní jistotě přerušení hry za „vrážení“ (zřejmě do mantinelu) Povrch u UnihocAreně je velmi kluzký a není proto problémem odporoučet se bez cizího zavinění na zem při třeba jen trochu necitlivějším brzdění nebo akceleraci. To ovšem rozhodčí těžko mohli posoudit, protože jejich pohyb po hřišti se rozhodně běháním nazvat nedal. Další hřebíček do rakve svého výkonu si páni rozhodovatelé zatloukli při vyloučení hráčů na obou stranách za červenou kartu. Myslím, pánové, že by stálo za to, otevřít pravidla florbalu (to je taková ta knížečka neurčité barvy, která tenhle sport upravuje, ale tu jste zjevně nikdy neviděli) a nastudovat si alespoň základní z nich. Určitě by to neuškodilo. Potom by jistě nedošlo k trapné situaci, která výkon sudích dokonale korunovala. Soupeřící družstvo z Čelákovic hrálo s více hráči, než kolik jich mělo napsáno v zápise o utkání. Přebývající hráč se navíc účastnil hry bez čísla na dresu. Poté, co námi byli rozhodčí na tento fakt upozorněni, s dementním šklebem (to není urážka, ale diagnóza) odvětili, že „s tím nic nebudou dělat, páč je po zápase“. Paradoxem je, že soupeř svou chybu (nebo snad nečestnost) přiznal….
Průběh a výsledek zápasu můžete skouknout níže v pohádce pana kapitána a později snad i pana SKho.
Závěrem bych chtěl dodat, že výkonem rozhodčích rozhodně neomlouvám průběh ani výsledek zápasu. Výsledek pramenil z naší totální neschopnosti vstřelit branku a vést dění zápasu s jistotou jindy nám tolik vlastní. Výkon soupeře nebyl oslňující, ale na nás bohužel v danou chvíli stačil.
FbK WILDCATS – Tatran Střešovice
Dlouho očekávané utkání, které si svou prestiží nezadalo ani se zápasy s Futureboyzzz. Na zápas jsme nastoupili evidentně v lepší pohodě než k zápasu prvnímu. Naše sestava byla oslabeno o ráno vyloučeného short cuted dragona Josého a o celý víkend nemocného Mika.
I tak jsme byli odhodlání Tatranu nedarovat nic zadarmo. Hra se během celého zápasu přelévala z jedné strany na druhou, Tatran využíval zejména našich chyb v obraně a trestal je tvrdou a přesnou střelbou. Na střešovické branky jsme naštěstí (ale i se štěstím) zvládli vždy poměrně rychle odpovídat, proto jistě nepřekvapí, že rozdíl ve skóre během celého zápasu nebyl vyšší než 2 branky. Kvalitní výkon naší obrany i útoku korunovala remíza 6:6, na kterou můžeme být právem hrdí. Takto solidní výsledek potěší o to více, že si ho mohlo live vychutnat velké množství rodičů našich dorostenců a tím se na vlastní oči přesvědčit, kamže se jejich dítě několikrát týdně na mnoho hodin a na celé víkendové dny ztrácí a proč se vrací s úsměvem na tváři nebo z absolutním zklamáním.
Závěrem chci poděkovat všem za kvalitní výkon ve druhém zápase, za předvedené nasazení a chuť vítězství něco obětovat. A tradiční dík patří také našemu fan (nebo snad fun?) clubu, který za námi od začátku sezóny pevně stojí. Thx all nigazzzz!
Turnaj dorostu in da Unihoc Arena
Zápas na místě s honosným názvem, leč s ne tak kvalitním povrchem a vybavením, jak by člověk podle názvu mohl tušit.
Zápas s Čelákovicemi
Byl to zápas, od kterého jsme si slibovali vítězství. Bohužel opak byl pravdou. Mysleli jsme, že celý zápas bude v naši režii. Již v první třetině jsme inkasovali po individuálních akcích jednoho běhavého hráče Čelákovic. Zápas byl ve velmi pomalém tempu, aspoň oproti zápasu druhému. Měli jsme smůlu, že jsme nedokázali dát gól a Čelákovice tlačili dál. Rozhodčí pískali velmi necitlivě a upjatě, a tak jsme na ně byli často naštvaní. Povrch klouzal a oni téměř každý pád čelákovických odměnili dvouminutovým trestem pro náš tým. Vrcholem zápasu byla snad bitka mezi Josém a patnáctkou z Čelákovic. Jejich patnáctka se z pro mě neznámého důvodu naštvala a běhala po hřišti a jen rozdávala rány všem našim hráčům, kolem kterých běžela. José si to ale líbit nenechal, pořádně se kluci porvali a skončilo to pro oba červenými kartami. Prohráli jsme s týmem ze spodních příček tabulky 2:5 a zklamání bylo nemalé. Po zápase jsme zjistili, že na hřišti hrálo hráčů víc, než jich bylo napsáno v zápisu, přesto že se nám Čelákovice přiznali, rozhodčí s tím už nic neudělali a já jsem měl ze zápasu ještě horší pocit.:-(
Zápas s Tatranem
Přišel duel, na který jsme se všichni tolik těšili. Sice jsme neměli takový důvod k natěšenosti, jako kdybychom vyhráli nad Čelákovicemi, ale pořád jsme měli slušnou motivaci, protože před námi stál velký soupeř! Zápas se začal odvíjet naprosto jinak než první, začali jsme aktivně a Tatran začal také hrát ďábelsky rychlou hru. Tatranu se podařilo dát první velmi šťastný gól, který jsme jim oplatili jak jinak než gólem. Takto nám do konce třetiny dal Tatran ještě dva góly, přičemž na jeden jsme do konce třetiny stačily ještě odpovědět. V druhé třetině se nám dařilo a když jsme vyhrávali už 4:3, tak střešovičtí stáhli gólmana. Do brány přišel o poznání větší brankář, který měl kalhoty ve stylu skejťácké módy. Úzké opravdu nebyly, skoro bych řekl, že to byla nepovolená velikost výstroje.:-/ Do třetí třetiny jsme nastupovali s vedením 5:4. Tatranu se však podařilo náš slabý náskok vymazat a strhli vedení na svou stranu, ale naše poslední chvíle ještě byly zajímavé. Ke konci třetí třetiny, za stavu 6:5 pro soupeře, po našem oddechovém čase se Dixovi podařilo vstřelit gól na 6:6 a tak také zápas skončil. Byl to zápas naprosto rozdílný od prvního. Oba týmy hráli čistě a bez zbytečných strkanic. Po zápase mi hodně lidí gratulovalo a už jsem jen čekal, kdy mě požádají o autogram, ta chvíle nastala, měl jsem se podepsat do zápisu, do kolonky kapitán hostí:))
Se zbytkem našeho týmu jsme se pak na jednom odlehlém místě, které vybrala Lucie, shodli, že to byl nejlepší zápas, jaký jsme kdy sehráli.
Jsme teď sice v tabulce „až“ na pátém místě, ale ještě není všem dnům konec, máme před sebou ještě spoustu zápasů, a doufám, že v konečném hodnocení budeme o několik příček výše.
P.S.H.
Takže, po menší odmlce jsem tu zase a se mnou je tu pohádka. Tato pohádka bude o turnaji, na který budu z části velmi nerad, ale z druhé části velmi rád vzpomínat. Dosáhli jsme zde nečekané prohry a nečekaného vítězství. Tož jak to tedy bylo? Přeskočím cestování, přeskočím infarktový telefonát Standy a Dixe, kdy si z nás dix hodně hnusně vystřelil, kdyý na Standovu otázku - Kde jseš?? Dix odpověděl - Já spím, hrát nebudu. Toto přeskočme a pojďme rovnou k věci. Nálada byla dobrá, čeká nás zápas s Čelákovicemi. Jsou to sra**y, jsou někde kolem posledního místa, tak ty si přece musíme dát bez problému. Hmmm, ne no. Každej se někdy mílí. Celkem dost jsme je podcenili a kluci z Čelákovic v počtu oficiálně 7 hráčů (hráli v 8 + golman) nás překvapili a když nám dali 1. rychlý gól, byli jsme zaskočeni. 1. a 2. třetinu si nás celkem dávali a nemohli jsme najít recept jak na ně. Dost vypjatý zápas. Každý náš kontakt s nimi u mantinelů byl odpískán a měli jsme celkem dost vyloučení. Když se nám podařilo snížit na 3:1 díky pěkně rozehrané standartky od Mulátscha a pěkné střele Petra Bílíka, dostali jsme zase rychlý gól na 4:1. Když jsme snížili na 4:2 díky haluzoidní střelo-něco-nahrávce mé maličkosti zpoza branky do helmy gólmana a do brány, zase jsme rychle dostali na 5:2. Ty góly byla fakt naše chyba. Neustále volní hráči si stříleli na naši branku jak na pouti ve střelbě ze vzduchovky na tyčky s růžema. Hodně střel a někdy to tam prostě padnout musí. Takhle to vypadalo. Ve třetí třetine už jsme zapnuli, bohužel pozdě. Tlačili jsme, tlačili jsme měli jsme hoooooooooooodně šancí, ale prostě ne a ne to tam padnout. No co, stává se. Ale měli bychom se zamyslet jak hrát dozadu, protože od jejich vlastní brány se dostali pomocí jedné dvou rychlých přihrávek během 10 sekund už byli před naší bránou a stříleli. No bitku ve třetí třetině raději komentovat nebudu. Rozhodčí taky raději komentovat nebudu protože bych musel být dooooooooooooooooooooooooooooooooooost sprostý. Prohra 5:2 s týmem, se kterým jsme měli vyhrát! Snad příště. A teď k lepší části dne. Zápas s Tatranem. Tak na tohle budu vzpomínat dlouho a rád. Musím říct, že lepší zápas jsem ještě nehrál. Před zápasem jsme věděli to, že je to druhý tým v tabulce a že se jmenujou Tatran a to něco znamená. V tabulce byli o 2 body lepší a na druhém místě, kdybychom první zápas s Čelákovicemi neprohráli, mohla to být bitva o 2. místo. Ale i tak jsme do zápasu vstupovali s tím, že do toho musíme dát všechno. I mistr coach-v-oranžový-mikině nám řekl, ať do toho dáme vše. A tak jsme se snažili. Tatrmanů bylo 18, celkem dost hojný počet. Zápas vypadal takhle. Tak 80% držení míče bylo na straně Tatranu. Ale to není rozhodující. Ukázalo se tak již během prvních několika minut. Oni drželi míč a probojovávali se před naší bránu. Někdy to měli až moc jednoduchý. Jeden vzal míček, zatáhnul na střed, 3 naši kluci na něj koukali jak na 8.div světa, střela, šibenice, gol. Takhle to bylo asi 5. Během celého zápasu. 1:0 a teď se ukázalo jak budeme hrát my. Oni drželi míček, Dix vzal, běžel, běžel jako zajíček v reklamě na duracel směrem k bráně a gól. Naše síla je v rychlosti Dixe . Takhle to vypadalo celou první třetinu. Když dali další gól, my rychle odpověděli Dixem. Ve druhé třetině jsme byli celkem vyrovnaným soupeřem. Za stavu 4:2 pro ně se nám během jednoho skvělého střídání podařilo dát dva megahaluzodní góly. Nejdřív sem dostál přihrávku od Dixe na pravou stranu a když už jsem byl ve strašně velkým úhlu tak sem radši vystřelil a ono to tam fakt padlo. Uh. Druhý gól taky štěstí. Běžím si to takhle středem hřiště s míčkem a vidím, že obránci nějak ustupují, tak sem šel co nejdál a jako že vystřelím. No střela to byla tak pofidérní, že to tam prostě …tak jsem tedy… vystřelil…. A jedem od znova a to to vypadalo špatně. Hustýl, .. muselo padnout. Padlo 4:4. Když v tom najednou z ničeho nic se Marek objevuje Sám před bránou s míček. Markův první gól přišel v pravý čas. Střela. GOOOOOOOOOL. Vedem, no to je hustýýýýýýý nejlepší chvíli co snad vůbec mohl. Vítězství 5:4 jsme udrželi až do konce druhé třetiny. Jenže na začátku třetí třetiny jsme dostali dva rychlé klasické góly co sakriš. Hra ubíhala a ubíhala. 8 minut před koncem se dostávám k míčku. Dávám zadem Dixovi do běhu na druhou stranu. Střílí a vymetl pavouky v šíbě. Super. Teď už to jen těch posledních několik minut udržet. Posledních několik minut jsme stáhli na 2 útočné hroty (já a Dix) a všechny obránce, které jsme tam měli (Butch, Petr Bílík, Mulátscho). Takovej tlak, co na nás vyvinuli, jsem ještě nezažil. Když jsme se dostali k míčku, tak jsme jenom vyhodili a ani je nenapadali na jejich polovině. Prostě to jen musíme ubránit. A tak se taky stalo. Těžce vydřená remíza 6:6 v nádherném zápase s Tatranem. Už se moc moc těším na další zápas s nima. Tak tady má pohádka z turnaje v Unihoc areně 6.11. končí. Snad jste si udělali obrázek jak to tam vypadalo a snad to bylo ke čtení a nebylo to moc dlouhé a nesrozumitelné, protože tady u toho koukám na HBO na nějakej hustej filmeček o Vietnamu. DO POHODY.
SK
FbK WILDCATS – FBK Čelákovice
Zápas s vcelku hratelným soupeřem byl okořeněn několika vychytávkami, které nemají s florbalem a se sportem nic společného. Ad 1) Absolutně tragický výkon rozhodčích. Oba muži v černém pobíhali po hřišti jak zmatená kačátka hledající starou kachnu. Jediným pozitivním bodem jejich pohybového systému bylo postavení při úvodním vhazováním. Evidentní neznalost pravidel florbalu doháněli hokejovým slangem a jediný faul, kterého se kdokoli na hřišti mohl dopustit, bylo „vrážení“. Proběhnutí hráče s míčkem stíhaného obráncem kolem mantinelu se rovnalo absolutní jistotě přerušení hry za „vrážení“ (zřejmě do mantinelu) Povrch u UnihocAreně je velmi kluzký a není proto problémem odporoučet se bez cizího zavinění na zem při třeba jen trochu necitlivějším brzdění nebo akceleraci. To ovšem rozhodčí těžko mohli posoudit, protože jejich pohyb po hřišti se rozhodně běháním nazvat nedal. Další hřebíček do rakve svého výkonu si páni rozhodovatelé zatloukli při vyloučení hráčů na obou stranách za červenou kartu. Myslím, pánové, že by stálo za to, otevřít pravidla florbalu (to je taková ta knížečka neurčité barvy, která tenhle sport upravuje, ale tu jste zjevně nikdy neviděli) a nastudovat si alespoň základní z nich. Určitě by to neuškodilo. Potom by jistě nedošlo k trapné situaci, která výkon sudích dokonale korunovala. Soupeřící družstvo z Čelákovic hrálo s více hráči, než kolik jich mělo napsáno v zápise o utkání. Přebývající hráč se navíc účastnil hry bez čísla na dresu. Poté, co námi byli rozhodčí na tento fakt upozorněni, s dementním šklebem (to není urážka, ale diagnóza) odvětili, že „s tím nic nebudou dělat, páč je po zápase“. Paradoxem je, že soupeř svou chybu (nebo snad nečestnost) přiznal….
Průběh a výsledek zápasu můžete skouknout níže v pohádce pana kapitána a později snad i pana SKho.
Závěrem bych chtěl dodat, že výkonem rozhodčích rozhodně neomlouvám průběh ani výsledek zápasu. Výsledek pramenil z naší totální neschopnosti vstřelit branku a vést dění zápasu s jistotou jindy nám tolik vlastní. Výkon soupeře nebyl oslňující, ale na nás bohužel v danou chvíli stačil.
FbK WILDCATS – Tatran Střešovice
Dlouho očekávané utkání, které si svou prestiží nezadalo ani se zápasy s Futureboyzzz. Na zápas jsme nastoupili evidentně v lepší pohodě než k zápasu prvnímu. Naše sestava byla oslabeno o ráno vyloučeného short cuted dragona Josého a o celý víkend nemocného Mika.
I tak jsme byli odhodlání Tatranu nedarovat nic zadarmo. Hra se během celého zápasu přelévala z jedné strany na druhou, Tatran využíval zejména našich chyb v obraně a trestal je tvrdou a přesnou střelbou. Na střešovické branky jsme naštěstí (ale i se štěstím) zvládli vždy poměrně rychle odpovídat, proto jistě nepřekvapí, že rozdíl ve skóre během celého zápasu nebyl vyšší než 2 branky. Kvalitní výkon naší obrany i útoku korunovala remíza 6:6, na kterou můžeme být právem hrdí. Takto solidní výsledek potěší o to více, že si ho mohlo live vychutnat velké množství rodičů našich dorostenců a tím se na vlastní oči přesvědčit, kamže se jejich dítě několikrát týdně na mnoho hodin a na celé víkendové dny ztrácí a proč se vrací s úsměvem na tváři nebo z absolutním zklamáním.
Závěrem chci poděkovat všem za kvalitní výkon ve druhém zápase, za předvedené nasazení a chuť vítězství něco obětovat. A tradiční dík patří také našemu fan (nebo snad fun?) clubu, který za námi od začátku sezóny pevně stojí. Thx all nigazzzz!
Turnaj dorostu in da Unihoc Arena
Zápas na místě s honosným názvem, leč s ne tak kvalitním povrchem a vybavením, jak by člověk podle názvu mohl tušit.
Zápas s Čelákovicemi
Byl to zápas, od kterého jsme si slibovali vítězství. Bohužel opak byl pravdou. Mysleli jsme, že celý zápas bude v naši režii. Již v první třetině jsme inkasovali po individuálních akcích jednoho běhavého hráče Čelákovic. Zápas byl ve velmi pomalém tempu, aspoň oproti zápasu druhému. Měli jsme smůlu, že jsme nedokázali dát gól a Čelákovice tlačili dál. Rozhodčí pískali velmi necitlivě a upjatě, a tak jsme na ně byli často naštvaní. Povrch klouzal a oni téměř každý pád čelákovických odměnili dvouminutovým trestem pro náš tým. Vrcholem zápasu byla snad bitka mezi Josém a patnáctkou z Čelákovic. Jejich patnáctka se z pro mě neznámého důvodu naštvala a běhala po hřišti a jen rozdávala rány všem našim hráčům, kolem kterých běžela. José si to ale líbit nenechal, pořádně se kluci porvali a skončilo to pro oba červenými kartami. Prohráli jsme s týmem ze spodních příček tabulky 2:5 a zklamání bylo nemalé. Po zápase jsme zjistili, že na hřišti hrálo hráčů víc, než jich bylo napsáno v zápisu, přesto že se nám Čelákovice přiznali, rozhodčí s tím už nic neudělali a já jsem měl ze zápasu ještě horší pocit.:-(
Zápas s Tatranem
Přišel duel, na který jsme se všichni tolik těšili. Sice jsme neměli takový důvod k natěšenosti, jako kdybychom vyhráli nad Čelákovicemi, ale pořád jsme měli slušnou motivaci, protože před námi stál velký soupeř! Zápas se začal odvíjet naprosto jinak než první, začali jsme aktivně a Tatran začal také hrát ďábelsky rychlou hru. Tatranu se podařilo dát první velmi šťastný gól, který jsme jim oplatili jak jinak než gólem. Takto nám do konce třetiny dal Tatran ještě dva góly, přičemž na jeden jsme do konce třetiny stačily ještě odpovědět. V druhé třetině se nám dařilo a když jsme vyhrávali už 4:3, tak střešovičtí stáhli gólmana. Do brány přišel o poznání větší brankář, který měl kalhoty ve stylu skejťácké módy. Úzké opravdu nebyly, skoro bych řekl, že to byla nepovolená velikost výstroje.:-/ Do třetí třetiny jsme nastupovali s vedením 5:4. Tatranu se však podařilo náš slabý náskok vymazat a strhli vedení na svou stranu, ale naše poslední chvíle ještě byly zajímavé. Ke konci třetí třetiny, za stavu 6:5 pro soupeře, po našem oddechovém čase se Dixovi podařilo vstřelit gól na 6:6 a tak také zápas skončil. Byl to zápas naprosto rozdílný od prvního. Oba týmy hráli čistě a bez zbytečných strkanic. Po zápase mi hodně lidí gratulovalo a už jsem jen čekal, kdy mě požádají o autogram, ta chvíle nastala, měl jsem se podepsat do zápisu, do kolonky kapitán hostí:))
Se zbytkem našeho týmu jsme se pak na jednom odlehlém místě, které vybrala Lucie, shodli, že to byl nejlepší zápas, jaký jsme kdy sehráli.
Jsme teď sice v tabulce „až“ na pátém místě, ale ještě není všem dnům konec, máme před sebou ještě spoustu zápasů, a doufám, že v konečném hodnocení budeme o několik příček výše.
P.S.H.
Takže, po menší odmlce jsem tu zase a se mnou je tu pohádka. Tato pohádka bude o turnaji, na který budu z části velmi nerad, ale z druhé části velmi rád vzpomínat. Dosáhli jsme zde nečekané prohry a nečekaného vítězství. Tož jak to tedy bylo? Přeskočím cestování, přeskočím infarktový telefonát Standy a Dixe, kdy si z nás dix hodně hnusně vystřelil, kdyý na Standovu otázku - Kde jseš?? Dix odpověděl - Já spím, hrát nebudu. Toto přeskočme a pojďme rovnou k věci. Nálada byla dobrá, čeká nás zápas s Čelákovicemi. Jsou to sra**y, jsou někde kolem posledního místa, tak ty si přece musíme dát bez problému. Hmmm, ne no. Každej se někdy mílí. Celkem dost jsme je podcenili a kluci z Čelákovic v počtu oficiálně 7 hráčů (hráli v 8 + golman) nás překvapili a když nám dali 1. rychlý gól, byli jsme zaskočeni. 1. a 2. třetinu si nás celkem dávali a nemohli jsme najít recept jak na ně. Dost vypjatý zápas. Každý náš kontakt s nimi u mantinelů byl odpískán a měli jsme celkem dost vyloučení. Když se nám podařilo snížit na 3:1 díky pěkně rozehrané standartky od Mulátscha a pěkné střele Petra Bílíka, dostali jsme zase rychlý gól na 4:1. Když jsme snížili na 4:2 díky haluzoidní střelo-něco-nahrávce mé maličkosti zpoza branky do helmy gólmana a do brány, zase jsme rychle dostali na 5:2. Ty góly byla fakt naše chyba. Neustále volní hráči si stříleli na naši branku jak na pouti ve střelbě ze vzduchovky na tyčky s růžema. Hodně střel a někdy to tam prostě padnout musí. Takhle to vypadalo. Ve třetí třetine už jsme zapnuli, bohužel pozdě. Tlačili jsme, tlačili jsme měli jsme hoooooooooooodně šancí, ale prostě ne a ne to tam padnout. No co, stává se. Ale měli bychom se zamyslet jak hrát dozadu, protože od jejich vlastní brány se dostali pomocí jedné dvou rychlých přihrávek během 10 sekund už byli před naší bránou a stříleli. No bitku ve třetí třetině raději komentovat nebudu. Rozhodčí taky raději komentovat nebudu protože bych musel být dooooooooooooooooooooooooooooooooooost sprostý. Prohra 5:2 s týmem, se kterým jsme měli vyhrát! Snad příště. A teď k lepší části dne. Zápas s Tatranem. Tak na tohle budu vzpomínat dlouho a rád. Musím říct, že lepší zápas jsem ještě nehrál. Před zápasem jsme věděli to, že je to druhý tým v tabulce a že se jmenujou Tatran a to něco znamená. V tabulce byli o 2 body lepší a na druhém místě, kdybychom první zápas s Čelákovicemi neprohráli, mohla to být bitva o 2. místo. Ale i tak jsme do zápasu vstupovali s tím, že do toho musíme dát všechno. I mistr coach-v-oranžový-mikině nám řekl, ať do toho dáme vše. A tak jsme se snažili. Tatrmanů bylo 18, celkem dost hojný počet. Zápas vypadal takhle. Tak 80% držení míče bylo na straně Tatranu. Ale to není rozhodující. Ukázalo se tak již během prvních několika minut. Oni drželi míč a probojovávali se před naší bránu. Někdy to měli až moc jednoduchý. Jeden vzal míček, zatáhnul na střed, 3 naši kluci na něj koukali jak na 8.div světa, střela, šibenice, gol. Takhle to bylo asi 5. Během celého zápasu. 1:0 a teď se ukázalo jak budeme hrát my. Oni drželi míček, Dix vzal, běžel, běžel jako zajíček v reklamě na duracel směrem k bráně a gól. Naše síla je v rychlosti Dixe . Takhle to vypadalo celou první třetinu. Když dali další gól, my rychle odpověděli Dixem. Ve druhé třetině jsme byli celkem vyrovnaným soupeřem. Za stavu 4:2 pro ně se nám během jednoho skvělého střídání podařilo dát dva megahaluzodní góly. Nejdřív sem dostál přihrávku od Dixe na pravou stranu a když už jsem byl ve strašně velkým úhlu tak sem radši vystřelil a ono to tam fakt padlo. Uh. Druhý gól taky štěstí. Běžím si to takhle středem hřiště s míčkem a vidím, že obránci nějak ustupují, tak sem šel co nejdál a jako že vystřelím. No střela to byla tak pofidérní, že to tam prostě …tak jsem tedy… vystřelil…. A jedem od znova a to to vypadalo špatně. Hustýl, .. muselo padnout. Padlo 4:4. Když v tom najednou z ničeho nic se Marek objevuje Sám před bránou s míček. Markův první gól přišel v pravý čas. Střela. GOOOOOOOOOL. Vedem, no to je hustýýýýýýý nejlepší chvíli co snad vůbec mohl. Vítězství 5:4 jsme udrželi až do konce druhé třetiny. Jenže na začátku třetí třetiny jsme dostali dva rychlé klasické góly co sakriš. Hra ubíhala a ubíhala. 8 minut před koncem se dostávám k míčku. Dávám zadem Dixovi do běhu na druhou stranu. Střílí a vymetl pavouky v šíbě. Super. Teď už to jen těch posledních několik minut udržet. Posledních několik minut jsme stáhli na 2 útočné hroty (já a Dix) a všechny obránce, které jsme tam měli (Butch, Petr Bílík, Mulátscho). Takovej tlak, co na nás vyvinuli, jsem ještě nezažil. Když jsme se dostali k míčku, tak jsme jenom vyhodili a ani je nenapadali na jejich polovině. Prostě to jen musíme ubránit. A tak se taky stalo. Těžce vydřená remíza 6:6 v nádherném zápase s Tatranem. Už se moc moc těším na další zápas s nima. Tak tady má pohádka z turnaje v Unihoc areně 6.11. končí. Snad jste si udělali obrázek jak to tam vypadalo a snad to bylo ke čtení a nebylo to moc dlouhé a nesrozumitelné, protože tady u toho koukám na HBO na nějakej hustej filmeček o Vietnamu. DO POHODY.
SK