Víkend 16. a 17. dubna aneb derniéra starších žáků
Předposlední hrací víkend letošní sezóny probíhal v režii starších žáků. Sobotní den byl zasvěcen odpořádání odloženého lednového turnaje, neděle znamenala definitivní tečku za letošní žákovskou sezónou a na čas vlastně i za staršími žáky jako takovými.
V sobotu byly na pořadu dne souboje s Orkou a s Petrovicemi. Neděle slibovala duel s Chodovem.
Wildcats – Orka
Utkání se středočeským soupeřem začalo z naší strany velkou aktivitou na hřišti, chutí sbírat soupeřovi míčky a snahou strhnout otěže zápasu na naší střídačku. Ale ani soupeř na hřišti pouze pasivně nepřihlížel, proto se během celé první třetiny hra přelévala mezi oběma brankami se zhruba stejným počtem šancí na obou stranách. Naše úsilí vstřelit branku přineslo své ovoce až na začátku druhé části, kdy po téměř přesilovkové kombinaci vstřelil Kyblík od poloviny hřiště vedoucí branku. Zbytek druhé periody probíhal již plně v naší režii, prolomené pouze sporadickými soupeřovými výpady. Na začátku poslední třetiny se soupeři podařilo zdramatizovat atmosféru na hřišti a vytrhnout nás z počínající letargie. Deset minut před koncem hrací doby jsme obdrželi vyrovnávací branku na 1:1. Následující minuty utíkaly ďábelským tempem a aktivita obou týmů se zvyšovala geometrickou řadou. V čase 11:11 ostrý hvizd rozhodčího poslal jednoho z našich beků na trestnou lavici a prioritou se stalo neinkasovat branku a popřípadě ohrozit soupeře z rychlého brejku. Oslabení probíhalo poměrně standardním způsobem, dobře fungující obranný čtverec nepouštěl soupeře na dostřel naší branky a pomalu odtikávaly poslední desítky vteřin utkání…. Remíza byla na spadnutí. To bysme ale nesměli mít v týmu Josefa a jeho ďábelské zrychlení, kterého na maximum využil při vystihnutí soupeřovy rozehrávky a následném skorosólu na brankáře soupeře. Následovala klička a střelba do prázdné branky…. Gól, 2:1 a třináct poklidných vteřin do konce utkání….
Wildcats – Petrovice
Petrovičtí borci se k utkání dostavili v nepříliš lichotivém počtu šesti kousků včetně brankáře. Což pro jejich fyzickou kondici nevěstilo nic dobrého.. Přesto bylo našim útočníkům zatěžko během celé první třetiny utkání dopravit balónek za záda petrovického brankáře. O mnoho lepší podívanou přinesla až prostřední hrací část. Petrovičtí se během krátké přestávky vydýchali a od začátku třetiny začali zlobit… Přesto jsme to byli my, kdo vstřelil úvodní branku, konkrétně Mr. Kapitán našeho dorostu P.S.H. Z vedení jsme se mohli radovat pouhopouhých šedesát vteřin, poté se soupeři podařilo vyrovnat. Následujících pár minut petrovičtí opět odpočívali, aby se během posledních čtyř minut třetiny znovu nadechli k velkému výkonu a s pomocí fatálek našich beků se ujali vedení 3:1. Za tohoto stavu siréna ukončila třetinu. Náplní přestávky byla motivace a motivace a motivace, aneb poučka jak se otáčí prohraný zápas. Do třetí třetiny jsme vletěli s chutí s výsledkem něco udělat, ale naše snažení obvykle ztroskotalo na hokejce soupeřových obránců nebo na příliš malé velikosti florbalové branky…. Vzápětí přišel zasloužený trest v podobě branky na 1:4… Konec, exitus zápasus… Ale ne nadobro. Za pár minut byl pohled na ukazatel skóre výrazně veselejší, a to zásluhou dalšího Josefova víkendového zářezu na střeleckou pažbu a díky Zdeňkově přesné dorážce. Čas 9:36, 204 vteřin do konce, stav 3:4. Naděje žije dál… Po pár vteřinách to byl ale opět soupeř, kdo se mohl na hřišti začít radovat. Po chybě jednoho z obránců se ukazatel skóre opět zamračil a nasadil číslice 3:5. Čas 10:03, 177 vteřin do konce. Na hřiště přichází speciální úderná pětka a její nasazení vzápětí přináší své ovoce,…. 4:5. Ideální čas pro timeout.:-) Za stavu 4:5, v čase 10:48, tj. 132 vteřin do konce je na čase přikročit k radikálnímu řešení situace. Na hřiště se vrací speciální úderná řada a na lavičce se klepe připravený šestý hráč do pole – Majkl. Jiří nervózně přešlapuje v brankovišti a čeká na výsledek potimeoutového vhazování.. Pozitivní, Jiří ven, Majkl dovnitř, otevíráme přesilovkový deštník, tentokrát v konfiguraci 6:5, probíhá několik rychlých přihrávek, střela, mimo. Rozehrávka, Jiří dovnitř, Majkl ven, znovu získáváme míček, brankář ven, šestý hráč do pole, chyba….. A střela petrovického obránce na naší prázdnou klec…. Naštěstí deset čísel mimo, zbývá doslova pár vteřin do závěrečného hvizdu a my máme čas sotva na to, abychom naposledy roztáhli přesilovkový deštník. Podařilo se, patnáct vteřin do konce, střela z beku, zmatek před brankou soupeře, dorážka, dorážka a…… gól. Díky Zdeňku. Třináct vteřin před koncem, tomu se říká utéct hrobníkovi z lopaty… Takže hoši, díky za vydřenou remízu 5:5… Ápropos, thx Alíku, 4 your help tooooo.
Wildcats – Chodov
Nedělní odpoledne v UnihocAreně oznamovalo definitivní tečku za letošní žákovskou ligou. Oběma soupeřům už o nic nešlo, pouze o to dobře si zahrát… Chodovští borci byli už od soboty odesláni ve věčných lovištích druhé ligy a nás mohl hřát pocit ze záchrany v nejvyšší žákovské soutěži. Chodovští dorazili v široké sestavě, na jejich lavičce se tísnilo kolem patnácti borců. Naproti tomu naše lavička zela po rodičovské předzkouškové restrikci téměř prázdnotou. Od začátku utkání bylo na hráčích obou mužstev znát uvolnění ze hry, ve které nešlo o výsledek. Ikdyž soupeři byli z lavičky mocně dopováni k vyššímu výkonu dvojicí trenérů. Nutno podotknout, že tím, kdo měl v úvodní třetině ze hry více, byl soupeř. Jen s pomocí nadpozemsky chytajícího Jiřího jsme do prvního hvizdu neinkasovali. Naopak jsme se Josefem ujali vedení, které jsme dlouho pevně drželi. Do konce pro diváka nezáživného utkání se nám podařilo ještě Zdeňkem vsítit haluzní gól zpoza branky soupeře. Poté rapidně vzrostla soupeřova aktivita, které vygradovala vstřelením kontaktní branky na 2:1. Poté následujících cca osm minut bylo pro naše obránce pekelnou zkouškou nervů kvality rozehrávky. S pomocí Jiřího jsme však již neinkasovali a ze scény žákovské kategorie odešli se vzpřímenou hlavou a výhrou 2:1 v kapse.
Víkendová bilance – 3 utkání/5 bodů…. Myslím, že je přáním všech pravověrných Wildcatů a Wildcatek, aby byla příští víkend bilance minimálně stejně nebo spíš ještě více šťavnatá.
V sobotu byly na pořadu dne souboje s Orkou a s Petrovicemi. Neděle slibovala duel s Chodovem.
Wildcats – Orka
Utkání se středočeským soupeřem začalo z naší strany velkou aktivitou na hřišti, chutí sbírat soupeřovi míčky a snahou strhnout otěže zápasu na naší střídačku. Ale ani soupeř na hřišti pouze pasivně nepřihlížel, proto se během celé první třetiny hra přelévala mezi oběma brankami se zhruba stejným počtem šancí na obou stranách. Naše úsilí vstřelit branku přineslo své ovoce až na začátku druhé části, kdy po téměř přesilovkové kombinaci vstřelil Kyblík od poloviny hřiště vedoucí branku. Zbytek druhé periody probíhal již plně v naší režii, prolomené pouze sporadickými soupeřovými výpady. Na začátku poslední třetiny se soupeři podařilo zdramatizovat atmosféru na hřišti a vytrhnout nás z počínající letargie. Deset minut před koncem hrací doby jsme obdrželi vyrovnávací branku na 1:1. Následující minuty utíkaly ďábelským tempem a aktivita obou týmů se zvyšovala geometrickou řadou. V čase 11:11 ostrý hvizd rozhodčího poslal jednoho z našich beků na trestnou lavici a prioritou se stalo neinkasovat branku a popřípadě ohrozit soupeře z rychlého brejku. Oslabení probíhalo poměrně standardním způsobem, dobře fungující obranný čtverec nepouštěl soupeře na dostřel naší branky a pomalu odtikávaly poslední desítky vteřin utkání…. Remíza byla na spadnutí. To bysme ale nesměli mít v týmu Josefa a jeho ďábelské zrychlení, kterého na maximum využil při vystihnutí soupeřovy rozehrávky a následném skorosólu na brankáře soupeře. Následovala klička a střelba do prázdné branky…. Gól, 2:1 a třináct poklidných vteřin do konce utkání….
Wildcats – Petrovice
Petrovičtí borci se k utkání dostavili v nepříliš lichotivém počtu šesti kousků včetně brankáře. Což pro jejich fyzickou kondici nevěstilo nic dobrého.. Přesto bylo našim útočníkům zatěžko během celé první třetiny utkání dopravit balónek za záda petrovického brankáře. O mnoho lepší podívanou přinesla až prostřední hrací část. Petrovičtí se během krátké přestávky vydýchali a od začátku třetiny začali zlobit… Přesto jsme to byli my, kdo vstřelil úvodní branku, konkrétně Mr. Kapitán našeho dorostu P.S.H. Z vedení jsme se mohli radovat pouhopouhých šedesát vteřin, poté se soupeři podařilo vyrovnat. Následujících pár minut petrovičtí opět odpočívali, aby se během posledních čtyř minut třetiny znovu nadechli k velkému výkonu a s pomocí fatálek našich beků se ujali vedení 3:1. Za tohoto stavu siréna ukončila třetinu. Náplní přestávky byla motivace a motivace a motivace, aneb poučka jak se otáčí prohraný zápas. Do třetí třetiny jsme vletěli s chutí s výsledkem něco udělat, ale naše snažení obvykle ztroskotalo na hokejce soupeřových obránců nebo na příliš malé velikosti florbalové branky…. Vzápětí přišel zasloužený trest v podobě branky na 1:4… Konec, exitus zápasus… Ale ne nadobro. Za pár minut byl pohled na ukazatel skóre výrazně veselejší, a to zásluhou dalšího Josefova víkendového zářezu na střeleckou pažbu a díky Zdeňkově přesné dorážce. Čas 9:36, 204 vteřin do konce, stav 3:4. Naděje žije dál… Po pár vteřinách to byl ale opět soupeř, kdo se mohl na hřišti začít radovat. Po chybě jednoho z obránců se ukazatel skóre opět zamračil a nasadil číslice 3:5. Čas 10:03, 177 vteřin do konce. Na hřiště přichází speciální úderná pětka a její nasazení vzápětí přináší své ovoce,…. 4:5. Ideální čas pro timeout.:-) Za stavu 4:5, v čase 10:48, tj. 132 vteřin do konce je na čase přikročit k radikálnímu řešení situace. Na hřiště se vrací speciální úderná řada a na lavičce se klepe připravený šestý hráč do pole – Majkl. Jiří nervózně přešlapuje v brankovišti a čeká na výsledek potimeoutového vhazování.. Pozitivní, Jiří ven, Majkl dovnitř, otevíráme přesilovkový deštník, tentokrát v konfiguraci 6:5, probíhá několik rychlých přihrávek, střela, mimo. Rozehrávka, Jiří dovnitř, Majkl ven, znovu získáváme míček, brankář ven, šestý hráč do pole, chyba….. A střela petrovického obránce na naší prázdnou klec…. Naštěstí deset čísel mimo, zbývá doslova pár vteřin do závěrečného hvizdu a my máme čas sotva na to, abychom naposledy roztáhli přesilovkový deštník. Podařilo se, patnáct vteřin do konce, střela z beku, zmatek před brankou soupeře, dorážka, dorážka a…… gól. Díky Zdeňku. Třináct vteřin před koncem, tomu se říká utéct hrobníkovi z lopaty… Takže hoši, díky za vydřenou remízu 5:5… Ápropos, thx Alíku, 4 your help tooooo.
Wildcats – Chodov
Nedělní odpoledne v UnihocAreně oznamovalo definitivní tečku za letošní žákovskou ligou. Oběma soupeřům už o nic nešlo, pouze o to dobře si zahrát… Chodovští borci byli už od soboty odesláni ve věčných lovištích druhé ligy a nás mohl hřát pocit ze záchrany v nejvyšší žákovské soutěži. Chodovští dorazili v široké sestavě, na jejich lavičce se tísnilo kolem patnácti borců. Naproti tomu naše lavička zela po rodičovské předzkouškové restrikci téměř prázdnotou. Od začátku utkání bylo na hráčích obou mužstev znát uvolnění ze hry, ve které nešlo o výsledek. Ikdyž soupeři byli z lavičky mocně dopováni k vyššímu výkonu dvojicí trenérů. Nutno podotknout, že tím, kdo měl v úvodní třetině ze hry více, byl soupeř. Jen s pomocí nadpozemsky chytajícího Jiřího jsme do prvního hvizdu neinkasovali. Naopak jsme se Josefem ujali vedení, které jsme dlouho pevně drželi. Do konce pro diváka nezáživného utkání se nám podařilo ještě Zdeňkem vsítit haluzní gól zpoza branky soupeře. Poté rapidně vzrostla soupeřova aktivita, které vygradovala vstřelením kontaktní branky na 2:1. Poté následujících cca osm minut bylo pro naše obránce pekelnou zkouškou nervů kvality rozehrávky. S pomocí Jiřího jsme však již neinkasovali a ze scény žákovské kategorie odešli se vzpřímenou hlavou a výhrou 2:1 v kapse.
Víkendová bilance – 3 utkání/5 bodů…. Myslím, že je přáním všech pravověrných Wildcatů a Wildcatek, aby byla příští víkend bilance minimálně stejně nebo spíš ještě více šťavnatá.