Trochu opožděný report pana kapitána z posledních žáků
Dva turnaje starších žáků konající se ve dnech 16. a 17. 4. 2005
První turnaj 16. 4. 2005 byl dohrávkou turnaje, který jsme měli pořádat a který se měl konat na Dejvické Kotlářce, ale vzhledem k nezpůsobilosti povrchu se nehrálo. Všechny zápasy se tedy přesunuly do o poznání menší haly na Ruzyň. Ze začátku jsem myslel, že turnaj bude zase odložen nebo zpožděn, tentokrát ne kvůli nezpůsobilosti povrchu, ale kvůli nezpůsobilosti rozhodčího, který podal nadlidský výkon a celý den odpískal bez nějakých větších problémů a excesů. Když už jsme měli duo rozhodčích, tak chyběl kabel k časomíře, takže první zápas se odehrál bez časomíry. Když se konečně po několika odehraných zápasech dostali na řadu kluci kočičí, tak jsme chtěli vyhrát, abychom si upevnili své místo a byli nad boleslavskou Orkou. Toto se nám povedlo, i když to bylo velmi dramatické. První gól vsítil Kyblík po dalekonosné střele z půlky haly. Po tomto gólu se nám už tak nedařilo tlačit na pilu a další góly nenásledovaly, dokud se netrefil jeden hráč Orky. Zápas změnil tempo a následovalo tažení na bránu soupeře. Otěže byly v našich rukou, ale gól někde v jiné dimenzi, zvlášť po vyloučení jednoho beka jsme už nikdy nevěřili ve výhru, naopak jsme se klepali, aby Jiří nemusel lovit zpoza zad balon. Nestalo se tak a Josef v infarktovém závěru naopak překonal gólmana Orky a bylo vymalováno:)))
Kočičáci vs. Petrovice
Další a mnohem očekávanější match byl zápas s Petrovicemi, neb jsme měli ještě šanci se teoreticky umístit na prvním místě tabulky v barážové kategorii první ligy starších žáků, a proto jsme tedy začali s chutí, obzvlášť při pohledu na řídké řady soupeře. První gól jsem kupodivu dal já, až jsem se upřímně divil, po přihrávce bratra Josefa:DD Pak ovšem nastali černé chvilky našeho týmu (nepřišel SK, byl tam jen Cukr, ale ještě před zápasem odešel:)))… Za stavu 4:1 už jsme si všichni říkali, že už je o všem rozhodnuto, ale nepolevili jsme, útok střídal útok a Kyblíkovi se podařila další super střela, nejspíš skákavá nahrávka, která skončila za zády gólmana, který zjevně nic neviděl. Dále se trefil Josef. Potom přišla chyba naší obrany a zase jsme byli od dobrého výsledku daleko. Naše houževnatost ale splnila svůj účel a my se mohli zase radovat po gólu pana Piláta. Potom nastoupilo elitní komando složené z těch nejlepších ostřelovačů a Petrovice měly na kahánku. Drželi se urputně, ale když po několikáté dorážce vylétly Zdendovi ruce nad hlavu bylo to doma;-)
Turnaj jsme odpořádali dobře a bez problémů, kouč si dokonce a bohužel musel vyzkoušet svou znalost linky Záchranné služby. Se zapisováním nám velmi pomohl Alík, která se stala v této záležitosti velmi ostříleným kaubojem.
Kluci kočičí vs. Mentosky
Zápas se smutným a sestupujícím Chodovem se nesl v atmosféře, kterou kouč před zápasem nastínil. O nic nešlo, ale byla to poslední šance, jak si zahrát na rozměrově vyhovujícím hřišti. Tak jsme tedy šli na věc. V zápase bylo jako v celé sezóně znát, že konečný výsledek se vždy odvíjí od výkonu obrany a našeho gólmana, Jiřího I. Velikého, který se zase vytáhnul, přesto že neměl jako v sobotu před kým:))) První gól vstřelil kdo jiný než Pepíkssson a byl asi z krabičky haluzoidních, i když ještě nepadla zmínka o vítězném – druhém gólu:) Vzhledem k tomu, že nehrajeme volejbal, tak je každý gól důležitý, ať je jakýkoliv. Proto Josef - respekt;-) Takže vlastně už víte, že jsme dali góly dva a ke kýženému vítězství nám mohl soupeř dát pouze jeden, což se také stalo, nebyl to gól zvratový, jen kosmetická úprava dobře ubráněného výsledku. Takže jsme z posledních sil dýchající Chodov porazili v poměru 2:1.
Všechny tři výsledky jsou pro nás velkou výhrou. Doufám, že vítěznou náladu budou mít už tento víkend i naše další dvě kategorie…A doufám, že se v sobotu sejdeme na Fičíně v co největším počtu, abychom podpořili naš mužský tým.
Wildcats 4ever
P.S.H.
První turnaj 16. 4. 2005 byl dohrávkou turnaje, který jsme měli pořádat a který se měl konat na Dejvické Kotlářce, ale vzhledem k nezpůsobilosti povrchu se nehrálo. Všechny zápasy se tedy přesunuly do o poznání menší haly na Ruzyň. Ze začátku jsem myslel, že turnaj bude zase odložen nebo zpožděn, tentokrát ne kvůli nezpůsobilosti povrchu, ale kvůli nezpůsobilosti rozhodčího, který podal nadlidský výkon a celý den odpískal bez nějakých větších problémů a excesů. Když už jsme měli duo rozhodčích, tak chyběl kabel k časomíře, takže první zápas se odehrál bez časomíry. Když se konečně po několika odehraných zápasech dostali na řadu kluci kočičí, tak jsme chtěli vyhrát, abychom si upevnili své místo a byli nad boleslavskou Orkou. Toto se nám povedlo, i když to bylo velmi dramatické. První gól vsítil Kyblík po dalekonosné střele z půlky haly. Po tomto gólu se nám už tak nedařilo tlačit na pilu a další góly nenásledovaly, dokud se netrefil jeden hráč Orky. Zápas změnil tempo a následovalo tažení na bránu soupeře. Otěže byly v našich rukou, ale gól někde v jiné dimenzi, zvlášť po vyloučení jednoho beka jsme už nikdy nevěřili ve výhru, naopak jsme se klepali, aby Jiří nemusel lovit zpoza zad balon. Nestalo se tak a Josef v infarktovém závěru naopak překonal gólmana Orky a bylo vymalováno:)))
Kočičáci vs. Petrovice
Další a mnohem očekávanější match byl zápas s Petrovicemi, neb jsme měli ještě šanci se teoreticky umístit na prvním místě tabulky v barážové kategorii první ligy starších žáků, a proto jsme tedy začali s chutí, obzvlášť při pohledu na řídké řady soupeře. První gól jsem kupodivu dal já, až jsem se upřímně divil, po přihrávce bratra Josefa:DD Pak ovšem nastali černé chvilky našeho týmu (nepřišel SK, byl tam jen Cukr, ale ještě před zápasem odešel:)))… Za stavu 4:1 už jsme si všichni říkali, že už je o všem rozhodnuto, ale nepolevili jsme, útok střídal útok a Kyblíkovi se podařila další super střela, nejspíš skákavá nahrávka, která skončila za zády gólmana, který zjevně nic neviděl. Dále se trefil Josef. Potom přišla chyba naší obrany a zase jsme byli od dobrého výsledku daleko. Naše houževnatost ale splnila svůj účel a my se mohli zase radovat po gólu pana Piláta. Potom nastoupilo elitní komando složené z těch nejlepších ostřelovačů a Petrovice měly na kahánku. Drželi se urputně, ale když po několikáté dorážce vylétly Zdendovi ruce nad hlavu bylo to doma;-)
Turnaj jsme odpořádali dobře a bez problémů, kouč si dokonce a bohužel musel vyzkoušet svou znalost linky Záchranné služby. Se zapisováním nám velmi pomohl Alík, která se stala v této záležitosti velmi ostříleným kaubojem.
Kluci kočičí vs. Mentosky
Zápas se smutným a sestupujícím Chodovem se nesl v atmosféře, kterou kouč před zápasem nastínil. O nic nešlo, ale byla to poslední šance, jak si zahrát na rozměrově vyhovujícím hřišti. Tak jsme tedy šli na věc. V zápase bylo jako v celé sezóně znát, že konečný výsledek se vždy odvíjí od výkonu obrany a našeho gólmana, Jiřího I. Velikého, který se zase vytáhnul, přesto že neměl jako v sobotu před kým:))) První gól vstřelil kdo jiný než Pepíkssson a byl asi z krabičky haluzoidních, i když ještě nepadla zmínka o vítězném – druhém gólu:) Vzhledem k tomu, že nehrajeme volejbal, tak je každý gól důležitý, ať je jakýkoliv. Proto Josef - respekt;-) Takže vlastně už víte, že jsme dali góly dva a ke kýženému vítězství nám mohl soupeř dát pouze jeden, což se také stalo, nebyl to gól zvratový, jen kosmetická úprava dobře ubráněného výsledku. Takže jsme z posledních sil dýchající Chodov porazili v poměru 2:1.
Všechny tři výsledky jsou pro nás velkou výhrou. Doufám, že vítěznou náladu budou mít už tento víkend i naše další dvě kategorie…A doufám, že se v sobotu sejdeme na Fičíně v co největším počtu, abychom podpořili naš mužský tým.
Wildcats 4ever
P.S.H.