Letos již pošesté se kočičí a kocouří skvadra sešla na ospalém pražském Hlavním nádraží, aby zde odstartovala svou desetidenní náročnou pouť napříč krásami jihočeské přírody. Více než tři desítky Wildcatů se rozjely na hranice České Kanady, do klidného kempu Osika, kde na ně tradičně čekal program plný tvrdé a náročné fyzické přípravy i šťavnatého a všemi možnými druhy krásy naplněného odpočinkového času. Prostor v kempu, vyhrazený našim barvám, byl zase o něco větší, než tomu bývalo v předcházejících letech a i přesto činilo jistých potíží sem naskládat všechny stany a propriety nutné k hladkému chodu soustřeďka. Zátěžový program odstartoval již první den v plné síle a zaskočeným Kočkám pořádně provětral prázdninami ztuhlá a zlenivělá těla. Od prvního dne ale bylo vidět, že drtivá většina zůčastněných dobře chápe, jaký význam a důležitost celé soustředění nese. Nebylo slyšet slova protestů a únavy, každý zatnul zuby a snažil se ze sebe vydat to nejlepší. Své ovoce nesl i tradiční večerní
--hrázový program--, kdy se celý tým dohromady bavil způsobem sobě vlastním, tedy společenský výživným:o). Dny utíkaly a soustřeďko se pomalu přehouplo do své druhé poloviny. Zátěž postupně ubývala a drastická vedra dovolovala i volnější body programu jako je společné cachtání ve vlnách letos velmi čisté Osiky či hromadnou relaxaci ve stínu vysokých smrků. Jedním z vrcholů soustřeďka se jistě stalo Jiřího a Martiny maňáskové divadlo, ve kterém během několika minut před očima všem, pamětníkům i těm úplně čerstvým členům, proběhla historie klubu notně přikrášlená Jiřího svérázným způsobem. Mnoho večerů či spíše nocí zabraly také osobní hráčské pohovory, při kterých se tradičně projeví spousta užitečných a cenných postřehů, nápadů a návrhů, jak zpříjemnit a zkvalitnit život každého Wildcata. Jako tradičně bez nejmenší chybičky zafungovala modla každého pravověrného Kocoura i Kočky, Hostinec Bobas, který se stal ostůvkem pohody v náročném denním programu a poskytl všem notnou dávku chutné krmě, pitiva a dalších kulturních zážitků blonďatého či tmavovlasého druhu. Během posledních dnů výrazně stoupala nálada všech zůčastněných a začalo být patrné, že Osika, tak jako každý rok, splnila nejen svůj fyzičkodárný efekt, ale že se tu upevnila dobře fungující a přátelská parta, která činí z Wildcats takové místo, jakým jsou. Závěrem chci poděkovat všem zůčastněným, kterým se podařilo navodit a udržet dobrou atmosféru i během vypjatých a fyzicky náročných okamžiků a chci vyjádřit uspokojení a v některých případech i něco víc nad nasazením a poctivou prací každého z Vás.
Díky Ti, Osiko, vlajka Wildcats vlaje dál a za rok se snad ve stejné či širší sestavě shledáme!

Coach