Osiková pohádka na dobrou noc vol. 2
Je 21. července brzo ráno, hodně brzo ráno, a na Hlavním nádraží se scházejí ospalí členové Wildcats. Po rychlém odbavení zavazadel jsme se pustili do téměř šestihodinové cesty vlakem směr Osika. Na obvyklém místě v kempu už na nás čekal vedoucí celé akce a rozdával pokyny. Než jsme se stačili rozkoukat, už jsme si to pěkně štrádovali po kolejích na --ovál--. Tam následovalo důkladné vysvětlení bodového systému a že občanka F se po večerce nesmí přiblížit k občance M, atd.. :o). To se ještě všichni smáli, ale jakmile přišlo na běhání, tak všem zmrzl usměv na rtech. Druhý den se téměř u všech objevila nepříjemná deformace chůze zvaná --kulhavka--, která nás provázela po několik dalších dní. Netrvalo dlouho a přišla chvíle, kdy všichni kocourci a koťátka smočili svoje čumáčky v nepříliš čisté Osice. Nikdo se na dlouhé cestě napříč Osikou neutopil, a tak se další den pořádalo druhé kolo plavby, při kterém jsme málem přišli o vedoucího člena realizačního týmu. Naštěstí se mu včas, i když s menšími problémy, podařilo dostat na záchranné plavidlo. V úterý se uskutečnila WildStars2006 --snídaně do postele--. Výherci si naporoučeli všechno možné od míchaných vajíček, slaniny, pudingu, cornflaků až po alžírskou kávu nebo melouna a jejich obsluha jim vše připravila a naservírovala. Ve středu přijeli na Osiku umělci až z Prahy, aby vyčerpaným Wildcatům zahráli maňáskové divadlo. Divadlo sklidilo velký úspěch, a tek jestli se ho podaří znovu zrealizovat, tak se na něj můžeme těšit na 2. fázi soustředění. Po celou dobu bylo na Osice jasno, jen málokdy se sluníčko schovalo za mrak a rtuť teploměru den co den stoupala stále výš. Proto poslední tři dny jsme se po vydatném obědě u Bobase uchýlili pod stromy a strávili tam téměr celé odpoledne. Deset dní uteklo jako voda a nás čekala dlouhá cesta domů. Naposledy jsme zamávali Osice z jedoucího vlaku a už si to metelili na Hlavní nádraží. I přes to běhání, plavání a posilování jsme si užili spoustu legrace a naše přátelství se ještě více utužilo. Už nás čeká jenom 2. fáze a po ní skočíme rovnou po hlavě do další sezóny, na kterou jsme po letošním soustředění perfektně připraveni. Tak tohle bylo moje první soustředění na Osice, moc se mi líbilo a opravdu jsem si ho užila do poslední minuty.:o)
Marťan
OSIKA 2006
Dne 21. července 2006 se většina členů Našeho milovaného klubu Wildcats vydala na letní soustředění v kempu Osika nedaleko Nové Bystřice. Sraz byl naplánován na 6:20 středoevropského času na Hlavním pražském nádraží.. Až na výjímky jsme se tu sešli včas a už nic nebránilo tomu nasednout do rychlíku směr Veselí nad Lužnicí. Po dvou přestupech a kodrcavé jízdě jindřichohradeckou úzkokolejkou jsme dorazili do zpočátku krásného kempu Osika. Proč zpočátku?! Protože po postavení stanů a krátkém odpočinku následoval zahřívací fyzicky trénink, který nám všem sebral optimismus a naději, že se ještě někdy vrátíme zpátky domů. Po každém dopoledni následoval --checkpoint-- v Hostinci Bobas. Ve středu přijeli --umělci z Prahy-- (Jiří a Martina) a předvedli nám maňáskové divadlo dokonalejší než Hurvínek :D. Dále nám spadl kámen ze srdce, když se z Dixova podezření na slepé střevo vyklubala jen nevolnost. Také nás zarmoutilo, že ani na posledních pár dní nedorazil Mik (nejvíce však asi Martinu :P). A to jsem se už přiblížili ke konci našeho desetidenního soustředění a s radostí a se sušenkami Disko jsme vyrazili zpět do Prahy. Cesta byla úmorná, ale dorazili jsme všichni v pořádku. Ještě minimálně týden budu dostávat křeče do stehna, ale to nevadí, protože všude dobře, doma nejlíp! Díky: Coachovi, že si to tam s námi vydržel. A Danovi za doprovod. Těším se na druhou fázi a doufám, že se tam uvidíme.
Tomáš P. #11
Opět je tu posledních 10 dní v červenci a s nimi každý rok očekávané soustředění na které se těší snad každý Wildcat.. Již tradičně se všichni sešli v pátek ráno na Hlavním nádraží, mno ne všichni, já a Marťa jsme se ještě pár dní rekreovali na dovče a na Osiku jsme dorazili až v neděli ve večerních hodinách. Pusu mámě, pápá a jde se na stavění stanu :o) Waauuu Marti, koukej, my NEJSME naproti kouče, ach čím jsme si tohle zasloužili. Děkujeme, klaníme se :o) A máme tu první ráno a s nim první trénink a ne jentak ledajaký trénink, jedná se o trénink běhací na hrázi. Během chvilky jsme začleněni do skupin a já vůbec nestíhám co dělám u mužů v jedničce. Mno dobrá, zatnu zuby, to se poddá. Brzy ale zjišťuji, že tohle se nepoddá, dovolená a zanedbání pár tréninků je znát hned od začátku. Jak říká kouč - skočili jsme do rozjetého vlaku. Stačí asi tak dva okruhy a já zcela vysílená prosím se slzami v očích --Prosím pane trenére, já už nemůžu--, na což dostávám jasnou odpověď: --Musíš Gábi, ještě aspoň kolo--, nacházím v sobě sílu, kterou vůbec nevím, kde jsem vzala a vyždímávám se na maximum. Na první trénink to šlo, bo spíš jsem mrtvá vážení. Pak ještě pár rovinek, pár sprintíků, nějakej ten kopeček u kolejí a tak znáte to a jde se na zaslouženou odměnuj na oběd k Bobasovi. To je taková věc, která mě ty ranní tréninky držela-- ještě kousek pojď pojď. Mno, drží to asi tak všechny, viď Aďo : ,--Holky jdeme, makejte, ještě 88 minut a jde se na svíčkovou-- Mno jo, svíčková, ta byla jako nejlepší ze všech těch jídel nejlepších. Radši nevzpomínat na tyto vynikající pokrmy a těšit se na příští rok :o)
Po obědě bylo volno, které trávili všichni asi tak stejně a to tak, že jsme se vyvalili pod stromy do chládku, kde bylo v parných dnech asi tak nejpříjemněji z celého kempu. Trochu se zahrálo na kytarku, karty a taky koučovi na nervy. Pepa by mohl vyprávět :o) A pak se spalo a spalo dokavaď někdo nenamatlal někomu - mně, na obličej nějaký krém, jako dobrý budíček, bych si ho i nechala ujít, ale zase sranda musí být, bere se to sportovně a jede se dál. Dál na plavací trénink, který po velrybářský výpravě odpadá také, jelikož loď nevydržela. A tak v nastávajících dnech je plavání pouze pro toho, kdo se jde vycachtat ke břehu. Čím se ale blíží soustředění dál, lidi upadají, až nakonec dají všichni přednost lenošení a spánku.
Po plavání byl občas nějaký ten trénink, ale počasí přálo a tak jsme měli volna více. Nejhorší trénink ze všech tréninků byl ale jeden odpolední. Na kopečku u Bobase, hezky v prachu, všichni kašlou, ale makají. Naštěstí nakonec není trénink až tak dlouhý jak měl být, je strašný vedro a tak se vracíme do kempu a čekáme na večeři. Večeři stejně jako snídani tradičně připravil někdo z týmu. Jídla byla stejná jako vždy, až na příjemnou změnu jakou bylo ovoce, jogurt atd.
Nejlepší snídaně byla ta naše poctivě vyhraná. Vysněná snídaně do postele, kterou jsme si já,Vítek, Mulátscho a Dix plně zasloužili a plně vychutnali. Jen toho Bobase jsem potom už nezvládla. Asi takhle, příští rok zabojuji znova:o) Snídaně a volný trénink, který jsme všichni předposlední den využili se hodili :o)
Mno, takže jsme se navečeřeli, pak byl nějaký ten fyzický trénink, regenarce a večer :o) Na to jsme se všichni těšili asi tak nejvíc. Kluci to rozjeli na kytary, zpívalo se a tak, znáte to :o)
A pak večerka.. Tady se omlouvám za to, co jsme s Marťou dělali, ale prostě u nás to jinak nejde, to je životní styl, lidi, a ne vždycky jsme byli my, kdo ten bordel dělal. Aspoň jsme byli ve stanu, kdy máme, na rozdíl od některých, že?
A tak dny plynuly a plynuly a všem pořád víc lezlo na nervy 035, 0365, až tři tajní agenti poslední noc udělali krutou odplatu v podobně knírku a pár čáranců na Knedlíkově později zjizveném obličeji. Mno, zas až tak tajní agenti to nebyli, oběť je vychmátla. Sranda ale byla..
Pomalu, ale jistě jsem u konce.. Co ještě napsat? Snad, že děkuji klukům za to, jak mě podpořili, když jsem už fyzicky opravdu nemohla.. Děkuji kočičkám, které mě podpořili, když jsem už ani psychicky nemohla.. Prostě díky, bylo to supa, těším se na další rok, určitě si to užijeme tak jako vždy.. A poznáme se zase o něco lépe jako tento rok.. Náš ročník k sobě ne :o):o)
V sezóně zamakáme, holky, tentokrát si to od mamin zkazit nenecháme, zabojujeme a dáme si to.. Let´s go WILDCATS!!!!!!!! Jee se do boje!!!
Anglis
Letní 10-denní soustředění na Osice 2006, aneb moje první soustředění a první report!!!
Natěšen na moje první soustředění s WILDCATS jsem se ráno vydal na Kočičí sraz, který byl v 6:30 na Hlavním nádraží. Unavující cesta do campu trvala skoro neuvěřitelných 6 hodin, k čemuž se přidalo také neuvěřitelné vedro, což bylo pro některé hodně vysilující (třeba pro mě :o) ). Ovšem radost a těšení se na soustředko mě přešla při cestě úzkokolejkou, když jsem začal od všech slýchavat, co a kde se bude dít. Hned při prvním pátečním odpoledním tréninku jsem poznal, že soustředění bude stát hodně sil a energie..ale přece jenom se nám bude hodit po fyzické stránce do další sezony!!! Po strávení zdravé a výživné večeře následoval večerní trénink, který se týkal posilování! V sobotu ráno po ranní rozvičce a snídani jsme se vydali na dopolední trénink na tzv. okruh!!! Vstoupil jsem opět na místo, které mi nic neříkalo, ale po prvním 1200m kolečku a dalších třech jsem si říkal, že už mě nic horšího na tomto soustředění potkat nemůže!!! Jenomže to jsem se mýlil, protože někdy uprostřed týdne následoval trenink zhruba 40 metrových střídavých sprintů a výklusů a ve vířícím se prachu se některým dýchalo skutečně špatně..naštěstí to netrvalo dlouho!!! Každý den na soustředění probíhal přibližně podobně!!! : zhruba 30 minutovou rozcvičkou, snídaní, 1,5 až 2 hodinovým dopoledním tréninkem, vynikajícím obědem u Bobase a hezkých servírek. Poté nasledoval 2 hodinový polední klid a asi 3 až 4 hodinovým odpoledním tréninkem, následovala večeře, regenerace, večerní volno a večerka-podle našeho chování!!! Myslím si, že hodně lidem prospělo dopolední středeční volno, protože zátěž a nároky na nás byli obrovské!!!:o) Když nastal desátý den soustředění a chýlil se čas odjezdu, tak jsme zabali věci, stany atd..Krátce po poledni jsme se vydali vlakem na zpáteční cestu a domůůů!!! Všichni statečně přežili a nám nezbývá nic jiného, než se těšit na další fázi letošního soustředění anebo už i na soustředění další!!!
P.S. - Všem bych Vám chtěl moc poděkovat, že jste mě a Vojtu vzali bez problému do Wildcats party a jste připraveni i s námi na vstup do další sezony! Také bych chtěl poděkovat Coachovi, že to s námi bez doživotních zdravotních následků vydržel, a také Danovi, který se o nás také staral a já si s ním parádně pokecal o fotbale. Tímto přeju AllCats hodně štěstí, úspěchů a pevného zdraví!!! Toto byl můj první report, tak omluvte, prosím, případné nedostatky!!! Mějte se a smějte se!!!
Knedlík
Marťan
OSIKA 2006
Dne 21. července 2006 se většina členů Našeho milovaného klubu Wildcats vydala na letní soustředění v kempu Osika nedaleko Nové Bystřice. Sraz byl naplánován na 6:20 středoevropského času na Hlavním pražském nádraží.. Až na výjímky jsme se tu sešli včas a už nic nebránilo tomu nasednout do rychlíku směr Veselí nad Lužnicí. Po dvou přestupech a kodrcavé jízdě jindřichohradeckou úzkokolejkou jsme dorazili do zpočátku krásného kempu Osika. Proč zpočátku?! Protože po postavení stanů a krátkém odpočinku následoval zahřívací fyzicky trénink, který nám všem sebral optimismus a naději, že se ještě někdy vrátíme zpátky domů. Po každém dopoledni následoval --checkpoint-- v Hostinci Bobas. Ve středu přijeli --umělci z Prahy-- (Jiří a Martina) a předvedli nám maňáskové divadlo dokonalejší než Hurvínek :D. Dále nám spadl kámen ze srdce, když se z Dixova podezření na slepé střevo vyklubala jen nevolnost. Také nás zarmoutilo, že ani na posledních pár dní nedorazil Mik (nejvíce však asi Martinu :P). A to jsem se už přiblížili ke konci našeho desetidenního soustředění a s radostí a se sušenkami Disko jsme vyrazili zpět do Prahy. Cesta byla úmorná, ale dorazili jsme všichni v pořádku. Ještě minimálně týden budu dostávat křeče do stehna, ale to nevadí, protože všude dobře, doma nejlíp! Díky: Coachovi, že si to tam s námi vydržel. A Danovi za doprovod. Těším se na druhou fázi a doufám, že se tam uvidíme.
Tomáš P. #11
Opět je tu posledních 10 dní v červenci a s nimi každý rok očekávané soustředění na které se těší snad každý Wildcat.. Již tradičně se všichni sešli v pátek ráno na Hlavním nádraží, mno ne všichni, já a Marťa jsme se ještě pár dní rekreovali na dovče a na Osiku jsme dorazili až v neděli ve večerních hodinách. Pusu mámě, pápá a jde se na stavění stanu :o) Waauuu Marti, koukej, my NEJSME naproti kouče, ach čím jsme si tohle zasloužili. Děkujeme, klaníme se :o) A máme tu první ráno a s nim první trénink a ne jentak ledajaký trénink, jedná se o trénink běhací na hrázi. Během chvilky jsme začleněni do skupin a já vůbec nestíhám co dělám u mužů v jedničce. Mno dobrá, zatnu zuby, to se poddá. Brzy ale zjišťuji, že tohle se nepoddá, dovolená a zanedbání pár tréninků je znát hned od začátku. Jak říká kouč - skočili jsme do rozjetého vlaku. Stačí asi tak dva okruhy a já zcela vysílená prosím se slzami v očích --Prosím pane trenére, já už nemůžu--, na což dostávám jasnou odpověď: --Musíš Gábi, ještě aspoň kolo--, nacházím v sobě sílu, kterou vůbec nevím, kde jsem vzala a vyždímávám se na maximum. Na první trénink to šlo, bo spíš jsem mrtvá vážení. Pak ještě pár rovinek, pár sprintíků, nějakej ten kopeček u kolejí a tak znáte to a jde se na zaslouženou odměnuj na oběd k Bobasovi. To je taková věc, která mě ty ranní tréninky držela-- ještě kousek pojď pojď. Mno, drží to asi tak všechny, viď Aďo : ,--Holky jdeme, makejte, ještě 88 minut a jde se na svíčkovou-- Mno jo, svíčková, ta byla jako nejlepší ze všech těch jídel nejlepších. Radši nevzpomínat na tyto vynikající pokrmy a těšit se na příští rok :o)
Po obědě bylo volno, které trávili všichni asi tak stejně a to tak, že jsme se vyvalili pod stromy do chládku, kde bylo v parných dnech asi tak nejpříjemněji z celého kempu. Trochu se zahrálo na kytarku, karty a taky koučovi na nervy. Pepa by mohl vyprávět :o) A pak se spalo a spalo dokavaď někdo nenamatlal někomu - mně, na obličej nějaký krém, jako dobrý budíček, bych si ho i nechala ujít, ale zase sranda musí být, bere se to sportovně a jede se dál. Dál na plavací trénink, který po velrybářský výpravě odpadá také, jelikož loď nevydržela. A tak v nastávajících dnech je plavání pouze pro toho, kdo se jde vycachtat ke břehu. Čím se ale blíží soustředění dál, lidi upadají, až nakonec dají všichni přednost lenošení a spánku.
Po plavání byl občas nějaký ten trénink, ale počasí přálo a tak jsme měli volna více. Nejhorší trénink ze všech tréninků byl ale jeden odpolední. Na kopečku u Bobase, hezky v prachu, všichni kašlou, ale makají. Naštěstí nakonec není trénink až tak dlouhý jak měl být, je strašný vedro a tak se vracíme do kempu a čekáme na večeři. Večeři stejně jako snídani tradičně připravil někdo z týmu. Jídla byla stejná jako vždy, až na příjemnou změnu jakou bylo ovoce, jogurt atd.
Nejlepší snídaně byla ta naše poctivě vyhraná. Vysněná snídaně do postele, kterou jsme si já,Vítek, Mulátscho a Dix plně zasloužili a plně vychutnali. Jen toho Bobase jsem potom už nezvládla. Asi takhle, příští rok zabojuji znova:o) Snídaně a volný trénink, který jsme všichni předposlední den využili se hodili :o)
Mno, takže jsme se navečeřeli, pak byl nějaký ten fyzický trénink, regenarce a večer :o) Na to jsme se všichni těšili asi tak nejvíc. Kluci to rozjeli na kytary, zpívalo se a tak, znáte to :o)
A pak večerka.. Tady se omlouvám za to, co jsme s Marťou dělali, ale prostě u nás to jinak nejde, to je životní styl, lidi, a ne vždycky jsme byli my, kdo ten bordel dělal. Aspoň jsme byli ve stanu, kdy máme, na rozdíl od některých, že?
A tak dny plynuly a plynuly a všem pořád víc lezlo na nervy 035, 0365, až tři tajní agenti poslední noc udělali krutou odplatu v podobně knírku a pár čáranců na Knedlíkově později zjizveném obličeji. Mno, zas až tak tajní agenti to nebyli, oběť je vychmátla. Sranda ale byla..
Pomalu, ale jistě jsem u konce.. Co ještě napsat? Snad, že děkuji klukům za to, jak mě podpořili, když jsem už fyzicky opravdu nemohla.. Děkuji kočičkám, které mě podpořili, když jsem už ani psychicky nemohla.. Prostě díky, bylo to supa, těším se na další rok, určitě si to užijeme tak jako vždy.. A poznáme se zase o něco lépe jako tento rok.. Náš ročník k sobě ne :o):o)
V sezóně zamakáme, holky, tentokrát si to od mamin zkazit nenecháme, zabojujeme a dáme si to.. Let´s go WILDCATS!!!!!!!! Jee se do boje!!!
Anglis
Letní 10-denní soustředění na Osice 2006, aneb moje první soustředění a první report!!!
Natěšen na moje první soustředění s WILDCATS jsem se ráno vydal na Kočičí sraz, který byl v 6:30 na Hlavním nádraží. Unavující cesta do campu trvala skoro neuvěřitelných 6 hodin, k čemuž se přidalo také neuvěřitelné vedro, což bylo pro některé hodně vysilující (třeba pro mě :o) ). Ovšem radost a těšení se na soustředko mě přešla při cestě úzkokolejkou, když jsem začal od všech slýchavat, co a kde se bude dít. Hned při prvním pátečním odpoledním tréninku jsem poznal, že soustředění bude stát hodně sil a energie..ale přece jenom se nám bude hodit po fyzické stránce do další sezony!!! Po strávení zdravé a výživné večeře následoval večerní trénink, který se týkal posilování! V sobotu ráno po ranní rozvičce a snídani jsme se vydali na dopolední trénink na tzv. okruh!!! Vstoupil jsem opět na místo, které mi nic neříkalo, ale po prvním 1200m kolečku a dalších třech jsem si říkal, že už mě nic horšího na tomto soustředění potkat nemůže!!! Jenomže to jsem se mýlil, protože někdy uprostřed týdne následoval trenink zhruba 40 metrových střídavých sprintů a výklusů a ve vířícím se prachu se některým dýchalo skutečně špatně..naštěstí to netrvalo dlouho!!! Každý den na soustředění probíhal přibližně podobně!!! : zhruba 30 minutovou rozcvičkou, snídaní, 1,5 až 2 hodinovým dopoledním tréninkem, vynikajícím obědem u Bobase a hezkých servírek. Poté nasledoval 2 hodinový polední klid a asi 3 až 4 hodinovým odpoledním tréninkem, následovala večeře, regenerace, večerní volno a večerka-podle našeho chování!!! Myslím si, že hodně lidem prospělo dopolední středeční volno, protože zátěž a nároky na nás byli obrovské!!!:o) Když nastal desátý den soustředění a chýlil se čas odjezdu, tak jsme zabali věci, stany atd..Krátce po poledni jsme se vydali vlakem na zpáteční cestu a domůůů!!! Všichni statečně přežili a nám nezbývá nic jiného, než se těšit na další fázi letošního soustředění anebo už i na soustředění další!!!
P.S. - Všem bych Vám chtěl moc poděkovat, že jste mě a Vojtu vzali bez problému do Wildcats party a jste připraveni i s námi na vstup do další sezony! Také bych chtěl poděkovat Coachovi, že to s námi bez doživotních zdravotních následků vydržel, a také Danovi, který se o nás také staral a já si s ním parádně pokecal o fotbale. Tímto přeju AllCats hodně štěstí, úspěchů a pevného zdraví!!! Toto byl můj první report, tak omluvte, prosím, případné nedostatky!!! Mějte se a smějte se!!!
Knedlík