Na náš další letošní přátelák jsme se s dorostenci vypravili do nedalekého Motola, kde nás na půdě bazénové ZŠ Weberova měl čekat místní výběr.

Věděli jsme, že místní tělocvična není pro florbal to pravé ořechové, ale realita byla ještě o poznání výživnější:-) O to více jsme byli překvapeni, když jsme se dozvěděli, že místní tým běžně v této tělocvičně hraje v pěti proti pěti.. První třetinu našeho časově poněkud disproporcionálního přáteláčku jsme tedy zahájili s pěticí hráčů na obou stranách.. Už po pěti vteřinách hry bylo jasné, že takhle to nepůjde.. Že se jedná o florbal bylo možné poznat pouze podle hokejek a brankářského vybavení, rozhodně ne podle dění na hřišti. Skutečně stísněný prostor neumožňoval byť náznak kombinace a technické hry. Jak jsme si před utkáním řekli, v první části jsme soupeře pouze poznávali a aktivitu přenechali na jejich holích. Po první přestávce jsme přikročili k aktivitě a pomalu začali dostávat hru do svých kolejí, v čemž nám zásadně pomohl i fakt, že jsme upravili počet hráčů na hřišti na mnohem lépe odpovídající dvě čtveřice. Naopak brzdou slušného florbalu se ukázala být zbytečná a pravidly nevázaná tvrdost soupeře, který na malém prostoru nemilosrdně zastavoval naše hráče za hranicemi pravidel. Skóre pomalu narůstalo v náš prospěch a začínali jsme mít více ze hry. Nastala tedy poslední krátká třetina a na hřišti začalo být neúměrně dusno. Herní agresivita se stupňovala a dalo poměrně dost práce udržet psychiku hráčů na přijatelné úrovni. Za tohoto rozpoložení a za stavu 9:5 pro kočičí barvy utkání skončilo.

Myslím, že tento přátelák ukázal další možnou podobu florbalu, ať už z prostorového či z technického hlediska a dosud neznámý (a aplikovanými pravidly netknutý) soupeř byl pro nás dobrým nástrojem ke zhodnocení vlastní herní, kolektivní i týmově organizační úrovně. Díky všem zúčastněným za dobrý výkon a pevné nervy;-)