Konečně přišel ten dlouho očekávaný den, sobota 28.10., a my jsme se, tentokrát v bílých dresech, utkaly s tabulkově nejlehčím týmem naší soutěže, Wizards DDM Praha 10. Zápas začínal až po poledni, takže jsme se mohly pořádně prospat. Na modrý povrch Unihoc Arény jsme nastoupily ve značně oslabené sestavě, ale i tak s velkými ambicemi tento zápas vyhrát. Stále jsme si myslely, že to bude snadné vítězství...prostě na začátku si zajistíme náskok několika rychlými góly a pak už to jen udržíme. Ale realita byla bohužel úplně jiná. Horko těžko jsme ubránily naší bránu a křídla ne a ne prostřelit gólmanku. Pak nás však zasáhla velká rána a to, když si Adela nešťastně vyvrkla kotník a nemohla se na něj postavit. V tu dobu jsme se naštěstí dostaly do vedení díky vstřelené brance přímo ze standardky. Normálně bychom byly asi ve větší pohodě, ale vědomí, že se vážně zranila jedna z našich nejlepších střelkyň a v zápase už nenastoupí, nás docela vykolejilo. Soupeřky šly často do přečíslení, ale nedokázaly si pořádně přihrát a vystřelit. Všechny góly padly z odražených míčku ze skrumáže před brankou. Celou dobu se hra přelévala z jedné strany na druhou a vítěz nebyl jasný. Avšak dvě branky ve třetí třetině, kterými Wizardky zvýšily skóre ve svůj prospěch, vše rozhodly. Dále jsme se už na nic, co by nějak výrazně ohrozilo soupeřovu bránu, nezmohly a tak se Wizardky „nezaslouženě" radovaly z vítězství 6:4.

     Po delší pauze jsme poměrně unaveny nastoupily proti Děkance. Soupeřky rozjely zápas v hodně rychlém tempu, které jsme čekaly a velice rychle si na něj zvykly, a až do konce nepolevily. Po dvě třetiny se drželo skóre na pouhých 1:1, ale pak Lucka trefila odražený míček a ten prolétl gólmance mezi nohama přímo do brány. Na to soupeřky okamžitě zareagovaly a zasypávaly Alinu hodně nebezpečnými střelami. Nakonec se jim podařilo vsítit a tak i vyrovnat. Posledních patnáct minut nám hru ještě ztěžovalo kluziště, které se tvořilo na okrajích hřiště (na Unihoc Arénu nic neobvyklého). Konec zápasu se už blížil, ale remíza s Děkankou nám prostě nebyla přána. Minutu před koncem soupeřky skórovaly a v tak krátkém čase jsme už nedokázaly odpovědět. Domů si tedy odvážíme další prohru, tentokrát 2:3. Na to, že jsme celý zápas odehrály v šesti lidech, můžeme být s výsledkem spokojeni.Velký dík patří Alině, která nás fakt hodně podržela a skvěle vychytala nebezpečné střely soupeřek. Na zápas se přišla podívat i Adela a snažila se nás ze všech sil podpořit. V tom jí pomáhaly i kluci, kteří dorazili celkem ve slušném počtu. Dnes jsme se přesvědčily, že pro nás hratelnějšími soupeři jsou ti z předních míst tabulky. Do příštího turnaje toho tedy musíme ještě hodně vylepšit, abychom se mohly Futuru a Kojotkám postavit jako rovnocenný soupeř.

Marťan

V dnešní zakaboněné sváteční dopoledne bylo na programu v pořadí již šesté kolo Pražské ligy žen. V duelu šestého týmu tabulky s posledním se proti sobě postavila mužstva Wizardek a našich Kočiček, takže zápas sliboval vyrovnanou podívanou. Napovídal tomu i poněkud hojnější počet hráček na střídačce soupeřek, než na který jsme u nich byli zvyklí. Už od úvodního hvizdu pana rozhodčího, který za sebou zjevně neměl mnoho odpískaných zápasů, bylo jasné, že dnes holky nečeká žádná procházka růžovým sadem. Wizardky v oranžovém hrály pro nás nezvykle nepříjemný kontaktní florbal. Úvodní gól však padl do brány našeho soupeře. Poté se hra dlouhou dobu přelévala ze strany na stranu a bylo k vidění mnoho gólovek na obou stranách, z nich se však ujalo jen několik střel, a tak byl stav téměř až do konce vyrovnaný. Bohužel štěstí naše čepele opustilo v nejméně vhodnou chvíli  na konci zápasu a po dvou chybách v naší defenzívě jsme dvakrát inkasovali. V povedeném zápase tak naše kočičky podlehly Wizardkám nešťastně v poměru 4:6. Škoda těch několika chybek v obraně a neproměněných šancí. Nepatrnou roli možná hrálo i zranění naší kapitánky v úvodu zápasu, ale na to se nelze spoléhat. Takže zapomenout na neúspěchy, vypilovat nedostatky, které po dnešku vypluly na povrch, a s čistou hlavou do dalších zápasů.

jossev

WildCats vs. Děkanka

Druhým utkáním náročného dne měl být souboj se známým týmem Děkanky. Jak jsme mohli po prvním ranním zápase soupeřek konstatovat, řádně svůj kádr posílily o hráčky příchozí sloučením s dalším bývalým ženským velkoklubem - s Tatranem.

Při pohledu na naší prořídlou lavičku bylo jasné, že utkání nebude v žádném případě jednoduché. Alespoň, že nás přijela podpořit už z nemocnice propuštěná Adela s celkem dobrou prognózou doby nutné k návratu na hřiště.

Zápas začal ve slušném tempu a soupeřky začaly od prvních minut udávat tempo hry, na které jsme celkem rádi přistoupili a šetřili tím skromné zbytky sil. Přestože soupeřky tahaly za delší konec imaginárního provázku, byli jsme to my, kdo dokázal vstřelit úvodní branku.

Od tohoto okamžiku soupeřky ještě zvedly tempo, ale naše obrana v čele s výborně chytající Ali dlouho odolávala. Vyrovnání přišlo až v desáté minutě a za smírného stavu skončilo i první dějství.

Ve druhé třetině jsme hlavně nechtěli polevit v tempu a udělat zbytečnou chybu v defenzívě. Tento pokyn jsme velmi dobře plnili a je jen velká škoda, že naše Koťátka nedokázala proměnit některou ze svých stoprocentních brankových příležitostí. I po druhé třetině bylo skóre neměnné, tedy 1:1.

Před závěrečnou periodou už bylo zřetelné, že fyzička odchází a není se čemu divit, protože prakticky celé utkání ve slušném tempu jsme odehráli v šesti lidech. Náš cíl tedy spočíval minimálně v udržení vcelku příznivé remízy. Další neméně důležitý fakt, který poznamenal vývoj utkání byl stav povrchu v UnihocAreně.. Je známým faktem, že jakmile venku zaprší, stává se UnihocArena pro florbal nepoužitelnou. Holky na hřišti padaly jako švestky ze stromu a rozhodčí jen nečinně přihlíželi.. V tento okamžik by se v rámci zachování zdravých končetin všech hráček na hřišti slušelo utkání ukončit nebo minimálně přerušit do doby, než bude hrací plocha způsobilá.. Ale názor mužů v černém byl jiný. Přikročili jsme tedy k poslední hrací části. Už v úvodu třetiny jsme se ujali aktivity a ve čtvrté minutě se nám podařilo zásluhou Lucky ze skrumáže doklepnout balónek do sítě soupeřek. Tento fakt významně podepřel naše už poměrně zásadně unavené nohy. V tuhle chvíli jsme byli o pořádný kus k vítězství blíže než soupeřky, ale nedokázali jsme vklidu podržet míček a zápas dohrát. Hned minutu po vstřelení branky jsme udělali fatální chybu v rozehrávce, která nás stála pracně vydřené vedení. Deset minut do konce a zápas v podstatě znovu začínal. Stejně jako na začátku měly více ze hry soupeřky, ale naše obrana fungovala skutečně dobře a Ali v brance podržela několika výbornými zákroky. Zápas pomalu směřoval ke konci, ale porce štěstí dnes neměla stát na naší straně. Z banálního závaru poměrně daleko od naší branky jsme inkasovali potřetí a minutu do závěru utkání byl konec našim bodovým nadějím. Utkání jsme tedy dotáhli do finálního skóre 2:3.

Závěrem nutno podotknout, že u WildCats, a u ženské enklávy zvláště, platí fakt, že čím lepšího soupeře na hřišti máme, tím lepším týmem se sami stáváme. První zápas proti slabým Wizardkám byl toho jasným důkazem. Ač v úplnější sestavě, nedokázali jsme si se soupeřkami poradit. Naproti tomu utkání proti mnohem vyspělejší Děkance jsme za velmi omezených podmínek zvládli na výbornou. Moje pochvala patřím všem Koťátkům, která dala do svého výkonu dnes maximum a oběma brankářkám, které dobře zachytaly. V příštím kole se potkáme s týmy Futuru a s Coyotkami.. Tedy žádní lehcí soupeři. Pokud ale předvedeme takový výkon, jako v dnešním duelu proti Děkance, o slušný výsledek nemám obavy.

P.S. Díky všem věrným fanouškům a fanynkám, kteří do tradičně vymrzlé UnihocAreny dorazili podpořit svůj tým.

Coach