Tento víkend jsme poprvé změřily síly s Futurem a Královskými Vinohrady. Na hřišti jsme stále postrádaly Adelu, která nás přišla alespoň podpořit na tribunu. Po dlouhé době k nám zavítala Klára, která se po několika tréninzích opět ukázala na hřišti jako levé křídlo. Hráčky Futuru proti nám nastoupily ve značně redukované sestavě šesti hráček. Naše naděje na výhru se tedy několikanásobně zvýšila. Jenže po mnoha mých chybách v obraně se jejich nejlepší střelkyně dostala do výhodné střelecké pozice a lehce dostala míček do brány. Soupeřky si tak během 10 minut zajistily osmibodový náskok.Ve druhé třetině už soupeřkám docházely síly a nestíhaly dobíhat naše rychlá křídla, především Lenku, která se lehkým nahozením míčku dostala do breaku, ale gólmanka všechny její šance úspěšně vychytala. Aby té smůly nebylo málo, tak se zranila Monča a celý zbytek zápasu jsme tak musely dohrát asi v 8 lidech. Přišlo nás podpořit hodně  fanoušků a my jsme jim na oplátku ukázaly mizerné utkání s konečným výsledkem 1:11. Do druhého zápasu nám zbývaly asi 3 hodiny, a tak jsme se všechny a Vítek vydali do restauračních zařízení doplnit chybějící energii.

    S dobrou náladou a silně namotivovány  jsme nastoupily proti Kojotkám. S většinou jsme se už potkaly minulý rok v juniorské soutěži a tak nám jejich styl hry nebyl cizí. Rychle jsme se dostaly do tempa, ale soupeřkám se dařilo zakončovat a hned na začátku se dostaly do vedení. Lenka však konečně prolomila svou dnešní smůlu a snížila na 1:2. Vepředu jsme si dokázaly vytvořit spoustu dalších šancí, ale ani jedna z nich už neskončila gólem. Soupeřky byly úspěšnější a ještě zvýšily na 3:1. Smůla se nám opravdu lepila na paty, nejdřív Monča a teď i Klára, která nešťastně upadla a nemohla skoro ani vstát. Zbylé 2 třetiny jsme tedy musely dohrát v 7 lidech. Vypořádat se s tím nám nedělalo moc velké potíže, protože soupeřky už byly unavené, často ztrácely míček a nedostávaly se do tolika střeleckých šancí jako my. V zápase nás ohromně podpořili fanoušci, kteří si málem vykřičeli hlasivky. Při řevu našich fandů se sice hrálo v mnohem větší pohodě, ale ani to nestačilo a prohrály jsme 1:4. V nových dresech jsme se teda moc nepředvedly, ale „chybama se člověk učí".

Marťan

Pohádka o smolné neděli a nových dresech aneb kdo nekulhá je král

Bylo nebylo, za sedmero horami, tramvajemi a řekami stála hala na Děkance, kam se jednoho dne dopoledne vydala družina statečných kočičích bojovnic uskutečnit další kolo svého honu za výhrou. Družina ovšem ke své smůle všelijak pokulhávala, pokašlávala, posmrkávala, rovnala si obvazy, stehy a dráty všude možně, ale i tak stále statečně vyhlížela vstříc novým zážitkům z boje. A tak se tedy stalo a jejich touhy se vyplnily, když v 11:30 nastoupily na ostří čepelí proti „výběru" Fjůčru ve zbrusu nových dresech:o). Zazněl první hvizd píšťalky a já, obhajujíc k mému překvapení hned v prvním boji naší svatyni, jsem si povzdechla, jako kdybych věděla, co přijde hned po tom. Ostatní chrabré kočky jakoby omámeny zlým kouzlem nějak pozapomněly bránit, běhat a nějak vůbec hrát a ani jsme nemrkly okem a na tabuli za mou bránou svítila baňatá osmička. Uznávám, že ne všechny góly byly zaviněny kočkami v poli, ale těžko se chytá člověku, když se nemůže spolehnout na obranu. A tak tedy skončila první třetina, která mi silně připomínala sestřih toho nejhoršího z našich hodin tělocviku. Další dvě třetiny byly sice už lepší, ale stejně můj dojem z prvního zápasu nestál za nic, i z toho důvodu, že z našich řad ubyla nešťastná kulhající Monča.

Druhý zápas s Kojotkami jsme nechtěly zahodit stejně hrůzným způsobem jako ten první a i naše zaskakující kapitánka Jana nám před pokřikem promluvila do duše. A tak se hrálo a křičelo, faulovalo a běhalo. A hrálo se lépe než předtím, jenže těžko přetěžko se hraje v sedmi lidech, když po nešťastném pádu si netroufla dál pobíhat po hřišti ani Klára a Lucka stále častěji přibíhala na lavičku s bolestnou grimasou, protože to koleno ne a ne přestat bolet. A tak jsme opět prohrály, sice ne tak tragicky, zápas to byl pěkný, ale chybělo nám zakončení šancí, které jsme měly.

Myslím, že nám stále větší problém dělá, se dostatečně nemotivovat před zápasem, zatnout zuby a prostě se snažit. Chci pochválit Alíka, protože moc dobře zachytala v druhém zápase a holky podržela. Taky si vážím toho, jak se všechny holky ve druhém zápase snažily, i přes únavu a bolest některé z končetiny. Jen mám pocit, že vždycky chytám ty zápasy, kde nám motivace nějako chybí:o). Taky obdivuji Ondru, že nás po prvním zápase nepřizabil. A tak vůbec.. Myslím, že bychom se měly zamyslet a něco s náma udělat a třeba někde najít pár dalších hráček, protože mám čím dál tím větší pocit, že nám Gábi s Martinou začínají na hřišti sakra hodně chybět.

Terka P.

Druhá - nedělní polovina nabitého klubového víkendu přinesla další, v pořadí už čtvrtý turnaj žen. V hale Děkanky jsme se měli utkat s týmy Futuru a Coyotek.
Pozitivním faktem bylo, že po delší době se na lavičku potažmo na hřiště mohla podívat už téměř uzdravená Klára. Naopak, v počtu déledobě florbalově nepoužitelných ještě zůstala na minulém turnaji zraněná kapitánka Adela. V rámci těchno machinací jsme patřičně a poměrně jednoduše upravili sestavu s tím, že Marii ke standardním defenzívním úkolům přibyla druhá porce v podání obsazení volného levého křídla.

Wildcats vs. Future
Už před zápasem bylo jasné, že duel s Futurem nebude z nejjednodušších. Papírově se s pěti výhrami a jen jednou prohrou jevil jako soupeř z náročnějších. Jak je ovšem "dobrým" zvykem Futuru v neprofilovaných soutěžích, borkyně soupeře dorazily v pouhé šestici hráček do pole. To lehce vylepšilo naše předzápasové akcie. Do utkání jsme vstoupili svižně, se snahou vstřelit úvodní branku. Tato energie nám ale bohužel vydržela jen do druhé minuty, kdy jsme poprvé po chybě defenzívy inkasovali. To byl ovšem jen začátek, bezprostředně poté jsme po slabší chvilce brankářky inkasovali znovu a náš předzápasový entuziasmus začal upadat. Černou pětiminutovku jsme dokázali zpomalit až téměř v polovině třetiny, do té doby jsme jen zoufale a s velkými chybami odolávali náporu soupeřek. Po první hrací části na časomíře svítilo hrozivé skóre 0:8. O přestávce jsme si řádně a dostatečně hlasitě vysvětlili, že takhle to dál nepůjde a že je potřeba zásadně zvýšit nasazení jednotlivců v každém osobním souboji. Od počátku druhé třetiny jsme byli mnohem vyrovnanějšími soupeřkami než ve třetině první a prosazovat se začala i naše ofenzivní řada. Vsítili jsme první rozdílovou branku a ještě víc zabrali. V rozletu nás poněkud zpomalilo zranění Moniky, která po nešťastném došlápnutí v zápase i v zápasovém dni skončila.. Od téhle chvíle bylo třeba více využít Kláru, která svou úlohu splnila nad rámec svých možností. Náš ofenzivní tlak sílil, ale finální fázi zakončení jsme stále nedokázali úspěšně provést. Výrazně se zlepšila defenzivní část hry a útočnice soupeřek měly o sto procent stížený pohyb po útočné polovině hřiště. Tato snaha se odrazila ve faktu, že během celé druhé hrací části jsme neinkasovali. Také přispěla Terka několika pěknými zákroky. Třetí třetina přinesla zásadní zpomalení hry ze strany soupeřek, kterým zjevně docházela energie. Tím pádem se vystupňovala naše ofenzivní aktivita a více než desetkrát během poslední třetiny jsme útočili v přečíslení tří na dvě, či dokonce čtyř na dvě nebo tří na jednu. Ani z těchno příležitostí jsme bohužel vsítit nedokázali a tak jsme po dvou dalších nepodstatných zásazích soupeřek odcházeli ze hřiště za stavu 1:11.

Wildcats vs. Coyotes
Coyotky byly před turnajem na téměř identické pozici v tabulce jako náš tým a v letošní sezóně se nejevily zatím jako příliš silný tým. Ovšem v utkání proti našemu týmu zjevně nechtěly nechat nic náhodě a dorazly v zásadně rozšířené a patřičně silné sestavě. Naše skvadra se naproti tomu ztenčila o v prvním zápase zraněnou Moniku a i Klářina aktivita po dlouhé herní odmlce došla na limit.. Předzápasové vyhlídky tedy růžové:-) I v zásadně oslabené sestavě jsme se postavili soupeřkám bez respektu a hnáni podporou našich (a snad i soupeřových) fanoušků a fanynek vletěli do zápasu naplno od první vteřiny. Vstup do utkání je ale zřejmě naším prokletím (a to nejen v ženách) a tak jsme už po dvou minutách prohrávali o dvě branky. Tahle situace nás ale nepoložila a naopak nám vlila aktivitu do žil. V osmé minutě první třetiny jsme tak Lenkou snížili na rozdíl jedné branky a zápas pokračoval v tempu nahoru dolu dále. Do konce třetiny soupeřky odskočily opět na rozdíl dvou branek. Už o první přestávce bylo vidět, že síly hodně ubývají a holky mají všeho plné kecky. Ale silná vůle a velká snaha nedat zápas zadarmo stále držely naši aktivitu na vysoké úrovni. Druhá třetina proběhla ve stejném tempu jako ta první a šancí bylo na obou stranách hřiště nepočítaně. Ani jedna však nebyla proměněna a tak se skóre do druhé přestávky neměnilo. Na začátku poslední třetiny se dostaly naše fyzické síly už na limit a to vedlo ke snížení tempa hry a to zejména v ofenzivní fázi. Soupeřkám se podařilo ještě jednou skórovat a zápas se více méně v klidu dohrával. Finální skóre tedy je 1:4 a po dobrém výkonu jsme mohli ze hřiště odejít se vztyčenou hlavou.

Tento turnaj opět dokázal, že pokud zapneme na stoprocentní výkon, dokážeme hrát vyrovnaně se všemi soupeři. Jen je třeba udržovat stabilní úroveň nasazení od první do poslední minuty. Doufejme také, že už se nám konečně v kočičím týmu začnou vyhýbat zranění, nemoci a další nepříjemnosti tak, abysme k dalším zápasům mohli nastupovat zase v plném složení a byli tak konkurenceschopnějšími.
Na závěr je třeba poděkovat všem fanouškům i fanynkám, kteří dorazlili v hojném počtu a o své přítomnosti dali zejména ve druhém utkání řádně slyšet.