Mohli jsme letos tu TřeBeach vyhrát, ale my jsme řekli NE!

V době Vánoční jsme se stejně jako loni vydali směrem melmeckým, poměřit své síly s mimopražskými družstvy. V našem oblíbeném hotelu jsme jako vážení hosté dostali ještě lepší pokoje než minule, devět nejváženějších dokonce i se snídaní ;o) První večer jsme věnovali limonádové seanci, kterou nejlépe zvládl Zdeněk a získal si za to od nás zasloužený „obdiv":o) Těsně před půlnocí nás kouč uspal pohádkou „Mám tři věci", po které jsme všichni bez odporu zalehli.

WildCats - OA Třebíč
Ranní zápas proti místním borcům se nesl v duchu našeho rozkoukávání, zvykání si na halu.Její gamiliftový povrch, se kterým jsme měli problémy i loni, byl hlavní překážkou v tomto zápase. Domácí, kteří v této hale trénují, byli jako ryba ve vodě a rychle profitovali z toho, že nám utekl skákavý balónek a brzy skórovali. My jsme rychle vyrovnali a začali přebírat zápas pod svojí taktovku. Po našem velkém tlaku se bohužel soupeř dostal do breaku a z přečíslení skóroval.Podobný obraz hry zůstal po zbytek zápasu. My jsme měli více ze hry, dařilo se nám srovnat skóre, ale soupeř vždy udeřil z precizně provedeného přečíslení a následně haluzně zakončil způsobem, který popírá všechny Newtonovy zákony. A tak jsme stále dotahovali. Zápas skončil jednogólovou prohrou 3-4.

WildCats - Snipers „Blue"
Zápas proti pořádajícímu družstvu se zezačátku vyvíjel stejně jako ten ranní. My jsme hráli, ale soupeř dával góly. S přibývajícím čase jsme se pořád víc a víc rozehrávali až se nám konečně podařilo dostat se poprvé na turnaji do vedení a to v poměru 3-2. V tu chvíli se vytratila nervozita z našich holí, přestali jsme dělat zbytečné chyby a soupeře jasně přehrávali. Kýžený efekt se brzy dostavil a my jsme se mohli radovat z vedení 5-2. Ke konci jsme malinko polevili a tak přišlo snížení na 5-3 tak kuriózním gólem že ho budou místní štamgasti probírat ještě v létě. Do konce zápasu se již nic nestalo a my jsme si připsali první melmecké body.

WildCats - Piranha Přerov
V pravé poledne nás čekal souboj s neoblíbeným soupeřem z centrální Moravy. Rybičky přijeli v plné sestavě a s velkou chutí a bojovností. Pro nás připravili velké překvapení skalní fanoušci WildCats, kteří neváhali podniknout 200km dlouhou cestu a dorazili nás podpořit. Zápas začal ve vysokém tempu a s šancemi na obou stranách. Dařilo se nám dodržovat taktické pokyny i vysoké nasazení. Soupeř měl sice herně navrch, ale šancemi se to hemžilo na obou stranách. Oba gólmani předváděli nadlidské zákroky a tak když rybičkám ke konci první poloviny pomohla tyč, diváci v úvodní části gól neviděli. Stejně probíhala druhé půle zápasu. Deset minut před koncem jsme bohužel inkasovali po závaru u naší brány z dorážky a od té doby nás Přerováci začali přehrávat. Další gól ale nepadl a tak jsme poslední vystoupení v základní skupině prohráli 0-1.

Intermezzo:
Nyní nám nezbývalo nic jiného, než čekat, jak dopadnou ostatní zápasy základní časti, abychom věděli, zda se dostaneme do postupové osmičky, která následující den změří své síly v play-off. Většina z nás se vydala na oběd do oblíbené restaurace DOM, kde jsme zcela zruinovali místní Coca-Cola jackpot a odnesli si cenné výhry. Pro relaxaci jsme zvolili minigolf, který se nacházel v útrobách zmiňované restaurace. V podvečer jsme se v hale dozvěděli, že postupujeme ze sedmého místa a tudíž nás ve čtvrtfinále čeká jeden s favoritů turnaje - Sk JeMoBu. Večer jsme na hotelu mimo jiné vyřešili záhadu nejkontroverznější scénky ve filmu Základní instinkt a poslechli si zpověď Martiny.

Čtvrtfinále: WildCats - Sk (Vy)JeMoBu
Do zápasu jsme vlétli na plno a brzy jsme se radovali z prvního gólu v soupeřově brance.Utkání pokračovalo ve vysokém tempu, s mnoha pěknými florbalovými momenty na obou stranách. V průběhu zápasu jsme šli do trháku na 4-1, pak soupeř trochu srovnal krok, ale my jsme opět korunovali pár akcemi úspěšnou koncovkou a odskočili na 6-3. Pět minut před koncem utkání jsme jak je naším zvykem trochu polevili a soupeř nám vstřelil dva slepené góly. My jsme se ale rozhodli žádný zvrat už nepřipustit a dohráli jsme utkání na soupeřově polovině, s balónkem na našich čepelích. Po závěrečné siréně jsme mohli slavit zasloužený postup mezi nejlepší čtyři celky trunaje.

Semifinále: WildCats - Snipers „White"
Opět jsme do zápasu vlétli jako uragán a brzy se radovali z vedení. Dodržovali jsme vysoké tempo, rozbíjeli soupeřovy protiútoky, vše šlo jak na drátku. V půlce zápasu jsme vedli 5-1. Pak jsme ovšem inkasovali z nenápadné akce na 5-2 a to soupeře podnítilo k tomu, zkusit ještě nějaký odpor. Pak přišli černé minuty pro naše barvy. Před koncem druhé třetiny jsme dostali gól do šatny. Na začátku poslední třetiny jsme nejprve inkasovali při naší přesilovce 5 na 4 a vzápětí jsme inkasovali znovu i při naši přesilovce 5 na 3. V tuto chvíli byl stav utkání 5-5 a pro nás to byla velká rána. Sedm minut před koncem šel soupeř dokonce do vedení. Nadechli jsme se k závěrečnému náporu a na posledních pět minut utkání soupeře zatlačili na jeho polovinu. Bohužel z tohoto velkého tlaku gól nepadl a tak jsme v semifinále neuspěli.. Kde byla chyba? Proč ve druhé půlce zápasu došlo ke ztrátě koncentrace? Těžko říct. Svůj podíl na tom jistě měla psychická únava-patý zápas během dvou dnů, z toho po velmi náročném čtvrfinále jen hodinu pauza. Dále podle mého názoru nezkušenost. Pokud v takhle důležitém zápase vedeme 5-1, tak je potřeba hrát hodně zezadu, zahušťovat obranu, držet balón, zpomalovat hru. Ne pořád hrát otevřený florbal. Takový z toho mám pocit já.

O bronz: Wildcats - Piranha Přerov
V zápase o bronz nebyl naším největším soupeřem tým rybiček, ale vlastní únava, frustrace, totální zklamání, demotivace. Na většině z nás bylo vidět, že by nejraději jela hned domů. Zápas o bronz začínal jen 15 minut po tom co skončilo naše semifinále. Nebyl čas se zregenerovat, srovnat si věci v hlavě. V zápase zklamaných, bez náboje, jsme prohráli 3-6.

SumaSumárum:
Myslím, že jsme odehráli velmi dobrý turnaj. Všichni předvedli vynikající výkon. A když píšu všichni, tak mám na mysli všichni. Postoupili jsme z velmi těžké skupiny. Sice jsme nasbírali hodně proher, ale tři z nich byli POUZE o jeden gól. Ve čtvrtfinále jsme porazili velmi kvalitního soupeře. Ukázali jsme si, že dokážeme hrát hodně dobrej florbal. Zápas od zápasu jsme se zlepšovali. Myslím, že s odstupem času si uvědomíme, že to bylo fajn, že sice nemáme žádnou trofej, ale pěkně jsme si zahráli, zpříjemnili svátky, získali i mimosportovní zážitky. A hlavně, získali cenné zkušenosti, ze kterých budeme těžit v lize. Vždyť už za týden nás čeká jeden z klíčových zápasů proti Bubenči. Také doufám, že zkusíme nový druh přesilovky, o kterém jsme se bavili.

Na závěr bych chtěl všem poděkovat za předvedené výkony, za to jakou vytvořili skvělou týmovou atmosféru, pohodovou náladu. Těším se na Sháňo od Jeana s Muláčem, ikdyž bude mít nahořklou příchuť..:o)

10ssson

Třebíč Cup 2006 aneb zklamání roku

Už podruhé se naše eskadra vydala 26. prosince 2006 vstříc neúprosným bojům kdesi daleko za melmeckým polárním kruhem. Vyjeli jsme navečer, abychom se ubytovali v našem prověřeném benzionu - penzion Benz - v přijatelném čase, a měli tak klid na přípravu k základním skupinám následující den. Třetí vůz s našimi elitním playery dorazil asi o dvě hodiny později kvůli cestovním povinnostem jednoho z hráčů. Inu, kolem desáté hodiny jsme byli všichni a tak přišla na řadu porada. Nejdříve jsme se podívali po pokoji, a společně si všichni uvědomili, že je to opravdu DreamTeam Wildcats, který se nachází v jedné místnosti a jde za stejným cílem a všichni si také uvědomili, že bude potřeba v každém zápase nechat na hřišti všechno, protože konkurence byla hooodně veliká. Poté přišla na řadu promluva s každým hráčem a společné „ustanovení" individuálních chyb. Zejména u některých byla tato diskuse k velkému prospěchu a na hřišti dotyční hráli velice dobře, snad to bude trvat i nadále.

No, a pak, hurá do postele - sami samozřejmě - a brzo ráno vstávat na snídani protože v 7:05 byl naplánován odjezd do známé haly TJ JEDU DUKOVANY TŘEBÍČ CENTRAL ARENA na Hájku ;) kde měl vítěz za necelých 36 hodin zvednout nad hlavu pohár. Podle papírových předpokladů jsme měli slušnou šanci to být právě my, ale ....no, nebudu předbíhat.

Základní skupina B

Skupina B byla označována za skupinu smrti, každý tým měl podobnou kvalitu a také tedy šanci na postup. Soupeři nám byli dva domácí celky a to TJ OA Třebíč a SK Snipers Třebíč Blue Team a nepříliš milovaný tým FBC Piranha Přerov.

Wcats - TJ OA

První zápas se postavil do branky muž s číslem 32 a na hřiště naběhla naše nabitá skvadra pouze zvučnými jmény s odhodláním vyhrát skupinu a zajistit si nejpohotovější čtvrtfinále. To znamenalo samozřejmě vyhrát první zápas, pro začátek. Soupeř byl nepříjemný a po několika prvních minutách menšího tlaku přišla rána prohrávali jsme, 0:1. Rychle jsme se však oklepali a vyrovnali. Vzhledem k délce hrací doby v ZS - 2x 15 minut - se věci seběhli v rychlém sledu. Mužstvo v červeném ale stále tlačilo a hrozilo nepříjemnými akcemi podpořenými rychlou rozehrávkou a znalostí tamního pekelně uklouzaného povrchu na kterém se balonek choval jako známý „hopík". Po několika nepřesnostech v obraně jsme opět prohrávali, ale opět se semkli a vyrovnali. Náš tým se snažil zatlačit soupeře a dařilo se, ale k naší smůle jsme nedokázali i ve vyložených šancích soupeřova brankáře překonat více než třikrát, a bohužel naše obrana inkasovala z rychlých hokejek protivníka celkem čtyřikrát, takže resumé prvního zápasu je bohužel 4:3 v náš neprospěch.

Wcats - SK Snipers Třebíč Blue Team

Zápas druhý s třebíčským Blue týmem, ve kterém šlo prakticky o všechno, protože hrát o postup s nepříjemnými rybičkami by byla sebevražda. Takže do zápasu jsme šli s ještě větším maximálním odhodláním po třech bodech než do zápasu prvního.. Změna proběhla podle plánu pouze na postu brankáře. Do zápasu jsme vstoupili rychle, svižně, tak jak to má být a po 50 vteřinách jsme prohrávali. Vtip? Ne, z rychlého protiútoku jsme dostali branku po plácnutí jedním z ostřelovačů do míčku. Jenže zanedlouho jsme po standardní situaci vyrovnali. A ve strhujícím tempu zápasu, kdy se hrálo svižně na obě strany nahoru dolů a po velkém množství šancí obou týmů, přišel opět náš úder, který nás poslal do vedení. Poté, ikdyž se utkání stále hrálo ve velkém tempu a soupeř měl mnoho šancí, přišly další údery po vcelku pohledných a rychlých akcích a soupeři jsme odskočili na rozdíl tří branek, řečí čísel 4:1. Soupeř byl ale hodně nepříjemný a hrozil rychlými brejky i vyloženými šancemi a vyústilo to na snížení rozdílu na branky dvě. Naštěstí jsme dokázali velice rychle odpovědět a získali vedení 5:2. Závěrem nám zkazil radost pouze hloupý gol po nezodpovědnosti v posledních minutách, kdy jsme otěže zápasu povolili a nechali soupeře více hrát. Ale přiblížili jsme se postupu výhrou 5:3.

Wcats - FbC Piranha Přerov

Poslední zápas nám dával šanci při výhře na druhé místo ve skupině a jistotu postupu. Ale stál nám soupeř z Přerova se svou velkou kvalitou a nepříjemnou hrou...S Jiřím v brance jsme od začátku do konce podávali velmi dobrý výkon a obrovskou snahu po vítězství ale bohužel nám florbalový bůh nepřál vsítit branku. Piranha nás tlačila do obrany, ve které jsme ale výborné odolávali, podařilo se nám ze hry prakticky vymazat jejich nejvýznamnějšího hráče a playmakera a ubránili jsme ale i hodně nebezpečných brankových příležitostí. V útoku se nám dařilo dostávat za nepříliš excelující obranu soupeře, ale pohořeli jsme buď na vlastní potenci nebo na rybím brankáři. A bohužel podle přísloví nedáš dostaneš jsme obdrželi jediný gol zápasu po závaru před brankou a z nemožného úhlu nás překonal a na kolena položil 8 minut před koncem právě hráč číslo 16, obávaný tvůrce hry. Takže poslední představení ve skupině jsme smolně, a troufám si říci ne úplně zaslouženě, prohráli nejtěsnějším možným výsledkem 0:1. Od této chvíle jsme měli odpoledne volno a pouze čekali, zda postoupíme, a když ano, tak s kým se utkáme ve čtvrtfinále. Sledovali jsme tedy dění ve skupině A, kde se týmy LuPo a Dobruška vysloveně prali o postup. Jenže nám nahrával stav aby celek LuPa vyhrál o méně než 5 branek anebo souboj skončil remízou. Poté by nás do čtvrtfinále poslali na tým SK JeMoBu, se kterým dá hrát rozhodně lépe než opět s Piranha Přerov. A po struhujícím závěru, kdy juníci z Dobrušky předvedli, co všechno se dá neproměnit, LuPo vyhrálo 3:0 a my se mohli těšit ve čtvrtek na Sk JeMoBu od 11 dopoledne.

Play off

Čtvrtfinále. Každý z nás se těšil, bál se ale byl také odhodlán na hřišti padnout pro tým a postup do nejlepších čtyř mužstev turnaje. Bleděmodrý tým z Moravských Budějovic jak napovídal jeho oficiální zapeklitý název byl velice silný v útoku a jeho hlavní hrozba byl opět playmaker a neodstavitelný golem od balonku, hráč číslo 19. Řekli jsme si že ho pohlídáme a nebude problém. Zápas jsme začali famózně, po 31 sekundách hry jsme vedli 1:0. Jenže tyrkysová squadrona se začala rozkoukávat a před naší svatyní rozpoutala pořádnou bouři, které jsme se štěstím odolávali a zuby nehty se bránili. Asi po čtyřech minutách se soupeři podařilo vyrovnat po těžké střele, kterou protivník jen pohodlně dorazil. Nejnebezpečnější hráč se zatím stále motal u levého mantinelu a občas jen nebezpečně vystřeli, nic víc. Za nedlouho jsme měli možnost v podobě volného úderu a na rozhrávku se postavil Butch. Nekompromisní ranou z 16 metrů kterou ještě otřel o tyčku nás poslal do vedení. Poté jsme do konce třetiny přidali ještě jednu branku a do přestávky šli tedy s náskokem dvou gólů. Ve druhé části se zápas vyvíjel stejně rychle jako v té první, šance byly na obou stranách a protivník hrozil nebezpečnými střelami a kombinací ze střední vzdálenosti. Ale obrana pracovala svědomitě. Podařilo se vsítit také dva góly našim střelcům a poté dva dostat - jeden ze střelby z prostoru mezi kruhy přes hráče a druhý z individuální akce opět ze středu hřiště. Do poslední třetiny jsme šli tedy za stavu 6:3. Odhodlání udržet stav a vyhrát lomcovalo s každým kdo byl na hřišti či na střídačce. Deset minut poslední třetiny jsme drželi stejný stav i přes několik velice dobrých šancí, které si naši forwardi vypracovali. Soupeř bušil do naši obranné hráze, ale bez úspěchu. Až někdy v 11 minutě se střelou z otočky od pravého mantinelu prosadil a snížil na 6:4. Po následujím buly se opět navezl na naši polovinu a točil balónek z jedné strany na druhou. Po jedné střele, asi 1,5 minuty do konce a po neodpískaném faulu na malém brankovišti jsme dostali kontaktní a díkybohu už poslední branku. Souboj sme tedy už dovedli do konce a mohli se radovat z výhry 6:5 a postupu do semifinále kde nás čekal soupeř SK Snipers White team, neboli Áčko tamního celku.

Semifinále. Každý věděl, že z poslední čtveřice týmů je tento nejlepší varianta na tento předposlední zápas. Každý chtěl moc vyhrát a každý také na hřišti nechal vše....Do branky se postavil opět Jiří a my mohli začít zápas desetiletí. Ano, nebojím se toho označení. Starší ostřelovači na nás vletěli jak vichřice a my se opět v úvodu začali bránit. Byl to nepříjemný běhavý soupeř a opět to záleželo na jednom hráči, konkrétně číslo 82. Za 2 minuty jsme prohrávali po nedůslednosti v brankovišti 0:1. Ale opět jsme se nepoložili a zanedlouho dokázali vyrovnat. Po dalším podařeném okamžiku na hřišti jsme přidali i vedoucí gól na 2:1. Soupeř sice stále hrozil rychlými protiútoky, ale naše obrana hrála prakticky bezchybně, takže se stav neměnil. V této fázi utkáni jsme se dostali „na koně" a měli výhodu, dokázali soupeřovu obranu nejednou překonat a vytvořit si šance a nějakou proměnit, takže stav se pro nás vyninul až na úctyhodných 4:1. Před koncem druhé třetiny jsme dostali branku na 4:2, ale opět rychle odpověděli, jenže v zápětí jsme dostali zásah „do šatny" na 5:3. To byl i stav po dvou třetinách. Řekli jsme si, že zklidníme hru, budeme dál postupně ohrožovat branku a udržíme stav pro nás příznivý. Dařilo se 9 minut. V čase 8:47 jsme dostali branku po hrubé chybě posledního hráče v poli při rozehrávce a soupeř využil samostatného úniku a snížil na rozdíl jedné branky. Vtipné nebo spíše tragické na tom je, že jsme hráli přesilovku. Od této chvíle soupeře tlačila dopředu domácí hala a nabité publikum, a bylo vidět, že kontaktním gólem se role v zápase otočili. Přestali jsme hrát klidně a na jistotu a dělali čímdál tím více chyb. Rozhodčí nás obdaroval další přesilovkou, v níž jsme chtěli rozhodnout šestým gólem. Ale byl to spíše danajský dar - po chybné rozehrávce na polovině Sniperů se, hádejte jaký hráč, zmocnil míčku a řítil se na branku, náš bek ho sice vytlačil do rohu, ale pak se stalo něco těžko uvěřitelného. Z rohu, z otočky se mu podařilo k pravé tyči vyrovnat. Tohle nás srazilo ještě více na kolena a začli jsme hodně zmatkovat. Chtěli jsme to ukončit a dát branku, ale opět se nám otevřela obrana, proběhl náš starý známý, a pohodlě, nikým neatakován, po předchozím neúspěšném zakončení si počkal, podíval, a poslal nás do zápasu o třetí místo. Na tuto ránu jsme už neuměli odpovědět i přes velký závěrečný tlak.

Zavládlo obrovské zklamání, protože jsme byli 6 minut od finále, a jistoty medailového umístění. Ale zatmění na našich holích těsně před koncem a výpadku herního klidu nás o ně připravilo. Zdrceni jsme se snažili připravit na utkání o třetí místo, ale každý podvědomě věděl, že proti FBC Piranha Přerov bude důležíté spíš nedostat debakl. Tento zápas vypovídá o stínu semifinále, který nad námi dřímal, sice jsme třikrát vedli, ale soupeři netrvalo dlouho stanovit skóre první části na 3:5. Část druhá se nesla v duchu klidné hry, každý chtěl už jen bez úhony dohrát, naše útoky nebyly nijak extra nebezpečné. Do třetí třetiny jsme dali všechny síly, pokusit se o vyrovnání, ale i přes všechnu snahu a nějaké ty šance se nám nepodařilo skorovat a naopak po jedné akci jsme dostali branku na 3:6 a rybičky tak podtrhli účet zápasu a odsoudili nás k ročnímu pobytu na 4. místě nepodmíněně.

Téměř se slzami v očích jsme tedy pozorovali, jak si neoblíbené družstvo přebírá už podruhé pohár a my skončili opět těsně pod vrcholem a mohli se zklamaně vydat na opět strastiplnou cestu domů.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem hráčům, kteří za poslední dva dny vytvořili výbornou atmosféru, že pokaždé makali jako tým, což je nejdůležitější, a odvedli dobrou práci na hřišti. Turnaj měl vysokou úroveň a kvalitu mužstev rovněž, tudíž být mezi nejlepšími čtyřmi je úspěch, ikdyž z osobního pohledu to beru jako velkou porážku, vzhledem k semifinálovému klání.

Nicméně, bylo mi ctí zahrát si s vámi na této akci a ještě jednou díky všem, v neposlední řadě všem řidičům.

Jean Piérre  #31

Štěstí vs. Smůla

Ve čtyři hodiny vánočního svatoštěpánského svátku jsme se konečně vydali na dlouho očekávanou a těšenou cestu do Třebíče. Cesta byla dobrá a na konci nás čekalo celé jedno křídlo penzionu, takže jsme měli veškery komfort. Po asi dvouhodinové poradě, spíše tedy Coachovu monologu jsme celkem unaveni v pul jedné usnuli. Ráno byl velmi nepříjemný budíček v 6:00, ale co bychom neudělali pro úspěch. Ve velice pěkné hale, ale se záludným povrchem nás první čekal tým, domácí TJ OA. V prvním zápase jakobychom byli ještě ospalí a nezvyklí, jsme prohráli 4:3 a summary po zápase znělo:nezvyklej povrch. Po zápasové přestávce jsme se pustili do ¨béčka¨ domácích a bylo důležité vyhrát-splněno. Jistota postupu i po vyhraném zápase však nebyla. Byli jsme si toho vědomi a do utkání s Piranhama jsme byli namotivováni až přemotivovani, ale přecejen jsme zápas zvladli velice dobře a s trochou smůly nám to tam ani jednou nespadlo, takže jsme prohráli 1:0, i když zapasu by určitě slušela více remíza, už jen pro náš postupový klid. Takže v tuto chvíli se dá mluvit o smůle. Čekalo nás odpolední počítání a trochu obav o další setrvání v turnaji. Někteří se odreagovávali na minigolfu nebo jen tak relaxovali s plnymi břichy na pokoji, ale to nejdůležitější nás ještě čekalo večer, kdy se v ostatních skupinách rozhodovalo o nás bez nás. Hned po příjezdu do haly nás v roli divaků mile potěšil stav jedné ze skupin tak, že jsme konečně měli postupovou jistotu-štěstí. Nakonec jsme si i nějakým kouzlem dokázali vymodlit relativně lehčího soupeře pro čtvrtfinále-další štěstí. Večer proběhl v rámci odpočinku a příprav na nejdůležitější zápas turnaje. Někteří (Mulátscho) třeba volali svým drahým polovičkám z týmu a rozhovor byl pěkně vyčerpavající, že jo Martino, takže jsme únavě podlehli dříve. Ráno nás od příjemných 11 hodin čekal tým JeMoBu, nevím, co zkratka znamená, ale dá se pod ní představit leccos.:o) Myslím, že jsme na zápas byli skvěle připraveni a že nebyla šance neúspěchu. Dobře rozjetý zápas se na konci zásluhou našich chyb zdramatizoval, ale výbuchu radosti v našich řadách nezabránil.V tuhle chvili bych chtěl podoknout, že na turnaji nebylo lepšího týmu v držení při sobě, společné radosti a týmovém duchu než nás, takže díky, protože už tohle dokáže udělat turnaj přijemnějším. Další štěstí. Je čas také na smůlu, která přišla v semifinálovém zápase, respektive v jeho třetí třetině. Do ní jsme vstupovali s náskokem tří gólů, ale osobními chybami jsme si zavřeli cestu do finále, asi se ukázalo, že týmově na to máme, technicky, fyzicky také, ale pořád je v našem týmu patrná  nezkušenost, která nás letos stála pohár. Prohra 6:5 nás poslala do boje o třetí místo, které by bylo krásné, ale k naší nelibosti jsme narazili opět na rybí tým z Přerova a  vyčerpanost, zklamání a totální naštvanost způsobily prohru a opět ¨jen¨ čtvrté místo. Zklamáni jsme shlédli finále, ale odešli jsme těsně před koncem, protože by nám asi neudělalo v daném stavu nejlíp, vidět radost někoho jiného. Možná trochu nesportovní, ale dokonalé vyjádřeni našich pocitů zklamanosti.

Na závěr musím říct, že jsme si turnaj skvěle užili, že je to zážitek, ikdyž by mohl být ještě krásnější-pohárovější. Opět se prohloubil týmový duch, myslím, že i o dost vzrostla florbalová vyspělost našeho týmu v tomto turnaji s vysokou konkurencí, s pohledným florbalem a spoustou zajímavých momentů.

Díky všem za super hru, týmového ducha, díky fanouškům, pořadatelům a řidičům. Bylo to fajn a určitě jsou tyto turnaje důležité pro vývoj celého týmu..

Jiří