Sobota v dorostenecké režii: 

WildCats - Tatran 2:2

WildCats - Pohoda 5:3

Poslední únorovou sobotu bylo na plánu pražské florbalové ligy dorostenců v pořadí již devatenácté a dvacáté kolo. V hale na pražské Děkance se nás vzhledem k několika  narozeninovým oslavám a horským výletům v rámci jarních prázdnin sešlo nezvykle málo. K bezproblémovému odpřádání celého turnajového dne přišly dopomoci elitní hráčky defensivních řad našeho kočičího týmu Martina s Alíkem, kterým tímto za celý dorostenecký tým děkuji.

Prvním soupeřem nám v brzkých ranních hodinách byl poměrně oslabený tým střešovických Tatranek. Od začátku se naplno projevoval nám všem známý „syndrom osmé hodiny ranní." Soupeře jsme sice kupodivu dlouho drželi v jejich obranném pásmu, ale pomalými přihrávkami a nepřesnou střelbou jsme vyšachovali tak maximálně sami sebe. Tatran hrozil spíše sporadicky z brejkových situací, ale tím, že dvě z nich dokázal proměnit nám udělil řádnou lekci z produktivity. V tomto duchu se odvíjel víceméně celý zápas. Jiří během něj pochytal několik nepříjemných míčků, zato jeho sok na druhém konci hřiště příliš práce neměl, a když už na něj nějaký ten balon šel, tak neměl ty správné gólové parametry. Na konci utkání se přeci jen dvě střely ze střední vzdálenosti uchytily. Během cca dvaceti vteřin jsme dokázali srovnat skóre a nebýt neproměněné šance v posledních deseti vteřinách, možná bychom brali dva body, ačkoli by nebyly zcela zasloužené.

Do druhého zápasu s Pohodou jsme tak šli s vědomím, že musíme udělat dva body, jinak se propadneme opět o nějakou tu příčku v tabulce soutěže, což nikdo z nás nechtěl připustit. Od začátku bylo vidět, že jsme se z prvního zápasu poučili a na soupeře jsme vlítli po hlavě. Nahrávky sice stále nechtěly chodit přesně (což bych částečně přičetl i hodně rychlému a nevyzpytatelnému povrchu), ale už byly o poznání rychlejší. Pohoda dlouhou dobu nemohla nalézt recept na naši hru, z čehož jsme vytěžili dvougólový náskok. Poté se dlouho hra přelévala ze strany na stranu, hrál se poměrně otevřený florbal, a tak v polovině druhé třetiny na světelné tabuli svítil stav 3:2 pro nás. Následovala série mnohdy nepochopitelných vyloučení pro naše barvy. Z těchto vyloučení jsme paradoxně dokázali vytěžit branku my. Ke konci už jsme trochu polevili v nasazení, z čehož vyplynula obdržená branka a v úplném závěru si Mulátscho spravil chuť - po krásném, neuznaném, ale regulérním gólu, předložil sám Knedlíkovi gól na zlatém podnose. Final score: 5:3.

Díky soupeřům, rozhodčím(jen ze slušnosti) a divákům...a hlavně pak spoluhráčům za předvedené výkony, Jiřímu za vychytané šance a slečnám pořadatelkám za bezchybně odvedenou službu s nepatrnými technickými problémy. Wildcats zdar, nazdar.

jossev

Neděle v Kočičím vydání:

WildCats - Divoký Kočky 0:8

WildCats - Česká Lípa 2:3

     Neděle 25. února a všechny jsme se opět sešly před halou Na Kotlářce. Žádnou hráčku z našich řad nepostihla tragédie, která by znemožnila účast na dnešním turnaji, a proto jsme se proti Divokým kočkám postavily v plném počtu. Už od začátku soupeřky udávaly dost vysoké tempo hry, která se pod jejich taktovkou odehrávala především na naší polovině. Všechno se vyvíjelo dobře, dokud někdo z našich pěti hráčů na hřišti neudělal osobní chybu a dal tak soupeřkám možnost ke střelbě. Asi čtyřikrát po sobě jsme z těchto chyb inkasovaly. Kočky už měly „nahráno", a tak snížily tempo. To nám vyhovovalo, protože se hra trošku zklidnila a my jsme mohly v klidu rozdávat balonky. Dokonce jsme se párkrát dostaly do střelecké šance, ale naše neschopnost je proměnit se nám stala osudnou. Míček v soupeřově bráně skončil pouze jednou, ale nebyl rozhodčími uznán kvůli údajně špatnému postavení míčku při rozehrávce. I tak by nám tenhle jeden gól nepomohl, protože Kočky byly střelecky mnohem aktivnější a za celý zápas nám stihly nastřílet  8 gólů. Myslím, že jsme si všechny oddechly, že je zápas za námi. Opět nás čekala několikahodinová pauza, a tak se většina odebrala na improvizovaný oběd do nedalekého KFC, kde jsme společně vyřešily složitou otázku Zločinu a trestu.:o) Poté jsme se odebraly zpět do haly, kde nás čekalo dost důležité utkání s Českou Lípou. Česká Lípa se dostavila v celkem hojném počtu, ale do brány posadily gólmanku, díky které jsme je na začátku sezóny porazily, takže se naše šance na výhru podstatně zvýšila. Soupeřky stejně jako my už měly za sebou jeden zápas, a proto se hrálo o něco pomaleji než dopoledne. Hned v první třetině se nám zadařilo a Lenka nás dostala do vedení. I přes silný nátlak soupeřek jsme vedení dlouho udržely. Ve druhé třetině jsme v defenzívě podstatně polevily a to nás stálo jednu vstřelenou branku. Netrvalo dlouho a Jana nás svým krásně vstřeleným gólem poslala do vedení. Opět jsme dlouho vzdorovaly a v ofenzívě se ze všech sil snažily dostat míček do brány. Hodně dobrých balónků od beků se nedostalo dále než na půlku, kde soupeřky naše křídla obraly a šly do přečíslení na bránu. Zápas se už chýlil do konce a Lípě se podařilo vyrovnat. Poté jsme vepředu spálily hodně šancí a deset vteřin před koncem při našem oslabení se vyplnilo úsloví: nedáš,dostaneš. Po tak vyrovnaném zápase jsme nakonec prohrály 2:3. A tahle prohra nás bude ještě hodně dlouho mrzet...

Marťan