WildCats - Horoměřice 3:4

WildCats - FBŠ Bohemians 5:1

Věta: Podařil se ukořistit dekadický logaritmus 100

7:30

Severní část naší zeměkoule začíná být čím dál tím více osvětlována Sluncem (blíží se jarní rovnodennost), a tak ranní vstávání nebylo tak nepříjemné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Velmi mě potěšilo, že jsem ráno nemusel vyhledávat dopravní spojení, neboť o to už se postaral Vítek a musím říci, že to udělal opravdu na jedničku (rozpis umístěný na guestbooku seděl naprosto přesně). Jelikož tento rozpis použila velká část našeho týmu, jeli jsme do haly Juliska se spoluhráči v hojném počtu. Byla to opravdu příjemná cesta... spalo se výborně.

Už jen jedna zastávka autobusem a jdeme do haly.

9:00

Čau...che! „Už jsme tady všichni?...Jiří, běž vzít šatnu". „Jé, já nevim kde je pořadatelskej stolek...Vítku běž tam". A tak jsme se po chvilce dohadování ocitli v šatně. Menší místnost pro 15 lidí lze najít už jen v koncentračních táborech. „Jděte si zastřílet a na začátku 3. třetiny se tady sejdeme" řekl Coach. „Tak co? Povrch není tak špatnej". „Jo, jde to. Bude to asi ale lítat nahoru". Tůt (v této hale mají opravdu originální klakson, troubí jak auto). Šatna. „Takže pár pokynů.": Přemejšlet..., nebudu to opakovat, ale přece jen, standartní situace..., dejte si pozor na..." Jdeme na hřiště! Poslední rozchytávací střely na golmana. Pořik. Buly. Hra.

10:20

První utkání jsem hráli s TBC Horoměřice, týmem, který je na prvním místě naší tabulky. Od Vítka se ke mně doneslo, že je to pro nás opět čtyřbodový zápas. (nezbývalo mi nic, než s ním souhlasit, protože jsem se nechtěl pouštět do hlubokých úvah a složitých výpočtů). V mžiku se začalo hrát. Padá první gól do naší branky. Po chvíli odpovídáme a vstřelujeme gól do jejich branky. Po té se ke slovu dostal opět soupeř. Padá gól. (Nevím, na jaké úrovni studovali hráči TBC Horoměřic matematiku a fyziku, nebo zda-li mají jen pouhopouhé štěstí, ale tři góly, které nám vstřelili, byly díky přesnému úhlu dopadu na hráče v kočičím dresu odraženy přímo pod gólmanovu paži.)  Takto jsme se přetahovali o vedení až do stavu 3:3. Bohužel jsme nepočítali s nepřízní osudu (a nesmyslného vyloučení v našich řadách), a tak jsme obdrželi i čtvrtý zásah, na který už jsme nebyli schopni odpovědět. Konečný stav 4:3 pro tým TBC Horoměřice.

Mezi touto gólovou smrští se na hřišti objevovalo mnoho hráčských neřestí, které podle mého názoru měly být trestány podle pravidel florbalu. TBC Horoměřice byl soupeř, se kterým se nám hrálo opravdu nepříjemně. O jeho „našlápnuté" formě jsme však měli možnost se přesvědčit ve chvíli, kdy nám jeden z protihráčů naskočil, čili zašlápnul Cukra. Velmi mě překvapila soupeřova velkolepá hra rukou a vcelku příjemné „posekáníčko" před jeho bránou.

V tomto zápase bych chtěl hlavně poděkovat rozhodčím, kterým se podařilo ze všedního utkání vytvořit závody Monstertruck a připravit tak nevšední podívanou plnou akce a napětí.

11:30

16:15

Před dalším utkáním jsem si zašel domů na oběd. (Už nevím co jsem jedl, ale vím, že mi to moc nechutnalo.) V 15:24 nastupuji do autobusu a potkávám úřadujícího gólmana dorostenecké ligy Jiřího. Na Lukách přistupuje i novic Knedlík s (promiň, nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuješ - je hodně vysokej, má brejle a boty adidas on fire, ale v modrožlutém vydání) a v polospánku (Jiří v kómatu) jedeme na Hradčanskou, odkud pokračujeme tramvají číslo 8 na konečnou zastávku Juliska. Většina hráčů už byla připravena v hale a příjemně naladěna. Dix s Muláčem mi prostřednictvím Josefova mobilu prezentovali jejich horkou hudební novinku Jednatřicet, která by měla dobýt světovou hitparádu někdy v květnu. Následuje odchod do šatny, rozchytání gólmanů, pár pokynů a jde se hrát.

17:20

Druhý zápas jsem sehráli s týmem FBŠ EVVA BOHEMIANS BANGTeam D. Je zatroubeno a zapískáno. Buly.

Už když jsem viděl, že si hráč s číslem 22 před zápasem podává ruce téměř se všemi mými spoluhráči a mně na buly říká, že to bude jako přátelské utkání, je mi jasné, že tento zápas bude mít úplně jiný průběh než ten ranní. První gól utkání přichází už v sedmnácté vteřině 1. třetiny a to do branky soupeře. Po dvanácti dlouhých vteřinách padá první a protentokrát i poslední gól do naší branky. Hraje se dál a uvědomuji si, že to, co se děje na hřišti, připomíná florbal a ne závody v přetlačování či dokonce sumo, jak někdy bývá zvykem. Znenadání přišel další gól. Poté další a další a nakonec poslední. Utkání se odehrávalo v poměrně pohodové náladě a musím říct, že to byl jeden z nejpříjemnějších zápasů sezóny. Nemám nic víc, co bych k tomu dodal, až na konečný stav 5:1 pro tým FbK Wildcats.

Děkuji všem fanouškům, kteří nás přišli podpořit. Děkuji všem spoluhráčům, za jejich nasazení a snahu. Děkuji protihráčům.

Za Wildcats Koučem pověřen  Mik