Sobotní půlbodí...

V sobotu 17.3. nás čekaly další dvě bitvy Pražské ligy dorostenců. Pokud jsme se chtěli udržet v boji o titul, museli jsme bezpodmínečně oba dva duely vyhrát.

K prvnímu utkání jsme nastoupili proti týmu Athletics a od úvodu utkání jsme věděli, že pokud neuděláme výrazné chyby v defenzívě a pokud se popereme se starou bolestí - a to s koncovkou, překvapení se nebude konat. Tentokráte papírové předpoklady nezklamaly a my jsme si začali pomalu budovat od soupeře brankový odstup. Soupeř zlobil hlavně z brejkových situací, ale do stálejšího a propracovanějšího tlaku se nedostával. Skóre utěšeně narůstalo, takže jsme mohli do hry nechat zasáhnout i nováčky na lavičce, Ondru a Honzu, kteří se se svou příležitostí poprali se ctí. Finální skóre se zastavilo na číslicích 5:1. Škoda jen, že jsme Jiřímu vlastní nedůsledností v defenzívě sebrali další shot-out.

Druhé utkání mělo být zápasem pravdy. Soupeřem nám bylo aktuálně našlápnuté Sportcentrum, přímý to konkurent v boji o příčky nejvyšší. Utkání začalo ve slušném tempu a hned v úvodu jsme, jak je naším dobrým zvykem, dokázali zahodit dvě vynikající příležitosti. V tuhle chvíle se bohužel lámal zápas. Poté se hrálo nahoru dolů, ale nutno uznat, že více ze hry měl soupeř a my jsme se omezovali pouze na brejkování. V polovině první hrací části jsme inkasovali branku, která postavila naší defenzívu na nohy a od té doby pracovala podstatně důsledněji. Celou druhou část jsme odolávali atakům soupeře a hrozili z brejkových situací a semtam i z postupného útoku, pokud jsme ovšem vlastí chybou nepřišli o míček již na polovině hřiště. O přestávce před závěrečnou třetinou jsme si řekli, že teď necháme na hřišti všechno a soupeři body nedáme. Bohužel se stalo to, co jsme v tuto chvíli potřebovali nejméně. Hned ve druhé minutě jsme opět po nedůrazu při jednoduchém obsazení hráče inkasovali. Od téhle chvíle jsme působili odevzdaným dojmem a těžko jsme hledali zejména psychické síly na zvrat utkání. Do konce hry se skóre ještě kosmeticky upravilo na finálních 1:4 a nutno říci, že vzhledem k námi předvedenému výkonu to byl výsledek odpovídající.

Tímto víkendem jsme si tak výrazně zkomplikovali situaci v honbě za příčkou nejvyšší, ale stále je ještě dost času na to, házet hokejku do žita. Bodová situace na špici soutěže je velmi vyrovnaná a během čtyř posledních kol můžeme ještě výrazně promluvit do finální podoby tabulky.

Nedělní půlbodí...

Den poté, v neděli 18. března, byl na programu další z turnajů mužské kategorie, ve které svítí naše další želízko v ohni. I v této kategorii jsme si v poslední době zkazili reputaci, když jsme optimálně nezvládli několik snadnějších zápasů a nechali si ukrást bodový náskok, který jsme během podzimu pracně budovali. Do tohoto dne jsme nastupovali ještě s jednou podstatnou změnou..bez nemocného Mika. Jak jeho nepřítomnost zapůsobila na výsledky, můžeme jen domýšlet.

V tatranské hall of fame nás dnes čekal soupeř z nejtěsnějího tabulkového sousedství - Scooters. Tým sázející jak na tvrdost, tak na kvalitní cit pro hru playmakera s číslem 85. Do utkání jsme vstoupili opatrně, bylo vidět, že ani soupeř nehodlá riskovat a dobře ví, o co se dnes hraje. Přesto jsme již na začátku čtvrté minuty dokázali vyrobit nepozornost v obraně a inkasovali. Bleskově jsme ovšem dokázali Kubou odpovědět a myslím si, že Kuba toho zápisového gólu bude ještě hoodně litovat (zejména při pohledu do své peněženky v posezónním Futuru:o)). Skóre tedy bylo vyrovnáno a hra pokračovala. Hrálo se opět na obě branky, přičemž naše útoky nepostrádaly myšlenku a florbalovou kombinaci, soupeřovy prozměnu tvrdost a nahodilost. Přestože jsme bušili do soupeřova brankáře jako zběsilí, ne a ne dostat míček za jeho záda. Na druhé straně se JeanPiérre blýskl několika zákroky z krabičky elitních, takže ani aktiva soupeře nerostla vzhůru. Ve druhé hrací části hra přitvrdila, ikdyž oproti horoměřickému seker(y)ismu to byla stále procházka růžovou zahradou. Opět jsme pálili tutovky jak na běžícím páse a stále více práce nám dělalo odvracet soupeřovy brejky. V průběhu druhé třetiny se štěstí obrátilo k soupeři a v deváté minutě jsme podruhé inkasovali. Náš dostih pokračoval, ale ani po stopadesátémpátem pokusu jsme brankáře hostů nepřekonali. Přicházel konec druhé části a na hřišti byla vidět výrazná nervozita, začali jsme pochopitelně více riskovat, ale kýžený efekt nepřišel. V patnácté minutě jsme po třicetimetrovém lobu a tenisovém voleji hráče s číslem 85 dostali jasné znamení, kdo si dnes odveze body. Poté se přes veškerou naší snahu již jen dohrávalo a soupeř ještě jednou překonal naší obranu. Finální skóre 1:4 mrzí o to více, že Scootři dokázali ve svém prvním zápase na turnaji ztratit body z týmem ze spodních pater tabulky.

Po neúspěšném ránu jsme si nechali od našeho druhého nejvyššího týmového statistika Desetsssona vypracovat vyčerpávající analýzu naší aktuální pozice a prognózu vývoje naší postupové/nepostupové situace. Po sérii náročných výpočtů, které by centrále NASA zabraly circa pět měsíců a stály by jen okolo půl miliardy dolarů jsme mohli konstatovat, že při průměrně očekávatelné konstelaci hvězd máme svůj ligový osud stále ve svých rukou. S tou podmínkou, že už žádnému z posledních pěti soupeřů nepůjčíme body. Prvním krokem měl být duel se Zdar Bary. Nepříjemný soupeř, který nás řádně zchladil na podzimním turnaji na Děkance ani tentokrát, ač pouze v sedmi mužích v poli, nechtěl rozdávat body zadarmo. Do utkání jsme ovšem vstoupili lépe my a zásluhou Cukra od čtvrté minuty vedli. Soupeři dál tlačili a znepříjemňovali nám život svými rychlými brejky. Na konci třetiny nám nepříliš jistí rozhodčí věnovali možnost trestného střílení. Cukra od skórování dělila pouze tyčka soupeřovy branky..škoda. Druhá třetina probíhala přesně v duchu té první. My jsme hráli, ale soupeř zakončoval. Na konci této hrací části jsme tedy dostali ukázkového góla do šatny a skóre bylo opět vyrovnané. O poslední přestávce jsme zatnuli zuby a řekli si, že takhle by to tedy dál nešlo.. Toto se v páté minutě chytl Desetssson a propálil konečně soupeřova brankáře. Poté jsme už jen víceméně kontrolovali míček a snažili se vyvarovat chyb v defenzívě. Soupeř ještě několikrát nebezpečně zahrozil, ale utkání se blížilo k závěru a my jsme dokázali zahrát na vlastní polovině slušné tříminutové báčko. Tři minuty před koncem se probudil Dixův střelecký duch a na počest návštěvy pana Dixe staršího na tribuně tatranské arény, zatloukl do rakve Zdar Barů zdánlivě poslední hřebíček. Poté si ovšem Dix uvědomil, že dávat branky je přece tak snadné a že ho to vlastně hrozně baví, tak po další minutě a půl přidal ještě jednu. Finální skóre dramatického utkání se vyšplhalo tedy na 4:1.

Škoda faktu, že jsme nedokázali o body připravit spíše ranního než odpoledního soupeře, teď by se nám dýchalo jistě podstatně lépe.

Závěrem chci poděkovat všem fanouškům a fanynkám, které na Wildcatí nabitý víkend dorazili a (m)orálně podpořili naše plejery na hřišti. WildCats zdar!

Coach

Jednou jsi dole, jednou nahoře..

WCats - Scooters IBK

Toto utkání mělo napovědět postupovou tajenku ze druhého místa na kterém před tímto zápasem sídlili borci ve světlomodrém. Sami jsme moc dobře věděli o co půjde a jak protivník hraje - útočně, nepříjemně, s velmi tvrdou obranou...

Inu vlétli jsme do první třetiny po hlavě a vytvořili si několik příležitostí ale nechali soupeře také párkrát vystřelit. To se nám bohužel vymstilo, protože po několika okamžicích po tvrdé přízemní střele zpoza hráče se soupeř prosadil. Stav 0:1 trval jen chvíli jelikož se nám naštěstí podařilo brzy srovnat na 1:1. Tento stav vydržel tuším do poloviny druhé třetiny - do té doby jsme nevyužili mnoho dobrých příležitostí skórovat a  padl na nás tedy bič v podobě pořekadla Nedáš, dostaneš, které zná jistě každý sportovec. Po zmatku před naší brankou a následné standardní situaci soupeře z prostoru naší střídačky se protivníkovi podařilo napálit balónek mezi nohama hráče ve zdi a trefit ho do skulinky v horním rohu branky. Stav tedy 1:2. Připomínám, že jsme stále byli aktivnějším týmem a měli povícero slibných šancí ke vstřelení kýžené branky. Jenže zanedlouho Scooteři opět velmi haluzním gólem odskočili na rozdíl dvou branek a zdálo se být rozhodnuto...Při našem závěrečném tlaku už jsme nedokázali ani snížit a naopak ještě jednou z nepřehledné situace smolně inkasovat. Final score tedy 1:4.

WCats - Zdar Bar

Druhý zápas dne byl pro nás opět jako na minulém turnaji zápas o „Turnajovou čest" a tudíž neztratit všechny body. Měli jsme tedy vcelku nůž na krku, ale motivaci a odhodlání v kapse a k tomu ještě nějaké to info o soupeři.

Do utkání jsme nastoupili, jak je v poslední době naším dobrým zvykem útočně a aktivně, což jsme dokázali využít v náš vedoucí gól. Ale opět se přihlásila stará bolest a to vytváření si velkého množství příležitostí, ale neproměnování jich.. Stále jsme měli tempo zápasu ve svých rukou, ikdyž Zdar Baři hrozili nebezpečnými výpady vstříc našim obráncům a nepříjemnou střelbou. Stav 1:0 se měnil až v polovině zápasu kdy po nepřehledné situaci a podle mého názoru minele pána v černém, kdy jsme inkasovali po standardní situaci na velkém brankovišti. Naše aktivita a poměrně (až na nějaké časové úseky) zodpovědná hra z obrany se nám vyplatila až v poslední části, kdy jsme velmi povedenou ranou z poloviny hřiště strhli vedení na svou stranu a po dvou hezkých únicích stanovili konečné gólové vyjádření zápasu v poměru 4:1 pro naše barvy.

Závěrem bych chtěl ocenit nasazení a vcelku vysokou dávku zodpovědnosti v obou zápasech a připomenout, že není nic ztracené, ještě stále můžeme postoupit, je to jen na našich hokejkách, tak v příštích 4 zápasech dokažme, že na to máme!!

Jean Piérre  #31