Místo: Zličínská hala. Čas: Něco kolem druhé půlky dubna. Událost: Wildcats slaví postup! Je vám to odněkud povědomé? A je to povědomé správně! Loni touhle dobou jsme si užívali postup do vyšší soutěže. V té době jen ti největší optimisti v nejzapadlejším koutku duše věřili, že bychom mohli podobnou jízdu zopakovat. Ale podařilo se! Co vše tomu předcházelo?

WildCats vs Sokol Bubeneč
Ranní utkání bylo přímým soubojem dvou adeptů na postup. Podařilo se nám rychle vstřelit úvodní gól a pak již po většinu zápasu udržovat naše tempo a styl hry. Sice jsme jednou inkasovali, ale vzhledem k tomu, že další dva balónky skončili i v soupeřově síti, vedli jsme 3-1. Dařilo se nám celý zápas hrát ze zajištěné obrany, dodržovat rozehrávku, dobře kombinovat. Soupeř se dostával do šancí jen sporadicky, ale jeho protiútoky byly o to nebezpečnější. Slovy DrakPiérra: "Pět minut jsem se v bráně nudil, ale pak přišel závar, který byl velmi nepříjemný". Závěrečná siréna na sebe nenechala dlouho čekat a my jsme cítili, že:" JE TO BLÍZKO!!!" ;o) Jenže říká se, že poslední krůček bývá nejtěžší.

WildCats vs Hornets
Evergreen posledních let v podobě utkání s Hornety předčí snad jen již ještě „greenovatější" zápasy s Petrovicemi, ale neodbočujme. Pamětníkům se vybaví několik výrazných vítězství nad tímto mančaftem, ale také těsné vítězství z poloviny letošní sezóny a hlavně - jedna hořká porážka, která pro nás znamenala STOP před třemi sezónami v honbě za postupem. Hlavně poslední zmiňovaná vzpomínka nás strašila a tak jsme se rozhodli zápas s „posledním" družstvem soutěže nepodcenit. Za první třetinu jsme to „nepodcenili" hned čtyřikrát a tak na světelné tabuli po patnácti minutách svítilo 4-0 pro Kocouří barvy. Hnáni vpřed kotlem fanoušků, který nám může závidět nejeden extraligový tým, jsme navyšovali skóre až na 7-0. Pak jsme podle taktických pokynů přestali hrát na góly, ale spíše se snažili držet balón na našich čepelích, aby nedošlo ke zbytečným komplikacím a aby DrakPiérre nepřišel o čistý štít. Závěrečných pár minut se odehrávalo za velkých ovací a v euforii.

Shrnutí:
Myslím, že dnešními dvěma zápasy jsme potvrdili, že postupujeme právem. Škoda, že nám utekl první flek, ale co se mě týče, tak hlavní je postup. Uvědomme si, že je to velmi dobrý výsledek. Přeci jsme letos byli v této soutěži za nováčka, benjamínka. Zopakovat postup dva roky po sobě je obrovský úspěch. Myslím, že nám to teprve dojde v následujících dnech. Podívejme, jak dopadli jiní lonští postupující - Mosquiti sestupují zpět do sedmičky, Dynamisové, se kterými jsme se tahali loni o první flek, hrají horko těžko ligový střed a my? HOLA HOLA PÁTÁ VOLÁ!!!!!!!

Jak sezóna probíhala?
Vstup do sezóny byl famózní. Soupeře jsme drtili jak na běžícím páse a brzy jsme se usídlili na úplném čele tabulky. Jenže pak přišly první komplikace. Odešel klíčový obránce Kyblík, jeden z největších WildTalentů, soupeřové se po letní přestávce trochu rozehráli a začali být více nepříjemní a my začali experimentovat se sestavou. Ať už šlo o „úlet" s Danem na beku nebo jiné úpravy. Pak následovala Třebíč a asi největší zklamání ve WildCats. Slibně rozjeté semifinále a ve finále čekající ne zrovna optimálně hrající Hippos vzalo za své a my se museli vrátit zpátky na zem. Naštěstí i výkony soupeřů byli dost nevyrovnané a tak naše několikanásobné zaváhání nebylo potrestáno. Sestavu se nakonec podařilo vyladit do optimální formy a tak teď můžeme dlouze slavit postupový double. Teď už se může jen spekulovat, jak by celá sezóna dopadla, kdybychom zbytečně neztratili body s FKMP a jim podobným, nebo jak by dopadla, kdybychom například s Lisboa nedohnali manko až v hodině dvanácté...Nicméně myslím že hlavní cíl je splněn - dobře jsme se florbalem bavili a naše snaha byla po zásluze odměněna.

Závěrem chci poděkovat všem spoluhráčům za odvedenou práci, za atmosféru kterou v týmu vytvářeli, JeanPiérrovi za všechny jeho dračí zákroky, všem fanouškům. Speciální gratulace patří Cukrovi, že přemohl zákeřnou nemoc a dokázal se opět vrátit na palubovky.

HOLA HOLA PÁÁÁÁÁÁTÁÁÁÁÁ VOLÁ!!!!!!!!!!

10ssson