Silverwizard Floorball Fest Prague 2007 reloaded
V neděli sedmadvacátého květnového dne léta páně dvoutisícíhosedmého byla naplánována účast kočičí skvadry na posezónním a zároveň přípravném turnaji Wizard Floorball Fest 2007. Ještě v předvečer turnaje jsme se mohli radovat z plné hráčské obsazenosti a tedy z dobrého fyzického fondu, který je úspěšnému absolvování jednodenního turnaje primární podmínkou. Okolnosti ovšem nepřály a tak Dominika ulehla nebo spíše nestihla doléčit déle trvající teploty a Marie se odebrala na záhadnou školněpraktickou vyjížďku kamsi do světa. Sestava se nám tedy smrskla na pouhých sedm hráček v poli a dvě brankářky. No co..na tohle jsme přece zvyklí, jdeme na to..
Podle předem zaslaného rozpisu se nám v základní skupině měla postavit družstva Tatranu Střešovice, benešovského florbalového sportovního klubu a českobudějovických Lvic. Po absolvování skupiny mělo přijít na řadu trošku nešťastně volené "play off" systému A4-B4 až A1-B1 o finální umístění. Ovšem jak dobře víme, pámbů (pořadatel) míní a člověk (Lvíčata z Budějovic) mění.. Došlo tedy k situaci, kdy se budějovický tým z turnaje omluvil a tímpádem byl hrací systém upraven na poněkud sportovně atraktivnější model.
Ve skupinových bojích se nám poránu postavily jako první borkyně střešovického Tatranu. Koťátka plnila během první desetiminutovky velmi dobře zadané pokyny a trpělivou hrou zezadu a svižnými brejky byla na hřišti nepříjemným soupeřem. Poté ovšem přišlo polevení zejména v ofenzivní fázi, chyběla aktivita ve zpracování a pohybu s míčkem a zbrklé nahrávky korunovaly slabý závěr první hrací poloviny. Druhá polovina opět probíhala v obnoveném taktickém pořádku, provázely nás ovšem trestuhodně neproměněné příležitosti. Nutno ovšem podotknout, že brankářka soupeřek své práci rozuměla. Během třiceti minut jsme tak od Tatranek (respektive od jedné hráčky) obdrželi čtyři typicky hloupé branky a z prvního utkání odešli poraženi.
Druhý a poslední skupinový duel následoval o pár desítek minut později a postavily se nám staré známé juniorské konkurentky z Benešova. Přizpůsobili jsme herní projev jiné povaze soupeřek a změna nesla své ovoce. Po celou dobu utkání jsme byli brankově o krok napřed a v poněkud hektickém závěru jsme i s přispěním štěstí dokázali velmi dobře udržet výsledek 3:2, který nás při slušné konstelaci hvězd posouval do semifinálového utkání.
Propočty se nemýlily a náš semifinálový osud měly na hokejkách hráčky Tatranu v utkání s Benešovem. Potřebovali jsme neprohru Tatranu a tak se také po třiceti minutách urputného boje stalo. Tatran remízoval s Benešovem 1:1 a nám se otevřela semifinálová brána.
Sil valem ubývalo, což není při počtu sedmi hráček v poli nic neobvyklého a tak bylo nasnadě se čelem postavit k faktu, že na nás čekají ještě dvě náročná utkání - semifinále a dle jeho výsledku utkání o bronz či zlato. Řekli jsme si, že není nač se těšit a raději vydechneme na hřišti v zápase o finále, které si poté užijeme, než abychom šetřili síly a poté nemuseli dosáhnout na kýžený medailový úspěch. Soupeř pro semifinále vzešel z duelu Wizardek z Coyotkami. A byl takový, jakého jsme si více přáli na hřiště - Wizardky. Soupeřky měly na domácím turnaji obrovskou motivaci a vlétly na nás ve velkém stylu. Naše motivace ovšem měla superadrenalínovou hodnotu a tak jsem tlaku úspěšně odolávali a tvrdě kontrovali z brejků. Stanovenou strategii jsme dodržovali téměř důsledně a s ubíhajícími minutami se blížila fantazie v podobě jistého poháru.. Stav tři jedna pro naše barvy vypadal lákavě, ale na naše hráčky krom velkého vyčerpání začal doléhat tradiční syndrom rozklepaných hokejek ve vypjatých situacích. Tentokráte jsme ho zvládli především díky během utkání vytvořenému dvoubrankovému náskoku potlačit a po pěkně zahraném závěru jsme si mohli říct - cíl splněn!!
Finále, ač to tak na první pohled nemusí vypadat, bylo už jen utkáním navíc. Fyzická kondice byla na dně a tak jsme se zaměřili na důsledné bránění a bezchybnou rozehrávku. Soupeřky toho ovšem už také (přes plnou střídačku) měly plné kecky a tak jsme poměrně dlouho dokázali držet bezbrankový stav. Ve druhé polovině první hrací části ovšem kondice došla úplně a především v osobních soubojích jedna na jednu jsme začali ztrácet pozici. Ofenzivní aktivita tentokráte neměla patřičnou rychlost a tak dobré míčky od beků končily obvykle na holích jejich tatranských kolegyň. Finální skóre 0:4 odpovídá přesně úvodnímu utkání proti Tatranu, přestože průběh zápasu byl docela jiný. U soupeřek rozhodla celková podstatně větší herní vyspělost a individuální technika a v neposlední řadě plná střídačka.
Po skončení utkání jsme zaslouženě jakožto tým jedna přebrali pohár za třetí místo a šli jsme umřít do šatny (fakt to není překlep)
Závěrem musím poděkovat všem dorazivším Koťátkům, že přes zkouškověmaturitní období věnovala celý nedělní den florbalu a že dokázala vyprodukovat takovou míru motivace a nasazení, která je dovedla až k zaslouženému zisku stříbrného pozdně jarního vicemistra florbalové Prahy.:-) Gratuluji!
A ještě díky Honzovi a jossevovi za celodenní support!
Coach
Sezóna sice skončila, ale my jsme se opět sešly na zelené ploše připraveny změřit síly s týmy ze všech koutů republiky. Po poměrně brzkém ranním vstávání jsme se po půlhodině jízdy autem ocitly před novou halou ve Štěrboholích. Po několika málo minutách dorazil i zbytek týmu a v počtu 7 hráček do pole jsme se mohly přesunout do vyhovující prostorné šatny. Myslím, že jsme byly snad jediný tým s tak nízkým počtem hráček. Jako první jsme se dozvěděly, že jeden z našich soupeřů, České Budějovice, nedorazí a čekají nás tak pouze dvě utkání v základní skupině, která rozhodnou o bytí či nebytí a o postupu či nepostupu do vyřazovacích bojů. Hrací čas se nám tentokrát zkrátil na turnajových 2x15 minut, což nám docela vyhovovalo. Ani povrch, stejný jako na Zličíně, nám nedělal takové potíže, možná ze začátku, než jsme se trošku rozstřílely. A tak jsme si tedy opět oblékly naše kočičí dresy a s hlavou otevřenou se vrhly do prvního zápasu proti Tatranu Střešovice. Na rozehrání poněkud těžší soupeř, ale po prvních pár minutách to tak nevypadalo. Docela dobře jsme si vyměňovaly míčky v ofenzívě a dalo by se říct, že jsme měly i trochu navrch. Pak se ovšem Tatranky rozehrály a začaly nebezpečně ohrožovat naši bránu a jen díky haluzím a různým dorážkám před brankou vsítily všechny své góly. Z hřiště jsme sice odešly jako poražený tým se skórem 4:0, ale nadšení do dalšího zápasu nám to neubralo. Po krátké pauze jsme se postavily proti holčinám z SK Florbal Benešov. Soupeřky hodně chodily do přečíslení, ale ani jednou se jim nepodařilo takto vstřelit branku. Pokaždé, než stačily něco vymyslet, jsme si je pobraly a nedaly jim příležitost. Do vedení se dostaly díky brance vstřelené kolem levé tyčky. Na to jsme ovšem rychle odpověděly, když vsítila Lenka. Ovšem historie se v druhé třetině opakovala a opět se dostalo na levou tyčku. Ke konci se stal z míčku spíše bumerang. Když ho beci odehrály, tak byl ve vteřině zpátky a založení útoku mohlo začít znova. Nakonec jsme po spoustě neproměněných šancí uhájily vedení 3:2 a do šatny odcházely s jistou nadějí postup. Pro nás rozhodující byl ale zápas Tatran vs. Benešov. Ten jsme s napětím sledovaly z tribuny. Benešov si zajistil hned na začátku jednobodový náskok a úspěšně ho držel až skoro do konce utkání. To bylo poprvé a naposledy, co jsme fandily Tatranu, a vyplatilo se! Tatran remizoval a pomohl nám tak k postupu do semifinále. Na to jsme si ale musely několik hodin počkat. Mezitím jsme sledovaly zápas Wizards vs. SKV, s vítězem tohoto utkání jsme se pak měly utkat. Překvapivě zvítězily Wizards, se kterými jsme sehrály opravdu napínavé utkání. Wizards jsou pro nás poměrně hratelný tým a jediné starosti nám dělala gólmanka střežící jejich klec. Jediné možné místo, kudy dostat míček za její záda, bylo vedle těla pod rukou. Tohle místo si našla Lenka a skórovala. Poté se k ní přidala i Adela střelou opět vedle těla. Soupeřky se nás snažily dotáhnout a zápas byl, hlavně ke konci, za stavu 3:2 pro naše barvy, dost vyhrocený. Fyzicky jsme na to měly, ale trošku jsme vyhořely psychicky. Ale ani nejlepší hráčka celého turnaje soupeřkám nepomohla a my jsme se zaslouženě a hodně nahlas radovaly z postupu do FINÁLE. Jak se později ukázalo našim finálovým soupeřem se opět stal Tatran Střešovice. Padaly nejrůznější teorie, co uděláme s pohárem a peněžitou odměnou, ale na to bylo potřeba ještě sehrát poslední zápas. Ano, poslední zápas, takže nebylo potřeba se na nic šetřit. Soupeřky už byly unavené a hrály o dost hůř než na začátku. V tuto chvíli se nevyplatilo dělat v ofenzívě nějaké složité kombinace, větší šanci jsme měly z rychlých brejků, které se nám už tolik nedařily. Míčky od beků chodily slušně, ale holkám vepředu chyběl klid na hokejkách a to se ke konci podepsalo na hodně promarněných přihrávkách. Na soupeřky jsme nestačily a se skórem 4:0 jsem si hrdě šly pro pohár za 2. místo!!!! Než jsme se s pohárem odebraly do šatny, odchytli nás paparazzi a vynutili si společné foto. :o) Myslím, že tímto výsledkem jsme překvapily nejen naše soupeřky z ligy, ale také samy sebe.Terka s Alíkem zachytaly skvěle a ostatní hráčky ze sebe vyždímaly, co mohly. Vždyť nám taky nechyběla motivace. Příště si nesmíme zapomenout anglicko-český slovník pro pořadatele, kterým by mohlo dělat problémy vyslovit správně název našeho klubu, a vyhnout se tak zkomoleninám typu: „vildkats", "vilkats" a nebo dokonce „whitekats". Ovšem wizardský pořadatel to vyřešil po svém konečným výrokem: „Takže abych to nezvoral na třetím místě je družstvo 1!"
Marťan