A je to tady, první dávka reportů. Pohodlně se usaďte, hodinový sled událostí může začít..

Druhé kolo zítra.

A očekávaný bonus na konec .. za pár hodin budou v Galerii dostupné fotky:-)

Je něco kolem 24 hodin po konci soustředění a tak začínám psát tenhle report. Důležité je podotknout, že ze mě ješte neopadla únava a že nohy za sebou sotva vleču, ale ani jedna fyzická újma od škrábanců, přes poštípání od hmyzu, až po absolutní vyčerpaní, které celé soustředko provázelo, jsem plný zážitků a spousty neopakovatelných situací, které provázely celých deset dní a hlavně - všechny byly kladné.
Zkusím zachytit pár klíčových okamžiků soustředění a atmosféru na Osice a Landštejně a tak různě, kde jsme spolu trávili čas.Celou cestu do jižních Čech provázely oprávněné obavy ohledně naší smrti na Oválu či Okruhu (ani nevím, proč je píšu s velkým písmenem, asi z nich jde respekt. Nemyslíte?). A tyto obavy se vrchovatě potvrdily. To, že nikdo nezvracel (teda,co já vím) nebo že nikdo nezkolaboval (já k tomu měl vždy blízko), je znakem toho, že do toho všichni dali vše a překonali únavu a vyčerpaní, protože sebou mohli kdykoliv seknout a omdlít,což by je možná zachránilo. Ale my si řekli NE! to prostě zvládnem a podle toho to taky vypadalo - celý tým šlapal jako hodinky a tempo se přizpůsobovalo nejpomalejšímu tak, abychom si navzájem pomohli a dokázali naběhat v konečném součtu těch těžko uvěřitelným 130 kilometrů. Jaká by to byla dovolená na Osice, kdyby se neuskutečnil krásný výlet na zříceninu hradu Lndštejna, s jednou jedinou chybičkou, že jsme tam chtěli být strašně rychle, tak jsme se na hrad těšili, že jsme celou cestu běžili. A když už jsme mohli v klidu jít zpátky, tak nám zase tak vyhládlo, že jsme museli bežet celou cestu i zpět. Letošní soustředění bylo vůbec plné neobvyklých zážitků. Tak třeba Dominičiny narozeniny. Kdo kdy viděl krásnější dort? O to je to neuvěřitelnější, že tak krásný dort mohl upéct kuchař od Bobase, přezdívaný Myšák, ikdyž velikostně se malé myšce rozhodně nepodobá. Večer u Bobase pomohl utvrdit týmového ducha i mimo hřiště a co se dělo pak? Někteří zakusili noční Osiku (bohužel si zapomněli vzít plavky), někteří noční Okruh, ale spokojenost po vydařeném večeru panovala na všech frontách. Kdo tam byl, určitě pochopí, že nejkrásnější chvíle přicházely pořád, ať už při snídani, hraní na kytaru a zpívání z plna hrdel, koukání na fotbal, hraní derby nebo volejbalu, ale i při těch tréninzích, kdy si většina z nás připadala jako otroci, když jsme behali s kamením do kopce nebo když jsme museli dopravovat klády skrz les.
Pořád bylo se čemu smát-dost se za to zasloužila i naše blonďatá koťátka. Myslím,že i nováčci skvěle zapadli do týmu, jen je škoda, že jsme ještě nevymysleli nějaký nováčkovský rituál, který by některým nově příchozím moc slušel-Viď Terko.
S nováčky souvisí asi jediná záporná věc celého soustředění, kdy se, hlavně koučovi (ale kdo jiný by o tom taky měl rozhodovat), neosvědčil Mára(všichni víme který), což vedlo k malé neshodě mezi celým týmem a koučem, ale všichni akceptují jeho rozhodnutí, i když si většina lidí, stejně jako já, myslí, že byla chyba Máru nepřijmout mezi Wildcaty, když se mu u nás dost zalíbilo a byl by na hřišti velkým přínosem pro celý tým.
Vše proběhlo podle plánu a hlavně v souladu s duchem Wildcats, kdy všichni dělali vše pro to, aby tenhle tým šel kupředu po všech stránkách, což se dařilo. Takže já bych chtěl poděkovat všem, kteří se na soustředku podíleli, což jsou všichni, pak těm, kteří mě okřikli, abych se nezastavil, vždy, když jsem chtěl. Hlavní dík patři samozřejmě Koučovi, protože bez něj by se nikdy nic tak skvělého neuskutečnilo a nic by nikdy nefungovalo. A co je lepší, než si 10 dní v létě, v přírodě, zaběhat s partou lidí, která je vám nejbližší a pro některé (jako třeba pro mě), se za dlouhá léta stala rodinou.

Jiří

PS: Nerad to říkám, protože teď nemůžu chodit, ale už teď se těším na Osiku 2008.

OSIKA 2007 aneb nenapadá mě žádnej dobrej podnadpis...

Přestože někdo byl na soustředění posedmé, někdo pošesté a někdo poprvé, nebudu zde sáhodlouze popisovat sled událostí minulých deseti dní.

Chronologii tý šílený cesty, kterou musíme absolvovat tam i zpět, zná nebo poznal každý, takže nač to zde opět probírat, za zmínku by stálo možná jen to, že při výpravě do kempu v pátek ráno jsem byl nucen, z nám známých důvodů, zpozdit tři vlaky napříč republikou, ale to už je holt život. Inu, obratně jsme postavili stany a vydali se na první zahřívací trénink, který alespoň mně naznačil, že tohle bude fakt hustý.. Poté proběhla první večeře, první večer, první noc ve stanu a první rozcvička a první dopolední trénink A.....PRVNÍ OBĚD u Bobase - našeho live check-pointu. No a byli jsme vtaženi do tréninkového rituálu, šestifázového koloběhu a dalších již zaběhnutých věcí.. Dalším světlým bodem byl pondělní bonus v podobě večerní oslavy 18tých narozenin Dominiky v našem oblíbeném hostinci. Po tomto rozptýlení jsme se zase vrátili do starých kolejí a tréninkových dávek v podobě výběhů na daleký Ovál a zpět, a to několikrát za sebou, nebo pár koleček na Okruhu či sprintíků v lese za bránou. Večery jsme trávili tradičně na hrázi s kytarou a troškou kof-o-ly v kelímku a lehce po jedenácté šli zpravidla vyčistit společně zuby k pumpě a zalehnout do spacáků. Dny pomalu (vlastně teda dost rychle) ubíhaly a my se přehoupli přes polovinu a byl tu čtvrtek, velký den D. Proč? Přece den hradů a zámků, takže jsme se i my vypravili na výlet na Landštejn. Dostali jsme pár nezbytných info - Distance: cca 8 km, Time Limit: 120 min, Password : Be careful! No, a mohli jsme vyběhnout. Ano, ano, vyběhnout.. Cesta mně osobně, díky společnosti, ubíhala docela slušně a tak asi za hodinu a deset minut jsem s několikaminutovým deficitem oproti první skupině dorazil pod hrad. Díky slečnám v naší skupině, která mě „dotáhla" až sem, bez toho by to nešlo. Proběhla nějaká ta svačina a poté (bohužel už bez kočičí společnosti), jsem se vydal zpět a zde chci opět poděkovat osobě, která mě dotáhla až do kempu, protože určité úseky bych fakt nedal ;)

Nastal pátek a po fyzickém vrcholu jménem Landštejn šla křivka výkonu dolů a ubývala nám zátěž, přibývalo volna a začla se připravovat páteční Night Game. Všichni jsme se sešli večer u ohně a nahlásili se časy a dvojice jak kdo půjde. Poté se hrstka organizátorů vypravila na strastiplnou stezku vedoucí od oválu až přes silnici k lesu kde byla EndStation. Po ceste zúčastněné čekalo pár otázek, tma v lese, nemocný jelen a pár zkoušek odvahy v podobě bezedného pařezu.. Nakonec všichni tuto hru přežili a vítězové Dix se Zdeňkem si odnesli titul Král lesa 2007.

Uběhlo pár hodin a my jsme dobíhali poslední kopeček s kamenem v ruce. Poté jsme z úst toho nejvyššího vyslechli Ukončení tréninků a fyzické zátěže a tím v podstatě i soustředění. Proběhl nezbytný emotivní pokřik a šli jsme hledat dřevo na poslední večerní oheň.

Poslední večer se nesl ve znamení uznání, poděkování, pochval a dobrých zážitků, možná trocha nostalgie..ale to k posledním večerům na Osice asi patří.

Co se týče zhodnocení soustředění, tak asi jako někteří z Vás, bych ho označil za nejpříjemnější, nejpohodovější, nejkvalitnější a nejtěžší, ikdyž na chvíli nálada a možná i celý svět trošku zakolísaly v jednu né zrovna příjemnou chvíli, kterou si jistě každý dobře vybaví. Nicméně všem Vám děkuju za celej průběh akce, nebyla to ztráta času a mám pocit dobře odvedené práce a přípravy na novou sezónu a hlavně hodně hodně skvělejch zážitků se skvělejma lidma a partou. Takže díky ALL THE CATS..

Jean Piérre  #31

Tak jsme konečně doma, jak už jsme se všichni docela těšili, ale musím přiznat, že i když jsem se těšila domů, tak mi už teď všichni moc chybíte, těch deset dní vždycky holt udělá svý..

Ale hlavní důvod tohohle soustřeďka byly tréninky a těch bylo letos požehnaně.. Jak běhacích, tak posilovacích, těžko říct který z nich mi dal zabrat víc..ale myslím, že jsme je všichni zvládli a budeme mít oproti soupeřům navrch.. A to si také zasloužíme, protože si myslím, že si každý z nás sáhl hodně hluboko a dostal toho ze sebe opravdu hodně, jako třeba při běhu na Landštejn, kdy s náma JP běžel celou dobu a zvládl to..

 Letošní soustřeďko bylo z mého pohledu to nejlepší, ať už při tréninzích, bojovce nebo při večerech na hrázi, sešli se tu opravdu dobrý kámoši, kteří z nás všech tvoří ten nejlepší tým na světě, a to přátelstvím, podporou a hlavně týmovým duchem.. Takže díky všem a už se zas těším za rok...

Lucka

Osika No.7

V časných ranních hodinách 20.7. jsme se setkali na Hlavním nádraží a vydali se na dalekou cestu do autokempinku Osika. S napětím jsme očekávali nový  přírůstek do našeho týmu -  Marka Střídu. Na sraz přišla i hráčka tenisu Terka a okamžitě zapadla do kolektivu nejen holek ale i kluků a mužů.  Ten se dostavil o chvíli později a potom jsme již vyrazili. Po několika přestupech a jízdou úzkokolejkou jsme se dostali až do kempu.  Na místě jsme postavili stany, oblékli se do sportovního a začalo to. Běhání, běhání, fyzička a zase běhání. Všechny tyto sportovní aktivity byly prokládány mnoha příjemnými věcmi. Spánek, Bobas, kytara v podání mistrů Dixe a Mulátscha a spousta dalších příjemných aktivit. Dny plynuly a kondice se zlepšovala a zlepšovala. I během toho jsme si našli čas na to oslavit narozeniny Vítka a Dominiky, připít si na novou sezónu z poháru, který holky vyhráli. Jak se soustředění krátilo a my se stále zlepšovali, začali jsme se chystat na vrchol soustředění - běh na hrad Landštejn. Ve čtvrtek jsme za doprovodu doprovodného vozidla s pitím vyrazili. Na hrad jsme se dostali asi za 40-50 minut. Tam nás čekal odpočinek a posilnění na cestu zpět. Tu jsme zvládli skoro v tom samém čase a naše ztráty byly i přes úmorné vedro a velkou únavu nulové. Potom nás čekaly již skoro samé příjemné věci. Fyzičky trochu ubylo a my měli čas změřit své síly ve fotbálku, projít si noční hru, kterou pro nás Coach a jeho pravé ruce připravili. A tu se to stalo! Neděle-den odjezdu. Po nedělním probuzení jsme se sbalili, některé věci dali do auta a vyrazili směr Praha. Do Prahy jsme se dostali okolo šesté hodiny. A to byl konec.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se soustředění účastnili za skvělou partu a za pohodu, kterou jsme měli. Coachovi za to, jak pro nás soustředění připravil a doufám, že za rok se sejdem na stejném místě v ještě větším počtu.

Vojta #21

Letní (zimní) soustředění 2007

Letošní soustředění bylo opět nabité velkými zážitky a událostmi, pojďme si je zkusit shrnout. První komplikace se objevila hned při odjezdu, Markovi selhal ráno budík a tak v době, kdy my již nastupovali do vlaku, teprve vyrážel z bytu...Díky sabotáži na lokomotivě našeho rychlíku se podařilo vlak zdržet a tak mohl Marek v klidu nastoupit a vydat se na cestu s námi. Po příjezdu jsme se vrhli na stavbu stanů. Můj budovatelsky tým se držel hesla, dvakrát měř a jednou řež a tak se nám podařilo stan už na třetí pokus úspěšně postavit. Dostalo se nám za to od všech velkého „uznání", zejména od obou trenérů. Ale když pak první nápor větru nevydržel trenéry budovaný „catering", také jsme jim pak projevili „uznání" :p Novinkou letošního soustřední byla plně elektrifikovaná kuchyňka napěchovaná nejmodernějším vybavením. Jako křest této kuchyňky byla k první večeři na počest Martiny francouzská polévka ;o) První dny byly ve znamení obrovské fyzické zátěže, která si vyžádala svou daň - první drobná zranění. Naštěstí jsme měli kouzelný bylinkový gel, který dokázal většinu marodů během 24h uzdravit natolik, aby byli schopni pokračovat. Zlatým hřebem tréninků byl jistě výběh na Landštejn. Počasí na cestu bylo nemilosrdné, slunce pražilo ze všech sil, bylo to jako běžet v zapnuté mikrovlnné troubě, silnice byla rozpálená, boty se na ní lepily při každém kroku..Naštěstí v závěrečné etapě se běželo v lese, ze kterého jsme vyběhli až před hrad. Následovala svačina, drobný odpočinek a vyrazili jsme na cestu zpět. Dalším vrcholem soustředění byla jistojistě velkolepá oslava u Bobase, která se až na drobný problém s technikou velmi vydařila. Kapitolou samo o sobě se stalo počasí. Jeden den prudká vedra, horko, slunce vysoušející vše na prach. Druhý den strašlivá zima, pára stoupá od úst, na Osice se začínají dělat kousky ledu..Jen jsme čekali kdy začne sněžit..Ke konci týdne se počasí přecijen trochu umoudřilo a tak předposlední večer přišel čas na bojovku. Ve výhru přetavili své zkušenosti všemi mastmi mazaný zálesák Dix (který absolvoval celou noční trať prakticky bez použití baterky) ve spolupráci s florbalovými znalostmi Zdeňka. Den za dnem ubíhaly a najednou tu byl nenáviděný i milovaný poslední večer. Jedlo se, pilo, hodovalo, emoce plály, kytary hrály..

Letošní soustředění se povedlo na jedničku s hvězdičkou. Bylo jedno, jestli jsi junior, muž, žena, blondýna nebo nováček, kolektiv se velmi utužil, táhli jsme za jeden provaz i v těch nejhorších chvílích. Jedinou, bohužel velkou černou kaňkou této akce, byl nedobrovolný odchod vynikajícího hráče, skvělého kamaráda, týmového tmeliče a dobrého člověka Máry. Nicméně tohle soustředění bylo jedno z nejlepších, možná úplně nejlepší z dosavadních čtyř co jsem již absolvoval. Chtěl bych poděkovat trenérům, všem spoluhráčům a spoluhráčkám, mým stanovým spoluobyvatelům, prostě všem, co se zúčastnili a přispěli tak k tomuto skvělému zážitku. C U in da other side (čti na druhé fázi).

10ssson

Pise se den 20. 7. 2007 a sesli jsme se cely tym nebo spis tvrde jadro tymu na Hlavnim nadrazi. Po dorazeni posledních se vyresilo několik formalit a mohlo se vyjet vlakem který jel v 7:15. Cesta probihala v pratelskem duchu a podle me bez mensich problemu. Ovšem hned po prijezdu do kempu nam coachove rekli, at si postavime stany a ze za chvili pujdeme behat. Po této informaci jsme uz nebyli tolik nadseni a tolik v pohode, jako při ceste. Tento den jsme stihli dva treninky a po veceri regeneraci. Tak tomu bylo každe nasledujici odpoledne krome ctvrtku, když jsme se vydali na hrad Landstejn. Podle me je zbytecne popisovat každý trénink, tak popisu pouze strucne, jak probihal kazdy tréninkový den. Rano byl budicek nastaven na 7:30 a den zacinal rozcvickou. Po rozcvičce nasledovala snidane, pak dopoledni trénink, který byl naplnen posilovaci casti a casti behaci. Obed jsme měli ve vsem zname restauraci U Bobase. Na tuto část dne se asi každý tesil:o). Odpoledni klid většinou probihal v poklidu nekde ve stinu stromu nebo u kiosku. Po polednim klidu, coz bylo v 14:30 se konal další fyzicky ci behaci trénink. Tento trénink trval 90 minut a po nem nasledovala svacina, kterou stvořila sluzba dne, která musela plnit několik dalších povinnosti, jako je třeba snidane a chozeni pro vodu. Druhy odpoledni trénink se podobal tomu prvnimu a koncil kolem sedme. Nyní nasledovala vecere, po ni regenerace, a po ni asi nejoblibenejsi část dne, vecer straveny na hrazi. Vecer se ovšem nemohl obejit bez zpevu při zvuku kytar. Takto probihal každý den krome ctvrtku, kdy sme měli za úkol bezet na hrad Landstejn. Na tento hrad jsme vybehli po polednim klidu a první na hrad dobehli po 45 minutach, coz je na 8 km docela dobry vykon. I nase kocicky k hradu vybehly obdivuhodnou rychlosti. Ty zde koncily, ale muzsky team s juniorskym teamem musely bezet ještě zpet. Tento vybeh byl sice namáhavý, ale všichni jej zdolaliJ. Ještě bych zde zminil bojovku, která se konala v patek, ale některe dvojice vychazely az po pulnoci takze i v sobotu. Vychazelo se z kempu a pokracovalo se přes oval az do protejsiho lesa, kde cekal coach. Na ceste této bojovky muselo většinou dvojčlenne smisene družstvo splnit několik ukolu. Pote nasledoval poslední vecer, který jsme travili u ohne. Zde mel coach proslov, ve kterem shrnul, jak byl spokojeny s naší praci na soustředěni. Po proslovu jsme si povidali, bud u ohne, ci u kiosku a v poklidu stravili zbytek vecera. Poslední den jsme měli ranni regeneraci a dlouhe baleni. Zpatecni cestu většina hracu prospala a chvili jsme zpivali. K tomu nam  Dix s Mulatchem hrali na kytary. Na Hlavnim nadrazi jsme se rozloucili a každý uz jel domu. Soustředěni se mi  libilo a uz se tesim, az všechny uvidim na druhé fazi letniho soustředěni která se konna v Reporyjich. Tak zatím cau .

Martin;-)

Soustředění 2007

Letošní soustředění bylo opět skvělé, stejně jako má dvě soustředění předešlá. Sice nás bylo na Osice o nějakého hráče a hráčku méně, ale to vůbec nevadilo, protože i tak jsme byli skvělá parta a byla tam zábava. Myslím, že soustředění mělo všechno, co mělo mít - náročné tréninky, jako vždy dobrý oběd, volné chvíle strávené pod stromy či v kiosku a také kytarové večery, jak na hrázi tak i u ohně. Přidal se navíc ještě běh na Landštejn a noční hra, kterou vyhrál Dix se Zdeňkem.
Chtěla bych poděkovat za dobrou organizaci, jak tréninků, tak všeho ostatního, jako je jídlo, ubytování atd.; za 10 dní prožitých s týmem, což nám umožnilo se ještě lépe poznat nejenom mezi holkami, ale také s kluky.
Přeji všem hezký druhý měsíc prázdnin a naviděnou na druhé fázi, kde si k fyzické dovednosti dopilujeme ještě i dovednost herní.

Adela

Letní soustředění Osika 2007

S nadšením a radostí, ale i s trochou obavy, co bude letošní kondiční soustředění obnášet, jsme přibližně v 6:15 pátečního ranního času (20.7.2007) s Martinem F. dorazili na Hlavní nádraží na WILDCATí SRAZ. Následovala patřičně pečlivá docházka všech přítomných, naložila se zavazadla a mohlo se nastupovat do vlaku. Na soustředění s námi měla odjet i nová budoucí posila do týmu mužů, Marek, který nakonec dorazil s mírným zpožděním, ale vlak nakonec stihl a mohlo se jet.

Následovala nekonečně dlouhá cesta třemi vlaky a dokonce i mírné zpoždění. Jako vždy přitažlivá a zajímavá jízda Jindřichohradeckou úzkokolejkou nám před svým koncem nabídla opět hrozný a děsivý pohled na stále stejně hrůzně vypadající Ovál, což nováčci nebrali s respektem, ale není se co divit, protože také nevěděli co je čeká, ale nakonec tu strašnou pravdu poznali..

            No a dál vše jelo podle promyšleného tréninkového plánu a my se potili a namáhali, ale stále věděli, že fyzičku určitě využijeme a že z toho, jak se říká, nebudeme škodní:o).

            Každý den měl skoro stejný časový harmonogram a nás už při životě drželo jedno propršené dopoledne, kdy se všichni uchýlili do svých stanů, dospat a dočerpat ztracenou energii z předchozích dní. Tréninky nám zkracovaly myšlenky na velké a vynikající porce jídla u Bobase a představa blížící se odjezdové neděle.

Asi nejtěžší trénink nás čekal ve čtvrtek, kdy jsme běželi na 8km vzdálený hrad Landštejn. Pánové to měli oproti dámám těžší, protože narozdíl od nich museli absolvovat i cestu zpět.

Dalším zajímavým zpestřením byla noční bojovka, kde se vždy chodilo po dvojicích, výjimečně po trojicích a až opět na malou výjimku byla v každé skupince jedna dívka. Po cestě nás čekaly otázky, které se týkaly florbalu a našeho klubu. Myslím, že nemluvím jenom za sebe, když řeknu že jsem si zrovna ve 23:30 na kolejích uprostřed lesa v absolutní tmě, jen za malého svitu baterky, nepřipadal zrovna jistě a Terka mi moc jistoty nepřidala:o). Cestou nás provázely výkřiky jako: „Policie, všichni k zemi!", nebo houkání jelenů, ovcí a kdo ví čeho všeho ještě, a také vůně Biolitu na hmyz, který Dan použil..Všichni úspěšně a ve zdraví dorazili do cíle a mohlo se jít zpět do kempu.

Nastala neděle, sbalili jsme stany a vyrazili na nádraží. Ze soustředění si odvážíme spoustu zážitků, velké množství fyzické kondice a dobrý pocit z toho, že jsme se všichni dostali opět o něco dál.. Nováčci úspěšně zapadli do kolektivu a opět utužili týmového ducha. Nakonec zmíním ještě fakt, že Marek mužský tým nakonec neposílí. Těším se na vás na 2.fázi letního soustředění, a na blížící se začátek ligové sezóny, kde před sebou máme všichni ještě velký kus práce, ale jak praví týmové přísloví: Together everyone achieve more!!!

Knedlík #13

Osika 007 aneb podruhé to bylo ještě lepší

Pátek 20. 7.

Můj milý deníčku,

když mi dneska můj budík zazvonil v 5:30, myslela jsem, že ho asi vyhodim z okna. A víš proč mi zvonil tak brzo?? No protože jsem jela zase jako loni na soustřeďko! Ráno jsem myslela že se z postele asi nevykopu. Vůbec se mi na Osiku nechtělo. Jo jasně těšila jsem se na všechny ty super lidičky, ale pak jsem si vzpomněla na ty kilometry, na okruh a na ovál a najednou se mi tam nějak nechtělo. Nicméně jsem se (ani nevim jak) díky mamce dostala na Hlavák, kde už skoro všichni čekali. Bágly jsme si dali ke coachovi do přívěsu a šli jsme se Jeanem do vlaku. Vlezli jsme s holkama do kupéčka a čekali na odjezd. Už jsme měli vyrazit, ale na tabuli s odjezdem vlaku se objevilo zpoždění asi 15 minut. Nikdo nevěděl proč. Ale za chvilku jsme viděli jak se k vlaku řítí nějakej „výletník" ověšenej jak vánoční stromeček krosnou, spacákem, ručníkem a vším možným. „To je Mára, ten patří k nám," řekla Martina. Mára?? O něm jsem nikdy před tím neslyšela. Ale to už jsme se konečně rozjeli. Po chvilce jízdy k nám do kupéčka Mára doslova vlítnul a začal se s námi „bouřlivě" vítatJ Po šoku z Máry, Jeanově džusu, focení spícího Jiřího a dalších událostech jsme se konečně dostali na zastávku Albeř a pak po kolejích do kempu, kde už na nás čekal coach s Danem a věcmi. A zase klasika - stavění stanů (některým už tohle dalo zabratJ) a ovál! Deníčku, je první den a já už jsem úplně mrtvá! Pomooooc!

Sobota 21. 7.

Můj milý deníčku! Katastrofa! Asi to soustřeďko nepřežiju! To je samý běhání a posilování. Já věděla, že sem nemám jezdit! Ale dneska jsme byli poprvé u Bobase! Mňam! Jedna z mála hezkejch chvil v tomhle dni. Večer jsme zase jako vždy byli na hrázi a zpívali jsme, takže to docela šlo.

Pondělí 23. 7.

Můj deníčku! Dneska byl naštěstí „kritický den". Takže jsme měli volnější program. To bylo fajn. Kluci si našli novou hymnu: „Sousedovic Toníček"! Musím říct, že mi to začíná lézt krkem. Zpívají to pořád dokola. Dneska byl speciální den! A víš proč? Domča měla narozky! Osmnáctiny!!! Slavili jsme to večer u Bobase! Byl to fakt mazeeeeeeeec!

Středa 25. 7.

Deníčku, promiň, že jsem včera nepsala, ale já už prostě nemůžu. Už mě bolí úplně všechno! Fakt jsem netušila kolik má na sobě člověk svalů a úponů a všeho možnýho. Jediný co mě tady drží nad vodou je polední klid, večerní volno a lidi! Coach přišel na novou trasu na běhání. Startuje se přímo od stanů a běží se okruh a pak kempem nahoru po silnici až na ovál a zpět! To určitě vymyslel aby nemusel chodit na ovál, protože to by mu upadly nožičky! Naštěstí jsme toho běželi o polovinu méně než kluci a tak jsme si mohli poslechnout i přednášku o mamutech a chlapech s kyji, co hlídají jeskyněJ Zítra má být nejtěžší den. Kdybych náhodou zítra nenapsala, tak promiň deníčku, ale asi jsem zrovna v zinkový rakvi!

Čtvrtek 26. 7.

Hrůza! Ještě žiju, ale nevím, jak dlouho ještě budu. Dneska jsme běželi až na Landštejn! Jsem na dně! Och, jak hluboko jsem Klezla! Už nemůžu ani psát. Sbohem...

Sobota 28. 7.

Můj deníčku, tak už se to všechno úplně zlomilo! Běháme už míň, ale taky mi začíná docházet, že už za chvilku odjíždíme dom a vůbec se mi nechce! Je to tu hrozně fajn! Včera jsem nepsala protože jsme v noci měli bojovku! Byly jsme rozděleni do dvojic a šli jsme od stanů přes ovál lesem až k silnici a dál. Bála jsem se, ale nakonec jsem to i díky Kubovi přežila. Ale dnes ráno jsem byla hrooooozně unavená! Já nechci domuuuuuuuuuuuuu! Já tu chci ještě zůstat!

Neděle 29. 7.

To snad není možný. My už jedem domů. No to je hrůza! Mě se pryč vůbec nechce. Ráno jsme měli snídani, pak jsme sbalili stany a šli si sednout do kiosku na poslední kofolu, langoše, čokoládu (no prostě každý na něco jiného). Přijela i Terka golmanka. Teprve teď nám všem došlo, že odjíždíme. Že se teď skoro měsíc neuvidíme. Ještě že bude v srpnu druhá fáze! Už jsme ve vlaku. Jíme biskityJ, pijeme Dobrou vodu, pouštíme si písničky a vzpomínáme na soustřeďko. Áďa s Marií si ve vlaku zahráli i na potápěčeJ A zas je tu Hlavák. Ach jo, mě se po vás bude tak stýskat. Letos to bylo ještě lepší, než loni!J!

skalkaT :o)