Příprava mužské a juniorské enklávy byla letos výživnější a náročnější než kdy předtím a měla vyvrcholit uplynulým víkendem ve formě vysokohorského mítinku v Orlických horách a přátelské družby na trase Semily-Turn-off. Druhá složka zmíněného vzorce bohužel nedlouho před víkendem samotným z rovnice, vinou chřipkové epidemie, vypadla a nezbývalo tedy, než se plně soustředit na s mnoha otazníky sjednaný rokytnický víkend. V sobotu ráno jsme se tedy téměř v plné sestavě měli vydat vstříc dvousetkilometrové tůře. Už v úvodu cesty jsme se ovšem potkali s prvním zpožděním, které zavinila výživně fungující autopůjčovna, do které jsme zamířili poté, co jsme usoudili, že vydávat se na drsný sever naší země v našich běžně užívaných téměř luxusních vozech, by bylo holé zhýralství a jistě bychom tím u našich nových přátel nevyvolali vlnu pozitivních emocí. Bylo tedy třeba doplnit vozový park o nějaký ten lidový vůz domácí provenience, odpovídajícího stupně rozpadu a odpovídající motorizace. Staniž se. O pár minut později, zato dobře naloženi (doslova) jsme vyrazili na dlouhou pouť. Jeli jsme v klidu, protože domluveno bylo, že „až dorazíme, tak se v pohodě ubytujeme a pak se v klidu dohodneme, jak zahrajeme..". Přeskočíme-li cestu, dostaneme se rovnou ke frázi „v pohodě a v klidu". Po příjezdu do Rokytnice následovala konfrontace s pěknou, nedávno postavenou halou s velice solidním zázemím a poté mdlobyvyvolávající konfrontace s místním ceníkem nájemného.. Už mezi dveřmi nás přivítal organizátor zájezdu a pravil: „Kucí, toje dobře, žetu ste, za deset minut hrajeteJ". Inu, dobrý vtip na přivítanou jistě potěší.....v případě, že se jedná o vtip. Nejednalo. Proběhlo bleskové ubytování na pár metrů vzdálených ubikacích, zrychlený přesun do haly, za pochodu převlečení do dresů, protažení, zřejmě ještě před halou rozchytání JeanPiérra a než jsme zabouchli klíče od šatny, už jsme vlastně hráli.. První duel nám za soupeře postavil pořádající Supy (s tvrdým) Žamberk a v časové dotaci 2x15 minut jsme se ani nestihli rozkoukat a už jsme balili svršky po výhře 2:0. Chvíle odpočinku, konečně protažení a pár rychlých taktických pokynů a byl tu druhý duel. Soupeř byl o něco florbalovější, přesto se nám dařilo držet už míček více ve své moci a několikrát jsme na hřišti naznačili, kterým směrem že se to letos budeme chtít ubírat.. Vcelku pohodlně jsme zvítězili, ale tento zápas odhalil především nedostatky v defenzivní činnosti a projevila se velká nesehranost hráčů na hřišti. Vzápětí následoval duel třetí, toho dne poslední. Do karet nám hrálo, že už při rozchytání se soupeřův brankář tvářil poměrně nejistě a ani ostatní borci na hřišti zjevně nepředstavovali nepřekonatelnou překážku. Realita všedního dne bývá jak známo jiná a tak i zápas se vyvíjel poněkud jiným směrem. Z naší strany přibudlo kvalitnějších balónků, pomalu se vylepšovaly nahrávky, formovala defenzíva, většina hráčů začala dostávat do krve systémový pohyb a úkoly, ale to hlavní, a to brankové ohrožení soupeřovy klece, se nekonalo. Příležitostí bylo dostatek, ale zakončení vázlo buď na rozklepaných rukách a nebo na nepřesné/zbytečné finální přihrávce. Podařilo se nám dvakrát kapitulovat a tak jsme z tohoto utkání odešli poraženi. Tím skončil první hrací den a protože noc byla ještě mladá (jak tomu ostatně kolem šesté večer obvykle bývá), dali jsme si rychlý rozchod určený k odlovu potravy na večer a ráno a poté měla následovat taktická porada a večerní program.. Rychlý rozchod se vinou zde nerozpitvávaných okolností protáhl zhruba do devíti a když jsme se poté všichni, konečně nasyceni, sešli na ALP (Armádním Lůžkovém Pokoji), nastal pravý čas přivítat později dorazivší hrdé novopečené rozhodčí Jiřího a Zdeňka (mimochodem gratulace, pánové a dámoJ) a ještě koláčkově omámeného svatebčana Kubu. Proběhla neobvykle krátká (myslím, že jossev to stopoval a bylo to jen dvacet minutJ) taktická porada a tím plánovaný program skončil. Do večerky zbýval ještě dostatek času, se kterým každý naložil dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a to byl definitivní konec dne číslo jedna.

Nedělní ráno, ptáčci zpívají, v Rokytnici po třech měsících ustavičného deště přestalo pršet a na obloze se objevil bosý vozka vískající pár modrých obláčků. To byl první pozitivní signál podařeného dne. Program byl opět pestrý. V průběhu dopoledne nás čekala dvě full time utkání, opět s borci ze žamberských Supů a nově s týmem z Jablonného v O. h. Taktické pokyny byly rozdány již večer, takže po řádném protažení a rozchytání se mohlo jít rovnou na věc. Soupeři v bílých dresech se tvářili poměrně florbalově, bylo znát, že základy florbalové techniky a herního systému jim nejsou cizí. Pro naše barvy jedině dobře! Do branky se postavil poprvé za víkend Jiří a mohli jsme vyrazit. Do utkání jsme šli s jasnými pokyny - první třetinu soupeře oťukat, držet míček v naší moci, naučit ho poslouchat na čepelích a roztočit vepředu správně kombinační chaos + vhodně zapojit náležitého obránce. Dařilo se a přesto, že soupeř nehrál špatně, otěže zápasu se pomalu, ale jistě začaly posunovat do našich rukou. Od druhé třetiny jsme měli zvýšit nasazení, rychlost, zrychlit myšlení a začít z naší hry těžit kýžené branky. Opět se podařilo téměř do puntíku. Obránci začali dobře spolupracovat s útočníky v ofenzívě, křídla v čele s centry na oplátku oproti sobotě už výrazně lépe zvládala defenzivní činnost a to celé dohromady vyústilo na konci pětačtyřicáté minuty ve spokojený výsledek 11:0. Po hodinovém odpočinku následovala odveta sobotního duelu proti žamberským Supům a úkoly na hřiště byly podobné, ovšem s důrazem na chladnou hlavu a emoce schované za lavičkou. Úvod utkání byl opět ve znamení oťukávání, vyhýbání se soupeřovým holím a pomalém nastolování naší hry. Opratí jsme se naplno chopili od druhé třetiny a přes velmi tvrdý a důrazný průběh hry je nepustili až do konce utkání. Výsledek 8:0 hovoří pouze o tom, že jsme nedokázali vypracované příležitosti využít více než z poloviny.

Závěrem chci k florbalové stránce akce říct, že po sobotním rozkoukávání se v neděli ukázalo (doufejme, že natrvalo), že umíme zahrát, co potřebujeme, a že je celkem jedno, jestli je soupeř formátu florbalové Bohemky nebo dlaždičských Horoměřic. Škoda jen, že se do celé akce nemohli zapojit úplně všichni hráči, příprava by poté byla ještě efektivnější. Zaslouží se podotknout, že většina hráčů na hřišti odvedla velmi dobré výkony a oba brankáři, Jiří i JeanPiérre ukázali, že během celého víkendu je možné nevybrat si více než jednu slabší chvilku. Myslím, že to mluví za všechno.

Lze říci, že po tomto víkendu jsme na vstup do mužské a juniorské soutěže slušně připraveni a je jen na našich hokejkách a na naší psychice, jak se dokážeme poprat s úvodními ligovými koly.

K organizační stránce věci. Je třeba poděkovat všem dobrodruhům, kteří si krom pěti zápasů naložili dobrovolně ještě přes čtyři sta kilometrů za volantem a zvláště Desetsssonovi, který krom řízení celou tuto akci víceméně spáchal. Doufejme jen, že na příští podobný výlet vyrazíme už podstatně lépe vybaveni dopravní technikouJ

Zbývá jen popřát šťastný vstup do soutěže všem..Kočičkám, juniorům i mužům.

Za pár dnů se těšte na Foto´n´videogalerii.

Coach