V neděli se uskutečnil náš kočičí výlet do nedalekého Kladna. Martin tentokrát nezklamal a přijel na bílém koni, takže jsme se mohli radovat ze sněhové nadílky(nebo ji spíše proklínat?). Cesta uběhla celkem rychle, ale ve městě aby se čert vyznal! A tak při hledání haly se nám stal osudný jeden namrzlý zasněžený kruhový objezd. Menší kolizi s obrubníkem jsme všichni ve zdraví přežili, ale to se bohužel nedalo říci o autě, které nebylo schopno dalšího pohybu směr hala. Naštěstí nás zachránil pohotový Kuba, který nás včas k hale dopravil. Mezitím se už všechny kočky stihly protáhnout a rozchytat gólmanku. Po našem příchodu do haly a rychlém převlékání bylo cítit jisté napětí a stačila proběhnout nejedna ostrá výměna názorů. Panovala mezi námi napjatá atmosféra a nijak tomu nepřidal ani fakt, že se budeme muset obejít bez Kouče. Do zápasu jsme šly sice trošku s obavami, jak to všechno zvládneme, ale nakonec jsme to, až na pár kiksů při střídání, zvládly. Prosek si nepřivezl nijak početný kádr, a tak jsme po dlouhé době měly početní převahu. První třetina by se dala nazvat „oťukávací". Všichni si nejdřív potřebovaly potykat s místním neznámým povrchem a jak se zdálo, tak my jsme to zvládly celkem rychle a soupeřkám to několikrát zavařily před bránou. Ve druhé třetině ale otěže hry převzaly soupeřky a nebezpečně začaly prověřovat Terky postřeh. Na hřišti měly dámy v růžovém stejnokroji převahu a nebyly daleko od  toho, aby nám nasázely víc jak dva góly. Do posledních patnácti minut jsme se rozhodly, že trošku promícháme pětky. Podařilo se nám rozproudit hru a vytvořit si pár pěkných příležitostí, ale štěstí tentokrát stálo na straně soupeřek a i přes jejich nejistě chytající gólmanku se nám nepovedlo ani jednou vsítit. Zápas uběhl jako nic a růžový Prosek se mohl radovat z výhry 4:0. Jak už jsem se zmiňovala, tak první třetina proběhla relativně v klidu, ale v té další půlhodině jsme odešly po psychické stránce. Na střídačce jsme se akorát překřikovaly, což našemu výkonu rozhodně nepřidalo. Ale to byl jen slabý odvar toho, co se pak dělo v šatně. Nebudu to dále rozebírat, ale myslím, že by se každá z nás měla nad sebou zamyslet.

Naštěstí jsme všechno hodily rychle za hlavu a s velkou nejistotou se prokousávaly dál nedělním odpolednem. Venku, že by ani psa nevyhnal a skoro celá naše kočičí tlupa, v čele s Kubou, se vydala vstříc Kladenskému velkoměstu. Za silného deště a v rozbředlém sněhu jsme bloudili městem a hledali, kde přes oběd složíme hlavu. Podařilo se a všichni se zase s dobrou náladou vrátili do haly. Vedle dobré nálady mezi námi panovala i trochu obava z příštího zápasu. Zase to dopadne stejně? Nebo se dokážeme semknout a Kladno porazíme? Poté, co se ve dveřích objevil Kouč, to z nás ze všech spadlo a všechno se opět vrátilo do zajetých kolejí. Kladno se zde představilo v plné síle a ještě štěstí, že v zápise je jenom 20 kolonek. Celý tým byl složen především z juniorek a to předznamenávalo, že hra bude hodně dynamická. Hned na začátku jsme si vytvořily několik pěkných šancí, ale netrvalo příliš dlouho a díky nekompromisnímu rozhodčímu jsme si mohly vyzkoušet hru ve čtyřech. A právě tahle přesilovka soupeřky rozehřála a nakopla je k lepší hře. A opět, jak je naším dobrým zvykem, jsme přistoupily na tempo soupeře. Hrálo se hodně rychle. Taková hra nám nevyhovuje a děláme chyby, takže bylo potřeba to uklidnit. Bohužel se nám to nepodařilo zcela, protože už od druhé třetiny byl stav nerozhodně 2:2 a my prostě chtěly tu vedoucí branku dát! Díky špatnému střídání jsme si zahrály další oslabení, které jsme dokázaly uhrát. Skóre ale pořád nerozhodně a poslední třetina se odehrávala v duchu kdo z koho. Nechybělo mnoho a inkasovaly jsme, protože soupeřky byly hodně dotěrné a hrály opravdu tvrdě, což rozhodčí dostatečně neoceňovali. Ale rozhodčí si bohužel člověk nevybírá a i přes všechna tato úskalí jsme uhájily remízu 2:2. Největší pochvala patří tentokrát Terce, která bedlivě střežila naši klec a podržela nás nejen na hřišti.

Zápas skončil a někteří už se nemohli dočkat až okusí chlorovanou vodu v kladenském aquaparku. Po tak náročném dni to pro nás byla opravdu velká odměna. Nejdřív si zařádit na tobogánech a skluzavkách a pak skočit do vířivky a nechat se krásně masírovat vodními tryskami. Na závěr nám Maruška předvedla pár triků ala lachtan, které nás velice pobavily, viď Kubo? :o) Ale dvě hoďky byly fuč a chtě nebo nechtě, jsme museli aquapark opustit. V mokré(nebo vlhké?) vodě vždycky vytráví, a tak jsme se od bazénu přesunuli ještě do rychlého občerstvení. Při odjezdu z města jsme se nezapomněli rozloučit s našim známým kruhovým objezdem a pak si to pelášili do matičky Prahy. Až na to pochmurné ráno a dopoledne to nakonec všechno dopadlo dobře (skoro jako v pohádce). Zápas proti Kladnu jsem si opravdu užila a na vířivku budu vzpomínat ještě hodně dlouho. :o)

Marťan

A v soutěžích si můžete prohlédnout, jak si po víkendu stojíme...