WildCats - TJ Sportovec Nymburk 4:2

WildCats - LhoKaMo 3:3

Čtyři kočičí body = první dárek pod WildCatí stromeček..

Dobrý večer, slibovaná pohádka na dobrou noc je tu...

Jak statečné WildCats k výhře přišli

   Bylo nebylo jedno království Divokých koček, též zvané WildCatstán, které má za sebou už hodně dlouhou historii. Každý jistě dobře ví, že už od nepaměti se toto království potýká s neustálými nájezdy družin z okolních panství. Do boje se pouštějí jak Divochovi bratři, tak synové a pozadu nezůstávají ani dcery. Některé dcery se ale provdaly a odešly z království, takže družina nebyla bojeschopná. Královna Kočka ovšem přivedla na svět tři dcerky, které se už od mala učily bojovat, aby mohly posílit řady svých sester v blížící se bitvě na Radlické Hoře. Utkat se měly tentokrát s družinou ze vzdáleného království Nymburského. Protivnice se k boji postavily ve třech liniích, což WildCats rozhodně nesebralo odvahu se s nimi utkat. Obě družiny si ještě zakřičely bojovou hymnu a mohlo se začít. Divochovy dcery dlouho odrážely útoky dotěrných soupeřek, ale nakonec se přecejen Nymburk dostal do vedení. Trošku svízelná situace pro naše barvy, ale naštěstí ne nadlouho. Bohužel jsme, jako v jiných bitvách, přistoupily na hru soupeřek, a tak přední linie neměly moc šancí se střelecky prosadit. A jen díky velké shodě náhod a také velké dávce štěstí, se nám podařilo skórovat téměř z poloviny bitevního pole. A další příležitost na sebe nenechala dlouho čekat, do vedení nás  poslala zatím nejmladší Divochova dcerka. Od té chvíle už jsme si povětšinou bojovaly po svém a obě přední linie se opravdu činily a díky nim jsme si vytvořily tříbodový náskok. To se pak bojuje s větším klidem. Soupeřkám se ještě ke konci podařilo snížit náš náskok, ale to už jim nepomohlo. S posledním hvizdem trubadúrů v černém jsme se na sebe s radostí vrhly a zapěly bojovou píseň. Z bojiště jsme tak odcházely s příjemným výsledkem 4:2. Od krále Divocha jsme si vyslechly obvyklé pokárání, které ovšem bylo na místě, ale hlavně se nám dostalo zasloužené pochvaly. Samozřejmě pak panovala dobrá nálada, a jelikož jsme neumřely, tak panuje doteď.

   Doufám, že pohádka vás neuspala natolik, abyste nebyli schopni přečíst, jak to na bojišti, ehm na hřišti vypadalo dál. Jako druhé se nám postavilo Müsli Lhokamo Praha. Tento tým se pohybuje někde uprostřed tabulky, takže do zápasu s ním jsme šly a ambicemi uhrát alespoň remízu. Už od začátku jsme si v podstatě hrály svojí vlastní hru. Soupeřky byly sice trošku rychlejší než Nymburčanky, ale technicky a hlavně takticky na tom nebyly zrovna nejlépe. Nechodily nás napadat, a tak byla spousta času na rozehrávku. V první třetině byly síly poměrně vyrovnány a o tom také dokládá stav 2:2. Na začátku třetí se po nešťastné individuální chybě podařilo Lhokamu vsítit. Dále se hra odvíjela hodně na soupeřově polovině, kde jsme promarnily spousty vyložených šancí. Konec se pomalu blížil, ale my jsme se s prohrou nechtěly smířit. Docela se nám dařily kombinace a hodně jsme držely míček vepředu. Dvě minuty před koncem nás od prohry zachránila Lucka, když zpoza brány nahrála Adele na gól. Ale to rozhodně nebyl konec. Teď jsme si nemohly dovolit riskovat. Buď držet takticky za bránou nebo na soupeřově polovině. Po buly jsme vepředu chvíli kombinovaly, ale pak se ujaly míčku soupeřky a vzadu jsme měly co dělat, abychom míček udržely až do konce. V tomto zápase jsme určitě měly na víc než jen na remízu 3:3, ale i tak jsou dnešní 4 body pěkným dárkem pod stromeček. PředWildnoční turnaj se nám tedy vyvedl a doufejme, že v lednu plynule navážeme... Dobrou noc, kočky a koťata.

Marťan