První dávka fotek je v galerii. 

Když jsme se ve středu odpoledne chystali k odjezdu na T-B Open, krom radostného očekávání nás plnil ještě jeden zásadní pocit - tíha odpovědnosti. Dva předešlé ročníky turnaje jsme se podívali hodně vysoko v turnajovém pavouku a nebýt nepřízně osudu a vlastní hlouposti, podívali bychom se ještě výše. Ale letos? Už výčet zúčastněných týmů a jejich ligová příslušnost varovně ukazovaly, že procházka rozkvetlým sadem se konat nebude a že bude obrovskou výzvou dosáhnout alespoň na obhajobu předešlých výsledků.

Ještě ve středu večer jsme skočili na palubovku třebíčské traininghall a osahali si po týdnu nečinnosti vymrzlé hokejky. Poté proběhla warm-up party v karibském stylu a na borce čekala už jen postel, dlouhý spánek, snídaně, taktická, cesta do haly a .. první mače základní skupiny.

Všichni dobře víme, že nejlepší je „postoupit z prvního"..alespoň ještě nedávno to platilo, ale protože i mistr Dix se v odhadu jednou za pár let sekne, letos v Třebíči bylo nejlepší postoupit „ze druhýho". To bychom ale předbíhali vývoji.. První skupinový duel nás čekal s borci z JeMoBu - oproti loňsku našláplejšími a posilněnými borci z prvoligové juniorky. Na úvod tedy výživný soupeř. První hrací půli jsme hráli svoji hru a drželi vyrovnané skóre, ve druhé polovině jsme na pár okamžiků polevili v defenzívě a promarnili tři čtyři stěžejní brankové příležitosti a připravili se tak o první tři body prohrou 1:3. ČVUŤáckou matematikou bylo řečeno, že pokud ve druhém utkání neporazíme All-stars východu - pomíchanou juniorskou Dobrušku a Náchod, s turnajem se pravděpodobně rozloučíme. Posunuli jsme tedy volič výkonu do vyšší polohy a povinné body za výhru 2:0 jsme udělali. Nutno ovšem podotknout, že v tomhle zápase ještě více vyplavala na povrch střelecká impotence a především strach některých ofenzivních hráčů z rychlého zakončení. Třetí a zároveň poslední duel ve skupině a SK SVP Trojan Jihlava.. Technicky dobře vybavený tým, dokonce posílený o jednoho borce liberecké extraligové enklávy:-) Věděli jsme, že pokud Jihlavu porazíme, postoupíme ze druhého místa a do čtvrtfinále dostaneme hratelnějšího soupeře než v případě, že bychom postoupili až z místa třetího. Do zápasu jsme šli tedy s čistou hlavou a jistotou postupu a to nám značně uvolnilo ruce. Díky 100% JeanPiérrovi jsme obdrželi pouhou jednu branku a produktivní útok vsítil plné tři, poslední skupinový duel tedy skončil vítězstvím pro naše barvy a postupem do play-off ze druhého místa naší skupiny.

Večerní program nebyl tak pestrý, jako předcházející den, ukázala se první únava a potřeba se pořádně vyspat na boje v play-off. Náš luxusní penzion Benz nám k tomu poskytl nadstandardní podmínky a tak jsme se do druhého hracího dne k teplé snídani budili odpočatí a řádně namotivovaní.

Čtvrtfinále a proti nám TJ OA JEDU Třebíč B. Soupeře jsme znali, věděli co musíme udělat pro úspěch a... absolutně nic z toho jsme v první půli zápasu nedokázali přenést na hřiště. Nezaspat úvod utkání, nepůjčit míček, roztočit rychlou kombinaci a nastřílet tisíc míčků na branku během první třetiny.. tak zněly pokyny.. Realita byla přesně opačná, vlažný ospalý úvod zápasu, míč na holích soupeře, nesoustředěná defenzíva a útok bez nápadu, střelba nula. V polovině utkání to s našimi postupovými ambicemi nevypadalo nejlépe a nebýt JP, který právě v těchto okamžicích během turnaje tým podržel nejvíce, nevsadil bych si na náš postup ani zlámanou grešli. Obrat přišel až s koncem druhé třetiny a definitivně jsme soupeře zlomili v půlce té třetí. Do konce zápasu jsme ještě přisypali něco na skóre a finálních 6:3 rozhodně vypadá na papíře lépe než předvedený výkon na hřišti. Ovšem..historie se neptá.

Vybojovali jsme si postup do semifinále a před námi stála obrovská oranžová nepokořitelná hora zvaná Hippos. Borci, kteří mají na svých hokejkách tolik zářezů, že bysme je nespočítali za zbytek života a kteří se můžou už pěkných pár let honosit titulem florbaloví profesoři. Otázka zněla, odehrát s Hrošíky ze Žďáru jasnou partii a soustředit se pak zejména fyzicky na zápas o třetí místo nebo do zápasu dát všechno a pokusit se o nemožné? Vybrali jsme druhou variantu s otevřeným koncem..  Široká lavička nám dávala prostor k tomu, abychom fyzicky neodešli a zkusili jsme se tedy do Hippíků opřít na 100%. Úvod vyšel luxusně a dle představ a řekl bych, že soupeře naše aktivita poněkud zaskočila. Brzy poté se ovšem projevil ještě pořád značný rozdíl ve výkonnosti a Hippos převzali taktovku. Krok jsme se štěstím a JP za zády drželi plných jedenáct minut, kdy nám radost sebral jediný obdržený haluzní gól tohoto turnaje..než jsme se vzpamatovali, dostali jsme druhý a končila první třetina. Výsledek nevypadal nijak hrozivě a stále jsme měli dostatek elánu a motivace k tomu, abychom utkání nevypustili. Na začátku druhé hrací části jsme ovšem povážlivě zaspali a za pár minut dvakrát inkasovali. Tady někteří borci nedokázali unést tíhu situace a poprat se s ní a výsledkem bylo, že jsme dlouhých deset minut na hřišti úplně vypadli.. Vzpamatovali jsme se až před koncem třetiny a s přeskládanou sestavou jsme ve třetí třetině chtěli udržet důstojný výsledek a užít si zápas proti skutečně florbalovému soupeři. Hippíci ve třetí periodě trochu polevili a zejména playmaker s číslem deset si asi nešťastně šlápl na čepelJ, takže jsme už inkasovali pouze jednu branku a konec utkání si skutečně užili. Odnesli jsme si nijak ostudnou porážku 0:7 a přesvědčili se, že ještě chvíli potrvá, než se budeme moct měřit s těmi nejlepšími v republice..

Nastala hodina klidu, rozptýlení v podobě utkání Snipeřích kočiček proti dalším noname kočičkám a my jsme pomalu mohli začít myslet na zápas o třetí místo. Nebyl čas bilancovat, jestli je dobře nebo ne, že jsme se dostali až sem a jakou to má váhu. Zbývalo se jen koncentrovat na poslední utkání turnaje.. Taktické pokyny byly tentokrát velice prosté, ba přímo nulové. Šlo jen o to zahrát naši hru a naprosto důkladně si plnit na hřiště svoje povinnosti. Soupeři nám byli borci z třebíčského Spartaku a jejich předchozí výsledky nám způsobovaly sucho v krku.. Atmosféra zápasu a vidina poháru na jeho konci nás ovšem vybičovali k disciplinovanému výkonu a především k tomu, co nám povážlivě schází v některých ligových utkáních a to je nasazení do každého balónku.. Soupeř na tom byl o něco hůře fyzicky a tak s postupujícím časem bylo více a více zřejmé, že se omezí pouze na brejky a tvorba hry bude na naší straně. Stalo se a výsledkem 6:2 jsme si zajistili tolik toužebně očekávaný pocit sáhnout si na svůj bronzový pohár..

Ještě se sluší dodat, že v utkání o zlato překvapivě zvítězili počtvrté za sebou žďárští Hippos a svůj triumf korunovali luxusním hroším tancem. Poraženým finalistou byla prvoligová FBŠ Jihlava.

Vyhlášení výsledků přineslo ještě jeden zasloužený triumf, pohár pro nejlepšího gólmana si odnesl JeanPiérre a jury turnaje tak konečně uviděla to, co my víme už několik let, a to, že gólman dělá tým..

Summary: S odstupem času a emocí můžeme docenit dosažený výsledek na turnaji a především v některých jeho fázích odvedený výkon. Pozitivní je, že nad námi skončily pouze týmy s extraligovou minulostí a pod námi týmy s podstatně vyšší ligovou příslušností než je, bohužel zatím, ta naše. Ocenit je třeba nejen výkon každého jednotlivce, ale především celého týmu. Z letošní Třebíče si můžeme odnést jasný důkaz o tom, že když potáhneme dál za jeden provaz a vyvarujeme se tréninkových a zápasových hloupostí, demotivace, nedostatku nasazení a osobních výpadků, můžeme myslet na florbal na té úrovni, o které všichni sníme..a především v barvách našeho klubu..

Dík patří všem zúčastněným, zvláště pak řidičům, kteří krom florbalových povinností celou skvadru v pořádku dopravili a dále poté kočičímu supportu, který se staral o kýžené rozptýlení u kterékoli tyče i mimo ně..

Doufejme, že na nastolené výkony navážeme už příští víkend na soustředění a poté především v našich jarních ligových vystoupeních. A za rok pojedeme do Třebíče dokázat, že to letos nebyla jen náhoda a shoda okolností!

Oficiální oslava se bude konat zřejmě příští sobotu (tedy po prvním dnu zimního soustředění) v klubu N11 na Národní třídě, podrobnosti na tréninzích příští týden.

Foto a videogalerie v první fázi již dnes odpoledne, doplnění a zásadní rozšíření příští čtvrtek.

Coach

T-Beach X-mas Open by Kitties

     Již potřetí se Kocouři rozhodli pro třídenní výlet do kraje zvaného Vysočina a přímo do města s největším ciferníkem ve Střední Evropě, do Třebíče. Po všech těch dnech plných řízků, bramborových salátů a cukroví jsme se ve středu odpoledne všichni sešli na Lužinách, odkud si  to pak dál frčeli až do krajů schovaných v husté mlze. Cesta byla dlouhá, a tak byl dostatek času na probrání všech kulturních okruhů a třeba taková Medúza nebo Kinobox by se mohly stydět. Třebíč nás přivítala arktickými teplotami, na což jsme však byli připraveni buď teplými rukavicemi nebo zimním obutím a někdo dokonce i nemrznoucí kapalinou. Když nás promrzlé konečně pustili do pensionu, nastalo nevídané drama: S kým bude na pokoji Adela s Martinou? Ani Shakespeare by to nevymyslel lépe, a tak jsme se nakonec ubytovaly společně s Koučem a JP. V Benzu jsme dlouho nepobyli a už se jelo do nedaleké tělocvičny zdejší pěkně osvětlené Střední průmyslové školy na zahřívací trénink. Před začátkem ještě vyřešit problém s absencí balónků a dvouhodinový trénink mohl začít. Čas se vlekl a většina se už těšila na volný večer. Ten jsme po kratší procházce strávili v karibských katakombách, kde jsme poctivě dodržovali pitný režim. Jedna hodina ranní se kvapem přiblížila, a tak bylo na čase pobrat holinky, košíčky s jablky a vydat se zpět na své ubikace. Někteří ale ne a ne usnout, a proto přišla na řadu pohádka O neposlušných kůzlátkách. Tato pohádka se zatím tradovala pouze ústní formou, ale nyní máte možnost ji obdržet i v psané podobě, stačí si mi o ní napsat.

    Po vydatné snídani jsme, někteří se zpožděním, vyrazili na nákupy a poté do haly JEDU  Třebíč. Na našem dopravním prostředku se ale téměř při výjezdu objevily technické potíže. Nejdříve se nemrznoucí kapalině do ostřikovačů nechtělo ven a pak se jí zase nechtělo přestat, takže se z nás na pár minut stalo kropicí auto. Mno o zábavu tedy rozhodně nouze nebyla. S vypětím sil jsme se s Adelou vyšplhaly až do 3. patra, kde už na tribuně čekal zbytek týmu. Od té doby jsme se staly důležitou složkou realizačního týmu. Pohodlně jsme se usadily na tribuně a vybalily svačinu:o) To pohodlně vydrželo asi jenom půl hodiny, protože sedačky se zdály méně komfortní než na začátku a moc velké teplo v hale také zrovna nebylo. Každá rukavice tak přišla vhod. To, kvůli čemu jsme sem ale přijeli, byl florbal, takže hurááá do toho! Jako první se proti našim kocourům postavil tým SK Jemobu. Před zápasem samozřejmě nechybělo důkladné rozcvičení, rozchytání a něco málo taktické pro příští půlhodinu. Fotoaparát i kamera připraveny a utkání mohlo začít. Na rozbory utkání tu máme jiné odborníky, proto tuhle kapitolu vezmu pouze ve stručnosti. Dvě třetiny uběhly jako voda a na světelné tabuli svítilo 3:1, bohužel ve prospěch soupeře. Myslím, že velkou roli hrálo, že to byl úplně první zápas a kluci nebyli tak rozehřátí a florbalově naladěni. Zato na dalším soupeři TJ Sokol Dobruška si spravili chuť a porazili ho 2:0. Poslední souboj tohoto dne proti SK SVP Trojan Jihlava skončil 3:1 ve prospěch našich barev. Tento zápas byl ze všech WildCaty odehraných zápasů ten nejnapínavější a divácky nejatraktivnější. Celý čtvrteční kolotoč byl za námi a na všech byla znát únava. Najít v Třebíči restaurační zařízení, kam se vejde skupinka o téměř dvaceti členech, se zdálo jako nadlický úkol. Nakonec nás ale Třebíče znalý průvodce Tomáš do jedné útulné hospůdky zavedl. Večer v Benzu pak proběhla krátká rodinná sešlost na pokoji 31 a z pokoje 18 se na chvíli stal masážní salón. Všichni naši Kocouři potřebovali nabrat síly na druhý den, takže po půlnoci všechno utichlo a všichni zalehli do svých pelíšků.

    Ráno na nás opět čekal stůl plný jídla a stejně jako den předešlý někteří vyjížděli se zpožděním, že Kubo?:o) První páteční zápas měl rozhodnout, zda se pojede domů hned dopoledne nebo si v Třebíči ještě nějakou tu hoďku pobudeme. Na začátku to proti TJ OA Třebíč B neměli kluci vůbec jednoduché, ale nakonec se na ně usmálo štěstí, teda spíš na jejich čepele. Výsledek 6:3 oddálil náš odjezd až na hodiny večerní. Po krátké pauze čekalo naše kocoury utkání s oranžovočernými Hrošíky ze Žďáru n/S. Vítěz tohoto utkání se pak utká o první místo. Hrošíci jsou už několikanásobnými držiteli třebíčského poháru a hrát s nimi rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Na začátku se naši kluci drželi a i přes častá vyloučení dokázali vše ubránit, dokonce i v oslabení 3 na 5. Po prvních dvou gólech do naší brány to šlo z kopce. Hrošíci naše kluky hodně zavírali před bránou. Prohra 0:7 tak připravila kluky o finále, ale zato je čekal zápas o třetí místo s TJ Spartak Třebíč. Předtím ale ještě antiflorbalová exhibice v podání domácích Sniperek proti jakémusi výběru z Jihlavy. Poté kocouři utřeli slinu a  skočili na hřiště, aby všem ukázali, jak se u nás v Praze hraje florbal. Už nebylo nač se šetřit a bronzový pohár jen čekal, až si ho vítěz převezme. Opět kluci vystřihli několik parádních WildCatích kousků a porazili Spartak 6:2. S nadšením ve tvářích se na sebe vrhli a zatančili si vítězný tanec. Stačilo ještě shlédnout finálové utkání FBŠ Jihlava vs. Hippos, ze kterého vítězně vyšli Hrošíci a mohli naposledy nastoupit na zelenou plochu, aby převzali bronzový pohár. WildCats se ovšem nemusí chlubit pouze 3. místem, ale také nejlépe chytajícím gólmanem tohoto turnaje. Poslední zastávkou v Třebíči, než se vydáme zpět do naší matičky stověžaté, se stala pizzerie, kde jsme si všichni připili na výhru a také naplnili prázdné žaludky. Vyčerpání bylo vidět na každém Kocourovi, a proto byl nejvyšší čas opustit Třebíč. Chvilka napětí při průjezdu mlhou a dále už ničím nerušená jízda po dálnici s Kubovým hudebním mixem.

    Chtěla jsem napsat jen stručný report, ale jak vidíte, tak to prostě nejde. Zážitků je opravdu hodně a to jsem ještě určitě na některé zapomněla. Byly to úžasné tři dny mezi partou lidí, kteří drží při sobě. Na hřišti jste kluci odvedli obdivuhodné výkony a bylo vidět, že každý do toho dal to svoje srdíčko. To se pak těm človíčkům na tribuně lépe kouká a je jedno, že tam celý den sedí na nepohodlných sedačkách.:o) A na závěr ještě congratulations ke 3. místu.

Marťan