WildCats : Black Angels 2:10

WildCats : TJ SKV 4:2

Ranní propadák a odpolední vítězství ducha nad formou.

Stránka vytržená z deníku Wildcats

Sobota, 16.2.

   11:30 a mužská enkláva se staví na palubovku sparťanské haly, aby borci změřili florbalové síly se staroboleslavskou Orkou. Povrch této haly by se dal přirovnat „rozestavěnému voru" (citace z předzápasové porady v šatně). I sebelepší florbalista by nepřinutil míček, aby se pohyboval po zemi a přímočarým pohybem. Raději dost k podmínkám zdejší haly a přesuňme se k samotnému zápasu. Z diváckého pohledu velice zajímavá podívaná. Hra sice jako na houpačce, ale na obou stranách bylo na co koukat. Příznivec Wildcats se ovšem spíše soustředil na útočné kočičí akce. Pokud se podařilo Kosatkám sebrat balónek, rozjely se dobré kombinace, kterým ale chyběla koncovka a když už se podařilo vystřelit na branku, tak míček skončil v síti za mantinelem. Malou perličkou pro nás diváky bylo, kdo dával gól, bohužel jediný.:-( „Černý Petr" před zápasem padl na Dixe a levé víko. A tip, k radosti některých spektátorů, do puntíku vyšel. Tímto gólem ale kocouři pouze stáhli dvoubrankový náskok  Orky. Ve třetí třetině postihla kluky sprška vyloučení, které se podařilo odehrát bez ztráty kytičky. V posledních dvou minutách dost tlačili na bránu a nechybělo moc a vyrovnávací gól by padl, ale nestalo se tak a odnesli si porážku 1:2.

Neděle, 17.2.

   Tentokrát předvedly svůj florbalový um zástupkyně něžného pohlaví (to ovšem neplatí na hřišti;-)). Po menších komplikacích při odjezdu z mrazivých končin lužinského parkoviště se nakonec všichni včas dopravili až do Štěrbohol. Jelikož jsme pořádali, bylo třeba postavit hřiště do hratelné podoby a zkušený zapisovatel a časoměřič Knedlík se s radostí chopil práce u zapisovatelského stolku. Ale teď už k samotnému zápasu proti prořídlým řadám týmu Black Angels. Na hřiště nás nastoupilo pouhých sedm a do branky samozřejmě zaklekla Terka. Zastihly nás ale jarní prázdniny, a tak některé Kočičky vyměnily hokejku za lyžařské hůlky. Jak už napovídá náš pokřik („I když je nás pět a půl,...."), na nízký stav jsme relativně zvyklé. V zápase se nám dařily především kombinace. Když se zaměříme na zakončení a defenzívu, tak je to jedna velká katastrofa (především v poslední třetině). Soupeřky si zajistily vedení dvěma góly z hloupých dorážek před brankou. Na to jsme dokázaly odpovědět pouze jednou. Je jasné, že úkolem číslo jedna bylo, co nejdříve vyrovnat. Hned po přestávce jsme se dostaly do šance, ale neblokovaná střela zblízka míjela branku téměř o metr. A takto bych vlastně charakterizovala všechny střely, které naše ofenzíva vyprodukovala. Na druhé straně díky nedůrazu beků přidaly soupeřky (spíše jejich hlavní nejmenovaná playmakeryně) další dvě branky na svůj kanadský účet. I tak jsme ještě pořád měly šanci utkání otočit v náš prospěch, ale za celý zápas jsme se zmohly pouze na dvě proměněné střely a spoustu zahozených „tutovek". Co říci a napsat k defenzívě? Podle mého názoru beci dobře rozdávaly míčky na rozběhnutá křídla, ale co se týče bránění, tak vyhořely. Třikrát ta samá chyba, kdy jednomu bekovi (tádadádadááá) utekla hráčka na půlce a okamžitě šly dvě na jednu a skončilo to, jak jinak, než gólem. K tomu ještě nějaká ta fatálka a soupeřky během patnácti minut nastřílely šest branek. Do šatny jsme tedy odcházely s drtivou porážkou 2:10 od Black Angels!!! V šatně to vypadalo spíš jak na pohřbu, ale to proto, že jsme truchlily nad právě zahozenými třemi body. A ani výhled na další dvě hodiny nepřinášel úsměv na naše tváře.

    Ve druhém nedělním duelu nás čekaly Královské Vinohrady. Mnohem lepší soupeř než B.A., ale toť pro nás spíše plus, neboť jak všeobecně známo, čím lepší soupeř, tím lépe se nám proti němu hraje. Kojotky měly sice téměř dvě pětky na střídání, ale my zase ještě naběháno ze zimního soustředění a možná i z Landštejna.:-)) Ze začátku byl zápas celkem vyrovnaný a ani na jedné straně se hráčky nedostávaly do tolika šancí. Zapisovatele zaměstnala až Lenka, která otevřela skóre.  Soupeřky na to dvakrát odpověděly a na přestávku jsme šly opět s jednobodovým mankem, stejně jako ráno. Postupný útok proti soupeřkám se minul účinkem, a tak jediný způsob jak se dostat do šancí, bylo nahozením míčku mezi obránce a poté zakončit rychlým breakem. Několikrát se nám to podařilo a dostaly jsme se do vedení 3:2. Tentokrát jsme už dozadu byly důsledné (ve většině případů) a držely si soupeřky více na tělo. Ve třetí třetině se soupeřky téměř nedostaly ke střelbě a když už se míčku na naší polovině na delší dobu zmocnily, tak jen díky standardce. Usilovně jsme si naši půlku bránily, protože jsme rozhodně nechtěly, aby soupeřky vyrovnaly. Naopak se nám dařilo vepředu, kde se opět houpala síťka v kojotí brance. Odskočením o dvě branky se nám už hrálo podstatně lépe a nebylo kam spěchat. Ale v zápalu hry jsme začaly zbytečně tlačit na bránu a hrát zbrkle. Proto přišlo několik „závarů" v našem velkém brankovišti, ale míček se naštěstí podařilo dostat pod naší kontrolu. V posledních dvou minutách byla nařízena standardka přímo před naší bránou. Kdyby soupeřky v této chvíli vsítily, nebylo by vůbec jisté naše vítězství. Naštěstí přestřelily a míčku jsme se chopily my. Stačilo už jen dohrát a výhra 4:2 byla naše! Tentokrát opravdu zasloužené tři body a snad i trochu napravení reputace z rána. Tím ovšem nedělní maratón nekončil. Já si to frčela pískat na Děkanku, kde se hrála druhá půlka naší ženské divize a zbytek Koček zůstal pořádat ve Štěrboholích. Pro někoho byl celý den vyčerpávající, pro jiného bolestivé utrpení v podobě třísky zaražené v prstu, která podle zraněného vypadala jako smrtelné zranění. Velké díky patří našemu hlavnímu pořadateli Knedlíkovi a Kubovi, který se i přes nabitý program přijel podívat na náš vítězný zápas.

Marťan

Po nepovedené sobotě, kdy muži darovali tři body boleslavské Orce, jsme se my, Kočičky, rozhodly, že panu trenérovi, sobě a ostatním trochu zlepšíme náladu, a to tím, že v neděli vyhrajeme. Našemu rozhodnutí ale zřejmě nebylo přáno, spíš jsme si ho samy pokazily.

V prvním zápase jsme se utkaly s Black Angels, se kterými jsme měly při slušném výkonu udělat jasné tři body. Ale to bychom to nebyly my, aby to tak opravdu bylo. Nedokázaly jsme pořádně zakončit vyložené šance, zahazovaly jsme míčky, nechávaly soupeřky hrát, byly jsme nedůrazné před bránou, kolikrát jsme nechaly utéct centra nebo křídlo přes celé hřiště a jen se dívaly jak jde na samotnou Terezu. Takže výsledek 2:10 nemůže být pro toho, kdo tento zápas viděl, žádným překvapením.

V šatně jsme si řekly, co bylo špatně, co zlepšit do druhého zápasu a hlavně, že opravdu chceme vyhrát. Že uděláme alespoň ten jeden bod s Královskými Vinohrady, abychom alespoň trochu napravily ranní selhání.

A opravdu, proti lepšímu soupeři se nám hraje o mnoho lépe. Od začátku se nám dařilo hrát to, co jsme si řekly - nacentrovat míček středem mezi vytažené bránící hráčky a jedno rychlé křídlo ho dobíhá, střílí a dává gól.Většinu gólů jsme daly takhle. Ale spoustu vyložených šancí jsme znovu promarnily naším zakončením/nezakončením. V obraně už se nám také dařilo lépe, poučené ránem jsme se stáhly a nenechávaly jsme soupeřky, aby nám utekly a tolik jsme je nepouštěly ke střelbě. To se nám také vyplatilo, protože jsme dostaly jen góly dva a daly jsme čtyři, z čehož vyplývá, že se nám alespoň druhý zápas povedl malinko lépe. Že když chceme, tak hrát umíme, alespoň trochu.;-)

Lucka

Obě o víkendu hrané soutěže jsou aktuální.