Předposlední vystoupení juniorského výběru se odehrálo první aprílovou sobotu v "oblíbené" hale na Děkance. To, že začíná aprílový měsíc, jsme pochopili za minutu osm, tedy za minutu plánovaný začátek utkání s Příbramí. Veselý ranní žert, že soupeři nedorazí, se bohužel přetavil v trpkou realitu a před námi zela prázdná hala, ospalí rozhodčí a trousící se hráči týmů, které měly odehrat svůj duel po tom našem. Trocha zklamání na úvod.. Hoši z Příbrami dorazili půl hodiny po správném začátku utkání a dali tak dokonale za pravdu rčení, které říká něco o tom, jakže je důležité číst hlášenky.. Resumé tedy bylo, s největší pravděpodobností v náš prospěc kontumované utkání, získané tři body a tři hodiny zbytečného času.

Posuneme-li se v čase o pár hodin dopředu, čeká nás soupeř číslo dvě tohoto dne - střešovický Tatran. Tým, který nám po prvním letošním měření sil měl hodně co vracet. Na úvod utkání jsme připravili uspávací taktiku s bleskovým přechodem do přečíslení ve třetím střídání první pětky a.. jako mávnutím kouzelného proutku vše do puntíku vyšlo. Soupeř na naši taktiku dokonale přistoupil a v páté minutě se tedy našim barvám mohlo hrát poněkud uvolněněji. Pokračovali jsme v trpělivé rozehrávce a přestože jsme se nevyhnuli několika vážným chybám, soupeř netrestal. Naopak, naše ofenzivní snažení přinášelo kýžené ovoce v několika jako podle šablony vypracovaných příležitostech, ve kterých však exekutoři trestuhodně zaváhali a skóre se tedy neměnilo. Poměrně brzy poté na naše barvy nepříjemně zanevřeli muži v černém a postupně nás naposílali na dlouhé minuty do oslabení ve čtyřech i ve třech a to celé ještě několikrát. Ke cti nám slouží, že tyto nestandardní situace jsme zvládli, i díky neschopnosti Tatranu přihrát si, na výbornou. Zklamání tak přišlo až později, ve standardním počtu hráčů na obou stranách, kdy se po pravém křídle kolem našeho beka protáhl vytáhlý tatranský útočník a pěkně zakončil svoji příležitost. Hra se opět vyrovnala a my znovu nasadili trpělivou taktiku. Do příležitostí jsme se ovšem začali dostávat méně a spousta míčů končila po špatné přihrávce nebo po laxním pokrytí na hokejkách soupeřů na úrovni jejich obranné modré čáry. Trest přišel vzápětí. Při soupeřově rozehrávce z našeho rohu jsme nechali naprosto volného středového hráče a ten se z velmi dobré pozice nemýlil. Poté opět přišla sprška vyloučení a mohlo by se zdát, že nám dojde dech. Opak byl pravdou. Ke cti našich barev slouží fakt, že když je nejhůř, upravíme počet hráčů na hřišti odesláním jednoho na odpočinek, tím uvolníme více volného prostoru a agresivním napadáním svážeme soupeřům ruce odpovědností neudělat chybu v rozehrávce, které poté obvykle využijeme. Přesně podle tohoto postupu jsme se zařídili a jossev po stošedesátimetrovém sprintu, při kterém se ani jednou nenadechl a zdolal vše, co mu stálo v cestě, upravil skóre na remízových dva ku dvěma. Do konce utkání už nezbývalo mnoho času a pomalu jsme se začali soustředit na závěrečný tlak. Tento stav nám dokonale nabourali svou jedinou vážnější chybou v utkání páni rozhodčí, když nás poslali již poněkolikáté, tentokráte ovšem neoprávněně, do čtyř. Tatran přesilovku nezahrál nijak úžasně, ale podařilo se mu nadvakrát našimi bránícími hráči tečovanou střelou ze střední vzdálenosti vsítit branku. Ve zbývajících minutách sílil náš ofenzivní tlak, ale díky nepřesnostem a občasné zbrklosti jsme z něj kýžené vyrovnání už nedokázali vytěžit. Ze hřiště jsme tedy odešli poraženi 2:3 a nutno říci, že za celou letošní sezónu v této soutěži to byl z obou stran jeden z mála opravdu florbalových zápasů.

Resumé: Po tomto předposledním turnaji jsme si přes porážku od Tatranu v tabulce zachovali osmibodový náskok právě před střešovickými pronásledovateli a zajistili jsme si tím jístý postup z prvního místa. To je jistě příjemný fakt:-) První část velké sezónní prémie tedy byla splněna a teď je jen na mužích, jakým způsobem se zhostí dodržení té své...