Dohráno...
WildCats : Nymburk 3:0
WildCats : Sparta 6:3
Konec sezóny, aneb jak to vidí (odborníci) z ČVUT ;o)
Poslední dubnová neděle již několik let znamená ve florbalovém světě konec sezóny a shodou okolností to znamenalo i poslední turnaj pro naše mužské barvy. Turnaj, který rozhodne o všem. Turnaj, který definitivně určí sestupující mančafty i pár vyvolených, kteří budou moci příští rok okusit chuť vyšší soutěže. Mezi tuto „smetánku" jsme se chtěli probojovat i my.
WildCats vs Nymburk
Do první třetiny jsme vstoupili velmi vlažně, nicméně soupeř byl znaven dlouhou cestou a tak nedokázal naší nekoncentrovanosti využít a tak během prvních patnácti minut gól nepadl. Druhá třetina už byla v našem podání lepší, ale k chvályhodnému výkonu to bylo pořád daleko. Nicméně v přesilovce ukázal Zdeněk, jak natrénoval zakončení „bekendem" a poslal nás do vedení. Tato branka nás konečně trochu nakopla a začali jsme hrát naši hru. Soupeř se víc než na florbal soustředil na výkon rozhodčích a polevil směrem dozadu, což jsme trestali. Sice góly, které jsme dali, nebyly zrovna do soutěže Zlatá helma, ikdyž jsme se snažili to překombinovat na maximální možnou úroveň (sorry Pepo;o) ), nicméně do výsledku zápasu se počítaly a tak jsme vyhráli 3-0.
WildCats vs Sparta
Před tímto zápasem jsme shlédli neúspěšný pokus týmu Bourbonu zastavit Bohemians v jejich stíhací jízdě, který skončil o jeden jediný, zapráskaný, ušmudlaný gól ve prospěch bílo-zelených a pro nás znamenal, že postup i přes naši případnou výhru je hodně daleko, zachumlán v teoretické rovině Laplaceovy transformace minimálně třetího řádu, s kvantilem limitně se blížící jednomu procentu... Větším soupeřem než florbalově zruční protihráči se Sparťanským „S" na hrudi nám byla naše vlastní frustrace. Po první třetině jsme zaslouženě prohrávali 1-2 a nevypadlo to s námi zrovna růžově. Poprvé v této sezóně jsme v mužích pocítili, jak vypadá „nemít o co hrát"... Během přestávky jsme si řekli, že je to SAKRA poslední zápas sezóny a že chceme ligu zakončit vítěznou tečkou a tak do druhé třetiny nastoupil úplně jiný tým, který se rval o každý metr na hřišti. Brzy jsme otočili skóre na 3-2 v náš prospěch a soupeře nechali jen přihlížet naším kombinacím. Nicméně kucí modro-žluto-červený ukázali, že ani skákající balón není překážka v zakončení a efektní střelou do „víka" vyrovnali na 3-3. Laik by možná čekal útlum a deku na naše hráče, jenže tou dobou už měl vlak s označením WildCats dávno zařazen vyšší rychlostní stupeň, kterému by sotva stačilo i Francouzské (sorry Jeane ;o) ) TGV. A tak chvíli na to již svítilo na vyhořelé zličínské časomíře 4-3 pro naše barvy. Butchova tečovaná střela se moc nelíbila rozhodčím, prej že Ilja ten gól dal, ani neví jak. To Butche dost rozčílilo a tak za asi přibližně 20,3 +/- 0,02s (dle rozpadu částic uhlíku v ohořelé horní části branky i s dokonale propečeným masem pavouka, který tou dobou sídlil v levém růžku Sparťanské branky-fakt to mám změřené, tabulky a výpočty na požádání dodám) „umístil" svou střelu od půlky tak, že již nemohlo být pochyb o tom, že VÍ jak ten gól dal;o) Skóre 5-3 se moc nezamlouvalo sparťanským hráčům a tak se v závěru zápasu nadechli k poslednímu náporu. Nasazení našich hráčů vedlo k obětavému padaní do střel, což sice vypadá pro oko diváka velmi pěkně, nicméně pravidla florbalu to příliš netolerují a tak jsme dostali dvouminutový trest. Oslabení jsme skoro celé odehráli na soupeřově polovině, bezpečně schováni za sparťanskou brankou. Pak si jeden náš hráč (sorry Pepo ;o) ) trochu rovnal záda bez balónu na polovině a bylo z toho nedovolené bránění. Pozornější čtenář jistě pochopil, že nás čekala hra ve třech proti pěti. To byla ovšem voda na Dixův mlýn, kterému na hřišti konečně nepřekáželo pět spoluhráců (sorry Dixi ;o) ) a tak mohl nerušeně zakončit svůj průnik taneční kreací v rytmu valčíku (teda prej to byl „džajv", ale já si toho z tanečních už moc nepamatuji) a rázem to bylo 6-3 pro naši enklávu. Tohle skóre se nám celkem zamlouvalo a tak jsme zápas dohráli bez dalších zápisů do listiny střelců.
Jaká tedy byla letošní mužská sezóna?
Před sezónou jsme si řekli, že je potřeba v juniorech udělat postup a v mužích se udržet. V juniorech jsme udělali postup a v mužích jsme, coby zelenáči soutěže, udělali třetí místo. Ano, bod chyběl k postupu, to je hodně málo a teď to hodně mrzí. Ale je potřeba si uvědomit, že i tohle umístění je velký úspěch. Podpořím řečí čísel;o) Do naší soutěže letos postoupily následující týmy: Lhokamo - beznadějne poslední=sestup. Horoměřice - beznadějně předposlední=sestup. Kutná Hora - třetí od konce=sestup. JBM Praha - třetí od konce=sestup. Takže až přebolí počáteční zklamání, tak věřím, že si uvědomíme, že to je pěkný výsledek. Trumfem, přímo esovým, byl bronzový úspěch v letošní našláple - našlapané Třebíči. Přidám-li k tomu velký progres v kočičích řadách, kde byl hlavní problém spíš mizerná docházka na zápasy i tréninky, než herní projev, myslím že můžeme konstatovat, že tahle sezóna byla ÚSPĚŠNÁ !
Chtěl bych poděkovat každému spoluhráči a spoluhráčce, protože letos jsme utvořili opravdu výjimečný kolektiv, ve kterém nebyl problém překonat sebevětší překážku. Ale hlavní poděkování (všichni sorry ;o) ) patří koučovi. Za všechnu tu práci co pro nás letos odvedl, za to že odložil svou „Vesterlundku" a postavil se „pouze" na střídačku. Nemluvě o tom, že to s námi neměl vždy zrovna jednoduché...
#10 Desetssson