Fotogalerii si můžete prohlédnout zde a sestřih nejvýživnějších okamžiků je ke zhlédnutí nebo stažení k dispozici zde. 

Summary: 

Sobota - Zápasy ve skupině:

W : FbK 1996 Příbram 3:3

W : FbK Rumburk 5:2

W : FBC Pitbulls Kolín 1:2

Neděle - Play-off:

čtvrtfinále - W :  TJ Sokol N. Paka 2:0

semifinále - W : FKÚ Ovocné Báze 1:0 (ts)

finále - W: SK Gaudeamus 3:1

Zlatá polární záře nad Rumburkem
První část naší expedice do končin severo-severních vyrazila ze základního tábora v pátek v podvečerních hodinách. Ano, vyrazit se nakonec přes všechny překážky dne pátku třináctého podařilo. Sice bez mapy, malinko později než se doopravdy plánovalo, ale v dobré náladě. Po příjezdu na místo jsme si v místní restauraci objednali večeři a než nám ji stihli připravit tak jsme zvládli se ubytovat, zařídit veškeré papírování ohledně zájezdu a ještě si prohlédnout okolí. Ve večerním programu jsme s holkama z vedlejšího zájezdu ověřili že místní juke-box má dostatečný repertoár, dali partičku bowlingu a mohli jít spát. Mezi tím v raních (no raních, tomu se snad ani nedá říkat ráno, prostě krátce po půlnoci ) vyrazila na svou cestu i druhá část expedice. Také svou pouť zvládli a tak jsme v 10:40h místního času (17:23:08 SEČ) mohli nastoupit k prvnímu zápasu.
Soupeřem nám byla Příbram. Já jsem měl za úkol zabydlet se na pozici centra. Jenže Příbramáci pro to nějak něměli pochopení a místo aby kamarádsky útočili po stranách, tak se na naši bránu hrnuli středem. Nakonec jsme si ale vše vyjasnili a zápas zakončili kamarádským skóre 3:3.
Nevím, co před druhým zápasem náš zlý muž Tomáš řekl soupeřům z Rumburka, nicméně místní to natolik vystrašilo, že raději stříleli pouze z dálky a na naši polovinu chodili jen sporadicky a ve větším počtu. Pepa je sice hecoval, ať si s náma zahrajou naši oblíbenou hru „kdo dá víc přihrávek ve velkém brankovišti", ale ani to na ně nezapůsobilo a tak nám podlehli 2:5.
Před třetím zápasem, proti Kolínu, bylo jasné, že pokud chceme postoupit z prvního, tak musíme zvítězit. Kolíňáci nás dvakrát zakočili tím, že docela dost běhali. Tak jsme také začali běhat, ale je to zaskočilo jen jednou a tak závěrečné skóre bylo 1:2 v náš neprospěch. To pro nás znamenalo jediné-postup ze druhého. Ještě že tam nebyl Dix, protože za tohle by nás určitě nepochválil.
Večer někteří z nás navštívili čajovnu, někteří vířivku, abychom se následně sešli na místní taneční zábavě, kam dorazila i Rumburkská děvčata. Stal jsem se terčem zájmu objektu v červeném, s perfektní postavou. Nutno podotknout, že se nejednalo o žádné děvče, ale o urostlého mladíka. Naštěstí se mi podařilo vypařit se po anglicku a tak vše dobře dopadlo.

Druhý den nás čekalo čtvrtfinále s Falcons Nová Paka. Ospalým sokolům jsme po nevýrazném výkonu přistřihli křidélka 2:0 a mohli jsme se těšit na souboje mezi nejlepší čtveřicí turnaje.
Zápasem dne i celého turnaje se nakonec stalo semifinále. Proti nám se postavili Medici z Prahy a byl to věru tuhý protivník. Obhájce loňského prvenství v kádru se spoustou zkušených hráčů... JeanPiérre v naší brance likvidoval jeden střelecký pokus za druhým a protože našich pár šancí zůstalo neproměněných, po záverečné siréně svítilo na časomíře skóre 0:0 znamenající, že o vítězi rozhodnou trestná střílení. Nervy drásající drama vrcholí ve třetí serii kdy vedeme 1:0 a soupeřův hráč musí proměnit. Postupuje směrem k brance, naznačuje pohyb do bekhendu, následuje klička do forhendu, střela a ................. VEDLE!!! Jsme ve finále! Dějiny přepsány, WildCats poprvé postupují na turnaji do finále.
Následuje volné odpoledne, během kterého jsme něco pojedli a Knedlík s Jossefem zruinovali místní kasíno. Slavnostní večer se blíží, do haly se sjíždí místní honorace v čele se starostkou Rumburku.
Velký okamžik je tady, naši borci okusí atmosféru finále přímo na hřišti. Ve finále nás čekali hráči SK Gaudeamus, tedy výber studentů z Libereckých vysokých škol. Do zápasu se nám podařilo nastoupit naplno a lehce po polovině jsme měli na kontě pohodové vedení 3:0. Protihráčů nám bylo trochu líto a tak jsme je (za snahu) nechali snížit na 3:1. Protože do závěrečné sirény již žádná regulérní branka nepadla, tak mohla naše zlatá radost propuknout naplno. Ještě bych rád zmínil opravdu férové pojetí hry od soupeře, který si stejně jako my finálovou účast zejména užíval.

Po našem prvním zápase by na naši celkovou výhru vsadil jen blázen nebo naprostý gambler. Ale naše výkony se zlepšovaly a když jsme na soupeře neměli florbalově, tak nás podržel neuvěřitelně chytající JeanPiérre a také fyzička, protože bylo znát, že máme opravdu naběháno a že ani šestý zápas ve dvou dnech není problém odehrát ve slušném tempu. Další faktor co rozhodl o našem triumfu, je kolektivní pojetí. Hrát v takovémhle kolektivu jako máme, je podle mě, obrovská výhoda. Poplácání po zádech patří našemu benjamínkovi Honzovi Z., který myslím dobře zapadl a také svou měrou, nejen florbalovou, přispěl k celkové pohodě, která v Rumburku celou dobu panovala. Dalším zpestřením byla účast dámské části našeho ansámblu, což také přispělo k celkovému dílu. Hlavní dík ale patří všem hráčům za to, jak celý turnaj makali, jakou vytvořili atmosféru. Borci, je to čest být s váma v jedné šatně... Dále bych rád vyzdvihl Kubu, který jako první kapitán WildCats dotáhl mužský tým na nejvyšší metu.

Severní pól je dobytej, hodne štěstí a elánu do další práce;o)
10sson

Rumburk Golden Story

Chapter I: Dreams come true

No, čím začít? Na začátku, někdy asi tak kolem konce dubna padl nápad, že po sezóně před prázdninami bysme si mohli zajet někam na turnaj si oddechově „pinknout" a udělat si příjemný víkend. Padl tedy náš zrak na severočeské město Rumburk. Pár pamětníků již ví, že naše návštěva to nebyla první. Inu začaly se spřádat plány a detaily cesty, jakož i lepit sestava pár statečných, kteří nakonec vyrazí vstříc „horským" bojům. Přiblížilo se nám naše odjezdové datum, sobota 14.6.2008 6,30 hodin ráno. To je co?... Nalodila se tedy veškerá banda čítající 9 + 1 hráče do pole PLUS velmi příjemný bonus v podobě pěti našich kočiček, které byly odhodlány také zasáhnout do hry.

Tak tedy dost nudného a fakty prošpikovaného úvodu a pojďme k samotnému turnaji. Po menších dopravních problémech které se později projevily jako opravdu velmi zanedbatelné, jsme kolem deváté hodiny ranní dorazili k naší staré známé rumburské hale. Shlédli jsme pár soupeřů a obhlédli halu a šli se připravit na náš první zápas skupiny, s týmem FbK 1996 Příbram. Notně unavení z cesty jsme „napadali" na hřiště a šli hrát. Po poměrně nevalném florbalu a pár šancích na obou stranách se začalo také hýbat skóre. Průběh zápasu připomínal nějakou bláznivou pouťovou atrakci, která nevynechala ani číselník na světelné tabuli, takže ještě 3 minuty před koncem jsme prohrávali o dvě branky. Ale poprvé na turnaji zaúřadovalo štěstí a vystrčil růžky i WildCatSpirit a do kostrbatého konečného hvizdu rozhodčího se nám podařilo srovnat na konečných 3:3. První bod do tabulky doma...nebo spíš na chatce. Dalším protivníkem nám byl domácí pořádající výběr FbK Rumburk. Po krátkém promluvení do duše a shledání negativ prvního klání jsme na soupeře chtěli vlétnout a zajistit si tak postup ze skupiny. Inu stalo se, po krátkém oťukávání soupeře i jeho branky jsme - ani nevím jak  - vedli 3:1. Další brankou jsme opět vrátili tříbrankové vedení na naší stranu. Páni v černém se ještě postarali o vzrušení posledních minut, když soupeři uznali neregulérní branku, na což jsme ve vypjatějším závěru reagovali hbitě úpravou konečného skore 5:2 pro naše barvy. Takže postup ze skupiny a první (a v mnoha ohledech, nejvíce na sestavu, před turnajem hlavní) cíl splněn. Následovalo ubytování a obhlídka chatrčí na přespání. Růžové vymalování prostor dotváří správnou atmosféru. Další bod programu bylo občerstvení. To každý absolvoval sám. Naše skupina zvolila místní restaurační zařízení Sport life. Kvalitu ani kvantitu netřeba raději hodnotit. Kolem šesté hodiny večerní jsme se sešli k poslednímu zápasu dne a s pečlivě spočítanou postupovou rovnicí nám bylo jasné, že když vyhrajeme tak půjdeme z prvního místa, tudíž na papírově slabšího soupeře do čtvrtfinále. Ale když prohrajeme, nestane se nic horšího než druhé místo v tabulce, což dodalo lehkosti našeho přístupu k utkání. Tedy alespoň do jeho první poloviny. FBC Pitbulls Kolín nás totiž poměrně přehrával a bylo jen otázkou času, kdy promění jednu ze svých příležitostí. Tu proměnili hned dvakrát a my tak několik málo minut před koncem rázem prohrávali 0:2. I přes zlepšený výkon v poslední fázi zápasu se nám podařilo pouze snížit a po porážce 1:2 jsme skončili v tabulce na druhém místě, což nám určilo nedělní čtvrtfinále hrané v 9:40 proti družstvu TJ Sokol Nová Paka.

Následoval přesun do ubikací, krátká porada co bude dál, navštívení hrůzostrašné benzínky - ovšem prozíravě za denního světla,  nějaká ta večeře a  víceméně všichni již očekávali start místní diskotéky. Pár jedinců se povalovalo v chatce ve společnosti sličných dam, a čekalo....no, bůhví na co. Ale diskotéka to asi nebyla. Úderem desáté se drtivá většina osazenstva sešla k bujarému veselí a „družení" s ostatními účastníky turnaje (a v některých zásadních případech i s příštími protivníky). Za sebe sám nemohu určit kdy se tato oslava rozprchla, ale víceméně v pořádku a víceméně všichni jsme se ve zdraví sešli na nedělní snídani která měla být po vzoru švédského menu. Ale, zodpovědní at se na mě nezlobí, to, co se před námi naskytlo, připomínalo spíše snídani chudší africké rodiny a to ještě po nájezdu tamějších loupežníků. Inu, po stravování se kvapem blížilo očekávané čtvrtfinále, které by se dalo nazvat Výzva deseti statečných. Stál proti nám poměrně slušně technický, běhavý a nepříjemný soupeř. Ale podporováni našimi věrnými fanynkami a vědomím, že naše forma na turnaji má vzrůstající tendenci, nebáli jsme se ničeho a „vlítli na ně". Zápas to byl poměrně dynamický, se šancemi na obou stranách. Protivník zlobil výpady po stranách ale nějaká výraznější akce, než jedovatá střela z každé pozice se nekonala takže naše obrana s přehledem držela čisté konto. Po jednom z našich průniků se podařilo překonat novopackého brankáře a hned se nám hrálo lépe s jednogólovým náskokem. Ale obraz hry se nezměnil, stále se hrálo nahoru-dolů. Teprve po druhém přesném zásahu soupeř výrazněji odpadl a my mohli slavit na oko hladkou výhru a postup mezi nejlepší čtyři mužstva turnaje. Ovšem, co si budeme povídat, s notnou dávkou florbalového štěstí. V prestižním semifinále nám hodlal vystavit turnajovou stopku dosavadní suverén a jednoznačně nejzkušenější tým hrající bronzovou ligu - FKÚ Ovocné Báze Praha. Do bitvy o vysněné finále jsme nastupovali s jasnou taktikou, nechat soupeře hrát jeho hru, poctivě bránit, co nejdéle udržet čisté konto, a v případě příznivého výsledku udeřit a rozhodnout zápas. Medíci na nás vlétli věru bronzově. Od první minuty udávali tempo zápasu a naše obrana se nestačila otáčet, aby všechny nepříjemné střely a kombinace odrazila. Ale s přispěním velmi obětavé útočné řady se nám dařilo činit poměrně slušně. V tomto celkem pohledném florbalovém klání bylo jasné, že o finálové účasti rozhodne jediná chyba, jediný detail, jediná branka. Čas plynul velmi rychle a tak po celozápasovém tlaku a našich několika dobrých příležitostech ke vstřelení branky jsme se dostali do nervydrásajícího rozhodnutí v podobě třech trestných střílení na každé straně. Na naší straně se jednomu borci podařilo překonat Ovocnáře v brance Medíků a po  trestuhodném zahození dvou nájezdů soupeřem a konečně jednom nepovedeném trestném střílení v poslední sérii mohla černo-ohňová radost v rumburské hale propuknout naplno. Náš tým evidentně šokoval postupem do finále jak pořadatele, tak i ostatní týmy v čele s hrstkou diváků v hledišti. Jsme tam. Finále. Následoval přesun do místních restaurací a supermarketů a jiných zařízení, pak vydatný odpočinek/spánek v „klubovně" nad hřištěm J a poté opět přesun do šatny. Náš vysněný soupeř do finále - SK Gaudeamus - se poměrně lišácky skryl naším agentům takže jsme nevěděli jak na ně. Padlo pár taktických pokynů a šlo se na hřiště. Všichni plně odhodlaní nechat na hřišti všechno, finále se nehraje každý den. Průběh zápasu se podobal semifinále ale výběr studentů byl trochu méně důrazný v zakončení. Naše trpělivost a bezchybná obrana se nám vyplatila v prvních pěti minutách druhé půle kdy jsme soupeře takřka vymazali ze hry a třemi brankami ho položili na lopatky. Bohužel třetí čisté konto v řadě se po chybě při rozehrávce a následném úniku obávaného č.11 udržet nepodařilo. Ale výsledek 3:1 pro náš tým jsme dovedli do konce a mohla tak tedy propuknout druhá ohromná radost dne. A po vyhlašovacím ceremoniálu pod záštitou nejvyšších autorit města jsme zvedli nad hlavu krásnou trofej pro Vítěze O pohár města Rumburka 2008.

Na závěr. Co na závěr.... No, musím přiznat že při psaní těchto řádků cítím ještě stále silně tu atmosféru a běhá mi lehký mráz po zádech. To, myslím, dostatečně dokresluje to, co jsme dokázali. Na turnaji s námi nikdo moc nepočítal, a hlavně, ani my sami jsme si naprosto nepřipouštěli alespoň nějaký pohárový konec, natož cíl nejvyšší. Ale s přispěním florbalového osudu a štěstí (které k dobrému týmu vždy patří - stará otřepaná pravda), týmového odhodlaného výkonu a vylepšení formy během turnaje mohli dojít až na samý vrchol. Teď by měla následovat nekonečně dlouhá šňůra poděkování všem, od pořadatelů přes pokladní v Penny marketu až po dálniční hlídku konče ale abych na někoho nezapomněl tak zde uveřejním poděkování zásadním pilířům akce a všem ostatním neuveřejněným se omlouvám. Takže vyseknout poklonu a pověstný „klobouček" si zaslouží všichni řidiči kteří nás na místo i zpět bezpečně dovezli, Coach/Vítek za organizačně ubytovací a technické služby, Coach, že celou akci přes laxní ohlas na ní přihlásil a hlavně v každé chvíli turnaje si s námi věděl rady a také pořadateli za vydařený turnaj a ocenění. No a to nejlepší nakonec. Našem věrným spoluWildCatkám děkuji za příjemnou společnost, skvělou kulisu v důležitých momentech stěžejních zápasů a tpělivé čekání na svou šanci „pinknout" si v některém ze zápasů, která „bohužel" vzhledem k vývoji nepřišla.

Takže díky všem za super zážitky nabitý víkend na který alespoň já osobně fakt nezapomenu.

Jean Piérre  #31