Sezóna 2012/2013 je minulostí a od jejího skončení uplynul už dostatek času na její střízlivé zhodnocení.

 

Fakta:

• v létě 2012 proběhlo historicky první letní soustředění na novém místě - Horním Bradle. Po několika letech nám počasí nepřipravilo žádné závažnější komplikace a střechu nad hlavou a suchou palandu jsme tak nemohli náležitě docenit. Teplou stravu třikrát denně a vyhřívaný bazén ale určitě ano.
• druhá fáze přípravy už projela v zajetých kolejích řeporyjské sokolovny. Zato fáze třetí opět přinesla dramatické změny. Poté, co jsme se za několik posledních sezón naučili vyslovovat Ro-kyt-ni-ce, letošní sezóna nás přiměla k naučení nového slova Ka-me-ni-ce. Komfort haly s ubytkem pod jednou střechou, vlastního kongrescentra a nealkobaru byl příjemnou změnou, hala ale velikostně našim potřebám nestačila.
• zimní soustředění se tentokráte vlivem nabité termínovky smrsklo na pouhý jeden den.
• mužské áčko, tým žen a mužské béčko vyběhli v průběhu sezóny ke stovce ligových a neligových zápasů. Čárou přes rozpočet bylo zrušení uctívaného turnaje v Třebíči a překvapením neuskutečnění oblíbeného turnaje mužů v Plzni. Jediné ženy tak dostály tradici a odjely bojovat i letos o Plzeňský pohár.
• na konci sezóny proběhla po delší době velmi povedená Gangstasss Paradissse a naladila všechny zúčastněné do přípravy na novou sezónu

Popořadě:

Muži B:

Cílů mělo mužské béčko letos hned několik - udržet ligovou příslušnost, adaptovat nováčky z dorostenecké kategorie, okupovat klidný střed tabulky. Cíle se podařilo naplnit do puntíku, pokud tedy posuzuji optikou čirých faktů. Pokud se podívám více pod povrch, musím konstatovat, že sezóna béčka byla letos jak na houpačce. Dlouhou dobu jsme se nemohli chytit a zpočátku soutěže jsme okupovali nepopulární hlubinné příčky ligové tabulky. Dobrý turnaj střídal mizerný a dlouho se nedařilo nalézt recept na stabilnější výkony. To se podařilo teprve na jaře a asi nejlepším stimulem byla nechuť sestoupit o patro níž. V poslední třetině soutěže kluci zapnuli a krom zábavy začali na hřišti prodávat také kvalitu. Závěrečná dlouhá bodová šňůra tak přinesla páté místo, které by po začátku sezóny čekal málokdo.

 

Ženy:

Hlavním cílem Kočiček pro letošní sezónu bylo - bavit se florbalem s tím, že v rámci možností budeme malými krůčky pokračovat na cestě za pohledným a efektivním florbalem. Velkou motivací a zároveň damoklovým mečem byl celou sezónu fakt otevření další ligové úrovně a neúprosný sestup o patro níže za předpokladu, že nebudeme pravidelně sbírat body. Začátek soutěže byl snový, příprava zafungovala a holky hrály v úvodních zápasech velmi dobrý florbal. Už po několika kolech ale začal pomalu vyplouvat na povrch problém, který se poté táhnul celou sezónou - střelecká impotence. Nebyl problém hrát vyrovnané zápasy s týmy ze špičky tabulky, nebyl problém ve spoustě obdržených branek, problém byl v neschopnosti dát v zápase více než jeden gól. S touto dekou za krkem jsme se až na několik výjimek protrápili celou sezónou a na jejím konci museli konstatovat, že nejsme v krasobruslení, kde se dávají body jak za techniku (góly), tak za estetický dojem. A těch bodů za góly bylo o pár míň, než bylo třeba k udržení ligové příslušnosti. Čeká nás tedy hořký pád o patro níž.

 

Muži A:

A jako ambice. Mužské áčko šlo do sezóny s jediným cílem - postoupit o patro výše. Otazníkem od úvodu sezóny nebylo, jestli na to máme, ale jestli vydrží zdraví a nasazení. Zdraví si svou daň vybralo v akceptovaných mezích, nasazení ale celou sezónu nevydrželo. Je na osobní odpovědnosti každého z hráčů sám sobě si říct, jestli celý rok pracoval na 100% svých možností a odevzdal týmu na hřišti to, co mohl a měl. Za sebe musím konstatovat, že výkyvy koncentrace a nasazení byly tím, co nás stálo lepší tabulkové umístění a snad i kýžený postup. Od úvodu sezóny bylo jasné, že letos nebude slabých soupeřů a odpočinkových zápasů. Vykrystalizovali favoriti, se kterými jsme se měli v boji o postup měřit. A měření pro nás nedopadlo špatně v ohledu výkonu, ale dopadlo špatně v ohledu výsledků. Jeden těžký vyhraný zápas stíhal jeden snadnější prohraný. Naštěstí to tak měli i ostatní a tak si celá soutěž držela +- 5 bodů úroveň od prvního do cca sedmého místa. Jaro bylo pro nás herně lepším obdobím, přišlo více dobrých výsledků. Ve finále to ale nestačilo na lepší umístění než na klidný střed. Zklamání? Asi ano.

 

Vize 2013/2014:

Loni jsem na tomhle místě psal první cíl - přežít. A můžu do puntíku zopakovat to, co jsem psal na vysvětlenou. Jen letos to snad platí ještě o trochu víc..

Prvním cílem, který zde uvedu, bude: „Přežít“. Vzhledem k faktu, že nikdo z nás nemládne a byť to u týmu s věkovým průměrem kolem dvaceti let zní možná trochu nelogicky, tíha povinností mimosportovního života doléhá čím dál intenzivněji na většinu z nás. Cílem číslo jedna do nové sezóny je tedy skloubit všechny své aktivity školní, pracovní, osobní a florbalové tak, aby florbal a potažmo klub neutrpěl a čas tomuto sportu věnovaný byl adekvátní našim očekáváním.

 

Muži A

Krutý žert. Tak by se dal nazvat přístup ČFbU v organizaci úrovní soutěží od následující sezóny. Hlavní dopad bude opět, stejně jako před asi pěti lety při slučování regionů, na pražské a přilehlé týmy. V tomto kontextu uvádím možná poněkud nelogickou rovnici, která má vystihnout cíl mužského áčka do nové sezóny: postoupit = udržet = koupit?

Po delší době došlo v kádru mužského áčka k větším změnám, ať už k odchodům nebo k návratům. Věřím, že tenhle stav se podepíše na našem výkonu v příští sezóně jen pozitivně a že nový vítr pomůže prolomit smůlu z posledních nepostupových let.

 

Ženy

Kočičky budou mít letos jen jeden ambiciózní cíl - postup. Skloubený s co možná největší radostí z florbalu. I holky letos radikálněji doplní svoje řady a věřím, že to bude jen ku prospěchu věci.

 

Muži B

I v mužském béčku bude platit poněkud zvláštní rovnice: udržet = nesestoupit o dvě. Tady je cílem především stabilní výkon, schopnost prodat zkušenosti a dokázat se přitom florbalem bavit.

 

 

Komu patří závěrečný sezónní dík? Jmenovitě Dixovi za doporučení Bradla jako místa vhodného pro novou "Osiku". 10ssonovi za spoustu černé práce na hřišti i mimo něj, kterou kuwa nikdo nevidí a tak ani neocení, Jiřímu za to, že chlapský tým svým výkonem povyšuje z lepšího průměru na nadprůměr, Kláře za to, že jako první holka pochopila, o čem ten sport vlastně je, všem holkám za to, že se ještě vzájemně nezabily, Permoníkům za to, že přežili rok na hov*o a zvládli se začlenit do mužské kategorie, všem chlapům za to, že dvakrát za týden a často o víkendu dokážou vstát od televize, z hospody, od manželky (Dane), od kompu (Kubo a Knedlíku) a věnovat nějaký svůj čas florbalu, klubu a lidem v něm.

 

Let´s go WildCats 2013/2014!

Coach